Sangmin + Cora

Podíval jsem se na dívku a kývl. ,,Psi jsou nejlepší přátelé člověka, to se říká," usmál jsem se a protáhl se. Přemýšlel jsem, hodně jsem přemýšlel tak nějak o všem. Vlkodlak... vždy vás může zabít, ale pokud ho můžete proklít.. stačilo by mi pronést zaklínací formuli a při prvním úplňku. Má tvář byla klidná, ale přesto jsem mohl spřádat své plány. Ale ne... nejsem temná bytost. Kůň zmizel, když ho dívka pohladila. Nebyl u nás.. už byl daleko.. neviděl jsem ho. ,,Neurážím ho," mrkl jsem na dívku. Já svého koně znám nejlépe, jako svoje boty. ,,Ju, můžeme na louku... Corsio tam na nás jistě bude čekat.." Zazubil jsem se a šel dál. Cestou jsem sebral další bylinky a schovával je do tašky. ,,Dneska je skvělý den... ani není tolik teplo," usmál jsem se a podíval se k obloze, po které přeletěl orel, máchl křídly a trochu se snesl níž, kdy zakroužil nad mojí hlavou. Naklonil jsem hlavu na stranu. Orel zakřičel, udělal jedno kolo a letěl vpřed. ,,Mhm... někde poblíž je zraněné zvíře..." Zamyslel jsem se nahlas a zamrkal očima.

Prikývnem. "Ja viem že psi sú najlepší priatelia človeka. To hovorí každý." Pousmejem sa a potom bolo chvíľu ticho a išli sme smerom na lúku. Bola som prekvapená keď som pohladila koňa a on zmizol. Chcela som sa ho opýtať či sa náhodou nebojí keď tak zrazu zmizol ale potom ma hneď ubezpečil že nám bude čakať na lúke. "Ja viem že ho neurážaš to bol len vtip. Tak to je čo povedať keď ho poznáš ako svoje topánky. Dobre tak poďme tam aby na nás dlho nečakal." Poviem a trochu zrýchlim krok. Nie veľmi aby Sangmin mal čas zbierať bylinky po ceste. Keď povie že je dneska skvelý deň a že nie je tak teplo tak prikývnem. "To ano. Konečne sa nemusím variť vo vlastnej šťave." Pousmejem sa. Horúčavy som nemala rada a myslím si že som nebola jediná kto ich nemal rád ale dneska to bolo ideálne. Ani zima ani teplo tak akurát. Ja som sa na oblohu pozrela až keď orol zakričal. A ostala som prekvapená keď Sangmin povedal že na blízsku je zranené zviera. "Ako to vieš že je tu niekde zranené zviera?" Opýtam sa prekvapene a pozriem sa na neho.

Usmál jsem se a pokýval hlavou, kdy jsem kráčel dál. Celkem jsem uschnul a podíval se za koněm. Ten si bude někde dovádět. ,,Jemu to nevadí, vždy si dojde, když chce," usmál jsem se. ,,Nic se mu nestane... má tvrdá kopyta a zubiska.. kdyby byl v nebezpečí, dá mi to někdo vědět... jednou jsem ho zachránil před vlky.. podruhé málem vešel do bažiny..." Usmál jsem se a kráčel dál, kdy najednou jsem viděl orla. Jeho signály mi byly jasné. ,,Létal mi nad hlavou, jako by někde něco bylo... snesl se níž a pak výš... stačila mi jeho gesta a nálety, než pak odletěl někam dopředu," usmál jsem se. ,,Takhle jsem našel Corsia, sokol mě otravoval do chvíle, než jsem tam došel. Těžko říct, kde to zvíře je, ale on nás naviguje," usmál jsem se a ukázal dívce do nebe vepředu, kde byl stín orla. ,,Jdeme správně... možná bude na kraji louky..." Zamrkal jsem.

Sangmin mi začala hovoriť o koňovi a ja som sa na neho pozrela a počúvala som ho. "Tak to je potom dobré keď mu to nevadí." Pousmejem sa a prikývnem. "Ja viem ale aj tak." Potom ale keď začne hovoriť o tom ako mu to dá vedieť a že už ho zachraňoval tak ostanem prekvapená. "Páni a môžem sa opýtať ako ti to dá vedieť?" Opýtam sa ho lebo ma to zaujímalo ako mu môže dať vedieť že je v nebezpečenstve keď je niekoľko km od neho. Ale keď začne hovoriť o tom orlovi tak si uvedomím že moja otázka bola zbytočná pretože mi to vysvetlil. "Takže vďaka orlovi a jeho gestám si odhadol čo sa deje? Páni tie zvieratá sú ale múdre. Tak to vďaka tomu sokolovi si našiel Corsia? To je pekné. Poďakoval si sa mu za to?" Opýtam sa a pousmejem sa. Potom mi ukázal ne nebo kde bol tieň orla a povedal že nás naviguje. "To je úžasné ale prekvapuje ma to že orli sú útočné zvieratá a zabíjajú druhých tak prečo chce aby sme mu pomohli a nezabije ho?" Opýtam sa a potom prikývnem. "Dobre poďme." Poviem a aj keď ma to fascinovalo tak sa mi to zdalo neuveriteľné ako môže nejaké zviera navigovať ľudí k zvieraťu ktoré je zranené alebo v nebezpečenstve. A tak sme išli na miesto ktoré ukazoval orol.

Šel jsem a hleděl kolem sebe, až jsem spatřil orla. Dívka byla zvědavá. Jak mi to dá vědět? ,,Říká se tomu instinkt.. nebo mě upozorní zvířata kolem... sokol... cokoliv... nebo zařehtá pisklavým hlasem, to se pozná. Ale nikdy není ode mě moc daleko. Navíc, brácha dokázal dělat spojení mezi zvířetem a člověkem.. spojil nás... pokud se mu něco děje, mám zlý tušení..." Kývl jsem. ,,Nepoděkoval... já pracuji pro přírodu, zvířata děkují mně..." Odvětil jsem. Ale pak jsem si všiml orla. Naviguje nás, musím jít za ním. Orli jsou útočná zvířata... mhm... to je pravda, ale... ,,Ale nejsou to mrchožrouti... klidně to může být i jeho mládě, co je zraněné... co teprve vylétlo z hnízda... nebo to bude jiný orel... těžko říct..." Pokrčil jsem rameny, ale šel dál. Brzy jsme byli na kraji louky, kdy v dálce byl vidět černý dovádějící hřebec. Ale kousek opodál bylo srnče. ,,A nebo taky zachraňují mláďata v akci... třeba to je matka orlice, které jsem tenkrát zachránil orlí děti..." Zamyslel jsem se, ale ukázal dívce, aby zůstala stát. Sehl jsem se, vzal si trávu a zapískal na ni. Všiml jsem si matky srny, kdy jsem se na ni podíval. ,,Má tu matku... musíme být opatrní..." Vydechl jsem. ,,Aby ho nenechala," dodal jsem a vytáhl z kapes mast, kdy jsem se podíval na srnu a naklonil hlavu na stranu.

Pozorne ho počúvam a len pokrútim hlavou. „Tak to je zaujímavé. Potom sa nedivím že sa nebojíš. Vy ste spojený? A funguje to aj obrátene že keď ty máš problémy tak to on vycíti?“ Pousmejem sa a pokračovali sme ďalej v ceste. „Jasné rozumiem.“ Poviem a asi som mu musela pripadať dosť blbá že som o ničom takom nevedela. Ale keď mne nikto nič nehovoril tak som o ničom nevedela tak sa nesmie diviť že nič neviem. „Aha tak to aby sme sa poponáhľali aby sme mu pomohli.“ Poviem a trochu som zrýchlila kroky. Po chvíľke sme došli na kraj lúky a prvé čo som si všimla bol kôň ako vystrája a musela som sa nad tým pousmiať. Bolo pekné to sledovať. Vyzeral ako mláďa. Toho srnčeka som si nevšimla pretože som sa dívala na toho koňa. Na Sangmina som sa pozrela až keď prehovoril. „Čože? Chceš povedať že je to možno orlica ktorej si pomohol a ona si ťa pamätá?“ Opýtam sa prekvapene. Myslela som si že vtáky nemajú dobrú pamäť ale asi som sa mýlila. A keď ukáže aby som stála tak ostanem stáť a len sa dívam. „Dobre. Ano viem ako to funguje. Stačí málo a matka môže mláďa opustiť.“ Prikývnem keď zapískal a objavila sa matka toho mláďaťa. Ja som zatiaľ stála a sledovala som Sangmina a potom srnčiu rodinku.

Nevím, jak ještě dlouho budu schopný něco vysvětlovat. Sangmine, nesmíš odhalovat to, co jsi! Příště prostě hraj mrtvýho, jsi jen obyčejný člověk, jo? No jo! Ale když... no žádné ale! Dobře, promiň... ,,Jasně... spojení vždy fungují i druhým směrem..." Pokýval jsem hlavou a kráčel dál. Hned jsem klekl vedle srnečka. Vážně mi ho bylo líto. ,,To já nevím... třeba to ani ona není... ale co se jednou stane, nezapomeneš.. tvé srdce nikdy..." Odpověděl jsem a okem hledal příčinu a důvod zranění. Nejspíše si chudáček zlomil nožku. Nic totiž nekrvácelo. Srna přišla blíž, ale já věděl, že musím jednat velice opatrně. Dívka ke mně nešla, byl jsem rád. Chci mít na to svůj klid. ,,Tak jo holka... pojď blíž... koukej..." Usmál jsem se na srnku a ze stromu utrhl jablko, kdy srnka stříhla ušima a šla blíž. Jemně jsem na ni působil svojí aurou. Ta na zvířata fungovala... díky tomu jsem mág. ,,Tak je hodná..." Usmál jsem se, když si jablko vzala a já ji pohladil. Pak jsem už přiklekl k srnčeti. ,,Pomohu tvé dceři... bude to dobré..." Pohladil jsem dospělou srnu, ale pak otevřel dózičku s mastí a tu nanesl na celou pravou nožku. Srnče trochu vyděšeně stříhlo ušima, písklo, kdy jeho matka k němu došla a olízla. Ale pak... se srnčátko postavilo na všechny čtyři a olízlo mi tvář. Zasmál jsem se. ,,Ták, je to v pořádku, můžete jít," usmál jsem se a mast uklidil.

Vzdychnem si a skloním hlavu. "Prepáč isto ťa to už otravuje. Už sa nebudem radšej nič pýtať." Poviem keď som si všimla že mu to trochu vadí. A potom som už len mlčala a dívala som sa. Videla som matku a mláďa a Sangmin len niečo povedal a potom odtrhol jablko a dal ho matke a potom začal ošetrovať mláďa. Ja som len mlčky stála a dívala som sa. Keďže bol mág tak moju pomoc nepotreboval. Trochu si povzdychnem že som tu nebola potrebná. Načo som sa učila za veterinárku keď stačí jeden mág a všetko je hotové? Tak to rovno môžem nechať všetkého a hľadať si novú robotu. Bola som tak zaborená do myšlienok že som si ani nevšimla že skončil a mláďa bolo v poriadku a išli preč.

Nevím, co pořád... achjo... Cítil jsem, jak ve mně zabublala temnota, ale rychle jsem ji odstranil pryč. Nikdy nezvítězí! ,,Ne, v pohodě," vydechl jsem, ale postaral se o srnče. Nechápu, jak na mně může pořád moje pocity vidět. Já jí je přeci neukazuji tolik! Ovlivním ji a bude to, protože pak by mohla být naše komunikace snad i snadnější. ,,Proč si povzdychuješ?" zeptal jsem se dívky, ale neotáčel se, kdy jsem se staral o ty dva se vší péčí. Po chvilce jsem skončil a oba odešli. Protáhl jsem se a podíval se na hřebce. ,,Je tu pěkně, akorát na spaní!" zasmál jsem se, rozběhl se po louce, v jednu chvíli zakopl, rozvalil se na zemi a začal se smát, kdy jsem se natáhl na záda a dal ruce pod hlavu, kdy ke mně docválal hřebec a začal se pást u mě.

Trochu sa pousmejem keď povie že je to v pohode. „To som rada. Pretože nechcem aby si sa hneval kvôli tomu že sa stále vypytujem. Ale keď mňa to veľmi zaujíma. Nič iné.“ Poviem a pousmejem sa. Potom sa ma opýtal prečo stále vzdychám. „Tak trochu som si teraz prišla nepotrebná. Veď na čo som si robila veterinu keď stačí zavolať teba a ty všetkých vyliečiš pomocou mágie.“ Pousmejem sa. Bolo to pekné že vedel takto liečiť. Aspoň to netrvalo tak dlho ako mne. Jemu to trvalo pár minút a mne? Radšej na to ani nemyslím ako dlho to trvá mne. Potom vyliečil mláďa a matka aj s mláďaťom odišli a my sme tam ostali sami. Stále som stála na mieste a ani som sa nehýbala. „Ty tu chceš spať?“ Opýtam sa a potom sa rozbehol po lúke a potom zakopol a spadol. Začala som sa smiať. „Dávaj si pozor lebo sa ti niečo stane.“ Poviem so smiechom ale jemu to asi nevadilo. Ostal ležať na zemi a kôň k nemu prišiel a pásol sa pri ňom. Sledovala som ich a pousmiala som sa.

Jo, stále se ptá. Sangie, příště neříkej, že jsi mág. Jenže se někdy stane takových událostí, že to není ani snad možný... Já nechci, aby hned každý druhý tvor tady věděl, že jsem mág. To by nebylo vůbec dobré! Chci už být s Chiniem... s mým drahým... s mým zlatíčkem milovaným... s mým andílkem... s mým sluníčkem! ,,Jenže i tahle magie mě stojí síly... veterináři jsou tu od toho, aby léčili zvířata, co vyšlechtili lidi... pokud veterinář zasáhne do přírody s divokými zvířaty, trvá to klidně mnoho let, než je zvíře vhodné k vypuštění do přírody, protože během jeho rekonvalescence je krmeno a nemůže si shánět potravu... Pokud je to navíc mládě, je to těžší... já domácí zvířata neošetřuji, nechci, aby lidi věděli, že jsem mág... Corsio je jediné domácí zvíře, které jsem kdy ošetřil..." Vydechl jsem, ale podíval se za odcházející rodinou. Jestli tu chci spát? ,,Klidně!" zasmál jsem se a rozběhl se po louce, kdy jsem ale zakopl a svalil se do trávy. ,,Kdyby se mi něco stalo, tak mě můj andílek ošetří!" zasmál jsem se a zaklonil hlavu, kdy jsem sledoval nebe. Hřebec byl u mě brzy a já se usmíval. ,,Dneska bude nádherná noc... bude jasná..." Usmál jsem se.

Začal rozprávať a ja som ho len mlčky počúvala. "Aha dobre už rozumiem." Poviem keď skončí a rozmýšľala som či mám odísť alebo nie. Potom som sa ale pousmiala. "Len aby si sa nezobudil na to že po tebe lezú chrobáčikovia." Poviem so smiechom a prikývnem keď sa pozriem na oblohu a on povie že bude nádherná jasná noc. "Ano to bude." Povzdychnem si. Tiež by som ju mohla s niekym stráviť. Lenže nie je s kým. "Asi už pomaly pôjdem. Rada som ťa spoznala a dúfam že sa ešte niekedy uvidíme. Ahoj." Pozdravím ho a potom prídem ku koňovi a pohladím ho. "Aj teba som rada spoznala a ďakujem že si ma povozil." Pousmejem sa a potom sa otočím a so sklonenou hlavou idem preč. Po ceste rozmýšľam kam pôjdem lenže nebolo kam ísť a tak mi neostávalo nič iné ako ísť domov a tak som išla domov.

,,Já mám přírodu rád, nevadí mi brouci a ani nic..." Usmál jsem se a pokrčil rameny, kdy jsem se lehce vyhoupl na lokty a sledoval dívku. Až trochu takovým pohledem, co by dokázal nejedno děvče svést. ,,Už chceš jít?" Zatvářil jsem se smutně a zamrkal očima. ,,Dobře... tak se zatím měj... taky jsem tě rád poznal," usmál jsem se, kdy jsem se na ni podíval, jak šla ke Corsiovi. Ten dlouze odfrkl, ale pak se dál pásl. ,,Ahoj!" zavolal jsem a sledoval ji do chvíle, než zašla do lesa. Hřebec se na mě podíval a zafrkal. ,,Půjdeme taky..." Kývl jsem a zašklebil se, kdy jsem zase padl do trávy. Cítil jsem, že se ve mně trochu zvedla dávka mé temnější stránky. Tohle není dobrý, měl bych sehnat pomoc... sakra! Hřebec ke mně přišel a strčil do mě. ,,Já vím, promiň," usmál jsem se a vyskočil na nohy, kdy jsem šel dosbírat bylinky a pak si vyskočil na hřebce, který mě pomalu unášel domů. ,,Chinnie... mohl by být doma..." Zamrkal jsem a lehl si na hřebce, kdy jsem na něm usnul, ale můj šikovný oř mě donesl domů a já už pak snadno trefil do obýváku, kde jsem si lehl mezi plyšáky a čekal, než se vrátí můj velký plyšáček s křidélky...

Prišla som domov a šla som sa rovno umyť a prezliecť. Keď to všetko spravím tak si ľahnem do postele a po chvíľke zaspím.
Ráno keď sa zobudím tak a idem upraviť a obliecť sa. Keď som hotová idem do kuchyne a spravím si raňajky a kávu. Potom si sadnem a pustím sa do raňajok a popíjam kávu. Keď som sa najedla a vypila som kávu tak som umyla riad a potom som šla do roboty. Prišla som do roboty a našťastie som toho nemala veľa tak som veľmi skoro skončila. Po skončení roboty som zamkla ordináciu a vydala som sa smerom k lesu. Tak trochu som dúfala že znova uvidím Sangmina prišiel mi ako fajn človek s ktorým sa môžem rozprávať o všetkom a nemusím pred ním nič tajiť. Aj keď má priateľa tak si myslím že by sme boli dobrý kamaráti ktorý sa občas stretnú a povyprávajú sa.

Druhý den. Byl jsem ještě trochu přeťatý a nejraději bych se šel proběhnout do lesa. Chinnie ještě doma nebyl, a tak jsem vyrazil rovnou ven. Corsia jsem nechal na zahradě, ale šel do lesa v triku, kraťasech a lehčím vakem na zádech. Uprostřed lesa jsem se zastavil, vyskočil si na strom a začal si zpívat melodii, kdy mi do ní zpívali ptáci. Spokojeně jsem se usmíval, zavřel oči a nechal se obklopovat nádhernou přírodou.

Prišla som do lesa a prechádzala som sa a rozmýšľala som čo budem robiť. Ako som sa tak prechádzala tak som započula nejaké spievanie a tak som chcela vedieť kto to spieva. A preto som sa vybrala smerom za tým zvukom. Cesta netrvala dlho a po chvíľke som prišla na miesto. Ale nikoho som nevidela. A tak som sa začala obzerať kde to je. A potom ma napadne sa pozrieť na stromy. Keď som sa pozrela na stromy uvidela som Sangmina ako spieva. Pousmejem sa. "Ahoj pekne spievaš." Poviem a počúvala som ako spieval.

V poslední době se mi povedlo složit několik písniček, které jsem si zvesela prozpěvoval. Ptáci se mi k tomu přidávali a přišlo mi, že celkově celá příroda si navyká na můj jemný zpěv. Jsem zpěvák, takže jsem si hrál s tóninami a šel vysoko a občas nízko. Miloval jsem přírodu a mohl zavřít oči. Sem nahoru by nikdo nepřišel. Až po nějaké chvilce zapískal nějaký pták a odletěl. Někdo jde, slyšel jsem kroky, ale nenechal se rušit, dál spokojeně seděl a zpíval si, až jsem zaslechl dívčí hlas. Umkl jsem a podíval se dolů. Spatřil jsem Coru. ,,Ahoj, děkuji, tu jsem si složil sám," usmál jsem se a lehce si urovnal rukou rozcuchané vlasy.

„Neďakuj za to nemusíš ďakovať. Je vidno že máš talent.“ Pousmejem sa a ostanem prekvapená keď povie že to zložil sám. „Čože? Ty vieš skladať takéto pekné pesničky?“ Opýtam sa prekvapene. „Tak to by si mal vydať album a vystupovať lebo je to vážne krásne.“ Poviem a pousmejem sa. „A inak ako sa ti sedí na strome?“ Opýtam sa a pozriem sa na neho a pousmejem sa. Potom som sa pozrela pred seba a okrem nás dvoch tam nikto nebol. Takže sme mali les sami pre seba. Potom som sa pozrela na neho a len tak som ho sledovala a rozmýšľala som. Ak bude na strome tak ho budem musieť nejako dostať dole ale ako? To musím ešte vymyslieť.

Lehce jsem se opřel o kmen stromu, hodil nohy na větev tak, že jsem podrážky zarazil o dřevo. ,,Ano, umím skládat písničky... jedno album jsem už vydal, občas zpívám po barech a klubech, nebo hraju na klavír... píšou mi z restaurací a zvou na velké akce... třeba i na svatby," usmál jsem se a protáhl se. ,,Na stromě je božsky!" zasmál jsem se a roztáhl ruce. ,,Cítím se volně jako pták... je tu ticho... klid... vidím široko daleko, slyším každý zvuk... prakticky jsem už věděl o tobě od chvíle, kdy jsi vešla do lesa... neslyšel jsem tě, ale ptáci tě viděli a informovali mě... sice ne o tom, že jsi to přímo ty, ale řekli mi, že jde člověk," zazubil jsem se.

Ostanem prekvapená keď začne rozprávať o tom speve. "Tak to je super. Musíš veľmi dobre zarábať keď takto vystupuješ a dokonca si vydal aj album. A mohol by si mi dať ten album čo si vydal? Rada by som si ho vypočula." Pozriem sa na neho a bola by som rada ak by mi ho aspoň požičal aby som si ho mohla vypočuť. Potom začne hovoriť o tom ako je na strome a ani som sa mu nedivila. "To ti verím. Ja mám zase rada keď môžem behať po lese a vychutnávať si tú voľnosť a pritom nemať žiadne starosti." Pousmejem sa a potom pokrútim hlavou nad tým keď povie že to že idem do lesa mu prezradili vtáky. "Teda to sú ale potvory. A ja že o mne nevieš." Zasmejem sa. Myslela som to ale ako vtip. "A ja že ťa prekvapím a ako vidím tak mi to vôbec nevyšlo. No nevadí. Možno nabudúce." Usmejem sa a sledovala som ho na strome. "Takže len tak odpočívaš a spievaš?" Opýtam sa ho a usmejem sa.

,,Ale jo, vynáší to docela dost dobře, řekl bych, nestěžuji si... tedy, teď své peníze daruji každý měsíc dětskému domovu, rád pomáhám potřebným a děti ty peníze potřebují daleko víc, než já," usmál jsem se a pak se zamyslel. ,,Mohu ti dát svoje Base s věnováním! Někdy ti ho donesu!" zazubil jsem se a pokýval hlavou, kdy jsem spustil nohy dolů z větve a pohoupal si nohami. ,,Tak... oni pomáhají i lidem, ale lidi jim nenaslouchají zas tolik... nejsou to potvory, ale nechtějí, aby se mi něco stalo!" zazubil jsem se a podíval se kolem sebe, ale pak zpět na dívku dole. ,,Ano, odpočívám, zpívám a přemýšlím... hřebce jsem nechal dneska doma," usmál jsem se a pískl, kdy se na větev vedle mě usadil velký orel, mořský, s nádherně bílou hlavou. ,,Máš ráda orly?" zeptal jsem se dívky s úsměvem a pohladil orla po peří.

Pousmejem sa a prikývnem. Páčilo sa mi to ako pomáha detskému domovu. „Netušila som že si až takto populárny. Jej tak to je od teba veľmi milé že pomáhaš detskému domovu.“ Pousmejem sa. Málo ľudí je takýchto ako je Sangmin. A poteší ma keď povie že mi ho donesie aj s venovaním. „To by bolo od teba veľmi pekné. Ďakujem.“ Pousmejem sa a bola som rada že s tým nemal problém a už čoskoro budem môcť počúvať jeho pesničky aj doma a nie len tu v lese. „Prepáč ja som to myslela ako vtip že sú potvory. Ja som to vôbec nemyslela zle. Veď ja mám rada prírodu a aj zvieratá.“ Vzdychnem si trochu smutne. Už radšej nepoviem nič a bude pokoj. „Tak to sa teda máš. Takže koník tie odpočíva čo? A nad čím rozmýšľaš?“ Opýtam sa ho a keďže ma už bolel krk s toho ako som sa dívala na neho tak som sklonila hlavu a rukou som si začala masírovať krk. Potom sa ma opýtal či mám rada orly. Počula som že pískol ale krk ma bolel tak som sa nepozrela hore. „Ano mám prečo sa pýtaš?“ Opýtam sa ho a stále som sa dívala do zeme a masírovala som si krk.

Populární? Jsem populární? No, to se asi zas tolik říci nedá, nejsem populární, jen jsem moc akční. Projel jsem si rukou ve vlasech, ale usmíval se. ,,Nemáš vůbec za co děkovat," usmál jsem se a naklonil hlavu na stranu, kdy jsem zamrkal očima s úsměvem. ,,Však, já to jako vtip beru," ušklíbl jsem se a protáhl se, kdy jsem se podíval k nebi a opřel se o větve. Bylo mi tady nádherně... Jo, ale jsi neslušný, když neseskočíš dolů. Ale mně je tady nejlépe! ,,Nad vším možným... nemá to specifika..." usmál jsem se a zarazil se, když se mě ptala, že proč se ptám. Podíval jsem se dolů a všiml si, že hledí do země. Usmál jsem se a pohladil orla, kdy jsem si vzal z jeho křídla pírko a seskočil dolů. Nastavil jsem ruku a na tu mi přistál on... ,,Protože přiletěl," usmál jsem se. ,,Tady, pro tebe," usmál jsem se a dal dívce pérko z orla.

"Ja viem ale je to slušnosť poďakovať." Pousmejem sa a bola som rada že to berie ako vtip. "To som rada a veľmi." Pousmejem sa. A aj keď som mala hlavu dole tak som ho pozorne počúvala a dávala som pozor čo hovorí. "Aha tak to aj ja niekedy robím že ro zmýšľam nad všetkým možným. A v konečnom dôsledku ani neviem nad čím rozmýšľam." Pousmejem sa a nevnímala som čo robí. Takže keď zrazu zoskočil na zem tak som sa ho zľakla a zodvihla som hlavu a pozrela som sa čo sa deje. "Teda ty si ma ale vyľakal." Pousmejem sa a potom som ho sledovala. Natiahol ruku a orol mu pristál na ruke. Ostala som prekvapená. "Páni to je krásne. Je vidno že ťa majú všetci radi." Pousmejem sa a prikývnem. "Ano vidím že priletel a je to krásne." Pousmejem sa a potom som sa prekvapene dívala na neho keď mi podával pierko od orla. Zobrala som si ho. "Jej ďakujem ako vám to splatím?" Opýtam sa a pozriem sa na neho a potom na orla.

,,Já vím, že to je slušnost..." kývl jsem. Slušnost obyčejných lidí. Já nejsem obyčejný! Já mohu vše! No, jasně, Sangu, zase jsi arogantní a namyšlený! No jo, klid, já jsem v klidu! Jen bych chtěl, aby celý svět byl v rovnováze! To se ti nikdy nepovede. Proč jsi tak černý... černý s myšlenkami! Protože tě musí někdo držet při zemi! ,,Vylekal? To se omlouvám," pousmál jsem se a lehce se uklonil, ale pohladil orla po peří, když mi přistál na ruce. Dívka byla překvapená, kdy jsem se pousmál, trochu smutně. ,,Jo... mají mě rádi... ale jen zvířata... ale to nevadí!" usměji se hned nadšeně a díval se do očí orla, který se hrdě rozhlížel kolem. Podal jsem jí pírko, kdy jsem pokrčil rameny. ,,Nijak, pročby... to pero by spadlo na zem tak jako tak a nikdo by si toho nevážil jako ty," usmál jsem se. ,,Pohlaď si ho, jestli chceš," zazubil jsem se.