Mirys a Cora

Já na záchodě nakonec usnula. Cora se vrátila až ráno a to mě probudilo. Šíleně mě bolela hlava a tak jsem se rozhodla rychle odejít. Vstala jsem, opláchla si tvář a pak vyšla. "Promiň za včerejšek." Zašeptala jsem, když jsem jí zahlédla na gauči. "Jdu se vyležet z té kocoviny." Dodala jsem pak a spěšně odešla.

Prekvapilo ma že som uvidela Mirys. Myslela som si že tu nebude. Chcela som jej niečo povedať ale nestihla som to. Povzdychnem si a ostanem ležať. Presne som vedela že to takto skončí. Každý odíde.

Cora vypadala dost překvapeně, že mě vidí. Zřejmě si myslela, že tu nebudu. Možná jsem tu opravdu neměla být. Chtěla jsem jít domů, jenže venku svítilo sluníčko a mě rozbolela hlava ještě víc. Zase jsem zacouvala zpátky do domu Cory. "P..promiň, já jen... No že se domů asi nedostanu, mohla bych tu ještě zůstat?" Zeptala jsme se potichu a vrátila se k ní. Ale připadala jsme si trapně. Asi jsem měla odejít i přes tu bolest hlavy.

Keď počujem hlas tak zodvihnem hlavu a pozriem sa na ňu. A ostanem prekvapená keď sa opýta či môže ostať. "Kľudne." Poviem a myknem plecami. Potom hlavu znova položím a odpočívam.

Pozvedla hlavu z gauče, aby na mě viděla, když jsem se vrátila a tvřářila se dost překvapeně, když jsem se zeptala, jestli u ní můžu ještě chvíli zůstat. "Kľudne." Řekla opět s pokrčením ramen. Znovu si položila hlavu a odpočívala zřejmě. Přišla jsme k ní blíž a sedla si na křeslo. "Omlouvám se za ten včerejšek...ale... Tak trochu nevím jak to skončilo? Pamatuju si, jak jsme si povídaly a pily a pak...no nějak najednou okno." Zašeptala jsem omluvně.

Pozriem sa na ňu a myknem plecami. "Nemusíš sa ospravedlňovať a to nie je podstatné ako to skončilo. Len ma prekvapuje že si tu ostala keď si povedala večer že radšej odídeš pretože sa neusmievam kvôli tebe. To je asi tak všetko." Poviem a odpočívam.

Dívala se na mě a jak už asi měla ve zvyku, opět pokrčila rameny, jako by jí to vůbec nezajímalo. "Nemusíš sa ospravedlňovať a to nie je podstatné ako to skončilo. Len ma prekvapuje že si tu ostala keď si povedala večer že radšej odídeš pretože sa neusmievam kvôli tebe. To je asi tak všetko." Řekla a zase hned na to odpočívala, nebo to tak vypadalo. "No...já nevím, ale probudila jsem se na záchodě." Pousmála jsem se pobaveně. "A kde jsi byla ty?" Zeptala jsem se.

"Na záchode?" Opýtam sa a pozriem sa na ňu. "Ja som bola celú noc v lese a prišla som až teraz."

"Na záchode?" Podivila se, asi nechápala proč, a podívala se na mě.  "Ja som bola celú noc v lese a prišla som až teraz." Odpověděla mi na mou otázku. Dívala jsem se tedy na ní a pak přikývla."No jo..na záchodě." Přikývla jsem a dívala se na Corustále. "Proč jsi byla celou noc v lese?" Zeptala jsme se opatrně. Nechtěla jsme jí naštvat, ale dost mě to vyděsilo.

"Tak to si tam mohla robiť iba jednú vec." Povzdychnem si a vedela som že ho budem musieť upratať. "Pretože som chcela byť sama a zrovnať si myšlienky."

"Tak to si tam mohla robiť iba jednú vec." Povzdychla si a zřejmě jí došlo, že by to tam mohlo vypadat hrozně, ale když jsem se probrala, tak tam bylo celkem čisto. Asi jsem po sobě uklidila než jsem odpadla. "Pretože som chcela byť sama a zrovnať si myšlienky." Odpověděla mi pak jako by to byla samozřejmost. "No..asi jsem ho v noci umyla, tak alespoň..něco. Emm..promiň." Zašeptala jsem znovu a povzdechla si. "Taky tě tolik bolí hlava?" zeptala jsem se potichu.

"Neospravedlňuj sa. To je dobré." Poviem a potom sa posadím. Vidím že teraz si asi neodpočiniem. Na jej otázku pokrútim hlavou. "Nie mňa nebolí. Ja som zase až tak moc nevypila."

"Neospravedlňuj sa. To je dobré." Ujistila mě a pak se konečně posadila. Asi usoudila, že si neodpočine, když jsem tu já. No snad jí to tolik nenaštve a já brzy odejdu. Na mou další otázku odpověděla:  "Nie mňa nebolí. Ja som zase až tak moc nevypila." Ale moc přesvědčivě mi to neznělo. Přeci jen toho vypila stejně jako já, no ne?"Aha..." Povzdechla jsem si ale jen. Podívala jsem se na ní, ale pak se schoulila do klubíčka a mlčela. Bylo zřejmé, že se se mnou teď nechce bavit.

"Chceš niečo na bolesť alebo niečo na jedenie?" Opýtam sa jej a sledovala som ju.

"Chceš niečo na bolesť alebo niečo na jedenie?" Zeptala se a sledovala mě. Moc jsem nechápala, že se zeptala zrovna na tohle, ale lepší, než kdyby jen odpovídala na mé otázky, což by znamenalo, že by teď mlčela. Překvapeně jsem se tedy na ní podívala. "Ehmm ano prosím, to bys byla moc hodná." Pousmála jsem se nakonec. A dívala se na ni.

"Čo sa tak prekvepene dívaš? Hádam ťa nenechám o hlade a v bolestiach. Ešte by si ma niekde ohovárala." Povzdychnem si a potom sa postavím a odídem do kuchyne spraviť raňajky a zobrať jej lieky proti bolesti.

"Čo sa tak prekvepene dívaš? Hádam ťa nenechám o hlade a v bolestiach. Ešte by si ma niekde ohovárala." Povzdychla si a potom se postavila a odešla do kuchyně udělt snídani a nejspíš tam měla i léky proti bolesti.  "Myslela jsem že...no chceš odpočívat." Pousmála jsem se omluvně a čekala schoulená do klubíčka na její křesle. Ne že by mě hlava bolela nějak moc. Byla jsem na bolest celkem zvyklá.

"To chcem ale keď viem že ťa bolí hlava a isto si hladná tak ťa nenechám aby si sa trápila. Taká sviňa zase nie som." Poviem a spravím raňajky a potom zo skrinky zoberiem lieky. A všetko aj vodou to odnesiem Mirys.

"To chcem ale keď viem že ťa bolí hlava a isto si hladná tak ťa nenechám aby si sa trápila. Taká sviňa zase nie som." Odpověděla mi a udělala snídani. Pak vzala zřejmě léky z nějaké skříňky a všechno přinesla včetně vody zase ke mě.  "Nemyslela jsem že jsi svině." Namítla jsem zamračeně. "Děkuju.." Pousmála jsem se pak a zapila první prášky na bolest vodou.

"To je v pohode." Prikývnem a sadnem si. "Za málo." Poviem a potom sa pozriem na ňu.

"To je v pohode." Přikývla a sedla si na gauč naproti mě. "Za málo." Odpověděla na mé poděkování a dívala se na mě. Vypila jsem celou sklenku vody a pak se podívala na snídani, kterou mi Cora připravila. Ochutnala jsem a pousmála se. Je to výborné, ale dám si za chvilku...ještě mi je trochu špatně." Zašeptala jsem omluvně.

Myknem plecami. "Dobre v poriadku." Poviem a potom sa postavím a ide spraviť raňajky sebe. Prídem do kuchyne a spravím si niečo na jedenie a potom začnem jesť.

Zase lhostejně pokrčila rameny.  "Dobre v poriadku." Řekla a pak se zase postavila a odelša udělat snídani i sobě. Odešla do kuchyně a něco si rychle udělala a pak si to přinesla zase ke mě a pustila se do jídla.  "Dobrou chuť." Popřála jsem Coře, ale zůstala na křesle a usínala tam zase. Hlad jsem moc neměla, ale byla jsem jí vděčná, že se o mě tak starala.

"Ďakujem." Poviem a potom pokračujem ďalej v jedení. Keď dojem tak to upracem a postavím sa a idem sa umyť. Cestou do kúpelky si všimne že zaspáva a tak ju necham tak a odídem do kúpelky kde si pustím sprchu a potom sa vyzlečiem a začnem sa sprchovať.

"Ďakujem." Řekla m a pak pokračovala dál v snídani. Dojedla a odešla umýt nádobí zase do kuchyně. Pak někam odešla a já ještě zaslechla  sprchu, než jsem opravdu usnula. A pak jsem  po celou tu dobu, co se Cora sprchovala spala a ani sprcha mě neprobudila. V noci jsem toho moc nenaspala a navíc jsem spala na záchodě takže to opravdu moc nepomohlo. A moc jsem se opravdu nevyspala.