Mirys a Cora

"Ale ak nechceš tak nemusíš ja ťa nenútim aby si ma tam volala." Poviem a potom donesiem fľašu vína a dva poháre a postavím to na stôl.

Cora mě hned začala ujišťovat, že jestli nechci tak nemusím. Že mě nenutí, abych ji tam volala, kdybych nechtěla. Ujistila mě a pak donesla flašku vína a dva poháry. Postavila to na stůl a pousmála se. "Říkám že uvidím." Zasmála jsem se a dívala se na Coru. Chtěla jsem jí pomoct, ale vypadalo to že zvládá a zase jsem jí nechtěla být na obtíž. "Každopádně teď si s tebou dám..." Pousmála jsem se hned po té, co postavila poháry na stůl.

"Dobre v poriadku. A to som rada." Pousmejem sa a otvorím fľašu a nalejem do pohárov. Potom jeden zoberiem a podám jej ho. Potom si zoberiem druhý a pozriem sa na ňu. "Na zdravie." Poviem a napijem sa.

S úsměvem přikývla, že to je v pořádku a že je ráda, že si s ní dneska dám. Otevřela flašku vína a nalila nám oběma do pohárů. Potom jeden vzala a podala mi. S úsměvem jsem si ho od ní vzala a dívala se, jak si vzala ten druhý a podívala se na mě. "Na zdravie." Řekla a napila se. Usmála jsem se. "Na nás..." Dodala jsem a zlehka upila a vychutnávala si tu chuť. Víno bylo výborné. Nic takového jsem ještě nepila. Bylo takové zvláštně sladkokyselé s trpkým koncem.

Prikývnem. "Na nás." Napijem sa a pozriem sa na ňu. "Tak čo? Chutí ti to?" Opýtam sa a pozriem sa na ňu. Celkom ma to zajímalo keďže to pije po prvý krát.

Cora upila a přikývla se souhlasným: "Na nás." Napila se znovu a podívala se na mě. Pak se mě zeptala, tak co a jestli mi to chutná. Dívala se na mne a vypadalo to, že jí to vážně zajímá. Zřejmě proto, že víno, tak jako alkohol obecně, piju poprové. "Hmm...no vlastně nevím." Usmála jsem se a napila se znovu. "Ale ano...je to dobré." Usmála jsem se a ještě jednou se napila. První doušek mi připadal trochu odlišný od těch dalších. Byl jaksi výraznější, ale tak co, to nevadí.

Bola som prekvapená keď povedala že nevie. Chcela som niečo povedať ale v tom povedala že je to dobré. "Na tú chuť prídeš." Pousmejem sa a napijem sa.

Když jsem řekla, že vlastně nevím, tak se Cora zatvářila trochu překvapeně. Nadechla se, jako by snad chtěla něco říct, ale to už jsem řekla já, že to víno je dobré. "Na tú chuť prídeš." Pousmála se na mě Cora a znovu se napila ze svého poháru vína. "Jo to jo...ale asi budu potřebovat celou sklenku, abych ji poznala." Zavtipkovala jsem a zasmála se tomu. Byla to vážně taková zvláštní chuť. Jako by složená z vícero chutí a já jim teprve přicházela na kloub.

"Nie je problém. Nalejem ti koľko budeš chcieť. Ale dávaj si pozor aby si sa neopila." Pousmejem sa a sledujem ju.

Cora se na mě pobaveně podívala a řekla, že to není problém, na to co jsem řekla o tom, že budu potřebovat celou sklenku na to, abych té přišla na kloub. Prý mi nalije kolik jen budu chtít, ale mám si dát pozor, abych se neopila. Celou dobu se na mě dívala a já se tomu uchechtla. "To by bylo zajímavé...hned poprvé se opít." Zmínila jsem a zasmála jsem se. "No asi lepší teď tady s tebou než pak sama někde..." Usoudila jsem ale znovu se zasmála. Jen jsem tak vtipkovala pro udržení dobré nálady.

Prikývnem. "To je pravda. A ja sa o teba postarám ak by sa ti niečo stalo. Takže sa nemusíš báť." Ubezpečím ju a potom sa pousmejem.

Cora přikývla se slovy, že to je pravda a že se o mě postará, kdyby se mi něco stalo. Následně mě hned ujistila, že se tedy nemusím bát a pak se na mě usmála. "No uvidíme. Jak to dopadne." Usmála jsem se a napila se znova. "Hmm ale tohle je vážně dobré... Takové sladké." Usmála jsem se. Konečně jsem usoudila, že sladká chuť nad kyselou převládá a také že ten trpký konec je vlastně příjemný.

"Tak to som zvedavá ako to dopadne." Pousmejem sa a pozriem sa na ňu prekvapene. "To vážne? Tak to som rada že ti chutí." Usmejem sa a napijem sa.

Cora se na mě usmála a řekla, že je teda zvědavá, jak to opadne. Zasmála jsem se a souhlasně přikývla "to i já." Pak se na mě ale podívala trochu překvapeně a zeptala se, jestli mi to vážně chutná. Pak ale dodala, že je ráda, že mi to víno chutná, usmála se na mne a napila se z poháru. Přikývla jsem a vychutnávala si každý doušek. Pak jsem se podívala na lahev a zapamatovala si název. Bylo zvláštní, že hned první víno, co piji, mi chutná. Ale co? Zločin to není.

Ja som ju sledovala a neverila som vlastným očiam. Ja keď som prvý krát pila tak som krčila nos a prišlo mi to horké ale ona nie. Zaujímalo by ma aké ma ona chute keď jej to prišlo sladké.

Cora mě sledovala a vypadalo to, že nevěří vlastním očím. Nejspíš jí první víno, které pilo nechutnalo, jako mě tohle. "Dobře...trochu nakyslé. Takové..polosladké." Usmála jsem se, ale spokojeně. Mně totiž kyselé chutnalo a stejně tak i sladké mi chutnalo. Takže mi rozhodně nevadilo, že bylo víno trochu kyselé a trochu sladké. No co - prostě mi tohle víno chutnalo a já si ho vychutnávala každým douškem spokojeně.

Zasmejem sa a pokrútim hlavou. "To je jedno. Mňa baví ťa sledovať ako piješ." Pousmejem sa a vypijem svoj pohár.

Cora se zasmála a zakroutila hlavou. Řekla, že to je jedno, že jí baví mě sledovat jak piju. Usmála se na mě a dopila zbytek vína ve svém poháru. "Baví tě to?" Zasmála jsem se pobaveně a upila znovu. "Jaké to bylo, když jsi ty poprvé pila? A kolik ti tehdy bylo?" Usmála jsem se zvědavě. Vlastně mě to zajímalo, když se na mě ještě před chvíli dívala tak překvapeně, že mi to chutná. Zajímalo mě, jaké víno pila poprvé a proč jí nechutnalo. Prostě mě zajímalo všechno.

"Ano baví." Pousmejem sa a nalejem si ďalší pohár. "Mala som 15 r keď som prvý krát pila. A bolo to nechutné. Bolo to horké a vôbec mi to nechutilo." Pousmejem sa.

Potvrdila mi, že jí to opravdu baví a pousmála se. Nalila si druhý pohár vína a pak začala vyprávět. Bylo jí prý patnáct let, když poprvé pila. Prý to bylo nechutný. Když to řekla, musela jsem se zasmát, ale nechala jsem jí pokračovat. Prý to bylo horké a vůbec jí to nechutnalo. Zasmála jsem se a napila se znovu. "No..třeba kdybys počkala jako já, ještě dva roky... Třeba by ti to chutnalo." Usmála jsem se pobaveně. Ale v hlavě jsem měla stále představu patnáctileté Cory, jak pije a nechutná jí to.

Myknem plecami. "Ťažko povedať ale to je už jedno. Už to nezistím. Už som si na to zvykla a chutí mi to." Pousmejem sa.

Pokrčila rameny. Měla pravdu, to se jen těžko odhaduje, jestli by jí to chutnalo, kdyby dva roky počkala, ale já to myslela jako vtip. No co... Dodala, že to už je jedno. Už to prý nezjistí - no v tom měla pravdu no. Ale mě by to hrozně zajímalo. Škoda, že to nějak nejde zjistit. Pak mě ale ujistila, že už si na to zvykla a chutná jí to. Hmm, takže si zřejmě zvykla a tu chuť alkoholu. "A co ti chutná nejvíc? Víno?" Zajímala jsme se a usmívala se. Vlastně mi neřekla, co to bylo, to co pila poprvé. A jestli to bylo horké... Vlastně mě to docela zajímalo. Taky mě zajímalo co všechno zkusila. Ale hezky popořádku.

Prikývnem. "Ano najviac mi chutí víno. A nič iné nepijem len víno. Aj keď je pravda že som nič iné okrem vína nepila." Zasmejem sa.

Cora souhlasně přikývla a pak mi odpověděla. Trefila jsem se, prý jí nejvíc chutnalo víno a nic jiného ani nepije, jen to víno. I když je prý pravda, že nic jiného kromě vína nepila. Zasmála se a koukla na mě. "Vážně? Nic jiného jsi ani nezkusila?" Zasmála jsem se a dopila sklenku. Začala jsme se trochu červenat, kvůli alkoholu v krvi. Ale já si toho ani nevšímala a nevadilo mi to. Spíš mě zajímalo, jestli tedy poprvé pila horké víno. A jak to asi muselo chutnat?

Pokrútim hlavou. "Nie vážne nič iné som nepila." Zasmejem sa a nalejem jej pohár a potom sa pozriem na ňu. "Si červená ako rajčina." Zasmeje sa.