Mirys a Cora

"Dobre." Prikývnem a napijem sa. Potom sa pozriem na ňu a nemusím sa ani rozmýšľa vedela som to presne. "S nikým pila som sama." Vzdychnem si.

Se souhlasným 'Dobře' Cora přikývla a napila se. Potom se na mě podívala a nemusela se ani dlouho rozmýšlet. Vypadalo to, že to ví přesně a taky že ano. Na mou otázku, s kým byla poprvé, totiž odpověděla, že s nikým, protože pila sama. A hned na to si povzdychla. "Tys pila sama?" Zeptala jsem se smutně. Bylo mi líto, že poprvé pila sama, ale co. Jak už jednou dneska Cora řekla, už s tím nic neuděláme.  "Bylo to alespoň v nějakém baru?" Zaculila jsem se radši a koukala na ní.

"Ano nikto so mnou nechcel piť. Ano bola som v bare a myslela som si že sa niekto pridá ale nepridal." Povzdychnem si.

Odpověděla mi, že vážně pila sama. Prý s ní nikdo nechtěl pít a také souhlasila s tím, že byla v baru a myslela si, že se k ní někdo přidá. Ale prý nepřidal. Povzdechla si smutněji a já se kousla do rtu. Tohle jsem nechtěla. Nechtěla jsem, aby byla smutná - právě naopak. "Aha...no škoda, já bych se přidala ráda, kdybych tam tehdy byla." Uculila jsem se povzbudivě a dopila.

Pousmejem sa. "Ja viem ale v tedy sme sa nepoznali." Povzdychnem si a keď vypijem pohár tak si nalejem ďalší. A potom som si všimla že aj ona dopila. "Chceš doliať alebo už nie?" Opýtam sa a pozriem sa na ňu.

Naštěstí pro mě, se Cora zase pousmála. Řekla, že to ví ale že tehdy jsme se neznaly. Což měla pravdu - no škoda, ale co no. Teď už s tím nic neuděláme. Povzdychla si a když sama dopila třetí pohár, nalila si i čtvrtý. Po tom si zřejmě všimla, že i já jsem dopila sklenku a zeptala se mě, jestli chci dolít a nebo už ne. Dívala se při tom na mě a já se na ní mile usmála. "Už mi stačilo, děkuji." Usmála jsem se na Coru, když se zeptala, jestli chci ještě dolít. "No tak teď se už známe." Usmála jsem se ještě k její připomínce, že tehdy jsme se neznaly.

"Dobre." Prikývnem ale ja som si naliala a napila som sa. "Ano a som rada že sme kamarátky." Pousmejem sa.

Se souhlasným 'Dobře' Cora přikývla ale sobě si nalila a napila se. Pak se na mě pousmála a řekla, že je ráda, že jsme kamarádky. A vážně vypadala šťastně. Nebo alespoň šťastněji. "To i já." Přikývla jsem a usmála se spokojeně. Vážně jsem byla ráda, že mám kamarádku, jako je ona. Zvlášť když měla tak nakažlivý smích, i když momentálně jsem se smála i tak a stačilo mi, že se se mnou usmívá.

"To vážne?" Opýtam sa a pozriem sa na ňu. Bola som rada za to a veľmi. Pomaly som si začínala myslieť že by som konečne mohla nájsť to čo hľadám.

Cora se na mě překvapeně podívala a zeptala se, jestli to myslím vážně. Vypadala, že za to je vážně ráda, ale já nechápala, proč jí to tolik překvapilo. "No jasně. Je to vážně tak moc neuvěřitelné?" Zasmála jsem se pobaveně, ale zvědavě. Vůbec jsem nechápala, proč se tak diví, když jsme vlastně půlku dne byly spolu a teď spolu pijeme víno a podle mě tedy, se obě bavíme. Asi měla vážně malé sebevědomí, protože jinak by se snad takhle nedivila, nebo ano?

"Ano lebo som to ešte nezažila." Pousmejem sa a napijem sa. Už som začínala byť trochu opitá.

Cora mi hned odpověděla, že pro ní to je překvapující, protože to ještě nikdy nezažila. Navzdory tomu, co mi právě řekla, se pousmála a napila se zase vína. Už se trochu červenala i ona, což mě donutilo k malému úsměvu. "To je hrozný, ani v dětství?" Povzdechla jsem si smutněji. "No to máš co dohánět." Zasmála jsem se pak povzbudivě. *I když já také.* Pomyslela jsem si, ale to jsem na sobě nedávala znát a pousmála se radši zase.

"Nie ani v detstve." Povzdychnem si. "Ale už som dospelá. Už sa to nedá dohnať." Povzdychnem si a napijem sa.

Cora si povzdychla a řekla, že ani v dětství ne. Pak ale pokračovala, že už je dospělá a užse to prý nedá dohnat. Znovu si povzdychla a napila se zase vína.   "Všechno se dá dohnat."  Namítla jsem a zaculila se na ní. Vlastně jsem nevěděla, jak chci tohle dohnat, ale věděla jsem, že když budu chtít, tak na něco určitě přijdu. A když jsem si to už vzala do hlavy, nějak to prostě udělám. Musím. I mě chybělo dětství i když nejspíš ne tolik, jako Coře, ale ani já jsem si ho moc neužila.

"Myslíš?" Opýtam sa a pozriem sa na ňu. "Ale ako?" Opýtam sa jej.

Zeptala se, jestli si to opravdu myslím. Podívala se na mě trochu nevěřícně. Chápala jsem, že tomuhle se jen těžko věřilo, al nějak to vymyslíme. Pak se mě ale zeptala znovu jak.  Pousmála jsem se.  "No...prostě na to nemysli a užívej si."  Pousmála jsem se na ní.  "V dětství děti nic neřeší, tak nic neřeš a prostě si to užívej." Navrhla jsem prozatím s úsměvem povzbuzujícím. Dál jsem to musela ještě dovymyslet. Ale to půjde. Prostě to nějak musí jít.

"Dobre to budem." Pousmejem sa a vypijem pohár.

S úsměvem a se slovy: "Dobre to budem." souhlasila. Byla jsem ráda, že souhlasila a ni nenamítala. Usmála se na mě a dopila i čtvrtou sklenku. Zasmála jsem se a podívala se na ní.  "A už nepij...nebo se chceš opít?" Zaculila jsem se a v žertu jí vzala zbytek v láhvi. Ne že by tam toho bylo nějak moc, ale měla jsem náladu na vtípky, srandu a smích. Nic jiného jsem teď nechtěla. Jen se tady takhle bavit s Corou a smát se. Navíc to vypadalo, že ani ona proti tomu nic nemá, za což jsem byla ráda.

Myknem plecami. "Možno ano a možno nie." Poviem a pousmejem sa trochu.

Cora pokrčila rameny, jako by jí bylo jedno, jestli se opije nebo ne. Potom řekla, že možná se opije a možná ne. Pousmála se na mě a vypadala, jako by jí to vážně vůbec netrápilo. Zasmála jsem se a napila se přímo z flašky.  "Takže mám vybrat já?"  Uculila jsem se pobaveně a hravě. I tohle byl jen žert, ale líbilo se mi, že udělala přesně to, co jsem jí poradila. Nic neřešila. Prostě si užívala danou chvíli. To se mi líbilo! A to opravdu moc.

Keď sa napila z fľaše tak sa na ňu pozriem prekvapene. "Nehovorila si že už nebudeš piť?" Opýtam sa a pousmejem sa. "Ano prosím." Prikývnem a zoberiem si od nej fľašu a nalejem si do pohára a potom jej tu fľašu podám.

Když jsem se napila z flašky, Cora se na mě překvapeně podívala a zmínila, že jsem říkala, že už nebudu pít. No spíš se mě zeptala, zda jsem to neříkala, ale pak se pousmála. Hned na to mi ale sebrala flašku a nalila si zase plnou sklenku. Taky mi odpověděla na mou otázku, zda to za ní mam rozhodnout já, že ano. Skoro prázdnou flašku mi zase podala. No..pár loků tam ještě bylo, ale moc ne. "Říkala." Přiznala jsem a zasmála se. "Hmm...tak už nepij." Uculila jsem se a vzala si od ní jak flašku, tak i sklenku. "Ale asi to budu muset vypít já, abys ty už nepila." Vyplázla jsem na ní jazyk a dopila víno ve flašce, kde ho stejně moc nezbývalo.

"No tak s dosť mladá na to aby si mi rozkazovala." Povzdychnem si a keď mi to zoberie tak sa zamračím. "Héééj vráť mi to. To je moje. Ty máš svoj pohár. A prečo nemôžem piť?" Poviem a keď vidím že vypila fľašu tak jej zoberiem pohár a vypijem to víno čo som naliala.

Cora hned namítla, že jsem dot mladá na to, abych jí rozkazovala. Povzdychla si a když jsem jí sebrala sklenku, zamračila se. Hned po mě chtěla, abych jí to vrátila. Hájila se tím, že to je její a že já mám svůj pohár a hned na to se mě ptala, proč nemůže pít. Také po tom, co jsem dopila zbytek ve flašce, mi sebrala její sklenku a rovnou vypila víno, co v ní měla. "Protože když budeme obě opilé, bůhví co se stane." Zasmála jsem se, ale pak mi Cora vzala pohár. Už jsem cítila jak se se mnou točí svět, trochu. Zasmála jsem se pobaveně. Stejně to byl jen vtip.

"Neboj sa. Nič sa nestane a ak sa bojíš že by som ti nejako ublížila tak ma potom nepoznáš." Poviem a povzdychnem si. Potom sa postavím a odídem do kuchyne pre ďalšiu fľašu.