Mirys a Cora

"Ja si to tiež myslím." Souhlasila se mnou Cora a pousmála se u toho. Brzy jsme došly k ní domů a já jsem si neodpustila, trochu toho prohlížení. Vypadal dost moderně a pěkně, schválně, jestli takový bude i zevnitř! Cora se porozhlédla okolo a pak zmínila, že to vypadá, že šel Leon domů. Povzdechla si, ale pak vytáhla klíče a otevřela dveře. Možná že zapomněla, že mu už dala klíče nebo tak něco. Vešla dovnitř a porozhlédla se po domě, ale nejspíš byl prázdný. "Třeba se chtěl nejdřív vysprchovat." Pokrčila jsem rameny a pousmála se povzbudivě.

Myknem plecami. "Možno ale vyzerá to tak že dneska zase spolu nebudeme." Povzdychnem si. "Tak čo budeme robiť?"

Cora pokrčila rameny a připustila, že by to tak možná mohlo být. Ale pak dodala, že to vypadá, že spolu dneska zase nebudou. Povzdechla si smutně ale pak se mě zeptala, co budeme tedy dělat. "Tak zítra..." Pousmála jsme se, abych jí povzbudila. "No...já nevím...blíží se večer." Zmínila jsem a zamyslela se. Nevěděla jsem, co tak po večer dělá a jestli mě tu ještě chce, ale bylo mi s ní docela příjemně. Bavilo mě, povídat si s ní a tak jsem doufala, že mě u sebe ještě bude chtít.

"Dobre platí." Poviem a pousmejem sa. "Ja viem preto sa pýtam. Ale ak chceš ísť domov tak choď nebudem ťa držať," Pousmejem sa.

Cora se na mě zase pousmála - za což jsme byla ráda, přeci jen, úsměv jí slušel víc než smutek - a řekla, že tedy platí. Pak ale pokračovala, že to ví, když jsem se zmínila, že už se připozdívá a právě proto se prý ptala. Ale jestli prý chci domů, tak mám jít, že mě tu držet nebude, řekla, ale pousmála se. "Doma budu sama a ty tady taky." Pousmála jsem se a koukla na Coru nevinně.  "Jestli teda ty nechceš být sama."  Řekla jsem rychle a smutně, ale pousmála jsem se.

"To je pravda." Povzdychnem si a potom sa pousmejem. "Po pravde radšej by som bola s niekym ako byť sama doma."

"To je pravda." Souhlasila se mnou Cora s povzdechem a po tom se pousmála. "Po pravde radšej by som bola s niekym ako byť sama doma." Přiznala se mi a já v duchu zajásala. "Dobře." Pousmála jsem se a rozhlédla se po domě. Byla jsem ráda, že stojí o mou společnost. Vážně mě to potěšilo. "Tak budeme tady u tebe?" Zeptala jsem se s pousmátím.

Potešila som sa keď sa opýtala či budeme u mňa. "Ano prosím." Poviem natešene a hneď ju pozvem dnu.

Cora vypadala taky potěšeně, když jsem se zeptala, jestli budeme tady u ní. Souhlasila s tím docela nadšeně a hned mě pozvala dál. Usmála jsem se a vešla tedy dovnitř, do jejího domu. Hned jsem se porozhlédla po domě a usmála se. Měla to tu zařízené dost stylově a moderně. Já sice na takovýhle moderní styl nebyla, ale musela jsem uznat, že to vypadá vážně dobře. "Máš to tu překrásné." Usmála jsem se a ještě chvíli se rozhlížela kolem sebe.

Pousmejem sa a trochu sa začervenám. "Ďakujem. Tak vitaj u mňa doma a cíť sa ako doma. Čo si dáš?" Opýtam sa a potom zatvorím dvere.

Cora se usmála a trochu se začervenala, když jsem jí řekla, že to tu vypadá překrásně. A nepřeháněla jsem, vážně se mi to líbilo jen... No já měla prostě radši jinej styl, ale ani tenhle nebyl ošklivý. Poděkovala mi a přivítala mě u ní doma. Taky mi hned řekla, že se to mám chovat jako doma a pak se mě i zeptala, co si dám. Zavřela za mnou dveře a já se na ní při tom pousmála. "Máš to tu hezké moderní." Usmála jsem se a rozhlížela se furt. "Nic, děkuji. Ten čaj mi zatím stačil." Usmála jsem se zdvořile.

Červenám sa. "Ďakujem. Dobre tak sa posaď." Pousmejem sa a odídem do obývačky a sadnem si a pustím telku.

Cora se stále červenala z toho, jak jsem jí to tu chválila. Znovu mi poděkovala a vyzvala mě, abych se posadila. Šla jsem za Corou a sedla si tedy taky, když se posadila i Cora. Pak se natáhla pro ovladač a pustila televizi.  "Ne že by to byl úplně můj styl, ale je to pěkný." Zamumlala jsem a zároveň tedy přiznala, jak to citím a usmála se.

"Každý ma iný štýl to je pochopiteľné. Takže ak by sa ti to nepáčilo tak by sa nič nestalo. Ale ďakujem ti." Pousmejem sa.

Cora se na mě pousmála a vypadalo to, že mě chápe, když řekla, že má každý jiný styl a že je to pochopitelné. Takže kdyby se mi to tu nelíbilo, tak by se prý nic nestalo. Ale stejně mi znovu poděkovala s úsměvem. "Nene, je to pěkný." Namítla jsem se zavrtěním hlavy a milým pousmátím. "A neděkuj pořád." Zasmála jsem se. "Říkám jen, že se mi to tu líbí." Usmála jsem se a pak se podívala na televizi. Vlastně jsem nikdy moc na filmy nekoukala. No jo, nebyl čas, ani mě k tomu nepustili. Ale když jsem se na ni dívala teď... No řekněme, že to co v ní hrálo teď, mě nijak moc nezaujalo.

"Ďakujem a je to slušnosť poďakovať." Pousmejem sa a pozriem sa na ňu. "Čo by si chcela robiť?" Opýtam sa jej.

"Ďakujem a je to slušnosť poďakovať." Hájila se Cora s úsměvem a dívala se na mě. "Čo by si chcela robiť?" Zeptala se mě po pár minutkách. Usmála jsem se pobaveně na to, co mi namítla s tím děkováním a pak se zamyslela. To je dobrý otázka: co bych chtěla dělat? "Nevím...navrhni něco." Hodila jsem to na ní s nevinným úsměvem, ale vážně mě v tuto chvíli nic nenapadalo.

Myknem plecami. "Mňa nič nenapadá. Preto sa pýtam teba." Poviem a potom sa zamyslím nad tým čo by sme mohli robiť.

Když jsem řekla, aby něco navrhla, tak pokrčila rameny. Řekla, že jí nic nenapadá a proto se ptá mě. Ale pak to vypadalo, že se zamyslela nad tím, co by jsme mohly dělat.  "Já toho dneska už vymyslela dost. Je řada na tobě."  Bránila jsem se s nevinným úsměvem na tváři, ale taky se zkusila zamyslet. Ke vší smůle mě vážně nic nenapadalo a tak jsem se podívala na Coru, jestli jí ano.

Ja viem ale ako som povedala nič ma nenapadá." Povzdychnem si a stále som rozmýšľala nad tým čo by sme mohli robiť.

Povzdychla si ale řekla, že to ví ale jak už říkala, nic jí nenapadá. Stále to však vypadalo, že nad tím, co bychom mohly dělat, přemýšlí.  "Tak....hmmm..." Zamyslela jsem se znova a tentokrát usilovněji. Bohužel jsem přišla snad o všechny nápady a povzdechla si. "Co ukuchtit nějakou večeři? Když mi dlužíš jedno jídlo." Navrhla jsem s nevinným úsměvem. To bylo snad to jediné, co mě napadlo. No, alespoň že něco.

Chcela som jej povedať že na varenie som moc unavená. Ale keďže som ju nechcela nahnevať tak som prikývla. "Dobre teda. Spravím ti moju špecialitu." Pousmejem sa a potom sa postavím a idem do kuchyne.

Dívala jsem se na Coru, která vypadala, že chce něco říct, ale zřejmě si to pak rozmyslela a přikývla na můj návrh. "Dobre teda. Spravím ti moju špecialitu." Usmála se na mě Cora a pak se postavila a šla do kuchyně. Nadšeně jsem za ní koukala, ale pak se taky postavila.  "Pomůžu ti."  Usmála jsem se a šla hned s Corou do kuchyně, po tom, co jsem na televizi naladila Óčko. Když jsem měla televizi, jednou jsem jí už projížděla a tady na té stanici pouštěli hodně písniček, které se mi líbily a tak jsem ji tam naladila i teď.

"Budem rada." Pousmejem sa a začnem si chystať veci na pečeného lososa.

Cora mi s úsměvem řekla, že bude jen ráda, když jí pomůžu a pak začala vyndavat a chystat věci na její specialitu, kterou mi chtěla uvařit. "Dobře a co teda uděláme?" Usmála jsem se zvědavě a prohlížela si, co všechno vyndala na linku. Vyndala toho tolik, že jsem si netroufala odhadnout, o asi budeme dělat, dokud nevyndala i lososa. Usmála jsem se, ale počkala, až mi prozradí, jak ho uděláme.