Sangmin + Cora

Miesto: Námestie ale v priebehu hry sa môže meniť
Počasie: Teplý deň a pofukuje jemný vetrík
Poradie: Sangmin, Cora

Protáhl jsem se a podíval se kolem sebe. Venku je krásně, přímo nádherně. Zadíval jsem se ven z okna na hřbet hřebce, který se pásl za domem. Měl bych jít nakoupit zásoby pro nás oba. Ale kam? Třeba do krámu Sangmine?! To by mě nenapadlo hele! Zašklebil jsem se v duchu, ale oblékl se do džínů a košile, kdy jsem si vzal peníze a vyrazil ven z domku přímo do centra města. Byl opravdu nádherný den! Pískal jsem si jemně a díval se kolem sebe nadšeně, ale mířil si to rovnou do neznáma. Jo, jestli se ztratím, tak mě ani hřebec nenajde... Sakra! Měl jsem si vzít mobil, ale co už, snad nejsem takový případ, co nenajde cestu domu. Usmál jsem se, ale šel dál.

Aj keď som ordináciu mala otvorenú len krátko tak ku mne chodili ľudia a dosť často. Možno to bolo tým že som tu bola jediná veterinárka a nikomu sa nechcelo chodiť do okolitých miest. A ja som bola rada že som mala zákazníkov a mohla som aspoň takto spoznávať ľudí. K niektorým som chodila aj domov keď potrebovali a ja som bola rada. Pomaly sa mi končila robota a ja som sa tešila kedy konečne pôjdem domov a odpočiniem si. Videla som z okna že je pekný slnečný deň. A tak som začala kontrolovať ordináciu či je všetko upratané a umyté. Nemala som rada ak som mala neporiadok a našťastie všetko bolo podľa mojich predstáv. Všetko bolo tak ako som chcela. Potom som skontrolovala zásoby a písala som si čo mi chýba aby som vedela čo si mám objednať. Keď si napíšem všetko čo potrebujem tak lístok schovám aby som zajtra ráno mohla spraviť objednávku. Keď bolo všetko hotové tak som si išla pre veci a tešila som sa domov. Zobrala som si veci a vyšla som z ordinácie. Zamkla som ju a potom som sa vydala domov. Cestou domov som šla cez námestie a obzerala som sa okolo seba.

Zkontroloval jsem si, jestli mám v kapsách vše. Klíče od domu a peněženku. Bez té bych totiž byl absolutně ztracený! Jo, ztracený až na vesmíru mezi Marťany, nebo kdo to tam vlastně vůbec žije! S úsměvem na rtech jsem trochu zaklonil hlavu a hluboce se zamyslel, kdy jsem si v jednom obchodě nakoupil lahve s vodou a ještě nějaké keksy a krekry pro koně. Taky jsem vzal mrkve a dal to do tašky. Se sklopenou hlavou jsem došel na náměstí. Bylo to tu úžasné! Nikdy jsem neviděl takhle velké náměstí! Jak jsem se tak kochal, najednou jsem vrazil do blonďaté slečny a zakopl, kdy jsem hodil držkopád k zemi a to bych nebyl já, abych u toho nevykvíkl jako fretka a mrkve se mi vysypaly na zem. ,,Já se moc omlouvám!" vyhrkl jsem hned a začal si nejdříve mnout kolena, která to schytala jako první.

Išla som po námestí a vychutnávala som si krásny slnečný deň. A keďže bolo tak krásne tak sa mi zrazu ani domov nechcelo a tak som začala rozmýšľať kam pôjdem alebo čo budem robiť. Pretože to by bola škoda ak by som toto nevyužila. A keďže som bola zaborená do svojich myšlienok tak do mňa niekto vrazil. A než som sa stihla spamätať tak som počula výkrik a potom som videla nejakého mladíka na zemi. On sa mi začne ospravedlňovať. Pousmejem sa. "Nič sa nestalo. Ja som v poriadku ale čo vy? Počkajte pomôžem vám." Poviem keď som videla ako si chytá kolená a tak som si k nemu kľakla a pozrela som sa na neho a potom na jeho kolená.

Překvapeně jsem zamrkal. Dobrý, nechce mě zabít, což byl velice dobrý začátek! Jo, ale pak klidně může! ,,Ne, to je dobré, děkuji, já si to posbírám, nic to není... na to pomůže dobrá heřmánková mast a ještě něco, ale to se dá udělat během chvilku ze správných bylinek," usmál jsem se a zamrkal očima, kdy jsem začal sbírat mrkve. ,,Jsem v pořádku, dvě odřená kolena mě nemohou zabít," zazubil jsem se. Jo? Ale ta dívka jo! Ale jdi hlásku někam! Ale nepůjdu, jsem ve tvé hlavě stále a pořád! Viděl jsem ho, jak se mi posmívá, ale odsunul jsem ho do pozadí, kdy jsem konečně vše posbíral a sám se posbíral na nohy. ,,Opravdu jsem vám nic neudělal?" zamrkal jsem.

Bola som rada že nič vážne sa mu nestalo a trochu ma zamrzelo že nechcel odo mňa pomôcť. Ale čo mám robiť? Keď pomôcť nechce tak sa mu nebudem vnucovať. Postavím sa a len som ho sledovala. "Tak dobre teda." Pousmejem sa a ďalej som ho sledovala ako zbiera mrkvy a zdvíha sa so zeme. Potom sa pousmejem. "To je pravda. Som rada že to nie je nič vážne a vy ste v poriadku." Poviem a potom prikývnem. "Nebojte sa. Nič ste mi nespravil. Ja som vážne v poriadku." Poviem a pousmejem sa a bola som rada že už stojí na nohách aj bez mojej pomoci. "Inak ja som Cora." Predstavím sa mu a natiahnem k nemu ruku na zoznámenie.

,,No, nedivil bych se, kdybych něco provedl... občas jsem moc velký snílek a jsem v tomto městě poprvé, tedy, na tomto náměstí, bydlím tu teprve.. čtyři dny? Asi, teď už přesně nevím, nepočítám to," zasmál jsem se a pak pokýval hlavou, kdy se mi dívka představila. Cora? Neznám. Jak bys mohl znát, když ji vidíš poprvé? Ajo! Ty ses musel uhodit do hlavy! Ale jen trošku.. ,,Těší mě, jsem Sangmin a budu rád, když si budeme tykat," usmál jsem se a přijal její ruku, kdy jsem ji lehce stiskl s úsměvem.

Nad tým čo povedal sa pousmejem. "S toho si nič nerobte. Toto vrážanie do ľudí je tu na dennom poriadku." Poviem a spomeniem si na to že aj ja som do každého vrazila alebo on vrazil do mňa. Takže si vážne začínam myslieť že vrážanie do ľudí je tu zvykom. "A čo vás sem zaviedlo? Ja som tu pomaly dva mesiace. A celkom sa mi tu páči. Mesto je krásne a sú tu aj celkom milý ľudia." Poviem a pousmejem sa. Teda až na pár drobností ale to je nič a na to sa dá zabudnúť. Podal mi ruku a ja som sa pousmiala a stisla mu ju tiež. "Rada ťa spoznávam Sangmin. To je celkom zaujímavé meno. Ešte som ho nepočula. Dobre budem rada ak si budeme tykať." Poviem a pousmejem sa. Bola som rada že chcel aby sme si tykali aspoň som si nepripadala tak stará.

,,Vážně?" zasmál jsem se tomu, že je to tu na denním pořádku. ,,Já moc mezi lidi nechodím, ale došly doma zásoby... tak jsem se rozhodl jít nakoupit," usmál jsem se a mírně pokrčil rameny, kdy jsem se zamyslel nad její otázkou. ,,Tak... chtěl jsem poznat něco nového. ale hlavně mě sem něco přitahovalo. Zdržím se tu, možná i na delší dobu. Líbí se mi tady opravdu moc. Hledal jsem místo, kde bych já a můj kůň mohli nerušeně být," usmál jsem se. ,,Jo, já jsem z Koreje, tedy, z poloviny, mamka odtamtud pochází," usmál jsem se a mírně bolestně se mi zalesklo v očích, ale přesto jsem se usmíval. ,,Nechceš si jít někam sednout?" navrhl jsem mile.

Zasmejem sa. "Teda aspoň u mňa to tak bolo. S kým som sa zoznámila tak to bolo tak že sme do seba nabúrali. Takže viac menej je to u mňa zvykom." Poviem a pousmejem sa. A potom som ho počúvala. "Jaj tak to chápem. Zásoby sú dôležité na prežitie." Pousmejem sa a potom ostanem prekvapená keď povie že má koňa. "Toto celkom chápem. Aj mňa sem niečo priťahovalo. A čo som počula tak toto mesto je že vraj magické. Ale čo je na tom pravdy tak to netuším. A ty máš koňa? Ja mám rada zvieratá. Som veterinárka." Poviem a chcela som sa ho opýtať či by mi ho neukázal ale radšej som to nechala tak. Predsa ešte sme sa tak dobre nepoznali. Potom povie že pochádza z Kórie teda jeho mama. "To je tiež krásne mesto. Rozmýšľam že sa tam niekedy pôjdem pozrieť." Poviem a potom si všimnem že sa mu zalesklo v očiach. Isto ho niečo trápilo. "Si v poriadku?" Opýtam sa a so strachom sa na neho pozriem. Ale keď sa opýta či si nechcem ísť niekam sadnúť tak prikývnem. "Ano poďme. Poznám tu jednu príjemnú kaviareň tak môžeme ísť tam." Pousmejem sa.

Zasmál jsem se a pokýval hlavou. ,,Aha, už chápu, já se poznávám s lidmi tak, že mě hřebec shodí vedle nich, když to nečekám a on chce upoutat moji pozornost," hihňal jsem se a lehce si protáhl ramena. ,,Jo... magie je nádherná... mám koně... ke zvířatům jsem měl a mám velice blízko, mám blízko k přírodě," usmál jsem se a pak nadšeně zamrkal. ,,Vážně? Tak to přijdu někdy s hřebcem na kontrolu, pokud mě tedy nezadupe do země," zazubil jsem se. ,,Nebyl nikdy u veterináře..." Zamrkal jsem. Jo, proč by taky byl, když jsi čaroděj, který může svého koně prohlédnout a vyléčit. ,,Korea je, hlavně Soul nebo Incheon, to jsou nádherná města," usmál jsem se a pak se trochu zarazil, když se mě zeptala, zda jsem v pořádku. ,,Já... uhm... ano, jen jsem si... vzpomněl na rodinu... zemřeli mi všichni... je to pár let zpět," vydechl jsem, ale pousmál se. ,,Dobře, půjdu s tebou velmi rád..." Kývl jsem s úsměvem.

Zasmeje sa na tým. "Teda musím uznať že to je štýlové. To by som chcela niekedy vidieť ako to vyzerá keď ťa zhodí." Poviem a potom prikývnem. "Tak to s tebou úplné súhlasím. A veríš na to?" Opýtam sa a potom prikývnem. "Jasné ja budem len rada. A prečo by ťa mal udupať? Jáj tak to chápem. Ale mňa sa báť nemusí ja mu nič nespravím. Tak mu to môžeš aj odkázať." Poviem a pousmejem sa a keď mi povedal mestá ktoré sú krásne tak som sa zamyslela. Ten názov som ešte nikdy nepočula. "Keďže pochádzaš od tadiaľ tak ti budem veriť." A keď mi povie čo sa stalo jeho rodine tak si povzdychnem. "Bože to je mi hrozne ľúto. To som nechcela." Teraz som sa cítila trochu blbo že som sa ho to opýtala. Asi som to mala nechať tak a bol by pokoj. Ale možno to pomôže ak to dostane von. No uvidíme. Potom ale povedal že so mnou pôjde veľmi rád. "Dobre tak poďme." Poviem a potom sa pomalým krokom vydám smerom ku kaviarni. A keďže sme boli na námestí kde bolo plno kaviarní tak si mohol vyberať ale ja som ho viedla do jednej kde som už bola a veľmi sa mi tam páčilo a chutilo. A preto cesta netrvala dlho a prišli sme ku kaviarni.

,,To on dělá vždy originálně, někdy hraje, že se lekl, a tak to zapíchne, cukne, hodí otočku a ještě skloní hlavu a já letím.. je vynalézavý jak opice," zabrblal jsem se smíchem. ,,Věřím..." Pousmál jsem se. Sám jsem magie stvořitel.. tedy, sám magii tvořím, takže ji miluji. ,,Povím mu to," zasmál jsem se a pokýval hlavou. ,,Jo, věřit mi můžeš," uculil jsem se a kývl. ,,Je to taková romantika," pousmál jsem se. ,,To je v pořádku, už jsem se s tím smířil, holt se nedá nic dělat a jsem opatrnější co se lidí týče..." Vydechl jsem s úsměvem. ,,Nijak si to neber k sobě vážně, neurazila jsi mě a ani se mě nedotkla," dodal jsem s úsměvem. Dívka se rozešla ke kavárně, proto jsem zkontroloval, zda mám vše a vydal se za ním. Díval jsem se kolem sebe, kdy jsme brzy byli u kavárny. Podržel jsme dveře, aby dívka vešla dovnitř první. ,,Prosím," usmál jsem se ještě zdvořile a pak, když vešla, jsem šel za ní.

Zasmejem sa a pokrútim hlavou nad tým. "Páni tak to je čo povedať. Kde sa to v ňom všetko berie?" Opýtam sa prekvapene a pousmejem sa a ešte ma prekvapí keď povie že veríš. "Tak to ťa potom nič neprekvapí." Pousmejem sa. "To budem rada ak mu to povieš." Pousmejem sa ale potom si vzdychnem a prikývnem. "To ti verím. A nedivím sa ti ale ja ťa môžem ubezpečiť že ja ti nič zlé nespravím. Viem možno mi nebudeš veriť pretože sa nepoznáme ale je to tak. Viem aké to je keď ti druhý ubližujú a preto sa snažím s každým vychádzať." Povzdychnem si smutne. "Dobre ale aj tak." A keď mi podržal dvere tak sa pousmejem. "Ďakujem." Poviem a vojdem dnu. Potom sa začnem obzerať a hľadať vhodné miesto kde by sme si mohli sadnúť.

Pokrčil jsem rameny. ,,Netuším, on je vynalézavý od doby, co ho znám a mám," uculil jsem se. ,,Nepřekvapí... jen mě dokáže překvapit, jak někteří s ní dokáží nakládat," pousmál jsem se a lehce dal ruce do kapes, když jsem ji následoval ke kavárně. ,,Uhm.. je lepší lidi poznat než je hned odsoudit... ale někdy je si dávat pozor na prvním místě, taky bych neublížil ani mouše," usmál jsem se. Ale tvoje škodolibost je hlavní, že? Ale ticho buď! ,,Lidé by si neměli vzájemně ubližovat... ale nedá se to ovlivnit," zamrkal jsem a pak kývl, když mi poděkovala. Vešel jsem za ní, kdy jsem se taky rozhlédl. ,,Tady je pěkné místo," usmál jsem se a ukázal na stolek v rohu se dvěma křesly. Šel jsem tam a lehce se usadil.

Pokrútim hlavou a pousmejem sa. "A po kom to asi tak môže mať čo?" Opýtam sa a pozriem sa na neho a tak nepriamo som narážala na neho. "Presne tak ja by som im zakázala používať mágiu." Poviem a trochu sa pri tom zamračím. Po týchto slovách som prikývla. Mal pravdu. Je lepšie ich poznať ako ich hneď odsúdiť a potešilo ma že ani on neublíži ani muche. "Tak to s tebou úplne súhlasím." Poviem a pousmejem sa a spomeniem si na rodinu ktorá mi ubližovala. "Veď práve a vždy ubližujú takým čo sa nevedia brániť." Povzdychnem si smutne. A keď ukázal na miesto tak som hneď šla za ním. Keď som tam prišla tak som si sadla. A potom som si zobrala nápojoví lístok ktorý ležal na stole a začala som čítať a rozmýšľať čo si dám.

Zamyslel jsem se a zajiskřily mi oči. ,,Nooo táák možná po mně," zamrkal jsem nevinně a podrbal se na zátylku, kdy jsem se zasmál. ,,Jako dvouletého jsem ho našel na louce, byl celý od krve... lidé ho zmlátili, ale vyléčil jsem ho a od té doby nedáme bez sebe ani ránu, je jako můj bráška," uculil jsem se a protáhl se. ,,Jo jo... ale to nejde, bohužel," pousmál jsem se a podíval se k nebi. Pak jsem pokýval hlavou a šel s dívkou dál. V kavárně jsem se usadil a také si vzal lístek. ,,Tak, máš vybráno? Já si dám asi frapuccino," usmál jsem se mile a podíval se na dívku. ,,Dneska to beru na sebe," dodal jsem s úsměvem.

"Tak to by som sa ani nedivila." Pousmejem sa a keď mi povie ako sa k nemu dostal tak ostanem v šoku. "Preboha to je hrozné. Nechápem prečo sú ľudia taký zlý." Povzdychnem si. "Ale je hlavné že si mu pomohol a je v poriadku. A ani sa nedivím že je pre teba ako brat." Pousmejem sa a prikývnem. "Ja viem." Poviem a skloním hlavu a povzdychnem si. A zodvihla som ju až vtedy keď sa ma opýtal či mám vybraté a on povedal čo si dá. "Ano mám. Ja si dám kávu." A keď povie že to berie na seba tak pokrútim hlavou. "To nemôžem od teba chcieť." Povzdychnem si a sledovala som ho. Nechcela som aby to platil za mňa.

Jo, hřebcův příběh je dlouhý a jiný, než má kterýkoliv jiný kůň. On je mým talismanem. Dívka nechápala, jak někdo mohl být tak zlý. ,,Taky to nechápu... ale díky tomu jsem ho mohl poznat. Je mezi námi velké pouto, právě díky tomu," usmál jsem se a kývl. V kavárně jsme se usadili na dobré místo a začali si vybírat, co si dáme. Přemýšlel jsem, ale nakonec mě v tomto teple začala hlodat chuť na frapuccino! Dívka si vybrala kávu, kdy jsem kývl, ale pak nasadil lehce štěněcí pohled, což mi šlo dobře, když už takhle vypadám jako štěně! ,,Ale ne... já tě pozval, já tě srazil, takže to platím já," zamrkal jsem rozhodně a kývl. ,,Nemusíš to po mně chtít, protože to chci já," dodal jsem, a když došla číšnice, tak jsem ji požádal o objednávku, kdy ona s kývnutím odešla.

"Tak to sa ani nedivím že máte tak pekný vzťah medzi sebou." Pousmejem sa ale väčšinou to tak bývalo že zvieratám ktorým bolo ubližované tak si potom dokázali vytvoriť veľmi pevný vzťah s tým čo im pomohol. A presne toto bol prípad žrebca a Sangmina. Keď ale nahodil šteňací pohľad tak som sa na neho pozrela a pousmiala som sa. Ten jeho pohľad hovoril za všetko a nedalo sa mu vôbec odolať. Nakoniec to vzdám a prikývnem. "Dobre teda ale nabudúce platím ja." Poviem a pousmejem sa. Nemala som rada keď niekto platil za mňa ale keď tomu jemu pohľadu sa nedalo povedať nie. A potom čo povedal že to chce on tak som už úplne kapitulovala. "Dobre vyhral si." Pousmejem sa.

Usmál jsem se a kývl. ,,Ano, je to láska na celý život," uculil jsem se, ale pak proběhla vášnivá debata o tom, kdo má platit! A já se toho nevzdám! Puppy power šla do boje a tomu pohledu nikdo neodolá! ,,Dobře, budeš platit za předpokladu, že to budeš ty, kdo pozve toho druhého do kavárny," zasmál jsem se a kývl hlavou. A pak jsem už vyhrál! Usmál jsem se a kývl, kdy přišla číšnice a já ji poprosil o dnešní objednávku, kdy ona s úsměvem odešla. ,,Ale dneska je velice nádherné počasí, že?" usmál jsem se a protáhl se velice lehce.

"Tak tomu verím. A je to veľmi krásne." Pousmejem sa a prikývnem. Bola som celkom rada že na toto pristúpil. "Dobre platí." Pousmejem sa a bola som rada že sme sa dohodli a neskončilo to hádkou čo by som veru nechcela. Potom prišla čašníčka a ja som sa chystala že poviem čo si objednávam ale Sangmin ma predbehol. Len nad tým pokrútim hlavou a pousmejem sa. Potom začal hovoriť o počasí. "Ano to je. Som rada že je teplo a nie zima. Takto si môže užívať krásnych slnečných dní." Poviem a po chvíľke nám čašníčka doniesla objednané nápoje. Poďakovala som jej a zobrala som si svoju kávu a pofúkala som si ju a potom som sa z nej opatrne napila.

Usmál jsem se a kývl. Být v dívčině společnosti nebylo špatné, bylo to dobré. Všiml jsem si, jak lehce zakroutila hlavou, když jsem ji v objednávce předběhl. Nevinně jsem se usmál. ,,Jsem trochu rychlejší no," zazubil jsem se a pak pokýval hlavou. ,,Ano, v zimě navíc příroda spí... všechno je v odpočinku a v těchto dnech všechno tak nádherně ožívá," usmál jsem se nadšeně a pak si svůj objednaný nápoj ochutnal. Bylo to vynikající!

Pousmejem sa a prikývnem. "To veru si. Ani si sa ma neopýtal či som to náhodou nezmenila alebo niečo také." Poznamenám a potom sa napijem kávy. "Súhlasím s tebou ale v zime zase všetko vyzerá ako v rozprávke. Všetko je biele a čisté." Keď to poviem tak si povzdychnem nad tou bielou krásou. "Všetky ročné obdobia majú niečo do seba." Poviem a pousmejem sa. Potom keď sa napil tak som ho sledovala a snažila sm sa vyčítať či mu chutí alebo nie. Ale zdalo sa mi že mu chutí čo som bola veľmi rada. "Tak Sangmin čo mi ešte povieš o sebe?" Opýtala som sa ho a pozrela som sa na neho.