Mirys a Cora

"Mala som dosť peňazí ktoré som si odkladala takže to nebol problém." Vysvětlila mi Cora s úsměvem a posadila se do křesla. Překvapeně jsem se na ní zadívala. Sice mě zajímalo, kde k těm penězům přišla, ale na to jsem se už neodvažovala zeptat. Přeci jen to nebylo úplně zdvořilé. Ale zvědavost mi nedala a tak jsem svůj zájem alespoň trochu naznačila. "Vážně? Ale vždyť už jen rentgen je hrozně drahej." Zamračila jsem se nechápavě, ale pak se zase usmála a sedla si na stolek, kde většinou byla zvířata při kontrole.

"Jasné vykradla som banku a potom som si všetko kúpila." Poviem o smiechom. "Dáš si niečo?" Opýtam sa a pozriem sa na ňu.

"Jasné vykradla som banku a potom som si všetko kúpila." Zavtipkovala Cora a zasmála se při tom. "Dáš si niečo?" Zeptala se mě s pohledem upřeným ke mě a pousmála se. Zasmála jsem se a rozhlédla si. "No, takže když budu potřebovat injekční stříkačku tak můžu k tobě?" Usmála jsem se a pak se koukla zase na Coru. "hmm, třeba čaj." Pousmála jsem se. Venku sice bylo stále dost teplo, ale tady v ordinaci panoval chlad. Ale mě byl ten chlad příjemný a rozhodně jsem si nechtěla stěžovat.

Myknem plecami. Jasné ale drogy nepredávam." Zasmejem sa a potom prikývnem. Postavím sa a idem a odídem za stenu a dám variť vodu na čaj a na kávu. Za pár minút je voda uvarená a ja zalejem kávu a čaj. Potom zoberiem šálky a odnesiem ich na stôl. "Koľko chceš cukru?" Opýtam sa.

Cora pokrčila rameny "Jasné ale drogy nepredávam." Zasmála se a porotom přikývne. Postavila se a odešla za stěnu, kde dala zřejmě vařit vodu na čaj, o který jsem jí požádala. Za pár minut je voda uvařená a já jsem mohla slyšet, jak ji nalila do dvou hrnečků. Vzala šálky a vrátila se zase za mnou do ordinace, kde je položila na její stůl. "Koľko chceš cukru?" Zeptala se mě.
Zasmála jsem se a pak se ještě podívala na pár věcí z blízka. "Neboj, drogy po tobě ani chtít nebudu." Zasmála jsem se. "Bez cukru prosím." Pousmála jsem se a četla si zrovna složení nějakých léků.

"Dobre." Poviem a podám jej šálku. Ja si dám do kávy pár kociek cukru a sadnem si do kresla. Pomiešam si kávu a potom sa napijem.

"Dobre." Řekla Cora a usmála se. Podala mi šálek a sama si do své kávy, jak jsem poznala podle vůně, dala pár kostek cukru. Sedla si do křesla opět a pak si zamíchala kávu a napila se.
"Děkuju." Usmála jsme se, vrátila krabičku s léky tam, odkud jsem ji vzala a vzala si od Cory šálek s čajem, který mi udělala. Usmála jsem se, trochu to vyfoukala a upila. "Je vážně moc dobrý, děkuji." Usmála jsem se vděčně a ještě trochu si ho vyfoukala.

"Neďakuj. To ja ďakujem že ti chutí." Pousmejem sa a pozriem sa na ňu. "A ty niekde pracuješ alebo nie?" Opýtam sa a sledovala som ju a popíjala som kávu.

"Neďakuj. To ja ďakujem že ti chutí." Namítla Cora a pousmála se. Podávala se na mě. "A ty niekde pracuješ alebo nie?" Zeptala se a sledovala mě. Popíjela u toho kávu a vypadala celkem..spokojeně. Byla jsem ráda, že se už nebavíme o těch smutných věcech.
Usmívala jsem se a napila se znovu té lahodné teplé tekutiny v šálku, který jsem svírala v rukou. Pak jsem přikývla, že někde pracuji, také kde bych brala peníze na jídlo a tak, že? "Ano, vyrábím léčivé mastičky, vodičky a tak. Pro léčitele a pro pár lidí." Usmála jsem se.

"Tak to musí byť zaujímavé. A pomáha to?" Opýtam sa a napijem sa kávy a potom sa pozriem na ňu.

Pousmála jsme se a přikývla. "No..vzhledem k tomu, čím jsem si prošla znám dost dobře rostliny. Vín, která pomáhá na co. Dělám vlastně to co lidé před...no před hodně hodně hodně lety. Teď se všechno vyrábí uměle a je to jen chemie." Vysvětlila jsem a pak pokračovala, po tom, co jsme se napila čaje. "Přírodní věci fungují o hodně lépe, jen aby fungovali v takové míře, muselo by jich být opravdu hodně, ale to co vyrábím funguje."

Pozorne som ju počúvala a bolo to veľmi zaujímavé. "Aha tak to som nevedela. A čo najčastejšie vyrábaš?" Opýtam sa a celkom ma to zaujímalo.

Cora mě po celou tu dobu pozorně poslouchala a vypadalo to, že jí to i zajímalo, zaujalo. "Aha tak to som nevedela. A čo najčastejšie vyrábaš?" Zeptala se a vypadalo to, že jí to opravdu zajímá, což mě hodně potěšilo. Zamyslela jsem se, ale nad touhle otázkou jsem se nemusel moc dlouho rozmýšlet. "No nejvíc chtějí lidi mastičky na ruce nebo na obličej, nebo mastičky, které stahují rány, škrábance a tak." Usmála jsem se. "Nic převratného." Dodala jsem s úsměvem.

"Aha takže žiadny elixír mladosti a nesmrteľnosti?" Opýtam sa a zasmejem sa. To by bolo celkom zaujímavé ak by si ľudia pýtali zrovna tieto veci.

"Aha takže žiadny elixír mladosti a nesmrteľnosti?" Zeptala se a zasmála se Cora. Její zvonivý smích donutil i mě ke smíchu. Zasmála jsem se tedy a pak namítl: "Nene, to nejde jen tak vyrobit." Usmála jsem se pobaveně. "To umí mágové a čarodějnice. Jestli chceš elixír mládí musíš za nimi, to vážně neumím vyrobit." Dodala jsem s smíchem a prohlédla si ji. Vždyť ona by ho ani nepotřebovala.

"Ale dá sa to vytvoriť že?" Opýtam sa a zamyslím sa nad tým. Aké by to bolo byť stále mladá a nesmrteľná? To by som potom mohla byť s Leonom navždy.

"Ale dá sa to vytvoriť že?" Zeptala se zamyšleně Cora. Moc se mi nelíbilo, že se na to ptá. Jistě že jsem ji chápala, věčná krása by byla super, ale za prvé ona to nepotřebuje a za druhé to není zrovna přirozené a lidé by se určitě začali vyptávat a nedopadlo by to dobře.
"Ne..." Zavrtěla jsem hlavou. "Nevím o tom, že by se to vyrábělo. Ale hodně ráda čtu. A podle starých knih existují různé lektvary." Zamyslela jsem se. "Ale ty, kteří je vyrobili, nebo to z čeho je vyrobili, už dávno není na tomhle světě." Zamumlala jsem a upila z čaje.

"To je škoda. Lebo ma tak napadlo aké by to bolo ak by som bola stále mladá a nesmrteľná." Pousmejem sa a potom sa napijem kávy.

"To je škoda. Lebo ma tak napadlo aké by to bolo ak by som bola stále mladá a nesmrteľná."
Pousmála se Cora a po tom se znovu napila kávy. Chvíli jsem se nad tím zamyslela, ale pak se zeptala: "A ty jako vlkodlak nejsi?" Zeptala jsem se trochu překvapeně a taky upila ze svého čaje. Teplá tekutina mi stekla krkem do žaludku a příjemně mě při tom prohřála zevnitř.

Pokrúti hlavou. "Nie tárnem ako obyčajný ľudia." Povzdychnem si a skloním hlavu.

Zavrtěla hlavou v nesouhlasu. "Nie stárnem ako obyčajný ľudia." Povzdechla si a sklonila hlavu, jako by to snad bylo něco bůh ví jak hrozného. Podívala jsem se na Coru nechápavě. "A co je na tom špatného? Vždyť...nic není krásné tím, že přetrvává." Zašeptala jsem a pousmála se. Vážně jsem nechápala, proč tolik chtěla být nesmrtelná. A taky mě zaráželo to, že vlkodlaci nejsou nesmrtelní, ale vlastně ani nevím proč jsem si to o nich myslela.

Povzdychnem si. "Ja viem ale keď som videla upírov ktorý žijú večne tak som im závidela že žijú večne a prežívajú všetky obdobia."

"Upíři ale také mohou zemřít." Namítla jsem a zamyslela se. "Coro....víš... Možná bys měla prožívat a užívat si okamžiky, které máš. ne je promarnit sněním nad tím, co nemáš." Pousmála jsem se a dopila čaj. "Nesni svůj život, ale žij své sny. Tím se řídím...alespoň od té doby, co jsem tady." Pousmála jsem se.

"Ja viem ale nestárnu." Poviem a potom som ju počúvala a mala pravdu. "Máš pravdu ale keď ja mám dva sny. Ordináciu to sa mi splnilo a mať rodinu to sa mi zatiaľ nesplnilo a pomaly som už prestala veriť že to niekedy budem mať." Vzdychnem si.

"Ja viem ale nestárnu." Pověděla mi Cora a potom poslouchala mě. "Máš pravdu ale keď ja mám dva sny. Ordináciu to sa mi splnilo a mať rodinu to sa mi zatiaľ nesplnilo a pomaly som už prestala veriť že to niekedy budem mať." Uznala, že mám pravdu, ale povzdechla si nad tím. Překvapeně jsem se na ní podívala."Vždyť na to máš ještě spousty času." Pousmála jsem se povzbudivě. "Jsi mladá...Hodně mladá. Většina žen v tvém věku na rodinu ještě nemyslí." Pousmála jsem se.