Mirys a Cora

Zavrtěla hlavou, že opravdu nic jiného nepila.  Také to pak potvrdila slovy: "Nie vážně nič iné som nepila." Zasmála se a pak mi nalila můj druhý pohár vína. Podívala se na mě a zasmála se. Prý jsem červená jako rajče. Usmála jsem se pobaveně. "Ještě aby ne...piju červené víno a máš tu dost...teploučko." Namítla jsem se smíchem a vyplázla na ní pobaveně jazyk. Byla jsem ráda, že se tu s ní tak dobře bavím. Bylo to příjemné a uvolňující.

Po týchto slovách som sa zasmiala. "To nebude tým. Myslím si že si trochu opitá." Poviem a napijem sa a videla som na nej že už ju to chytá.

Jakmile jsem domluvila, Cora se začala smát. Prý to nebude tím, že piju červené víno a taky tím, že má doma teplo. Myslela si, že jsem jsem trochu už opilá. Řekla mi to a napila se. Tvářila se, jako by si byla stoprocentně jistá, že už začínám být opilá. "Ale nééé. Vždyť jsem měla jen jednu sklenku." Namítla jsem s úsměvem a zavrtěla hlavou. No a když jsme u toho, tak se rovnou i napiju. Vyplázla jsem na ní pobaveně jazyk a zasmála se taky. Možná měla trochu pravdu. Třeba už vážně začínám být maličko opilá.

"Ja viem ale vyzeráš tak." Pousmejem sa a napijem sa. Ja som zatiaľ bola v pohode.

Cora se na mě pousmála se slovy, že ví, že jsem měla jen jednu sklenku, ale že tak prostě vypadám, jako trochu opilá. Pousmála se na mě a napila se ze své sklenky. Ona vypadala zatím v pohodě a ještě k tomu se mi takhle smála, že jsem po první sklence už trochu opilá. "No...měla bys pít trochu rychleji." Uculila jsem se. "Aby jsme byly na stejné úrovni." Vysvětlila jsem hned se smíchem.

"Prečo? Chceš aby som sa opila a ty by si sa na mne smiala?" Opýtam sa a zasmejem sa.

Cora se mě trochu zmateně zeptala proč a jestli chci aby se opila a já se já se na ní smála. Hned se tomu ale sama zasmála a její smích byl nakažlivý už natolik, že jsem se zasmála s ní. "Chci abysme byly na stejné úrovni." Vysvětlila jsem a zasmála jsem se. Bylo by zajímavé, vidět Coru opilou, ale samotnou bych jí v tom nenechala. Ne dneska. Chtěla jsem pít taky a zažít ten stav opilosti. Navíc jsem si byla jistá, že s Corou neskončím někde na ulici nebo tak.

"Veď sme. Obe pijeme zatiaľ druhý pohár. Tak sa neboj budeme na rovnakej úrovni." Zasmejem sa.

Cora namítla, že jsme na stejné úrovni, že obě pijeme druhý pohár. Takže se prý nemám bát, že budeme na stejné úrovni. Jen co to Cora dořekla, tak se zasmála. "No jen aby." Zaculila jsem se a přidala se se smíchem. Bylo příjemné sedět tu s ní, pít víno, povídat si a smát se. Neuměla jsem to teď ani pořádně popsat, ale bylo to prostě...příjemné. Jako bych byla se starou známou, kterou znám od malička. Prostě jsem si tak připadala a neuměla to vysvětlit.

"To mi neveríš?" Pozriem sa na ňu prekvapene ale potom sa trochu pousmejem a napijem sa.

Cora se na mě podívala překvapeně. Zeptala se, jestli jí nevěřím, ale pak se trochu pousmála a napila se zase ze své sklenky. Viděla jsem, že už má napůl druhou sklenku vypitou a já na tom byla vážně hodně podobně. "Tak jsem to nemyslela." Zasmála jsem se a dívala se na ní. "Jistě že ti věřím." Ujistila jsem ji hned po té a a napila se ze svého poháru vína. Už jsem měla ve sklence o trochu méně než polovinu, ale to mi nevadilo.

"Hmm a ako si to myslela?" Opýtam sa a pozriem sa na ňu a pousmejem sa.

"Hmm a ako si to myslela?" Zeptala se mě Cora a dívala se na mě přitom s pousmátím. "Že se opiju dřív než ty." Zasmála jsem se pobaveně. "Alkohol na mě působí víc než na tebe, protože ho piju poprvé a ty už jsi ho pila. Takže mi stačí méně vína než tobě, abych byla opilá." Vysvětlila jsem, jak to myslím, ale už jsem si nebyla tolik jistá, že má slova dávají smysl, který jsem zamýšlela. No, snad mě Cora pochopila. Alespoň jsem v to doufala, protože znovu, to dohromady nespíš nedám.

"Je veľká pravdepodobnosť že sa opiješ ako prvá." Zasmejem sa a napijem sa.

Vypadalo to, že mě pochopila, protože sama řekla, že je velká pravděpodobnost, že se opiju jako první já. Zasmála se a napila se znovu, čímž i ona byla už za polovinou druhého poháru. "No..to je asi fakt..." Zamumlala jsem a zasmála se. "Ne že by mi to vadilo, ale..vadí mi to." Řekla jsem a bylo mi jedno, že to nedává smysl. Byl to stejně jen vtip a já se mu hned zasmála. Zakroužila jsem sklenkou v ruce a víno v ní se nádherně zatřpytilo. Usmála jsem se a napila se ho znovu. Bylo to, jako by mě to víno samo nutilo pít ho dál a dál. Ale to byla blbost.

"Ale neboj ja ťa budem strážiť." Zasmejem sa a vypijem pohár a nalejem si ďalší.

Cora mě hned ujistila, že se nemám bát, že mě bude hlídat. Načež se zasmála a vypila zbytek vína, co měla ve sklence. Rovnou si nalila již třetí sklenku a zase se podívala na mě. "Tak dobře." Přikývla jsem a dopila svou sklenku. Na chvilku jsem se zamyslela, zda bych přeci jen neměla přestat pít. Konec konců, nebyl dobrý nápad, hned poprvé se opít. Ale co. Stejně by to jednu bylo poprvé, tak proč ne teď?

Prikývnem a pousmejem sa. A keď vidím že dopila tak jej dolejem. "Ale ak nebudeš chcieť tak povedz ja ťa nebudem nútiť ak nebudeš chcieť." Pousmejem sa a napijem sa.

Cora s úsměvem přikývla a když viděla, že jsem dopila, tak dolila třetí sklenku i mě. Ihned mě však ujistila, že jakmile nebudu chtít, stačí říct a ona mě nebude nutit, když nebudu chtít pít dál. Pousmála se na mě po tom, co to dořekla a napila se rovnou ze své sklenky. "Já to vím neboj, po téhle sklence končím, děkuji." Ujistila jsem ji a usmála jsem se. No..možná ještě končit nebudu, ale to se rozhodnu až teprve po tom, co dopiju tuhle. A to mi nějakou tu chvilku ještě potrvá.

"Dobre. Takže tretí pohár je tvoj posledný." Pousmejem sa a potom sa zamyslím nad tým čo budeme robiť potom.

Cora přikývla na souhlas se slovy: "dobre. Takže tretí pohár je tvoj posledný." Po tom se na mě pousmála a zamyslela se nad něčím. Přikývla jsem, že třetí pohár je zatím můj poslední. "Abych došla vůbec domů sama." Usmála jsem se na Coru pobaveně a trošku se napila. Víno bylo vážně dobré a mě chutnalo s každým douškem víc a víc. Bylo to, jako by do něj někdo furt něco přidával a víno tak bylo s každým douškem lahodnější. Jenže tu byl malý háček. Nikdo do něj nic nepřidával. Bylo to prostě obyčejné víno.

"Mohla si pokojne spať u mňa. Mne by to nevadilo ale ak chceš ísť domov tak v poriadku. Nebudem ťa prehovárať ak nechceš." Poviem a myknem plecami a potom sa napijem.

Cora na mou větu, že budu končit abych došla vůbec sama domů, hned zareagovala. Prý jsem mohla klidně spát u ní. Jí by to prý nevadilo, ale jestli chci jít domů tak je to v pořádku. Nebude mě přemlouvat, když chci. Řekla a pokrčila rameny, jako by jí to bylo vážně jedno a zase se napila po tom. "Nene, už jsem tě obtěžovala až moc." Namítla jsem s úsměvem. "Ale děkuju za nabídku, třeba ji využiji jindy, když tě to nebude obtěžovat tedy." Poděkovala jsem a napila se stejně jako ona před chvilkou.

"Ale ty ma vôbec neobťažuješ. Práve naopak som rada že si tu a že ja nie som sama." Povzdychnem si ale ak chce ísť domov tak nech ide ja držať nebudem.

Cora hned namítla, že ji vůbec neobtěžuju. Prý právě naopak je ráda, že jsem tu a že není doma sama. Povzdechla si, ale vypadala, že mě tu vážně držet nebude.  "Hmm tak uvidíme ještě."   Usmála jsem se na ní. Když je to takhle... Nechtěla jsem ji tu nechávat samotnou. Z nějakého důvodu jsem prostě nechtěla.  "S kým jsi pila poprvé?" Zeptala jsem se pak, aby konverzace nestála. Navíc mě to stejně zajímalo. Jestli pila s někým cizím nebo naopak s někým blízkým, nebo snad sama? No snad mi odpoví, uvidíme.