Mirys a Cora

"Dobre." Pousmejem sa a pozriem sa na ňu prekvapene. "To teraz hneď?" Opýtam sa prekvapene. Nečakala som že bude chcieť ísť teraz hneď.

"Dobře." Pousmála se Cora, ale pak se na mě podívala dost překvapeně. "To teraz hneď?" Zeptala se mě překvapně. Nejspíš nečekala, že ho budu chtít vidět hned. Ale mě vážně zajímalo jak vypadá a kdo to vlastně je. Navíc jsem anděla ještě nikdy neviděla a byla jsem nedočkavá jako malé dítě, když jsem konečně měla možnost, seznámit se s nějakým. Zajímalo mě jestli je pravda to, co o nich říkal Fen. "No...nemusíme...ale nevím co budeme dělat." Pousmála jsem se.

"To máš pravdu. Dobre tak poďme. Aspoň sa prejdeme." Pousmejem sa a potom sa postavím a skontrolujem či je všetko v poriadku. A potom idem von s ordinácie.

Cora se pousmála a přiznala, že mám pravdu. Pak mě vyzvala, ať tedy jdeme a rovnou také zmínila, že se alespoň projdeme. Postavila se a porozhlédla se, jako by kontrolovala, jestli je všechno tam kde má být. Nejspíš usoudila, že je všechno v pořádku, protože o pár minutek později už šla ke dveřím a ven z ordinace. Šla jsem první ven před ordinaci a tam čekala na Coru. "Třeba tam ani nebude..." Povzdechla jsem si ale pak se pousmála.

Keď sme boli obe vonku tak som zamkla ordináciu a pozrela som sa na Mirys. "Možno máš pravdu. Ak nebude v nemocnici tak bude doma ale neviem kde býva."

Cora přišla za mnou ve, pře ordinaci, kterou zamkla a otočila se na mě. Já se na ní pousmála a poslouchala, když mi řekla, že mám možná pravdu a když Leon nebude v nmocnici tak bude doma, ale že neví kde bydlí. Pousmála jsem se na ni mile. "To nevadí, když nebude v nemocnici tak ho nebudu rušit, teda nebudem." Usmála jsem se nevinně a rozhlédla se po uličkách kolem nás.  "Kudy?" Zeptala jsem se s pousmátím. Do nemocnice jsem ještě nešla, ani jsem nevěděla kde je.

"Dobre teda." Poviem a pousmejem sa. "Tadiaľto." Poviem a vydám sa smerom do nemocnice. Síce som tam ešte nebola ale vedela som kde je.

"Dobre teda." Řekla Cora a pousmála se na mě. Ukázala na jednu uličku a řekla, že to je tudy. Rozešla se tedy tím směrem, ale vypadala trochu nejistě. Pousmála jsem se a s přikývnutím jsem šla za Corou. Alespoň teď budu vědět, kde je tady nemocnice, i když já nemocnici neměla ráda a radši jsem se jí vyhýbala, jak to jen šlo. Bohužel mě tam jednou vzal Fen, když nás napadl ten démon. Rychle jsem zavrtěla hlavou, abych na to teď nemyslela a šla dál za Corou.

Cesta netrvala dlho. Možno pár minút. Po chvíľke prišli k nemocnici. "Tak a sme tu." Poviem a išla som rovno dnu a počkala som na Mirys.

Cesta nám rychle uběhla, navíc to ani nebylo tase tak daleko a za chvilku jsme byli u nemocnice. Cora řekla, že jsme tu, ale vlastně to ani říkat nemusela. Stály jsme před obrovskou budovou a opravdu to jako nemocnice vypadalo. Cora se ale moc nezastavovala a šla rovnou dovnitř, kde na mě počkala. Prohlídla jsme si nemocnici. Moc jsem ji nemusela, ale šla jsem dovnitř za Corou. Přeci jen jsem tu teď z jiných a mnohem zajímavějších důvodů. Takže radši rychle zapoměnu, kde to vlastně jsem.

Keď som videla že ide so mnou tak som pokračovala v ceste. Išla som za riaditeľom ktorý mal prehľad o tom kto tu je a kto nie.

Když Cora viděla, že jdu za ní, pokračovala v cestě. Zřejmě to vypadalo, že ví kde Leona hledat, nebo kde hledat někoho, kdo ví, kde Leon je. Zavedla mě až ke kanceláři řiditele, takže zřejmě doufala, že bude vědět, kde Leon je. Držela jsme se Cory a rozhlížela se kolem. Trochu jsem si prohlížela, když jsem tu nebyla jako pacient. Ale stejně se mi tu jaksi nelíbilo. přepadl mě nepříjemný pocit, ale to zřejmě nic nebude. Hned jak budeme venku, tak to bude dobrý. Snad.

Ani mne tu nebolo príjemne a dúfala som že sa sem nikdy nedostanem. Prišli sme k dverám kde sedel riaditeľ. Zaklopala som na dvere a chvíľu počkala a potom som vošla dnu. "Dobrý deň." Pozdravila som ho. "Dobrý deň. Želáte si?" Opýta sa riaditeľ. "Ano chcem sa opýtať či je tu doktor Leon?" Opýtam sa riaditeľa. "Minuli ste sa. Práve mu skončila robota a išiel domov." Povie riaditeľ. Povzdychnem si. "Aha ďakujem vám."

Vypadalo to, že ani Coře tu není moc dobře. Jako by i ona měla ten nepříjemný pocit. No, kdo by taky měl z nemocnice dobrý pocit. Došly jsme ke kanceláři řiditele a Cora hned zaklepala na dveře. Chvilku se nic nedělo a bylo ticho, ale pak se zpoza dveří ozval mužský hlas. Cora tedy vešla dovnitř a pozdravila muže, kterého jsem já neviděla. Muž se jí zeptal, co potřebuje a tak mu Cora odpověděla, že hledá doktora Leona. Musela jsem se pousmát. Nevěděla jsem, jestli tu třeba není více doktorů, kteří by se křestním jmenovali Leon, ale když řiditel odpověděl, že právě odešel, pochopila jsem, že tu je zřejmě jen jeden. Cora poděkovala a rozloučila se zdvořile, zatímco já jsem celu tu dobu čekala na chodbě.

"Neďakujte." Povie a ja sa pousmejem. "Dovidenia." Poviem a potom idem preč. "Dovidenia." Povie a ja vyjdem s kancelárie a zatvorím dvere. Potom sa pozriem na Mirys. "Minuli sme sa. Pred chvíľou odišiel domov." Povzdychnem si.

Cora se rozloučila s řiditelem a šla zase před kancelář, kde jsem na ní čekala já. "Tak co?" Zeptala jsem se hned, jakmile Cora zavřela dveře.  Podívala se na mě a odpověděla mi: "Minuli sme sa. Prej chvílou odiešiel domov." Řekla smutněji a povzdechla si. "No to je škoda... Třeba teď míří k tobě." Pousmála jsem se povzbudivě. "Měla bys za ním jít, jestli tam teda je...no a já vám nechci dělat křena, jestli chcete být sami." Pousmála jsem se. Chtěla jsem ho poznat to jo, ale zase jestli chtěli být teď spolu, tak jsem jim nechtěla překážet.

"To ano." Povzdychnem si a pozriem sa na Mirys. "Ale veď si sa s ním chcela zoznámiť tak prečo zrazu nechceš?" Opýtam sa prekvapene.

Cora se mnou souhlasila, že to je škoda, povzdychla si a podívala se na mě. Namítla, že jsem se s ním chtěla seznámit a ptala se, proč najednou nechci. Vypadala docela překvapeně a já nejdřív nevěděla, jak jí to vysvětlit. "To já chci...pořád chci." Namítla jsem hned, ale pak se zamyslela.  "Ale jde o to...aby po práci nebyl unavený a nechtěl být třeba jen s tebou." Pousmála jsem se a doufala, že chápe, jak to myslím.

"Tak poď so mnou a uvidíme či išiel ku mne." Poviem a povzdychnem si. "Najskôr zistíme kde je a potom budeme riešiť to ostatné dobre?" Opýtam sa a potom sa vydám von s nemocnice.

"Tak poď so mnou a uvidíme či išiel ku mne." Navrhla Cora a já tedy nadšeně přikývla. Dodala ještě, že nejdříve zjistíme, kde Leon je a potom budeme řešit to ostatní. Vlastně se mě na to trochu zeptala a vydala se pomalu ven z nemocnice. Rozešla jsem se s ní.  "Tak dobře." Souhlasila jsem nakonec s Corou. Trochu jsem přidala do kroku, abychom byly venku co možná nejdřív. Přeci jen jsem se chtěla už zbavit toho divného pocitu.

Bola som rada že nijak nenamietala a spokojne sme mohli vyjsť von z nemocnice. Keď sme vyšli von tak som sa vydala ku mne domov. Celkom som sa tešila že ho po dlhom čase zase uvidím. Aj keď som mala pocit že ho asi neuvidím.

Vypadalo to, že je Cora ráda, že jsem s ní souhlasila a nic nenamítala. Spokojeně vyšla ven z nemocnice, stejně jako já a když jsme byly venku, tak se vydala k ní domů. Vypadala šťastně, a já v duchu hádala, že je to kvůli tomu, že ho po dlouhé době uvidí, jak mi říkala. Pousmála jsem se a šla s Corou uličkami města k ní domů. "Znáte se už dlouho?" Zeptala jsem se aby nebylo ticho. Bylo to takové zvláštní, když bylo ticho a pro mě to snad i trochu vadilo.

"Poznáme sa pár týždňov ale keď som s ním tak mám pocit ako keby sme sa poznali už hrozne dlho." Pousmejem sa a pokračovali sme v ceste ku mne domov.

Na mou otázku, jak dlouho se znají, mi Cora odpověděla, že pár týdnů, ale když je s ním, tak má prý pocit, jako by se znali už hodně dlouho. Pousmála se a já se musela usmát. Bylo hezké, vidět ji "šťastnou" když se na něj těšila. Usmála jsem se tedy. "Tak to jo, to je správně...tedy doufám." Ušklíbla jsem se. Přeci jen jsem nebyla ve vztazích zběhlá, ale znělo to dobře. Tak to snad je správně. Šly jsme ke Coře domů a já se i sem tam podívala na budovy, které jsem míjely.

"Ja si to tiež myslím." Pousmejem sa a po chvíľke prídeme k môjmu domu. Poobzerám sa okolo seba ale nikto tu nebol. "Vyzerá to že asi šiel domov." Povzdychnem si ale potom ma napadne že rád lezie oknom dnu a tak vytiahne kľúče a odomknem dvere a otvorím ich a vojdem dnu a poobzerám sa po dome ale dom bol prázdny.