Cora + Abby

Miesto: Atreia
Počasie: Podvečer a chladno
Poradie: Cora a Abby

Aj keď som ordináciu mala otvorenú už dlhšie tak ku mne stále chodili ľudia a dosť často. Možno to bolo tým že som tu bola jediná veterinárka a nikomu sa nechcelo chodiť do okolitých miest. A ja som bola rada že som mala zákazníkov a mohla som aspoň takto spoznávať ľudí. K niektorým som chodila aj domov keď potrebovali a ja som bola rada. Pomaly sa mi končila robota a ja som sa tešila kedy konečne pôjdem domov a odpočiniem si. Videla som z okna že je podvečer. A tak som začala kontrolovať ordináciu či je všetko upratané a umyté. Nemala som rada ak som mala neporiadok a našťastie všetko bolo podľa mojich predstáv. Všetko bolo tak ako som chcela. Potom som skontrolovala zásoby a písala som si čo mi chýba aby som vedela čo si mám objednať. Keď si napíšem všetko čo potrebujem tak lístok schovám aby som zajtra ráno mohla spraviť objednávku. Keď bolo všetko hotové tak som si išla pre veci a tešila som sa domov. Zobrala som si veci a vyšla som z ordinácie. Zamkla som ju a potom som sa vydala domov. Cestou domov som šla cez námestie a obzerala som sa okolo seba a tešila som sa kedy budem doma v teple.

Vycházela jsem z obchodu a držela jsem v rukou teplý šálek kafe. Byla jsem strašný zavislák, ale kafe nebylo tou jedinou drogou. Chvíli jsem jen tak stála u lampy a sledovala jsem lidi kolem sebe. Byla tma a já jsko vždy neměla kam se jít schovat. Nějaké to útočiště. Ne. Prostě nic jsem neměla.
Dopila jsem kafe a prázdný kelímek jsem zahodila do odpadkového koše. Vstala jsem a s rukama v kapsách od zimní bundy jsem se rozešla chodníkem s hlavou skloněnou dolů. Sledovala jsem svoje boty, ale když jsem zvedla hlavu všimla jsem si dívčí postavy, do které jsem narazila nebo dalo by se říct vrátila a jak jsem to nečekala, tak jsem spadla na tvrdou zem na zadek. Zvedla jsem hlavu a tiše jsem zakňourala ,,moc se omlouvám. Nedávala jsem pozor a najednou jsem do vás vrazila. Doufám, že jste v ruce nedržela kafe nebo něco podobného čím bych vám zničila kabát." Pomalu se postavím a opráším si legíny a podívám se na dost mladou dívku- možná spíše ženu.

Už som sa tešila domov že si odpočiniem. Lenže ako som tak kráčala tak do mňa vrazilo nejaké dievča ktoré spadlo na zadok ale ja som to ustála. Keď sa postavila tak som si ju poobzerala a videla som že je to mladá žena. Žena sa začala ospravedlňovať. Ja sa len pousmejem. "Neospravedlňuj sa nič sa nestalo. Hlavné či si v poriadku. A neboj sa nemala som nič pri sebe." Poviem a pousmejem sa. Vyzerala ako milé dievča. "Ja som Cora." Predstavím sa jej a podám jej ruku na zoznámenie. "Ty tu musíš byť nová že? Ešte som ťa tu nevidela." Pousmejem sa a pozriem sa na ňu. Podľa pachu ktorý som od nej cítila som zistila že to nie je obyčajný človek ale nejaká nadprirodzená bytosť. To je super nemusím sa pred ňou skrývať a klamať jej čo som zač. Bola som nerada keď som musela niekomu klamať a tajiť čo som zač. A pri nej som dúfala že jej budem môcť povedať všetko a ona mi tiež povie čo je zač.

Podívala jsem se na ni a dala jsem hlavu na stranu. Když se mi představila, tak jsem se usmála. ,,Já jsem Abby." Prohlédla jsem si ji a všimla si že je o dost nebo spíše o menší kousíček větší než jsem já sama. ,,Och ano. Přistěhovala jsem se sem asi před třemi týdny a hledám si tu místo; kde bych mohla přespat, ale zatím jsem nic nenašla." Rozhlédla jsem se kolem sebe a všimla si pár lidí, kteří nás sledovali. Nechápu, ale proč. ,,A hádám, že ty tu jsi už delší dobu, že?" Byla to Slovenka a mě dělalo menší problém ji porozumět, ale aspoň se naučím nový jazyk, který mi je o trošku bližší. ,,Tak..já tě asi nebudu zdržovat. Hádám, že jdeš od někud a jsi unavená. Já se půjdu schánět po dalším přespání a nebo mi bude muset stačit lavička." Zasměju se a čekám jestli ještě něco nepotřebuje třeba.

"Rada ťa spoznávam Abby." Pousmejem sa a celkom som ju chápala. Bola tu nová a ešte nemala kde spať. A preto ma napadlo že by som ju zavolala ku mne a tam by sa mohla vyspať a ostať do kým si niečo nenájde. "Ak by si chcela tak môžeš ísť ku mne a môžeš tam ostať do kým si niečo nenájdeš." Pousmejem sa a pozriem sa na ňu. A nechala som to na nej ako sa rozhodne. Ja ju nútiť nebudem. "Ano ja som tu už niekoľko mesiacov a mám tu otvorenú ordináciu. Pracujem ako veterinárka." Pousmejem sa a rada som o tomto hovorila. "A to je v pohode nezdržuješ ma. Idem z roboty akurát a ak chceš tak môžeš ísť so mnou do tepla. Lebo neviem ako ty ale mne je zima." Pousmejem sa. Vážne som sa tešila kedy budem v teple.

Jen jsem se na ni usmála a promnula jsem si ztuhlé rameno. ,,To bych ti byla opravdu vděčná." Usměji se na ni ještě více než před tím a pak ji dále poslouchala. ,,Miluju zvířata. Teda ne všechny, ale mám dost blízko ke koním, ke kterým mám slabost a to ještě pro lišky a hady." Zasměju se nervózně. ,,Promiň moc mluvím. Jen jsem si za takovou dobu nenašla žádnou kamarádku, která by ke mě byla tak milá." Pomalu se rozejdu po cestě a počkám na ni aby mi ukázala kam a kudy jít. *Konečně jsem potkala někoho komu bych mohla věřit. Kdo mi porozumí. Kdo by mi mohl být dobrým přítelem.* Řeknu si v hlavě a nad tou myšlenkou se pousměju. ,,Nejsi jediná, která mrzne." Zasměju se a prohrábnu si vlasy, které jsem měla v obličeji díky větru. ,,Takže Coro..znáš tu nějaké bary? Kde to není až tak drahé, ale přes to tam jsou lidi, kterým by se dalo věřit?" Dala hlavu na stranu a jdu celou cestu vedle ni.

"Ale to nestojí za reč. Ja rada pomôžem." Pousmejem sa a bola som rada že to neodmietla. A keď povedala že aj ona miluje zvieratá tak sa poteším. "Ani nevieš ako rada to počujem. Konečne ďalšia milovníčka zvierat ako ja. Aj hady sa ti páčia?" Opýtam sa a pousmejem sa a bola som rada. "Neospravedlňuj sa ja som rada keď hovoríš. A to chápem ja som si tu našla iba jednu kamarátku ale aj tak o nej neviem čo je s ňou. Už som ju dlho nevidela takže som tiež sama." Povzdychnem si a keď sa vydá po ceste tak sa vydám za ňou a idem s ňou. Keď povie že nie som jediná ktorá mrzne tak sa zasmejem. "Barov je tu dosť stačí si len vybrať. A čo sa týka ľudí ktorým môžeš veriť tak to sa nedá len tak zistiť. Musíš s nimi stráviť čas aby si vedela či im veriť alebo nie. Ja som sa už par krát zmýlila v ľuďoch." Poviem smutne a spomeniem si na Kimiho a Leona ktorý ma opustili. A potom som mlčky išla do jedného baru ktorý bol na blízsku.

Všimla jsem si po cestě paní se psem a ten pes na mě začal vrčet. Cukla jsem sebou a klopýtla jsem takže jsem se chytla Cory a polkla jsem. Narovnala jsem se a dala jsem si pramen vlasů za ucho. Zvedla jsem k ni hlavu a podívala se jinam. ,,Promiň. Psi mě nikdy neměli moc v lásce." Usměju se nervózně a podívám se na ni. Dívala se někam před sebe a když zmínila své přátelé dost se ji změnil obličej. Viděla jsem to v jejich očích. Vešli jsme do baru a já se rozhlédla kolem sebe. ,,Takže se jdeme bavit?" Pousměju se. ,,Jinak já moc nepiju. Takže to říkám předem. Ale pro tebe bych vyjímku udělala." Mrknu na ni a spokojeně Vydechnu.

Keď sa ma chytila kvôli tomu že na ňu pes zavrčal tak som bola prekvapená. "Tak to nie je. Oni vedia vycítiť strach a preto sa takto chovajú. Ak by si ukázala že sa nebojíš tak by sa takto nechovali." Pousmejem sa. Teraz som začala pochybovať o tom či jej mám povedať že som vlkodlak. Ako by zareagovala na to že som vlkodlak? Nechcela som aby sa ma bála len preto že som sa narodila ako vlkodlak. Povzdychnem si a potom sme pokračovali v ceste až sme prišli do baru. Keď sa opýtala či sa ideme baviť tak som prikývla. "Ano poďme. Nekazme si náladu a poďme sa zabávať." Pousmejem sa a prikývnem. "A to je v pohode. Tak čo si dáš?" Opýtam sa a ja si objednám kávu a čakám čo si objedná Abby.

Na chvíli jsem se zamyslela a poslouchala jsem jedním uchem hudbu a druhým Coru. ,,Asi mi postačí cola." Pousměju se na ni a posadím se na barovou ľžidličku. Natáhnu se vedle sebe pro Colu, do které si dám i brčko a pomalu začnu usrkávat. Sledovala jsem lidi kolem nás a rozhlížela jsem se po pár klucích, kteří tam tancovali nebo si povídali u baru s různými dívky. ,,A co ty Cor? Snad nevadí, že tvoje jméno zkracuji." Vyděšeně jsem se na ni podívala, ale nedívala jsem se ji do očí.

Ja som si objednala kávu a ona colu. Vôbec som nenamietala. Predsa to bolo jej rozhodnutie. Potom som si sadla vedľa nej. Dostala som kávu a tak som si ju pomiešala a pofúkala a trochu som sa z nej napila. Ja som okolie nevnímala. Ale keď moje meno skrátila a opýtala sa ma či mi to nevadí a videla som ako sa vystrašene díva tak som sa usmiala. "Nedívaj sa tak vystrašene. Mne to vôbec nevadí. Veľa ľudí mi skracuje meno takže som na to zvyknutá. A čo ja?" Opýtam sa lebo som nevedela ako myslela tu otázku a čo ja?

Pousmála jsem se když řekla, že ji to nevadí. ,,Co ty a..no ani sama už nevím co jsem chtěla říct." Promnu si spánky a podívám se po očku na ni. *Asi to není až tak opravdu obyčejný člověk. No uvidíme.* dopiju Colu a seskočím z barové židličce. Chybu ji za ruku a usměju se na ni. ,,Pojď. Zatančíme si." Vytáhnu ji ze židličky a zatáhnu ji až na parket, kde svítilo světlo nebo spíše světla. A hrála hlasitá hudba. ,,Tančit umíš, že?" Zasměju se.

Pousmejem sa nad tým keď zabudla čo sa vlastne chcela opýtať. Bolo to veľmi milé od nej. Ešte sa nikto takto milo ku mne nechoval. "To nevadí. Možno si po čase na to spomenieš." Pousmejem sa a napijem sa kávy. Potom som sa pozrela na nu a ona už dávno mala colu vypitú. Potom zoskošila zo stoličky a chytila ma za ruku. Prekvapene som sa na ňu pozrela. Keď povedala že si zatancujeme tak som nemala na výber tak som prikývla. "Dobre." Poviem a postavím a ona ma zatiahne na parket. Potom sa ma opýta či viem tancovať. "Dlho som netancovala ale hádam som to ešte nezabudla." Poviem a pousmejem sa. "A keby tak ma to naučíš no nie?" Opýtam sa a pozriem sa na ňu.

Zčervenám a podívám se jinam. ,,Já tancuje převážně Shuffle jestli víš co to je? No a..možná bych tě to naučit i mohla. Jde o pohyb nohou pouze." Zasmeji se a sundám si svetr pod kterým jsem měla tílko a rukávy si omotám kolem pasu. ,,Takže..asi tak to." Když začala hrát hudba stylu house dub step, který jsem měla ráda jsem udělala pár kroků a když se hudba rozjela tak jsem se na ni podívala a usmála jsem se. Cítila jsem se svobodně, když jsem tak to tančila. (Když tak si to najdi já mám pomalé data >.<)

Pozriem sa prekvapene na ňu. Tak o takomto tanci som v živote nepočula. "Tak to nemám páru o čom hovoríš." Pousmejem sa a prikývnem. "Bola by som rada ak by si ma to naučila. Aj keď neviem či to zvládnem." Poviem a potom som sa na ňu dívala a zdalo sa mi to dosť ťažké nevedela som či to zvládnem. Pretože som bola dosť veľké drevo na to sa niečo takéto naučiť. A navyše niečo o čom som v živote nepočula. Ale ak ma to bude učiť pomaly a krok za krokom tak by som sa to možno mohla naučiť. A preto som ju pozorne sledovala ako to robí a sem tam som to skúsila aj ja ale mne to vôbec nešlo.

Zasmála jsem se ale takovým tím upřímným usměvem. ,,Není to až tak těžké. Stačí umět pohybovat nohy. Pata, špička a to střídáš." Pousmeju se a opatrně a pomalu ji to úkažu. Pata. Špička. Špička. Pata. Pata. Pata. Špička. (jen tak plácám xd)
,,No vidíš jde ti to." Usměju se a chytnu ji za ruce. I když mnou projde náboj bolesti a ignoruju to. Začala jsem pohybovat nohy a tím se na ni celou dobu usmívala abych ji dodala odvahu.

Pousmejem sa a len prikývnem. „To sa ti hovorí keď nie si úplné drevo ako ja. Takže u mňa to bude vyzerať ako kačací tanec.“ Povzdychnem si a keď mi to ukáže tak sa to skúsim napodobniť ale moc mi to nejde. Vážne som bola na toto drevo. Keď ma ale pochváli že mi to ide tak sa začervenám. „Ale prosím ťa neklam veď je to hrozné. Na teba to aj tak nemá.“ Pousmejem sa trochu.

,,Ale pokud budeš chtít. A třeba tě to začne i bavit. Můžeš si to doma, na ulici, kdekoliv zkoušet a uvidíš, že to je zábava." Usměji se na ni a vyskočím do vzduchu a udělám otočku než přistanu opět na nohou. ,,Hej ty!" Podívala jsem se na Dj a pomalu sem jsem se k němu rozešla. ,,Udělej te místo!" Křikne a já vedela co mě čeká. Tohle se mi stalo už jednou. Podívala jsem se na Coru a omluvně jsem se usmála. ,,Všichni se postavte tak aby jste měli místo a ty pojd nahoru." Povzdychnu si a vyhoupnu se na parket, kde bylo více méné místo. Dj pustil hudbu stylu, na který se jako Jo dalo tancovat. Ukázala jsem pár pomalých kroků a pak to z opakovala rychleji. Lidi to po mě opakovali a tak jsem začala s další lekcí.

Prikývnem. "No neviem či je dobrý nápad to skúšať na ulici. Ľudia si o mne pomyslia či mi nešibe. Ale budem to skúšať." Pousmejem sa a keď vyskočila tak som sa prekvapene dívala čo sa bude diať. Ale to čo nasledovalo ma úplne vyviedlo z miery. Trochu som cúvla do zadu a len som ju sledovala a sledovala som aj ostatných ľudí ako robia čo im nakázala. Oprela som sa o stenu a len som to sledovala.

To jak to po mě opakovali mě dělalo šťastnou. Ale spíše jsem byla ráda za to že se to aspoň někomu líbilo. Když jsem nikde neviděla Coru seskočila jsem z parketu a trošku zavrávorala, ale chytl mě jakýsi muž. Poděkovala jsem mu a běžela jsem skrze lidi. Konečně jsem si ji všimla opřenou o zeď. ,,Em..promiň, že jsem tak utekla. Ale tomuhle se nedalo odmítnout. Miluju ten pocit, když můžu někoho něco učit nebo když člověk učí mě něco." Usměji se a prohrabnu si vlasy než se podívám na lidi jak zase tancují svůj styl tance.

Sledovala som ju ako tancuje. Musela som uznať že má vážne talent na toto. Narozdiel odo mňa. Ja som bola vážne drevo. Potom zrazu padala a chcela som jej pomôcť ale našťastie ju zachytil nejaký muž. Vydýchla som si že je v poriadku. Potom si ma všimla a začala sa mi ospravedlňovať. "To je v pohode aspoň som videla ako vieš krásne tancovať narozdiel odo mňa." Pousmejem sa keby som aj ja takto vedela tancovať ako ona tak sa nemusím za nič hanbiť. Ale hádam sa mi to niekedy podarí.

Opravdu někdy pokud budeš mít čas mohu tě to naučit." Usměju se a chytnu se za hlavu. *Sakra už zase.* ,,Já..asi budu muset jít." Omluvně se na ni Usměju a vyběhnu rychle z klubu. Bože začalo to být čím dál tím více horší. Nejspíše tam bylo i více temných. ,,Bože musím se uklidnit." Než jsem stihla se někam rozejít někdo mě chytl kolem krku a natiskl mě na zeď. ,,Nemůžeš létat, že? Bratr ti to řekl jasné. Budeš lehká kořist." Snažila jsem se nějak z jeho sevření dostat.

"To by som bola veľmi rada." Pousmejem sa a bola by som rada ak by ma to naučila. Ale keď povedala že bude musieť ísť tak ostanem smutná. Prečo každý odchádza a necháva ma tu samú? Povzdychnem si smutne a idem zaplatiť colu a kávu. Potom smutná idem von. Vyšla som z baru a išla som smutná domov. Ako som tak išla tak som uvidela ako ju niekto drží pod krkom pritlačenú k stene. "Nechaj ju!" Skríknem a rozbehnem sa k ním. Dobehnem k ním a snažím sa ho odhodiť od nej ale nešlo mi to.

Všimla jsem si osoby, která k nám běží. *Nenene.* ,,Uteč." Zašeptám. Věděla jsem že to je démon. Ale nechtěla jsem aby věděla kdo jsem já. Vzepřela jsem se a nohy ho odkopla stranou, takže mě pustil. ,,Prostě běž." Zašeptám směrem k ni a ruku stáhnu k náhrdelníku, který si stáhnu z krku a v ruce se mi objeví bílá kosa. Omluvně se podívám na Coru a rozeběhnu se k démonovi a seknu. Démon se rozplyne. Tohle bylo lehké. Stála jsem zády k ni a sledovala jsem zem. ,,Teď asi víš co jsem." Zašeptám sklesle.