Sangmin + Cora

Pokýval jsem hlavou na to, že má hledat starší knihy. Poslouchal jsem její vyprávění o čaji, že jí nechutnal. ,,Jo, protože jsi ho pila bez toho, aniž by ti něco bylo... třeba ostatní něco sužovalo a trápilo... on heřmánek sám o sobě je uklidňující a pokud jsi neměla potřebu do sebe získat látky, které heřmánek obsahuje, tak ti prakticky byl k ničemu," usmál jsem se. ,,Tak, staré babky kořenářky taky nikdy neměly magii a uzdravují dobře... jen to trvá," usmál jsem se a pokrčil rameny. A pak jsem jí dal jako dárek mast. ,,Nemáš za co," usmál jsem se a projel si rukou lehce ve vlasech, kdy jsem dýku nechal zmizet a protáhl se velice lehce. Vlastně... já doma jsem už u China doma.... jen je dnes trochu mimo domek... snad je v pořádku. Ale určitě jo! Šel si přeci shánět tu práci!

Zamyslím sa nad tým a celkom to aj dávalo zmysel prečo mi ten čaj nechutil. "Tak teraz už chápem prečo mi to nechutilo." Pousmejem sa a keď začal hovoriť o babkách tak som prikyvovala. Mal pravdu pretože čo si pamätám tak oni robili všetko možné a neboli čarodejky len vedeli ako využiť silu byliniek. "Síce máš pravdu takže by som si z nich mala zobrať príklad." Pousmejem sa. "Ale mám. Ešte mi nikto nič nedal. Ty si prvý zatiaľ." Žmurknem na neho. Potom som sa pozrela na neho. "Náhliš sa domov alebo máš ešte čas?" Opýtam sa ho a sledovala som ho. Viem že už bol skoro večer ale taká prechádzka by hádam neuškodila či ano?

Usmál jsem se a pokýval hlavou. Měl jsem o tomhle celkem přehled, ale to bylo asi tak jediné! ,,Jo, když si z nich vezmeš příklad, nic tím nezkazíš," usmál jsem se a kývl. Na to, že jsem první, jen mírně pokrčím rameny. ,,Není to zas tak velký dárek," usmál jsem se a pak se zamyslel nad její hlavou. ,,No, mám čas, jen mám u sebe nákup a nerad bych, aby se to nějak zkazilo," zamrkal jsem očima s obavou.

Prikývnem. "Aha dobre teda. Tak by som to možno skúsila. Ale asi sa mi to nepodarí." Pousmejem sa trochu. Chápala som že nákup potrebuje vyložiť aby sa neskazilo. "Tak čo keby sme šli zaniesť nákup a potom by sme sa šli prejsť?" Opýtam sa a pozriem sa na neho a čakala som ako bude reagovať. Bola by som rada ak by súhlasil ale ak nie tak to nechám tak a pôjdem sa prejsť sama. Bola som na to zvyknutá sa prechádzať sama ale ak je tu možnosť ísť s niekym tak prečo to nevyužiť že? A tak som sledovala Sangmina a čakala som ako zareaguje.

Pokýval jsem hlavou a usmál se. Pak jsem ale potřeboval jít domů. No, spíše do společného domku, co mám s mým andělem. ,,Jo, to by šlo, ale ten domek patří příteli, tak jestli bys počkala venku, protože... no... bylo by to lepší, představím ti hřebce," usmál jsem se a kývl, kdy jsem vstal a vzal do rukou nákup, kdy jsem se rozešel k domku.

Súhlasil s tým ale povedal aby som počkala vonku kvôli priateľovi. "Dobre v poriadku to nie je problém." Pousmejem sa a rešpektovala som to ale potešilo ma že mi predstaví koňa. "Jej tak to by som bola moc rada ak by si mi ho predstavil." Pousmejem sa a tešila som sa na to že uvidím toho koňa o ktorom tak často hovorí. "Nemám ti s tým pomôcť?" Opýtam sa ho keď zobral tašky a vydal sa domov. Ja som šla s ním a čakala som čo povie.

,,To je dobré! Mám sílu, něco unesu!" Zazubil jsem se a kráčel dál. ,,Domek je nedaleko," usmál jsem se a podíval se kolem sebe. ,,Mám trochu špatnou orientaci, ale už vím, kudy," zasmál jsem se a šel dál. On by mě hřebec jistě našel. ,,Ty bydlíš odtud daleko?" zeptal jsem se dívky.

Povedal že to unesie a tak som len prikývla. "Dobre ale ak by si chcel pomôcť tak stačí povedať." Poviem a pousmejem sa a potom som pokračovala s ním v ceste. Potešilo ma keď povedal že dom je neďaleko ale čo ma nepotešilo bolo keď povedal že má zlú orientáciu. Tak to nie je bohvie čo. Ešte sa stratíme a čo potom? Ale keď povie že už vie kam ísť tak si vydýchnem. Bola som rada že si na to rýchlo spomenul. "Dobre tak poďme." Pousmejem sa a išla som ďalej. Potom sa ma opýta či bývam ďaleko. "Ako sa to vezme. Bývam pár metrov od ordinácie. Takže ani nie. Ale domov trafím tak či tak a je jedno kde sa nachádzam." Poviem a pousmejem sa. Bola som rada že poznám cestu domov. Aspoň som mala istotu že sa nestratím.

,,Chápu... když se já ztratím, najde mě kůň," zasmál jsem se a pomalu jsme šli více na kraj města. Podíval jsem se kolem sebe, jestli nás někdo nesleduje, ale zapískal jsem, kdy se ozvalo zařehtání a brzy kousek od nás plot přeskočil vysoký černý kůň a doklusal ke mně, kdy pohazoval hlavou a frkal trochu naštvaně. ,,No no kamaráde, promiň, že jsem tě tu tak dlouho nechal samotnýho," zasmál jsem se, odložil tašky a pohladil ho, políbil a usmál se na Coru. ,,To je Corsio," usmál jsem se na dívku, kdy hřebec si očkem prohlédl dívku, pootočil se k ní hlavou, zafrkal a lehce do ní žďuchl.

"Tak tomáš dobré. Ak by som sa ja stratila tak mňa by nikto nehľadal." Povzdychnem si. Na mňa by sa každý vykašľal. Skloním hlavu a tak idem s ním a dívam sa do zeme. Prišli sme na kraj mesta a ja som zodvihla hlavu a poobzerala som sa okolo seba. V tom Sangmin zapískal a ja som sa prekvapene na neho pozrela. Hádam nečakal že kôň príde za ním. Lenže som sa mýlila ozvalo sa erdžanie a v tom kôň preskočil plot a prišiel k nemu. Ostala som v nemom úžase na to dívať a úplne som stratila reč. V nemom úžase som tam stála a dívala som sa na toho koňa. Prebralo ma až keď do mňa štuchol. "Prepáč ja som len stratila reč. Toto som nečakala." Pousmejem sa a jemne k nemu natiahnem ruku aby som ho mohla pohladiť. "Rada ťa spoznávam Corsio. Ja som Cora." Pousmejem sa a potom sa ho opatrne dotknem a pohladím ho.

Ta dívka vidí všechny věci pesimisticky. Ty jsi věčný realista a optimista, Sangie. Jo, to je můj problém. Pousmál jsem se a díval se kolem sebe. Zapískal jsem, abych zavolal hřebce. Svého majestátného božského oře, který někde lenoší! Ale brzy již přeskočil plot a objevil se u mě. Přivítali jsme se, kdy jsem se usmíval, ale pak hřebec strčil do dívky, která se mu omluvila. ,,Co jsi nečekala? Létajícího koně přes plot?" zazubil jsem se a podrbal hřebce, kdy jsem vytáhl mrkev z tašky. Dívka se mu představila, kdy Corsio ohrnul horní pysky. ,,Je to zlatíčko, půjdu odnést ty věci," usmál jsem se na Coru a našel v kapse klíče.

Viem že som bola pesimistická ale čo už s tým narobím? Nič. Už som raz taká a buď sa s tým ostatný zmieria alebo tu ani nemusím byť. Potom som sa ale začala venovať koňovi a Sangminovi. "To nie. Skôr som nečakala že dokáže pribehnúť na zapískanie. To som nečakala. Pretože čo viem tak väčšinou pre kone chodia a majú ich na uzde ale tento fešák je úplný opak." Poviem a pousmejem sa. "To verím. A dobre počkám na teba." Poviem a ostala som ho čakať a dívala som sa na toho koňa a mlčala som.

Corsio frkal. Nejprve byl načuřený, že jdu pozdě, ale uklidnil se. Nemohu za to, že jsem se zdržel, ale vrátil jsem se a to on musí ocenit! ,,Já na Corsia nemám nic... nemám uzdu, sedlo, dečku, ohlávku ani vodítko... nic nemáme, je to můj parťák a máme spolu mezi sebou něco nádherného," usmál jsem se, ale řekl dívce, že odnesu věci. Nic nenamítala, a tak jsem šel do domku, který jsem si odemkl a procházel chodbou, kde byly kříže a svíčky. Pousmál jsem se, ale uklidil nákup a šel ven, kdy jsem zamkl dveře. Pak jsem šel před branku a zamkl ji. ,,Corsio půjde s námi, jestli ti ti nevadí," usmál jsem se na Coru a podrbal vraníka.

Povedal mi že na neho nemá nič. Čo ma prekvapilo ale keď povedal že je niečo zvláštne medzi nimi tak som to pochopila. "Tak to je krásne. On verí tebe a ty jemu. Máte krásny vzťah medzi sebou." Poviem a pousmejem sa. Potom odišiel domov upratať tašky a ja som stála na mieste a čakala som. Našťastie to netrvalo dlho a Sangmin sa za chvíľu vrátil. Pousmejem sa a keď povedal že Corsio pôjde s nami tak pokrútim hlavou. "Jasné že mi to nevadí. Aspoň si ho poriadne poobzerám lebo je vážne nádherný. Musíš sa o neho dobre starať." Poviem a pousmejem sa.

Není to jen zvláštní věc. Je to něco víc. Skoro jako bychom my dva spolu uzavřeli kontrakt. Smlouvu. Je to ďáblův kůň? Ne, spíše naše životy byly zpečetěny dohromady v den, co zemřela celá má rodina. Odnesl jsem tašky a cestou se stavil v kuchyni. Napsal jsem svému zlatíčku, že se vrátím později, ale že jsem šel jen kousek po městě s hřebcem, aby neměl o mě starosti. ,,Děkuji... starám se o něj se vší láskou a on mi ji oplácí, že, Corsi," usmál jsem se, kdy hřebec zafrkal, stříhl ušima a zahrabal kopytem do země. Zasmál jsem se. ,,Rozumím... Prý tě rád poznává," usmál jsem se na dívku a pohladil hřebce po krku, kdy se rozešel vpřed. ,,Kam chceš jít?" zeptal jsem se s úsměvem.

Poďakoval a povedal že sa o neho stará so všetkou láskou a on mu to vracia. Pousmejem sa. "Tak to je tak krásne. Až vám závidím aký máte vzťah medzi sebou." Poviem a moc sa mi to páčilo aký mali vzťah medzi sebou. Trochu ma ale mrzelo že ja som nemala takýto vzťah s nikým. Myšlienky zahodím a pozriem sa na koňa a potom na Sangmina. Pousmejem sa. "To si zistil len vďaka tomu že zamával ušami a zahrabal kopytom?" Opýtam sa prekvapene. Bolo to zaujímavé to sledovať ako Sangmin vedel čo zrovna Corsi myslel tým čo spravil. "Ale som rada a dúfam že budeme kamaráti." Pousmejem sa a potom natiahnem ruku ku koňovi a pohladím ho. Opýtal sa ma kam chcem ísť. Najskôr myknem plecami. "Môžeme sa prejsť na námestie ale ak chceš ísť niekam inam tak povedz alebo môžeme ísť do lesa." Poviem a pozriem sa na neho a bola som zvedavá čo povie. Ja som dala dve možnosti a bolo to na ňom ako sa rozhodne.

Usmál jsem se a kývl. Povídali jsme si a pak mi dal hřebec gestem vědět, co chce sdělit. ,,Ano, poznám, co si zvíře myslí... komunikuji pomocí gest, jde to snadno, odmala pomáhám zvířatům v nouzi. V lese jsem vždy měl sokola, který mi dával vědět o zvířatech..." Kývl jsem a protáhl se, kdy jsem se zamyslel nad tím, kam půjdeme. ,,Radši bych šel do lesa," vydechl jsem a podíval se na Corsia, který šel vpřed.

Sangmini mi začala hovoriť o tom ako to funguje a mňa to fascinovalo. Musela som nad tým žasnúť ešte som niečo takéto nevidela. "Páni ty ma stále prekvapuješ. Ale je to užasne že dokážeš takto komunikovať s zvieratami. Aspoň vieš čo ich trápi a vieš im pomôcť." Poviem a pousmejem sa. Potom povie že by šiel radšej do lesa. Bola som ja rada že vybral zrovna les. "Dobre tak poďme." Poviem a vidím že kôň sa vydal popredu. Pousmejem sa. "Vidím že Corsio sa už vydal tak by sme mali ísť s ním." Poviem a potom sa vydám za koňom.

Podíval jsem se na hřebce. Na jeho záď. Naše kouzelná moc. Tedy jen ta má. On je někdo, kdo může pít lektvary, které pro něj chystám. Chrání ho to před všemi, co by mu mohli ublížit. Řekl jsem dívce, jak to mezi námi funguje. ,,Je to taková moje schopnost od narození, není to ani tak magie, jako spíše... dar, který jsem zdědil po některém ze svých předků," usmál jsem se. Jo, po těch temných čarodějích. Mírně jsem se zachvěl, ale usmál se. ,,On chodí sám napřed velice rád!" zasmál jsem se. Už předtím se rozešel, on si chce své okolí vždy prozkoumat po svém. Vydal jsem se také cestou, kdy jsem ruce dal do kapes. Hřebec zastavil, otočil se a pohodil si hlavou, kdy jsem se usmál, došel k němu, dal mu pusu na nozdry a podrbal jej.

Pousmejem sa. "Ale je to krásne že máte tak krásny vzťah medzi sebou. A je jedno či je to dar alebo hocičo iné." Poviem a potom idem s nimi do lesa. Dívam sa na koňa ako ide popredu a my za ním. Bolo to pekné a vyzeralo to tak ako keby nás ten kôň viedol. "To vidím a vôbec sa neobzerá. On ide popredu a my za ním. Páči sa mi to." Poviem a pousmejem sa. Potom sa zastavil a otočil sa k nám a pohodil hlavu. Nechápala som čo to má znamenať ale Sangmin to isto bude vedieť. Ten prišiel k nemu a dal mu pusu a ja som sa pousmiala. Bolo to krásne sa na to dívať až som im to závidela a bolo mi smutno že ja nemám nikoho.

,,Ano, jsem za ten vztah rád, protože je to něco, co se nevidí tolikrát na světě.. občas jsou lidé hamižní a nechovají se hezky k ostatním lidem ani zvířatům, ale ani sobě," vydechl jsem a kráčel směrem k lesu, kdy jsem se podíval kolem sebe. Všiml jsem si bylinek na zemi, které nekvetly. Ty kvetou jen při měsíčním svitu! Zamrkal jsem, ale podíval se na dívku. ,,Ano, on slyší naše kroky, nezdá se to, ale koně mají dobrý sluch, on toho slyší poměrně víc, než se může zdát," usmál jsem se a po chvilce došel k hřebci, který si svými gesty řekl o pohlazení. Podíval jsem se na dívku a usmál se. ,,Máš tady v lese nějaké své místo? Oblíbené?" zamrkal jsem očima s úsměvem.

Prikývnem. "Tak v tomto s tebou úplne súhlasím." Poviem a začnem rozmýšľať nad tým aké by to bolo ak by som aj ja mala nejaké zviera. Nebola by som tak sama ako som teraz. Povzdychnem si a išla som s nimi do lesa a pritom ma to stále fascinovalo. A keď povedal o tom že má dobrú sluch tak som ostala prekvapená. "Tak to som nevedela. Pretože všetci ľudia hovoria o tom že len psi majú dobrý sluch a iné zmysli. Ale o koňoch to nikto nehovoril. Teda som nič také nepočula. Ale je to dobré aspoň máš istotu že sa nestratí." Pousmejem sa. Sangmin pohladil koňa a potom sa ma opýtal či mám nejaké obľúbené miesto. "Ano mám. Je to jazero a ak chceš môžeme tam ísť." Poviem a pousmejem sa a otočím sa tým smerom ktorým bolo jazero.

Usmál jsem se a pokýval hlavou, kdy jsem kráčel dál. Byl jsem neskutečně šťastný, že jsem venku.
Mágové mají rádi přírodu, mají rádi zvířata, dodává jim to jakousi energii, ale musí ji umět čerpat. A já to zaručeně dělal! Nebo je ve mně ta magie pořád? Zazubil jsem se v duchu, ale pak se dívka překvapila, když jsem mluvil o Corsiově sluchu. ,,Tak...lidi nejsou vševědoucí, ale já taky ne," usmál jsem se a podrbal hřebce. ,,On by se neztratil, on by se našel, spíš bych se dokázal ztratit já," zasmál jsem se a zeptal se dívky na její oblíbené místo. Pověděla mi o jezeře. ,,Rád půjdu," usmál jsem se a kývl hlavou, kdy jsem se rozešel za dívkou a jemně pískl, kdy hřebec s hlavou u země si sebral pár trsů trávy, ale pak mě doklusal a lehce se otřel hlavou o moje rameno, kdy jsem se usmál, ale následoval dívku. ,,Corsio se třeba vykoupe," usmál jsem se.

Išla som smerom k jazeru a celkom som sa tam tešila a aj Sangmin povedal že tam pôjde rád a tak som bola ešte radšej. Aspoň tam nepôjdem sama aj keď ani samotnej by mi to tam nevadilo. Ale teraz tam ideme traja a vidieť ako sa kôň kúpe tak to si rozhodne nenechám ujsť. „A vie plávať?“ Opýtam sa a pozriem sa na neho a potom na koňa a potom sa pousmejem. Bude zaujímavé sledovať ako kôň pláva. A rozmýšľala som že aj ja by som sa mohla okúvať. Veď je teplo tak prečo nie že? Povedal že ľudia nie sú múdry a on tiež nie. Čo ma celkom prekvapilo. „Tak tomu neverím. Isto vieš všetko. Veď zatiaľ všetko čo si mi povedal tak som ja nevedela a za tú chvíľu čo sme spolu som sa od teba dozvedela veľa zaujímavých informácií.“ Pousmejem sa a keď povedal že Corsio by sa nestratil ale za to Sangmin ano tak sa zasmejem. „Takže to znamená že ťa musíme mať pod dohľadom aby si sa nám nestratil čo?“ Opýtam sa so smiechom. Ja som našťastie takýto problém nemala a vždy som vedela nájsť cestu. Keď som zistila že sa blížime k jazeru tak som zrýchlila krok. Chcela som tam byť čo najskôr. A to sa aj stalo. Za pár minút som stála pri jazere a obzerala som sa okolo a obdivovala som tu krásu.

Jaké to asi bude u jezera? Třeba mokré Sangie? Usmál jsem se v duchu, ale protáhl se a šel dál. Dívka se zeptala, jestli umí Corsio plavat. ,,Jasně že umí, oba dva umíme dost dobře," zazubil jsem se a kývl hlavou. ,,Nerad trpím přehnaným egoismem... samochvála smrdí a já nechci moc vytahovat své dokonalosti na povrch zemský ještě víc," usmál jsem se a podíval se kolem sebe. ,,Jsem rád, že je dnes tak nádherně," zamrkal jsem. ,,Ne, to ne," zasmál jsem se a zavrtěl hlavou. ,,Já se umím hlídat sám, nebo hřebec moc dobře ví, kam jdu, je to můj radar a kompas," usmál jsem se a pokrčil rameny. Po chvilce dívka zrychlila krok a mně přišlo, že se blížíme k jezeru. Usmál jsem se, ale šel volným krokem a opravdu. Brzy jsme byli u nádherného jezera, kdy hřebec zafrkal a pohodil hlavou.