Mirys a Cora

Začervenám sa. "Ale nepreháňaj na anjela nikdy nebudem mať." Pousmejem sa a potom sa napijem. "A na čo ju vystavovať keď aj tak by si jej nikto nevšimol?" Opýtam sa a potom sa odídem prezliecť. A keď sa prezlečiem tak sa vrátim k nej a sadnem si.

Začervenala se. "Ale nepreháňaj na anjela nikdy nebudem mať." Pousmála se a potom se napila. "A na čo ju vystavovať keď aj tak by si jej nikto nevšimol?" Zeptala se a potom se odešla převléct. A pak se vrátila ke mě a sedla si. "Myslela jsem, že tak zůstaneš..." Zmínila jsem, když se vrátila zase převléklá. "Nepřeháním a třeba by si začal někdo všímat." Pousmála jsem se a přitáhla se k ní. "Třeba mě se prostě moc líbí." Usmála jsem se a skousla si ret.

"Prečo? Keď sa v tom necítim dobre?" Opýtam sa a pozriem sa na ňu. "Tak tebe sa možno páčim ale ostaným nie. A pochybujem že by sa teraz niečo zmenilo. Nikdy si ma nikto nevšímal." Povzdychnem si.

"Nene...pesimismus je zakázaný." Pousmála jsem se a natáhla se ke Coře. "Měla bys být prostě jen trochu..sebevědomější. V dnešní době chtějí kluci prostě ženy, které se usmívají." Řekla jsem a zaculila se. Víno mi stouplo ještě více do hlavy a já se zadívala na její rty. "Jsi moc krásná, jen musíš dát najevo, že to o sobě víš. Nemáš se za co stydět. Spíš naopak." Usmála jsem se.

Pousmejem sa a prikývnem. "Dobre." Poviem a potom vypijem pohár a nalejem si ďalší. Potom si povzdychnem. "Ja viem ale na čo sa snažiť keď to nevyšlo do teraz?" Poviem a napijem sa. "Díki že to hovoríš ale ja sa nehanbím. Mne je to jedno podstate." Povzdychnem si.

"To je taky špatná odpověď. Do teď jsi byla spíše dítě..." Zaculila jsem se nevinně a pohladila ji po tváři. "Prostě si s tím nelam tolik hlavu. Nech to plavat a víc se usmívej." Poradila jsem ji, ale už celkem dlouhou dobu jsem ani nevěděla co říkám. Nicméně teď jsem už ani nevěděla co dělám a tak jsem ji zlehka políbila. Zase jsem se odtáhla a nevinně se zaculila.

"To nie je pravda. Ja som už dospelá. Veď mám 23 rokov." Pousmejem sa. "Na č sa usmeivať keď aj tak nemám dôvod sa usmievať?" Opýtam sa a pozriem sa na ňu. Aj keď bola Mirys opitá tak mala celkom múdre reči čo ma dosť prekvapovalo. Keď ma ale pobozká tak sa ostanem na ňu prekvapene dívať. To čo malo byť?

"Přestaň hledat výmluvy." Zasmála jsem se a trochu se začervenala, ale to kvůli vínu. Kvůli polibku to nebylo, protože jsem sama nevěděla, co dělám. "Každý má rád usměvavé holky, věř mi." Zaculila jsem se a znovu ji políbila. Tentokráte jsem trochu více ochutnala její rty, které chutnaly po víně, které vypila. "No...už bych měla jít domů a spát." Řekla jsem pak a zazívala. Vstala jsem, ale dost se zamotala a dopadla zase na zadku. "To bude...zábavná cesta." Zasmála jsem se, jako by se nic nestalo.

"Toto nie sú výhovorky." Povzdychnem si a prikývnem. "Dobre verím ti u mňa by to nepomohlo." Poviem a napijem sa a videla som ako sa červená. Potom ma znova pobozkala a ja som sa len pousmiala. A keď som videla v akom je stave tak som pokrútila hlavou. "Nikam nejdeš. Ostaneš tu a domov pôjdeš ráno. V tomto stave ťa nikam nepustím."

"Toto nie sú výhovorky." Povzdychla si a přikývla. "Dobre verím ti u mňa by to nepomohlo." Řekla a napila se a viděla jak se červenám.  A kdyžviděla v jakém jsem stavu tak zakroutila hlavou. "Nikam nejdeš. Ostaneš tu a domov pôjdeš ráno. V tomto stave ťa nikam nepustím." Koukla jsem na Coru, která protestovala proti tomu, abych šla domů. "Hmm jak si přeješ." Usmála jsem se a usmála se na ní. "Takže chceš abych spala s tebou dneska?" Zeptala jsme se provokativně a olízla si nápadně rty.

"To som rada." Pousmejem sa a prikývnem. "Ano to chcem. A ani mi to vadiť nebude." Pousmejem sa.

"To som rada." Pousmála se a přikývla. "Ano to chcem. A ani mi to vadiť nebude." Řekla s pousmátím a dívala se na mě. "Nebude?" Zamrkala jsem překvapeně a rozhlédla se. Trochu mě to překvapilo. Vlastně mě to překvapilo dost. "A kde máš ložnici?" Zeptala jsem se hned s nevinným úsměvem a dívala se na Coru. Byla jsem sice asi opilá, ale pořád jsem to byla já. A já jsem prostě hrozně zvědavá.

"Prečo by mi to malo vadiť?" Opýtam sa prekvapene. "Poď ukážem ti ju." Poviem a potom sa postavím a pomôžem jej na nohy.

Vstala jsem a šla za Corou do její ložnice. "No já nevím..." Zaculila jsem se a v její ložnici si sundala kalhoty a pak přešla za Corou. Na stehně jsem měla ošklivou jizvu, ale jen jednu za to na zádech jsem jich měla hodně, ale tričko jsem si nesundavala. Navíc jsem při našem příchodu zhasla a tajemně se usmála. Přešla jsem ke Coře a políbila ji na krk a pomáhala jí svléknout se. "Pořád ti to nevadí?" Zaculila jsem se opile.

"Čo nevieš?" Opýtam sa a išla som s ňou do spálne. A keď tam prídeme a ona sa začne vyzliekať tak sa otočím aby som to nevidela. Ale prekvapilo ma keď prišla ku mne a pobozkala ma a potom ma začala vyzliekať. Nechápala som čo tým chce dosiahnuť. "Zatiaľ nie." Poviem a sledovala som ju.

"No to je dobře, že ti to nevadí." Zavrněla jsem a vysvlékla ji do spodního prádla. Pak jsem si i já svlékla tričko a vzala Coru za ruce. "Vždyť jsem ti říkala, tak krásná postava..." Zašeptala jsem a šla pozpátku, aby Cora šla přímo. Určitě bych se takhle opilá za chvíli zhroutila, naštěstí mě zastavila postel a si na ní sedla a přitáhla Coru blíž. "Měla by ses s ní chlubit." Usmála jsem se a začala ji líbat na bříšku a boku.

Prikývnem a len som sa dívala ako ma vyzlieka a potom vyzlečie seba. Potom pokrútim hlavou. "Neni krásna. A neni sa čím chváliť." Vzdychnem si.

Přikývla a pak už se jen dívala, jak ji svlíkám a jak po té svlékám sebe. Ale pak zakroutila hlavou. "Neni krásna. A neni sa čím chváliť." Vzdychla si.  "Ty nesmíš pít...pak nemám šanci vidět tvůj krásný úsměv." Zaculila jsem se a stáhla si ji k sobě na postel docela silně. Hned jsem klečela nad ní a culila se. "Takže si tvou postavu můžu vzít?" Zeptala jsem se se smíchem a jako náhodou Coře stáhla ramínko podprsenky z ramene.

"Aj keby som bola triezva tak by som sa neusmievala. Nemám dôvod na to." Povzdychnem si a keď si ma pritiskla na postel tak som sa na ňu pozrela. Myknem plecami. "Pre mňa za mňa." Poviem a len som sa dívala.

"Aj keby som bola triezva tak by som sa neusmievala. Nemám dôvod na to." Povzdychla si a dívala se na mě. Na mou otázku ale jen pokrčila rameny. "Pre mňa za mňa." Řekla lhostejně. Zamračila jsem se a sedla si. "Nemáš důvod? To ani kvůli mě se neusměješ?" Povzdechla jsem si a natáhla se pro svoje tričko a přetáhla si ho přes hlavu. "Jestli..to je takhle tak bych vážně měla jít domů." Řekla jsem a škytla.

"To sa mám usmievať na silu?" Opýtam sa a potom sa postavím a oblečiem sa. Potom myknem plecami. "Rob si čo chceš mne je to jedno." Poviem a potom odídem do lesa.

"To sa mám usmievať na silu?" Zeptala se a pak se postavila a oblékla se. Znovu pokrčila lhostejně rameny se slovy: "Rob si čo chceš mne je to jedno." A následně odešla do lesa. Nechápavě jsem se dívala za Corou, jak odchází a pak rychle hledala záchod. Vypila jsem toho moc a moje tělo to nezvládlo, tak jsem celkem dlouho zvracela.

Išla som do lesa a rozmýšľala som. To je nejaký zákon že sa musím usmievať alebo čo? Ak jej vadí že sa neusmievam tak nech ma udá alebo ja neviem. Teraz mi bolo jedno čo s ňou bude. Ja si budem robiť to čo ja chcem a nie to čo ona mi povie. A preto som sa len prechádzala po lese a tvárila som sa tak ako ja nech.

Cora odešla a já strávila ještě několik minut s hlavou v záchodě. Stále jsem ale přemýšlela dost na to, abych neodešla. Přišlo mi blbý odejít a nezamknout, ale neměla jsem klíče a tak jsem zůstala u Cory, dokud se nevrátí. Jasně, až přijde a uvidí mě tu, asi bude naštvaná. No prostě až přijde tak se hned vypakuju a půjdu k sobě domů. Jen jsem stále nevěděla, co jsem řekla tak špatného. Každopádně jsem věděla to, že s ní už pít nebudu. Nechtěla jsem se s ní hádat.

Neviem ako dlho som tam bola ale už začalo pomaly svitať. Myslela som si že keď prídem domov tak bude prázdny. Čo by ma nijak neprekvapilo keďže som sa zachovala ako sviňa ale nemám rada keď mi niekto hovorí čo mám robiť. A ona chcela aby som sa usmievala a to ma hnevalo. Povzdychnem si a idem domov. Keď prídem domov tak ma ani neprekvapilo že je odomknuté. Veď ona nemala kľúče a tak som vošla dnu a ľahla som si na gauč. A neriešila som či tu je alebo nie.