Mirys a Cora

Máš rada lososa?" Opýtam sa a pozriem sa na ňu. Asi som sa to mala opýtať skôr. Čo ak ho nemá rada a ja to tu zbytočne chystám?

Cora se na mě otočila s otázkou, zda mám ráda lososa. Trochu znejistěla. Zřejmě jí napadlo, že by nemusel chutnat až teď, ale já se jen usmála. Zamyslela jsem se, zda jsem vůbec lososa někdy jedla. Nejdřív jsem chtěla odpovědět Coře, že nevím, že jsem ho vlastně nikdy nejedla, ale pak mi došlo, že jsem ho jednou už chutnala. Proto jsem přikývla a usmála se. "Co mám dělat?" Zeptala jsme se. Samozřejmě jsem nechtěla, aby to celé připravovala sama. Chtěla jsem jí pomoct, ale zase na druhou stranu, jsem jí nechtěla překážet.

"Môžeš nakrájať zemiaky. Ja zatiaľ očistím lososa." Poviem a podám jej zemiaky a ja si zoberiem lososa.

Cora se na mě otočila s tím, že můžu nakrájet brambory. Ona prý zatím očistí lososa. S úsměvem jsem přikývla a vzala si brambory, které mi Cora hned podávala. Pak jsem si vzala ještě škrabku a nůž a pustila se do nich. Nejdříve jsem je omyla, následně oškrábala a po té i nakrájela do hrnce. Ještě jednou jsem je radši propláchla a pak už do hrnce natočila vodu a dala je vařit. Podívala jsem se na Coru a zjistila, že i ona už má lososa skoro připraveného k tepelné úpravě.

Ja som pripravila lososa a dala som ho na stranu. Potom začnem pripravovať zeleninu a trochu dám aj Mirys aby aj ona niečo robila.

Cora připravila lososa tak, že se mi na něj už teď sbíhaly sliny. Jen to tak krásně ještě nevonělo, ale vypadalo to vážně báječně! Hned po tom se vrhla do přípravy zeleniny a něco z ní dala i mě, aby tam všechnu práci neudělala ona. Já za to samozřejmě byla ráda! Nerada jsem se dívala, jak někdo pracuje nebo něco dělá a já jen čumím. Brambory se za chvíli začaly vařit, což bylo super. A já při tom připravila zeleninu, kterou mi Cora předala.

"Teda nám to ale ide." Pousmejem sa a počkám na ňu a potom dám variť aj zeleninu.

Cora se usmála se slovy, že nám to vážně jde. Zářivě jsem se na ni usmála a předala jí zeleninu, kterou jsem připravila já a na kterou už Cora čekala. Vzala si ji ode mě a dala ji také vařit. Usmála jsem se a rozhlédla se. "Voní to krásně už teď." Zmínila jsem, i když jsem vařenou zeleninu neměla tolik v oblibě jako čerstvou, ale k lososovi se čerstvá moc nehodila a proto jsem o ní mlčela. Podívala jsem se na Coru a pak ještě rychle brambory osolila, na což jsem předtím zapomněla.  Ale svou chybu jsem napravila, tak snad se nebude Cora zlobit.

Pousmejem sa a prikývnem. "To ano." Poviem a potom dám lososa na pekáč a dám ho do rúry.

Cora se na mne také usmála a přikývla se souhlasným "To ano,". Usmála jsem se a promíchala brambory aby se sůl lépe rozpustila a taky aby se promíchaly brambory. Když jsem se znovu otočila na Coru, viděla jsem, jak dává lososa na pekáč a dává ho do trouby. Zkoumala jsem, jak ho vlastně připravila, abych si to zapamatovala, kdyby mi to vážně hodně chutnalo, což tedy doufám že bude! "Už se mi sbíhají sliny." Zavrněla jsem nedočkavě.

"Tak to som veľmi rada." Pousmejem sa a pomiešam zeleninu. A potom začnem robiť šalát.

"Tak to som veľmi rada." Pousmála se na mě Cora, ale hned na to už promíchává zeleninu. Usmála jsem se a dívala se, co Cora dělá, abych jí když tak mohla pomoct. Cora promíchala zeleninu a po té se vrhla na salát a tak jsem se jí snažila být nápomocná i s ním. Doufala jsem, že jí při tom moc nepřekážím. Tedy že pomáhám více, než překážím.

Za 2 h bolo všetko uvarené a upečené. "Tak čo na to povieš?" Opýtam sa a pozriem sa na Mirys.

Trvalo to dvě hodinky než bylo vše hotové. K mému překvapení však uběhly nečekaně rychle avšak při tom dlouho. Zabavily jsme se, takže to netrvalo tak moc dlouho, ale zároveň to tak krásně vonělo! Že jsem se vážně nemohla dočkat. Ovšem po těch dvou hodinkách se na mě Cora otočila s otázkou, co na to říkám.  "Trvalo to dlouho, ale už se nemůžu dočkat až to ochutnám." Usmála jsem se upřímně a začala nám na talíře nandavat brambory a zeleninu a až na konec lososa.

"To je jedna nevýhoda. Ale uvidíš bude ti to chutiť." Pousmejem sa a hneď jej naložím na tanier a položím na stôl. "Prajem ti dobrú chuť."

Cora se pousmála s tím, že to je bohužel jediná nevýho tohoto jídla. Ale prý uvidím, že mi to bude chutnat. Ano o tom jsem nepochybovala. Tedy bylo by více než zklamáním, kdyby mi to nechutnalo, ale to se určitě nestane. Cora mi pomohla s nandáním na talíře. Obě jsme si pak vzaly každá svůj a přešly ke stolu. Cora mi popřála dobrou chuť a tak jsem i já popřála jí a zároveň poděkovala: "Děkuju, i tobě" Usmála jsem se a začala jíst. "Hmmm!" Zavrněla jsem spokojeně. "Je to báječné!" Usmála jsem se.

"Díki." Poviem a sadnem si a som rada že jej chutí. "Som rada že ti chutí." Pousmejem sa a pustím sa do jedla.

Cora mi také poděkovala, stejně jako já jí a vypadala, že je ráda, že mi chutná. A já byla ráda, že je Cora ráda. Navíc to bylo vážně báječné! Cora ještě zmínila, že je ráda, že mi chutná a potvrdila tím mou domněnku. Pousmála se na mě a stejně jako já se i ona pustila do jídla. "Jak by ne? Pomáhala jsem ti!" Zavtipkovala jsem a zasmála se svému vtípku rovnou. Doufala jsem, že jí tím nenaštvu, ale tak snad jsem dala dost najevo, že se jedná o nevinný vtípek a ne o urážku ani nic takého.

"Aha takže ak by si mi nepomáhala tak by ti to nechutilo?" Opýtam sa a pozriem sa na ňu prekvapene.

Cora se mě překvapeně zeptala, jestli by mi nechutnala, kdybych jí s tím nepomáhala. Dívala se na mě dost překvapeně a mě bylo hned jasné - tedy hned jsem se bála - že si to vysvětlila naprosto špatně. "To byl vtip." Zasmála jsem se a zavrtěla hlavou. "Lososa jsi udělala báječného." Usmála jsem se. "Toho bych já takhle v životě neupekla." Ujistila jsem ji hned s nevinným úsměvem a omluvným pohledem.

"Ja viem." Pousmejem sa a pokračujem v jedení. "Som rada že ti chutí a ďakujem." Pousmejem sa.

Cora se na mě pousmála s tím, že to ví, že to byl vtip. A hned pokračovala v jezení. Trochu zmateně jsem se na ni podívala. Vážně jsem si myslela, že se na mě zlobí a ona si přitom ze mě dělala srandu taky. Zaculila jsem se pobaveně a podívala se na ni, když ke mě znovu promluvila. Byla ráda, že mi chutná a poděkovala mi. "Neděkuj." Usmála jsem se a vychutnávala si každé sousto. Každé jsem si vychutnala jak jen to šlo. Cora se usmívala a jedla taky. Zřejmě měla lososa moc ráda, když si ho dala k obědu i teď. Ale to mi nevadilo.

Jedla som a pritom som sledovala Mirys ako je a bola som rada že jej chutí.

Cora se na mě sem tam podívala a stejně tak i já na ni a usmála se. Cora jedla pomalu a bylo vidět, že si i ona vychutnává každičký kousek lososa, kterého připravila opravdu výtečně. Usmála jsem se po pár minutách a dojedla. "Moc dobré...jen si příště dám asi čerstvou zeleninku." Usmála jsem se nevinně, ale mlsně si olízla rty a šla umýt nádobí. Bylo vidět, že jsem jedla rychleji a zřejmě si nevychutnávala jídlo tolik jako Cora, ale přesto jsem si ho vychutnala a vážně si moc pochutnala.

"Mala si povedať dala by som ti ju." Poviem a potom sa dívam čo robí. "To nemusíš. Ja to umyjem." Pousmejem sa a potom sa postavím a idem k nej.