Mirys a Cora

Zrovna jsem se procházela po městě. Byl krásný teplý den a já vůbec netušila, co budu dneska dělat. Rozhlížela jsem se a obdivovala krásné staré domy. Prošla jsem kolem knihovny a zaváhala, zda nezajít tam. Nakonec jsem však zamířila do kavárny, kde jsem si dopřála si kafe s dobroučkým dortíkem. Byla jsem ráda, že jsem tuhle kavárnu našla, protože kafe tu měli výborné stejně jako dortíky, které tu pekli sami. Ano, za tohle jsem je obdivovala, protože mě dorty nikdy nešly, tedy hlavně ten krém.

Mesto som už ako tak poznala a celkom sa mi tu páčilo. Len niečo tomu chýbalo a ja som nevedela čo? Možno po čase na to prídem ale terazbtomu tak nebolo. Prišla som do parku. Chcela som si vychutnať pekný deň. Aa tak som sa šla prejsť. Prechádzala som sa ponparku a dívala som sa na tu krásu. Bolo tu pekne. Všimla som si že som tu nie som sama. Bolintu aj iný ľudia. Pousmejem sa a vydam sa po parku ďalej. Išla som pomalym krokom. Nemusela som sa nikam náhliť a mohla som si v pokoji vychutnať prechádzku. Prechádzala som sa niekoľko hodín a keď ma začali bolieť nohy tak som sa rozhodla že si pôjdem sadnúť do kaviarne.

Vytáhla jsem si knížku, kterou jsem si půjčila v knihovně už včera. Týkala se magických symbolů, jejích významu a použití. Začala jsem si listovat stránkami a četla si popisky u kreseb znaků a symbolů. Upíjela jsem u toho pomalounku kávičku a sem tam uzobla kousek dortíku. Ta káva snad neměla chybu a dortíky byly snad ještě lepší. Přesto mě však zajímala víc kniha v mých rukou. Už dost dlouho jsem se pokoušela zjistit co znamená symbol na mé lopatce a stále jsem na to ještě nepřišla.

Vošla som do kaviarne a sadla som k si k jednému miestu pri okne. Keď prišla čašníčka tak som si objednala čaj. Ona prikývla a odišla. Ja som sa medzi tým dívala von oknom a rozmýšľala som. Po pár minútach príde čašníčka aj s čajom. Pozriem sa na ňu a poďakujem jej. Ona kývne a odíde. Potom som sa poobzerala okolo seba. Na moje prekvapenie tu bolo dosť ľudí čo ma celkom aj tešilo aspoň som tu nebola sama.

Na chvilku jsem odpoutala svou pozornost od knihy a rozhlédla se po lidech v kavárně. Byla jsem obezřetná, radši. Už se mi několikrát vymstilo, že jsem nedávala pozor a proto jsem nehodlala tuto chybu opakovat. Zrovna vešla blondýnka. Byla krásná, velice krásná. Usadila se u stolu u okna a já sotva přes hluk lidí zaslechla, že si objednala čaj. Prohlédla jsem si ji nenápadně a zamyslela se. *Proč mne vlastně ona tolik zaujala? Je tu celkem dost lidí, ale jen ona si získala mou pozornost, ale proč?*

Popíjala som čaj a rukou som si oprela hlavu a dívala som sa von oknom. Rozmýšľala som a nevnímala som okolie. Takže som ani netušila že si ma niekto obzerá. A aj keby som to vedela tak by mi to bolo asi jedno pretože ja robím to isté takže by sme si nemali čo vyčítať. Ale keď som ucítila divný pach tak som sa začala obzerať odkadiaľ ten divný pach ide. Ako som sa obzerala tak pach smeroval k jednej dievčine (Mirys) Pozriem sa na ňu a všimnem si že sa na mňa díva. Trochu sa pousmejem a potom odvrátim pohľad.

Dívka se dál dívala z okna a pak se na mě taky otočila a pousmála se na mě. *Dívala jsem se na ní moc dlouho a tak si i ona všimla mě.* Nejistě jsem jí pousmátí oplatila a pak jsem se radši vrátila ke knize. Najednou jsem dopila kafe a nakonec i dojedla dortík. Vůbec jsem si nevšimla, že tu jsem už tak dlouho. Dál jsem se při tom však dívala do knihy, ale mé myšlenky zabloudily jinam. Přemýšlela nad tím, proč se na mě pousmála. Vlastně jsem přemýšlela celkově o té blondýnce, proč mne tak zaujala.

Keď sa vrátila ku knihe tak som sa znova otočila k oknu a zadívala som sa von oknom. Popritom ako som sa dívala von oknom som rozmýšľala nad tým pachom. Niečo mi ten pach pripomínal ale nemohla som si spomenúť čo alebo koho. Možno ak budem mať šťastie tak sa jej to budem môcť opýtať ale teraz by to bolo asi blbé len tak prísť za nou a opýtať sa jej to. A tak to nechám zatiaľ tak a dívam sa von oknom.

Nakonec jsem zavřela knihu a zaplatila. Ale ještě jsem nešla pryč. Znovu jsem se podívala směrem k blondýnce. Ucítila jsem zase magii. Jako by mi slabě přejela po kůži. Rozhlédla jsem se, od koho to může přicházet a proč jsem to cítila až teď? Jediné, co mi dávalo smysl bylo to, že by to přicházelo právě od té dívky.

Keďže som sa dívala von oknom tak som si nevšimla že zaplatila. Ja som stále popíjala čaj a sledovala dianie na ulici. Keďže bolo pekné počasie tak na ulici bolo veľa ľudí. Videla som rôzne páry, partie kamarátov. Povzdychnem si. Ja som nemala nikoho bola som sama ale na to som si viac menej zvykla. Potom som odvrátila pohľad od okna a pozrela som sa na kaviareň.

Zvedla jsem se a odešla z kavárny pryč. Snažila jsem se, aby si mě ta blondýnka nevšimla. Ale protože jsem zvědavá jako snad ještě nikdy, rozhodla jsem se, že budu chvíli tu dívku sledovat. Navíc, stejně jsem neměla moc co na práci. Fen teď chodil do práce a kromě toho, že bych měla trénovat, jsem vážně nevěděla, co dělat, když tu moc lidí neznám. Vůbec mi sice nedocházelo, proč se s ní nedám normálně do řeči, ale.. No možná to bylo kvůli tomu jak mě vycvičili. To by dávalo smysl.

Zaregistrovala som nejaký pohyb. Otočím sa a uvidím že ta dievčina je preč. Vzdychnem si a tak zaplatím za čaj a potom si zoberiem veci a idem von z kaviarne. Vyšla som von a vydala som sa smerom domov

Čekala jsem za rohem ve stínu jednoho z domů. Celkem jsem byla ráda, že se můžu takhle skrýt, protože na sluníčku bylo celkem dost teplo. Když jsem zahlédla blondýnku, jak vychází od kavárny pryč, sledovala jsem ji tak, aby mě nezahlédla. Byla jsem hrozně zvědavá a nemohla si pomoct. Takovou zvědavost jsem už dlouho necítila. Ale vlastně mi v hlavě stále vrtalo, proč sleduji zrovna ji. Normálně jsem se trénovala na náhodných lidech, tentokrát jsme si ji však vybrala záměrně.

Pokračovala som v ceste domov a nevnímala som okolie takže som ani netušila že ma niekto sleduje. A aj keby tak by mi to asi bolo jedno. Chcela som ísť domov a odpočinúť. A keďže som býval blízsko tak som bola pri dome za pár minút.

Bylo mi divné, že je to tak jednoduché. I lidé se někdy ohlíželi, když jsem je sledovala a tahle dívka se neohlížela. Stejně jsem ji sledovala až kam mě zavede. Procházely jsme uličkami a blondýnka přede mnou vypadala dost neopatrně, když si vůbec nevšímala okolí a šla za svým cílem. *No uvidíme, kam mne zavede.* Rozhlédla jsem se a dávala pozor, aby si ani nikdo jiný nevšiml, že ji sleduji.

Prišla som k domu a zastavila som sa. V tedy som si uvedomila že ma niekto sleduje. Otočím sa a poobzerám sa okolo seba. Nikoho som nevidela. Musel byť dobre schovaný/á. Inak by som vedela kto je ale takto nič neviem.

Nebyla zase tak nepozorná! Všimla si, že ji sleduji, nebo to tušila, cítila...no prostě ten pocit měla. Schovala jsem se hned, jakmile se dívka otočila. Zaposlouchala jsem se do zvuků, které by mi mohly prozradit, co ta blondýnka dělá. Ale neslyšela jsem nic, žádné kroky, žádné jiné zvuky. Nejspíše se tedy stále ještě rozhlížela a pátrala po tom někom, kdo ji sleduje.

Keď som nikoho nevidela tak som vytiahla kľúče a začala som odomikať dvere. Keď som odomkla dvere tak som vošla dnu a zatvorila som dvere. Potom som si sadla do obývačky a pustila som telku a odpočívala som.

Zaslechla jsem cinkání klíčů, jak je dívka vytáhla z kapsy. Pa cvaknutí zámku, když odemkla dveře a dveře, které otevřela. Následně i kroky, jak nejspíš vešla dovnitř a pak zabouchnutí dveří, jak za sebou dívka zavřela. Vylezla jsem konečně ze své skrýše a porozhlédla se. Jak jsem si myslela, dívka vešla do domu. *No..tak tady to asi pro mě končí.* Povzdechla jsem si a přemýšlela, co teď.

Dívala som sa na telku a nudila som sa. Moc ma to nebavilo. Rozmýšľala som čo mám robiť. Nudila som sa a chcela som niečo robiť. A tak som vypla telku a postavila som sa a šla som von.

Sedla jsem si na lavičku a přemýšlela, co dělat. Bylo vážně dost teplo a když nevál vítr, tvrdila bych že je až horko. Po chvíli jsem se rozhlédla a najednou jsem zahlédla, že dívka zase z domu odchází. Ale už mě nebavilo ji pronásledovat, a to ani v rámci tréninku. Tak jsem se zvedla a zamířila radši jiným směrem. Zprvu jsem ani nevěděla, kam mě nohy nesou. Pak jsem však viděla park a zamířila tedy do něj.

Išla som do mesta a videla som ju. Vzdychnem si a idem za ňou. "Počkaj." Zavolám na ňu a idem za ňou. Celkom by ma to už zaujímalo prečo bola v mieste k bývam.

Byla jsem už na kraji parku, když jsem zaslechla, jak někdo volá: "Počkaj". Ten hlas jsem poznala, byl to ten samý, který si v kavárně objednával čaj a patřil té svíce, kterou jsme před chvílí sledovala. Trochu jsem zpomalila, zvolnila krok a otočila hlavu, ale jen trošku, abych ji mohla zahlédnout koutkem oka, jestli myslí mě, nebo někoho jiného. Možná jsem trochu znejistila a pak pokračovala trochu rychlejším krokem dál do parku.

Vzdychnem si. "Prosím neutekaj ja ti neublížim chcem sa len porozprávať nič viac." Zavolám na ňu a zrýchlim krok aby som ju dohnala čo najskôr. Nerada by som ju stratila aj keď to vyzeralo že ona by sa ma najradšej zbavila.