Mirys a Cora

Behala som po lese stále v podobe vlka a vychutnávala som si ten bezstarostný život a voľnosť. Dokonca som dobehla aj k jazeru kde som si ľahla na breh a laby som spustila do vody a dívala som sa do vody a rozmýšľala som. Neviem ako dlho som tam bola. Keďže som bola vlkom tak som nemala pojem o čase. Ale keď som si odpočinula tak som sa postavila a poriadne som sa ponaťahovala. Potom som sa otrepala a pokračovala som ďalej v ceste. Teraz som chodila po lese a obzerala som sa okolo seba a dívala som sa na tu krásnu prírodu.

Došla jsem na první mýtinku, kde jsem začala trhat bylinky. Byla jsem zde i včera s Corou. Natrhala jsem zde dost bylinek, které jsem potřebovala a pak šla pro ty kopřivy. Nebyly tak daleko jako jezero, ale stále rostly dost daleko. Chvíli trvalo, než jsem tam došla a pak mi trochu trvalo, než jsem jich pár natrhala. Když jsem je už však měla v košíku, ruce mě až po lokty svědily a měla jsem na nich typické pupínky od kopřiv. Povzdechla jsem si a snažila se to svědění ignorovat. Došla jsem k druhému místečku, kde jsem byla také včera s Corou a natrhala jsem zde další bylinky, kterými jsem zaplnila zbytek košíku.

Chodila som po lese sem a tam. Nemala som určený žiadny smer a preto som sa len tak túlala po lese. Miesta kde som bola včera s Mirys som si nepamätala a tak som ani netušila že sa k jednému miestu blížim. Ako som sa tak blížila ucítila som povedomí pach. Bol to pach Mirys. Zastavím a rozmýšľam či mám ísť za ňou alebo nie. Nevedela som ako zareaguje keď ma uvidí a či mi nezačne nadávať. Ale v kútiku duše som dúfala že ma nespozná keďže som bola premenená na vlka. A tak sa pomalým krokom vydám smerom k nej. Blížila som sa k nej a videla som ako trhala bylinky presne tak ako včera. Zhlboka sa nadýchnem a pokračovala som ďalej až som bola skoro pri nej.

Spokojeně jsem si pobrukovala písničku a trhala při tom další bylinky, když v tom jsem zaslechla něčí kroky. Nebyly člověka, to ne, ty by byly slyšet hlasitěji. Rozhlédla jsem se obezřetně, ale nic jsem neviděla. Nikoho, kdo by mě nějak mohl ohrozit. Jsem snad paranoidní už? Ne! To já přeci nejsem. Znovu jsem se rozhlédla a nyní jsem už zahlédla vlka, který se ke mě blížil. Šel pomalu a já se dost divila, že se mě nebojí a neutekl. A pak mi došlo, že ani já z něj nemám strach. Byl mi čímsi povědomý, jako bych ho snad už viděla. Jako bych ho znala.

Keď som bola od nej asi tak 5 metrov tak som sa zastavila a sledovala som ju. Zdalo sa že ma Mirys nespoznáva čo som bola celkom rada aspoň sa nemusím báť že sa niečo stane. A keby som mala takto ostať tak by mi to nevadilo. Bola som zvyknutá na to byť vlkom a užívať si tú voľnosť. Ani neviem ako dlho som tam len tak stála a sledovala som ju. Mám jej povedať kto som alebo ju nechám v tom že som vlk? Rozmýšľala som čo mám robiť. Lenže ona je zveromág takže jej nebude dlho trvať kým zistí kto som. A tak som sa znova priblížila k nej a sadla som si pred ňu a štekla som na ňu.

Překvapeně jsem sledovala vlka, který se asi pět metrů ode mě zastavil a jen se na mě díval. Docela dlouho tak stál takhle bez hnutí, ale já se neodvažovala ho spustit z očí. Pořád jsem měla ten pocit, že ho znám, ale odkud? Najednou se vlk zase rozešel a usadil se kousek ode mě. Šťekl na mě a já si vzpomněla. Cora! "Ahoj Coro." Usmála jsem se na ni. "Dneska nejsi v ordinaci?" Zeptala jsem se s úsměvem a natrhala ještě pár bylinek, než jsem se na ní zase zadívala.

Spoznala ma až keď som prišla k nej a štekla som na ňu. Kto vie či by ma spoznala aj bez toho ale to je už jedno. Pozdravila ma a opýtala sa ma či nie som v ordinácií. Ahoj. Dneska našťastie nie. Je sobota a konečne i môžem poriadne oddýchnuť. Pošlem jej a sledovala som ju. Premeniť som sa nemohla lebo som nemala so sebou veci a ja som nechcela stáť pred ňou nahá. Takže to musím chvíľu takto vydržať a potom pôjdem domov kde sa oblečiem. A keďže Mirys trhala bylinky tak som vedela že to nebude dlho trvať a za chvíľu pôjde preč. Bude keď budem človekom aspoň by som sa s ňou mohla porozprávať o včerajšku.

Zaslechla jsem Cořin hlas, ale jen v myšlenkách. Dost mě to překvapilo. Zmateně jsem se na ní podívala, než mi došlo, že mi poslala to, co chtěla říct, ale ve vlčí podobě nemohla. Vzala jsem to tak, že to umí všichni vlkodlaci. "Aha, takže se tu tak proháníš po lese? Vypadáš dobře." Usmála jsem se a pak se zvedla ze země i s oběma košíky. "Víš...chtěla jsme se ti ještě nějak omluvit za to, jak jsem se u tebe opila a tak mě napadlo... Zítra se v muzeu otvírá nová výstava. Napadlo mě, že bych se tam šla podívat a tak..no nechceš jít se mnou?" Zeptala jsem se Cory a pousmála se nevinně. Byla bych vážně ráda, kdyby se mnou šla.

Vyzerala zmätene keď som hovorila v myšlienkach. Myslela som si že ako zveromág bude o tom vedieť ale asi nevedela. Tak teraz to už vie a môžeme pokračovať ďalej. Ano dneska mám voľno a tak som si šla užiť prírodu. A ďakujem myslela som si že si ma už videla ako vlka. Trochu sa pousmejem a keď sa znova vráti tomu dňu tak si vzdychnem. Už som ti povedala aby si to nechala tak a neriešila si to stále. Stalo sa stalo už to nezmeníš. Tak prosím už na to zabudni. Poviem trochu nahnevane pretože už mi to išlo na nervy že sa stále vracala k tomu. Ja som sa už snažila na to zabudnúť ale ona stále sa k tomu vracala. Nevedela som či jej to robí radosť alebo čo keď to stále vyťahuje. Ako by som jej v tom zabránila aby o tom hovorila stále? Povzdychnem si lebo ma nič nenapadalo. A tak som to nechala tak a zamyslela som sa nad tou ponukou toho múzea. Moc som na takéto veci nebola ale čo už na robím. Dobre pôjdem s tebou. Poviem a povzdychnem si.

Poslala mi další myšlenku a já na ní přikývla. "To ano, viděla, ale nebyla jsem si jistá. Přeci jen jsem tě jako vlka viděla jen dvakrát a to docela krátce." Připomněla jsem jí. Pak si ale povzdechla a v myšlenkách mi řekla, že co se stalo, stalo se. Stejně to nezměním a nemám to už řešit. To měla pravdu, ale mě nahlodávalo svědomí. A toho se sakra blbě zbavuje. Nakonec ale řekla, že se mnou půjde, ale povzdechla si a tak jsme byla zmatená. "Jestli se ti tam nechce, nemusíš tam se mnou. Nechci tě nutit." Namítla jsem smutněji.

Ostala som prekvapená keď povie že ma už takto videla. Ja som si myslela že ma ešte nevidela. No to je jedno a nie je to dôležité. Asi som na to zabudla. Ale to nie je dôležité. Pousmejem sa a potom sa vrátila k tomu múzeu. Mňa nenútiš. Ja len moc nie som na takéto akcie. Ja sa pri tom nudím. Ale pôjdem s tebou. Aspoň sa normálne porozprávame a nie takto. Čo je trochu nepohodlné. Ale čo už narobím. Pousmejem sa trochu a keď som videla že je smutná kvôli tomu čo povedala tak som prišla k nej a olizla ju. Nebuď smutná prosím. Poviem a zakňučím na ňu.

Řekla, že  jí to v muzeu nebaví, ale půjde se mnou. Že bychom se mohly normálně bavit a ne o tomhle. Asi bych to už neměla vytahovat. "Dobře..tak snad se se mnou nudit nebudeš." Pousmála jsem se po tom, co mi řekla a trochu ucukla rukou hned po té, co mě olízla. "Pořád to lechtá." Zasmála jsem se a pohladila jí po vlasech. "Mě to v muzeu nebaví samotnou, ale doufám že s tebou se mi tam líbit bude. Viděla jsem plakátek jako upoutávku a vypadalo to zajímavě." Pousmála jsem se.

Myknem plecami a ak by ma to tam nebavilo tak môžem odísť ale to by som ju možno nahnevala. A nech sa nahnevá nebudem predsa niekde kde ma to nebude baviť. Hádam nie. Veď uvidíme. Poviem a potom som sa pousmiala keď povedala že to šteklí. Netušila som že si šteklivá. Aspoň jedna vec ktorú môžem na ňu použiť. Veselo šteknem na ňu. Potom ma pohladila a ja som sa pozrela na ňu. A keď povedala že samotnú ju to múzeum nebaví a že so mnou by ju to možno bavilo a páčilo by sa jej tam tak to si povzdychnem. Neviem. Ja len dúfam že ti nepôjdem na nervy. Ale dobre pôjdem s tebou. Trochu cúvnem od nej a pozriem sa na ňu a pousmejem sa.

Pousmála se, když jsem ucukla, že to lechtá po tom co mě olízla. Zasmála jsem se a přikývla. "Jo jsem lechtivá." Přiznala jsem. Zvesela na mě štěkla a já se musela usmát. Pohladila jsem ji a ona se na mě podívala. Nevinně jsem se usmála, ale Cora mi pak odpověděla, že to neví, ale doufá, že mi nepůjde na nervy. Ale půjde se mnou a to bylo důležité! Protože jsem věřila, že ona mi na nervy nepůjde určitě. Proto jsem i zavrtěla hlavou. "Nene, určitě mi nepůjdeš na nervy." Usmála jsem se. Pak trochu couvla a usmála se na mě. Když se ve vlčí podobě usmívala, vypadala trochu vtipně. "Dobře, takže zítra? Řekněme tak kolem deváté před muzeem?" Zeptala jsem se opatrně s úsměvem.

Tak to budem využívať. Poviem a šteknem na ňu. Tešla som sa na to ako ju budem štekliť. Potom ma ubezpečila že jej na nervy nepôjdem. Ešte sme tam neni tak nehovor. Všetko môže byť inak. Tak by si sa mala pripraviť na všetko. Poviem a pousmejem sa. Potom povedala čas a miesto a ja som sa zamyslela a prikývla. Dobre platí ale kde je múzeum? Opýtam sa pretože som nemala tušenie kde vôbec múzeum je. A nechcela som ho hľadať po meste a vypytovať sa ľudí ako sprostá na to kde je múzeum. A navyše som ani nevidela plagát o ktorom hovorila Mirys. Veď ani som sa nedivila keď som len v lese a nie v meste ale môžem za to že tu sa mi páči viac ako v meste? Nemôžem.

"Tak to teda nebudeš!" Zasmála jsem se, když mi řekla, že bude využívat mojí lechtivosti.  Pak namítla, že tam ještě nejsme a já tedy nemůžu vědět, jestli mi půjde na nervy nebo ne. Mávla jsem nad tím rukou a usmála se. Poslouchala mě, kdy a kde se sejdeme, ale pak se mě zeptala, kde je muzeum. "Ehmm no..." Zamyslela jsem se, jak vysvětlit, kde muzeum je. "No...Je to docela blízko školy. Mezi školou a nemocnicí." Usmála jsem se a doufala, že tak nějak bude tušit. "Mám tě někde nabrat? Aby ses neztratila?" Zeptala jsem se radši s úsměvem. Cora vypadala, že vážně neví o žádné výstavě. Zřejmě jí vážně tohle umění nebralo, ale co? Ne každému se všechno líbí.

Budem. Veselo na ňu šteknem. Jasné že to budem využívať. To si nenechám újsť. A keď som povedala že neviem kde je múzeum tak sa aj ona zamyslela. Vyzerala že ani ona nevie kde je múzeum. Musela som sa nad tým pousmiať pretože chcela ísť do múzea a pritom ani nevedela kde vlastne je. Nemala by najskôr zistiť kde je a potom tam až ísť? Ale nakoniec povedala kde asi približne je. A škola a nemocnica je kde? Opýtam sa a pozriem sa prekvapene na ňu. Bohužiaľ ja som poznala cestu iba do mojej roboty a domov a potom do lesa. Tieto tri cesty som poznala a nič iné ma nezaujímalo. Vlastne keď si to tak teraz uvedomujem tak vlastne ani ešte nepoznám celé mesto. Mala by som to nejako napraviť ale ako? Keď sa ma opýtala či by ma nemohla niekde zobrať tak prikývnem. Ďakujem. Ano to by bolo dobré pretože by som isto zablúdila a ako sa poznám tak by som to nikdy nenašla. Povzdychnem si a potom som sa vydala preč s lesa a išla som domov.

K mému překvapení se mě Cora zeptala, kde je škola a nemocnice. Povzdechla jsem si, myslela jsem, že tohle vědět bude. "No tak...škola je kousek od náměstí a do nemocnice jsi mě sama vedla." Připomněla jsem jí. Že by si to už nepamatovala? To je blbost... nebo ne?  No, to je jedno. Přikývla a souhlasila, abych jí někde nabrala. "Dobře, tak u tebe doma tě vyzvednu." Pousmála jsem se a dívala se za ní jak odchází. Zřejmě už chtěla být zase sama, nebo měla něco na práci. Kdo ví. Ale dneska jsem měla plno práce i já. "Tak zítra." Zavolala jsem na ni ještě a pak jsem se vydala sama domů.

Keď povie kde je škola tak prikývnem a potom si spomeniem na to že v nemocnici sme boli. Bože ja som na to zabudla prepáč. Pousmejem sa a keď povie že ma vyzdvihne doma tak prikývnem. Chcela som isť domov aby som sa premenila na človeka. Nechcela som sa meniť pred ňou a byť nahá. Potom na mňa zavolá že zajtra tak prikývnem. Budem čakať. Poviem a trochu som sa ja na to tešila. Potom som sa rozbehla domov. Chcela som tam byť čím skôr a oddýchnuť si. Keď som dobehla domov tak som sa premenila na človeka a poriadne som sa ponaťahovala. Potom som si pustila sprchu a šla som sa umyť. Keď som sa umyla tak som sa obliekla do pyžama a ľahla som si do postele.

Cora přikývla, že se uvidíme zítra a tak jsem šla k sobě domů. Trvalo mi to asi půl hodinky, ale cesta to byla příjemná. Pupínky od kopřiv se pomalu vytratily a příroda kolem byla tak překrásná a voňavá. Skoro se mi ani nechtělo pryč z lesa, ale musela jsem zpracovat bylinky. A do toho jsem se pustila hned co jsem přišla domů. Udělala jsem všechno, co jsem musela a pak jsem šla zalít svou zahrádku. Dneska bylo docela horko a na déšť to určitě nevypadalo a tak jsem si zahrádku musela zalít sama. Pak jsem si udělala ještě něco k jídlu a najedla se u nějakého dokumentárního pořadu o zvířatech.

Ležala som v posteli a dívala som sa na strop a rozmýšľala som o všetkom a o tom čo bude ďalej. tie myšlienky ma začali unavovať a pomaly sa mi začali zatvárať oči. A ani neviem ako a zaspala som. A spala som až do rána.

Ráno som sa zobudila a vstala som s postele. Šla som sa umyť a spraviť všetko čo sa ráno robí. Keď som to spravila tak som sa obliekla a išla som do kuchyne a spravila som si raňajky. Začala som jesť a bolo mi smutno že jem sama a nie je tu nikto. Musím sa s tým zmieriť že nikto nebude so mnou. Veď prečo by aj chceli keď nie som ideálna. Sú omnoho krajšie ženy ako som ja. Povzdychnem si a keď dojem tak to upracem a potom odídem do obývačky a pustím si telku a dívam sa na ňu.

Dojedla jsem a vypla televizi. Nevím proč, ale dívání se na ní mě zrovna nebavilo. Ne tolik, jak jsem si myslela. Umyla jsem po sobě nádobí a pak si chtěla zalézt do pokoje. Tak jsem se vykoupala, převlékla do noční košilky a zalezla si do postele. Bylo dost brzy a já věděla, že hned neusnu, ale měla jsem knihy které mě zatím nikdy nezklamaly. Jednu rozečtenou jsem si vytáhla a četla si. Začetla jsem se s takovou chutí, že jsem ani nepostřehla, jak pozdě je, když jsem ji konečně odložila a šla spát. 
Ráno jsem se vzbudila trochu později, než u mě bylo obvyklé, ale to nevadilo. Dopřála jsem si jen hodinkový trénink, místo dvouhodinového a pak se šla vysprchovat a převléct. Dneska jdu s Corou do muzea! Hrozně jsem se na to těšila a nemohla se dočkat. Oblékla jsme se rovnou do společnosti a vzala si tedy letní šaty po kolena a sandálky. Ještě jsem se najedla a vyrazila Pro Coru.

Sedela som v obývačke a dívala som sa na telku a pomaly som si začínala myslieť že Mirys nepríde. Možno sa nahnevala že som odišla len tak. Povzdychnem si a potom sa postavím a odídem k oknu. Pozriem sa von oknom ale zatiaľ som ju nikde nevidela. Povzdychnem si a tak sa vrátim a sadnem si na gauč. Škoda že nemám číslo na ňu by som jej zavolala ale čo budem robiť doma? Nudila som sa a chcela som niečo robiť. A tak som vypla telku a išla som k dverám. Obula som sa a vyšla som von. Dvere som zamkla a potom som sa vydala do mesta.

Došla jsem ke Coře domů a zazvonila. Nikdo mi ale neotevřel. "Coro?" Zaklepala jsem a zeptala se, jako by mě snad mohla slyšet. Ale byly jsme přeci domluvené na tuhle hodinu u ní. Zkontrolovala jsme čas a zamyslela se. Přišla jsem sotva o dvě minutky později, než jsme byly domluvené. Znovu jsem zazvonila a držela zvonek déle, kdyby náhodou zvonek předtím neslyšela. Ale ani tentokrát nikdo neotevřel. Nenápadně jsem dům odešla, ale všechna okna byla zajištěná a zavřená. Tak kde může být? Že by jí to muzem vážně tolik nudilo a nechtělo se jí tam, že by odešla, aby se mi vyhla? To se mi nějak nezdálo. Tedy doufala jsem, že to by Cora neudělala. Ale co jsem mohla dělat teď? Třeba šla napřed do muzea... No každopádně jsme se tam tedy vydala pomalu já.

Išla som po meste a rozmýšľala som. Ani som nevedela kam idem len som šla stále rovno. Prešla som okolo nemocnice a pokračovala som ďalej. Dostala som sa až ku škole. Tam sa zastavím a poobzerám sa. Mirys hovorila že múzeum by malo byť niekde tu. Tak som šla dobre. Pokračovala som teda ďalej v ceste a pomaly som sa blížila k múzeum. Keď som ho uvidela potešila som sa že som sem trafila sama a to som ani nemala namierene sem. A tak som teda prišla k múzeum a zastavila som sa. Vedela som že ja ona sem príde a tak som sa postavila na kraj aby ma videla keď sem príde. Medzi tým ako som čakala na Mirys som rozmýšľala čo budem zatiaľ robiť. Videla som ako chodia ľudia a bolo ich dosť takže ich to tiež zaujíma ako Mirys. A to som si myslela že sem nikto nepôjde a asi som sa mýlila. Stále sem chodili ľudia a dokonca som videla aj rodiny s deťmi. Povzdychnem si a predstavím si aké by to bolo ak by som aj ja mala rodinu.