Mirys a Cora

Keď som sa osprchovala tak som sa osušila a obliekla som sa. Potom som odišla do obývačky a tam si ľahnem.

Cora se po sprše osušila a oblékla. Následně se vrátila zase do obýváku, kde jsem spala i já a lehla si na gauč. Probrala mě vůně sprchového gelu, který použila Cora. Pootevřela jsem oči a rozhlédla se, ale stále jsem mlčela. Pak jsem se posadila a protřela si trochu oči, protáhla se a koukla na Coru, která teď ležela na gauči naproti mě.

Pozriem sa na Mirys ktorá sa zobudila. "Tak ako si sa vyspala?" Opýtam sa jej a chvíľu som sa len tak na
ňu pozerala.

Cora se na mě podívala a zeptala se, jak jsme se vyspala a chvíli se na mě jen tak dívala.  "Určitě lepší než na tom záchodě." Pousmála jsem se opatrně. "Jak dlouho jsem spala?" Zeptala jsem se pak a koukla se kolem, zda neuvidím nějaké hodiny, ale žádné jsem nezahlédla. Přemýšlela jsem, kolik by tak mohlo být hodin a zda bych už opravdu neměla jít domů.

"Tak to verím." Pousmejem sa a potom myknem plecami. "Neviem keď som sa najedla už si spala tak neviem ako dlho si spala." Povzdychnem si.

"Tak to verím." Pousmála se a poté opět pokrčila rameny.  "Neviem keď som sa najedla už si spala tak neviem ako dlho si spala." Odpověděla mi s povzdechnutím. Dívala jsem se na ní. "Ale...moc dlouho to nebylo ne? Jako není ještě poledne?" Zeptala jsem se trochu zmateně. Poprvé jsem neměla vůbec páru jak dlouho jsem mohla tak spát a kolik tak mohlo být hodin.

"To máš pravdu dlho to nebolo a poobedenie ešte neni. Takže typujem že 4-5h?" Opýtam sa zamyslene a rozmýšľam ako dlho som robila jedlo a potom ako dlho som sa sprchovala.

"Takže je...tak kolem jedenácté? Spíš po, že?" Zeptala jsem se zamyšleně. "No...a ty jsi unavená?" Zeptala jsem se a pousmála se. "Chtěla bych se ti omluvit nějak víc za ten večer a noc a nějak ti to vynahradit. Tak mě napadlo, jestli bys se mnou třeba nechtěla do lesa. Dneska bych měla zajít na pár míst natrhat bylinky a třeba...bych ti mohla ukázat, jak vyrábím mastičky a tak. Jsi zvěrolékařka tak si myslím, že by se ti to mohlo hodit." Pousmála jsem se omluvně. Za ten včerejšek jsem se vážně styděla. I když je pravda, že jsem sama chtěla pít dál a dál. Potřebovala jsem to zkusit no a Cora to chudák schytala.

"Môže to tak byť." Poviem a prikývnem. A potom zaklamem. "Neni som unavená." Zaklamem. Je pravda že som bola unavená a rada by som sa vyspala ale nechcela som aby to vedela. Bohvie čo by sa stalo ak by som jej povedala že som unavená. Potom si povzdychnem keď sa mi znova začne ospravedlňovať. "Už som povedala aby si to nechala tak. Stalo sa stalo a už to nezmeníš." Povzdychnem si a potom som rozmýšľala či by som s ňou mala ísť do lesa a či chcem vôbec vidieť to ako vyrába tie veci. Takže aj keď sa mi moc nechcelo tak som súhlasila. "Dobre teda."

Chvíli přemýšlela, ale nakonec souhlasila, že se mnou půjde. Nevypadala zase tolik nadšeně, takže jsem počítala s tím, že ji to asi nezajímá tolik. Určitě ne tolik jako mě, ale to nevadí. "Dobře, tak půjdeme." Pousmála jsem se a vyšla pomalu ke dveřím. Ohledně mých omluv a včerejška mi zopakovala, že to mám nechat být, že to se to stejně stalo a to měla pravdu. Stejně mě to však mrzelo. No, ale teď zase do reality. "V lese znám pár míst, kde bylinky rostou a není to zase tak daleko." Oznámila jsem jí a vyšla. Už na nebi bylo pár mráčků a tak nebylo takové jasno a mě z toho nebolela tolik hlava, za což jsem byla hrozně vděčná.

Len prikývnem a postavím. Idem k dverám a obujem sa. Potom vyjdem von a pozriem sa na ňu. Keď je vonku tak zatvorím dvere a zamknem. Potom mi hovorila o nejakých miestach kde rastú byliny. "Dobre." Poviem a potom idem do lesa.

Šla jsem mlčky s Corou k lesu a vdechovala plnými doušky ten příjemný vzduch jarního dne. V lese jsme byly skoro hned, tedy alespoň mně ta cesta uběhla rychle. V lese bylo ještě větší přítmí, což mně rozhodně nevadilo, spíše naopak. Byla jsem za to ráda. Rozhlédla jsem se a nasála tu opojnou vůni lesa. Cítila jsem trávu, stromy, pár lesních kvetoucích keříků nebo květin a vlahý vzduch. Opravdu, bylo tu krásně. Určitě bych tu zvládla být dlouho. Zamířila jsem s Corou na místo, kde rostly některé z bylinek, které jsem často potřebovala do mastiček. Nebylo to moc daleko, ale to místo bylo trochu schované u malé skalky v lese. Dojdeme tam a já se ohlédnu na Coru. "Je tu krásně, co?" Usmála jsem se a pak se sehla a začala trhat bylinky.

Išla som s ňou do lesa a mlčala som. Inokedy by som bola rada že sme v lese ale teraz by som bola radšej doma alebo niekde ďaleko. Ale nažila som sa nedať nič poznať. A tak som len išla tam kde Mirys. Keď povie že je tu krásne tak prikývnem. "Ano." Poviem a potom som stála na mieste a len sa dívala ako trhá bylinky.

Natrhala jsem pár bylinek, které uklidňovaly mysl a více těch, které pomáhaly od bolesti. "Čuchni si, tyhle mám moc ráda. Krásně voní a uklidňují." Usmála jsem se na Coru po té, co jsem si k nim sama přivoněla. Tenhle účinek jejich vůně jsem milovala a dokonce i teď ně trochu uklidnily. Natáhla jsem ruku s bylinkami blíž ke Coře a druhou dál trhala ty, které pomáhaly na bolest. Pak jsem natrhala ještě pár dalších a vstala. "Půjdu ještě na jedno místečko kousek dál v lese. Jestli se mnou nechceš, nenutím tě. Ale není to zase tak daleko." Řekla jsem Coře a pak pomalu vyšla na to druhé místečko.

Keď mi povedala aby som si privoňala tak som si privoňala. "Máš pravdu pekne voňajú." Poviem a potom som sa dívala ako ďalej trhá bylinky. Potom ich natrhala a povedala že pôjde na jedno miesto ale ak nechcem ísť s ňou tak ma nenutí ale že to nie je ďaleko. "Veď ja s tebou pôjdem. Ja len... ale nič." Odmlčím sa a idem s nou na to miesto o ktorom hovorila.

Řekla, že se mnou půjde a vypadalo to, že mi chtěla něco ještě říct, ale nakonec si to rozmyslela. Nehodlala jsem ji nutit, aby mi to řekla. Proto se jen mírně pousměji a jdu dál, do nitru lesa.
Po asi tak osmi minutách jsme už byly na malém paloučku, kde bylo plno obyčejných květin, avšak stejně tak plno bylinek. "Podržela bys mi tyhle bylinky prosím? Než natrhám tady ty, prosím." Požádala jsem Coru a natáhla k ní ruce s natrhanými bylinkami. Mohla jsem je položit na zem, ale to by se mi špatně sbíraly. Většinou jsem si nosila košíček, ale dnes jsem šla rovnou od Cory a tak jsem svůj košíček neměla.

Po ceste som rozmýšľala či jej to mám povedať alebo nie. Ale čo ak jej to poviem a ona sa nahnevá? To mám prísť o jedinú kamarátku ktorú mám? Teda je vôbec ešte moja kamarátka potom ako a chovám? Čo ak sa len pretvaruje a v skutočnosti ma nenávidí a bola by najradšej aby ma už nikdy nevidela? Povzdychnem si. "Sme ešte kamarátky?" Opýtam sa potichu lebo som sa bála jej reakcie. Ona sa ma popritom opýtala či jej podržím bylinky zatiaľ čo ona natrhá ďalšie. Prikývnem. "Ano." Poviem a keď natiahla ku mne ruku tak som ich zobrala a pozrela som sa na ňu. "Prepáč."

Překvapeně zamrkám jen co se mě Cora zeptá, jestli jsme stále kamarádky. Trochu jsem to nechápala. Bylo divné, že v noci doma nespala, ale teď jsem vážně začala usilovně přemýšlet, co se mohlo stát, že by o tom pochybovala. "J-já doufám že jsme. Co jsem provedla včera? Mám okno...naprostý okno..nemůžu si na nic vzpomenout." Povzdechla jsem si a koukala omluvně na Coru. "Udělala jsem něco špatně?" Zeptala jsem se a opravdu se bála, že jsem něco zkazila. Vezme si ode mě bylinky, že mi je podrží a tak jsem si při poslouchání Cory klekla a trhala další bylinky, které budu pro mastičky potřebovat.

Povedala že dúfa že sme stále kamarátky a že má okno. Povzdychnem si. "Ide o to že si sa nahnevala a chcela si odísť len kvôli tomu že som povedala že nemám dôvod sa usmievať. A preto som odišla. Chcela som byť sama. Pretože som si myslela že odídeš a už ma v živote nebudeš chcieť vidieť. Len kvôli tomu že som sa neusmievala na teba. A keď som prišla domov a ty si tam bola tak som nevedela čo chceš spraviť. Bála som sa že mi chceš nadať alebo niečo iné." Povzdychnem si a opriem sa o strom a potom som ju len sledovala ako trhá.

Poslechla jsem si, co se včera stalo, když jsem byla opilá a povzdechla si. "Coro...já se tak stydím." Zamumlala jsem omluvně a byla na sebe pravdu naštvaná. "Omlouvám se. Už tolik pít nebudu. Prosím...zapomeň na tu noc." Zaprosila jsem a pohlédla na ní omluvně. To jsem opravdu přehnala - taková blbost! Zřejmě jsem byla blbostí schopná, když jsem byla opilá. Natrhala jsem rychle ty bylinky a pak si vzala od Cory ty z toho prvního místečka. Měla jsem co dělat, abych je unesla, ale unesla.

To že ma ta bozkávala a vyzliekala tak to som jej nepovedala pretože to mi nevadilo. Pozriem sa na ňu a prikývnem. "To je v poriadku. Nemusíš sa hanbiť." Poviem a sledovala som ju. Nechcela som aby sa za to hanbila. Možno mala pravdu ale čo keď mne to nejde? "Neospravedlňuj sa a v poriadku. JA na to zabudnem. Len ma prosím nenúť do toho." Povzdychnem si a potom som ju sledovala ako si odo mňa berie bylinky. Veď mi ich mohla nechať pomohla by som jej tým ale očividne nechcela. Asi som mala držať hubu bol by pokoj.

"Děkuju." Pousmála jsem se na Coru, když mi řekla, že na to zapomene a že se nemám omlouvat. Pak mě ale poprosí, abych ji do toho nenutila. "Je pravda, že úsměv ti moc sluší, ale je samozřejmostí, že tě do toho nemám co nutit." Přikývla jsem a stále se jí omluvně dívala do očí. Nakonec jsem se rozhodla radši změnit téma. "Tohle by mi mělo pro dnešek stačit, jdeme tedy vyrobit ty mastičky?" Zeptala jsem se a opatrně se zase pousmála.

"Neďakuj." Poviem a keď začne hovoriť o tom úsmeve tak ju len počúvam a dívam sa na ňu. "Ja si to nemyslím ale dobre. A nemám prečo sa usmievať a na silu sa usmievať to nie je dobré." Poviem a povzdychnem si. Nakoniec zmenila téma ohľadne tých bylín. "To budeš robiť ty a nie ja. Ja to neviem." Poviem a myslela som si že asi pôjdeme k nej domov a nie ku mne. Predsa doma mala isto veci na varenie čo u mňa nebolo.

"Myslela jsem, že bych tě to naučila, jestli tedy chceš. A byla bych ráda, kdybys mi pomohla. Není to zrovna nejsnadnější." Pousmála jsem se a rozhodla se k minulému tématu už nevracet. Přeci jen jse se radši usmívala, alespoň já. Radosti jsem za svůj život nezažila tolik, kolik bych si přála a chtěla jsem to teď dohnat. Navíc Coru jsem brala jako svou kamarádku a třeba... Třeba se mi podaří najíd důvod, proč by se mohla usmát.

"Aha dobre teda." Súhlasila som s tým že by ma to naučila a že by som jej s tým pomohla. Potom sme už obe mlčali a ja som a na ňu dívala a stále som a opierala o strom. Nechcela som sa jej pýtať či už ideme. Predsa to bolo jej rozhodnutie a nie moje. A ja som tu len ako doprovod a možno výpomoc.