Mirys a Cora

"Myslíš?" Opýtam sa a pozriem sa na ňu a potom sa pousmejem. "To som rada a ďakujem že si so mnou." Poviem a pousmejem sa.

Cora se na mě podívala a opatrně se zeptala, jestli si to vážně myslím. Pak se pousmála a já byla ráda, že ji zase vidím s úsměvem na tváři. "To som rada a ďakujem že si so mnou." Řekla a pousmála se. Musela jsem se taky usmát, když jsem viděla, že jí to udělalo radost. Přikývla jsem s úsměvem a rozhlédla se. "To je v pořádku. Jsem ráda, že ti můžu nějak pomoct" Usmála jsem se na ni a šla lesem pomalu dál. Skoro jsem zapomněla vnímat tu krásnou přírodu kolem mě.

"Aj tak ďakujem." Pousmejem sa a pozriem sa na ňu ako sa obzerala. "Kam by si chcela ísť?" Opýtam sa a sledovala som ju.

"Aj tak ďakujem." Řekla Cora a usmála se. Sledovala ně, jak jsem se rozhlédla a pak se mě zeptala, kam bych chtěla jít. Podívala jsem se na ni a chvíli přemýšlela, než jsem přiznala: "Já vlastně ani nevím.." Pokrčila jsem rameny a usmála se. "Chtěla bych se jen tak toulat." Pousmála jsem se nevinně. Bylo tu přeci jen krásně a Cora říkala, že má ráda procházky, tak proč bychom se nemohly jen tak procházet po lese. Zvláště, když tu bylo tak příjemně. Stíny stromů nás chránily před horkými slunečními paprsky a tak nám nebylo ani horko.

"Dobre tak sa poďme prejsť." Poviem a pozriem sa na ňu a pousmejem sa. Už mi bolo trošku lepšie.

"Dobre tak sa poďme prejsť." Navrhla a podívala se na mě. Vypadalo to, že je jí už lépe, za což jsem byla vážně ráda. Přikývla jsem tedy a usmála se. "No...a kde máš ordinaci?" Zeptala jsem se, abych změnila téma na nějaké veselejší. Bohužel mě nic lepšího nenapadlo, ale i její ordinace mě zajímala a to docela dost.

"Mám ju v centr mesta. Takže je dobre viditeľná a nikto ju neprehľadne. Môžem ti ju ukázať ak chceš." Pousmejem sa.

"Mám ju v centr mesta. Takže je dobre viditeľná a nikto ju neprehľadne. Môžem ti ju ukázať ak chceš." Pousmála se na mě a já v duchu zajásala. "To bych byla moc ráda." Přikývla jsem nadšeně a krotila se, aby si nemyslela, že jsem nějaký blázen nebo co. Pravda byla však taková, že jsem v životě u veterináře v ordinaci nebyla a vážně mě zajímalo, jak to tam může vypadat. Proto jsem si tuhle šanci rozhodně nechtěla nechat utéct.

"Tak poďme." Poviem a potom sa vydám smerom do mesta. Po ceste som sa obzrela aby som videla či Mirys ide so mnou.

"Tak poďme." Řekla Cora a změnila směr naší cesty z náhodného na směr k městu. Šla jsem hned s ní a nemohla se dočkat, až její ordinaci uvidím. Usmála jsem se a hned zamířila za Corou do města. "Chtěla jsi být vždycky veterinářkou?" Zeptala jsem se po cestě s úsměvem na rtech. Práce veterináře mohla být zábavná a zajímavá. Rozhodně mě lákala víc než humální medicína. Ale já bych se asi bála toho, že bych spíš zvířátkům ublížila, než abych jim pomohla.

Prikývnem a pousmejem sa. "Ano bol to môj sen.
Pretože milujem zvieratá a preto som im chcela pomáhať." Poviem a pousmejem sa a pokračujeme ďalej v ceste. Vyjdeme s lesa a ideme do ordinácie.

Cora přikývla a pousmála se. "Ano bol to môj sen. Pretože milujem zvieratá a preto som im chcela pomáhať." Vysvětlila mi a šla dál k městu. Za nedlouho jsme vyšly z lesa a šly přes malou louku do města. Pousmála jsem se. "Takže jsi si splnila sen." Prohodila jsem a porozhlédla se. Louka byla plná květin, které nádherně voněly a kdybychom nešli do Cořiny ordinace, určitě bych se zastavila a pár si jich natrhala. Ale ordinace mě teď zajímala víc. "Ale nemusíš taky někdy zvířata utratit?" Zeptala jsem se opatrně, ale zvědavě.

"Ano a som vďačná že sa mi splnil." Pousmejem sa a potom prikývnem. "Pár krát sa mi to stalo že som musela utratiť. Ale buď bolo to zvieratko staré alebo vážne choré." Povzdychnem si a za chvíľu sme sa už blížili k mojej ordinácií.

"Ano a som vďačná že sa mi splnil." Pousmála se Cora a pak přikývla. "Pár krát sa mi to stalo že som musela utratiť. Ale buď bolo to zvieratko staré alebo vážne choré." Vysvětlila mi a já jen chápavě přikývla. Stejně mi ale přišlo smutné, že nějaká zvířátka se museli nechávat utratit. Ale tak bohužel, takhle to na světě chodilo. Přikývla jsem a pousmála se. "Takže to je v pohodě jo?" Zeptala jsem se ještě a koukla na ordinaci. "Vypadá pěkně." Usmála jsem se.

"Zo začiatku to bolo ťažké ale postupom času som si na to zvykla a teraz už je to v pohode." Pousmejem sa. "Ďakujem sama som si ju vytvorila." Poviem a potom odomknem dvere a vojdem dnu.

"Zo začiatku to bolo ťažké ale postupom času som si na to zvykla a teraz už je to v pohode." Pousmála se na mě Cora. "Ďakujem sama som si ju vytvorila." Poděkuje mi, když řeknu, že vypadá pěkně. Pak odemkla dveře a vedla dovnitř. Nadšeně jsem vlezla dovnitř za ní a hned se zarazila. "Sama? Tak to smekám." Usmála jsem se,rozhlédla jsem se a pozorně si to tu prohlídla. Bylo tu tolik věcí, které jsem neznala a některé, plno těch, které jsem znala od normálních doktorů.

"Ďakujem." Pousmejem sa a nechala som ju nech si ju poobzerá.

Poděkovala mi a nechala mě, abych si to tu pořádně prohlédla. "Co všechno za přístroje tu máš?" Zeptala jsem se a rozhlížela se pořád. Měla to tu velké a krásně zařízené. Nakonec jsem se odhodlala a šla blíž a zkoumala ty různé věci z blízka. Měla to tu vážně krásně zařízené, ale kolik to muselo stát peněz? No, jak jsme to tak viděla, tak určitě víc než dost. Taková paráda hold něco stojí no.

"Mám tu prístroj na podporu dýchania. Všetko čo je potrebné na operácie." Pousmejem sa a sledovala som ju.

"Mám tu prístroj na podporu dýchania. Všetko čo je potrebné na operácie." Odpověděla mi Cora s pousmátím a sledovala mě, jak si všechno pořádně z blízka prohlížím. "A co sono? Nebo ultrazvuk? Ten máš taky?" Zeptala jsem se nadšeně. Mohla jsem alespoň trochu ukázat, že nejsem úplně mimo a že něco o tom přeci jen vím. I když jsem toho o veterinářství nevěděla moc, alespoň to něco, že jsem nevypadala jako úplně blbá. Otočila jsem se k ní s tou otázkou a čekala, co mi odpoví. Celkem ráda bych si prohlídla i tyto přístroje, pokud je tedy má.

"Jasné bez toho by som tu nebola. Dokonca mám aj rengen." Pousmejem sa.

"Jasné bez toho by som tu nebola. Dokonca mám aj rengen." Řekla Cora a pousmála se na mě. Nemohla jsem tomu uvěřit. Zřejmě tu měla opravdu všechno co mohla potřebovat.
"To je super." Usmála jsem se a rozhlédla se. "Hmm...moc se mi to líbí, ale...to bylo asi drahý co?" Zajímala jsem se dál. Konečně jsem se k této otázce odhodlala. Vážně mě zajímalo, kolik to všechno stálo. Měla to tu luxusní, ale jestli jí sem chodí dost lidí, tak se jí to určitě vyplatí. O tom není pochyb.

"To ano a som rada že je to moje." Pokrútim hlavou. "Ako pre koho. Pre mňa to drahé isto nebolo." Pousmejem sa.

"To ano a som rada že je to moje." Zavrtěla hlavou a pokračovala: "Ako pre koho. Pre mňa to drahé isto nebolo." Pousmála se Cora. Sice jsem vůbec nechápala jak to, že to pro ní nebylo drahé, ale určitě se jí na to zeptám. Teď jsem jen tak v duchu přemýšlela, kolik to tak může stát.
Nakonec jsem se na ní však otočila s otázkou. "Jak to že to pro tebe nebylo drahé?" Zeptala jsem se dost zaujatě.

Pousmejem sa. "Mala som dosť peňazí ktoré som si odkladala takže to nebol problém." Sadnem si do kresla.