Sangmin + Cora

Potešilo ma keď mi povedal že obaja vedia plávať. "Tak to je super. Nemusím sa báť že sa vám niečo stane." Pousmejem sa a potom len pokrútim hlavou nad tým čo povedal. "Ja viem že samochvála smrdí ale za ten čas čo sme spolu si ma naučil veľa vecí o ktorých som nemala ani tušenie. Takže by si mal byť rád že si ma niečo naučil." Poviem a potom na neho žmurknem. "To som aj ja rada. Môžeme si spraviť večerné kúpanie." Pousmejem sa a bola som rozhodnutá že ja sa isto okúpem aj keď som nevedela ako sú na tom oni dvaja. "Tak to je super. Máš istotu že sa Corsio o teba postará. Ja našťastie takýto problém nemám. Ja vždy nájdem cestu a to môžem byť hocikde." Poviem trochu pyšne. Keď som stála pri jazere čakala som na tých dvoch. Netrvalo dlho a obaja prišli. Pozriem sa na neho. "Tak čo hovoríš?" Opýtam sa a pousmejem sa.

,,To se neboj," usmál jsem se a kývl. Nerad trpím samochválou. ,,Tak... je lepší slýchat od ostatních, že je člověk moudrý, než si to myslet a ostatní si myslí opak," usmál jsem se a pokrčil rameny. ,,To beru!" Zazubil jsem se. Rovnou mohu vzít vodní bylinky! Nadšeně mi blýsklo v očích. Podíval jsem se na dívku, když řekla, že najde cestu. ,,To bude tím, že je v tobě krev vlkodlaka, já se musím soustředit jen na své smysly," usmál jsem se a podíval se k nebi. ,,Ale někdy hovořím s přírodou a ta mi napovídá, kudy jít," usmál jsem se a podíval se na jezero a pak na Corsia, který mě jednoduše vyzval na souboj! ,,Je to úžasný..." Kývl jsem na dívku s úsměvem. ,,Ale Corsio mě vyzval na souboj..." Zasmál jsem se a než se ti dva nadáli, rozběhl jsem se a od kamene se odrazil, kdy jsem hodil šipku v oblečení do vody! Naštěstí jsem neměl u sebe nic, co by se mi rozbilo, rozpustilo nebo odplavalo. Takže jsem skočil jen v šortkách a tílku do vody, aniž by mi to nějak vadilo. Po chvilce jsem se vynořil. ,,Há! To je bezvadný!" zasmál jsem se a podíval se na ty dva, kdy jsem se zazubil.

Pousmejem sa. "To som rada." Poviem a potom prikývnem. "Tak to máš pravdu." Ja som to nejak neriešila čo si ľudia o mne myslia pretože som vedela že sú to len zlé veci a preto som to ani nechcela vedieť. Potom sa zamyslím nad tým čo povedal. "Myslíš si že je to práve tým že som vlkodlak? Mne to tak nepríde." Poviem a myknem plecami. Úprimne som si nevedela čo si mám o tom myslieť. Keď mi ale povie že ho Corsio vyzval na súboj tak sa pousmejem a pozriem sa na nich dvoch. "Počkať to vážne chceš s ním bojovať?" Opýtam sa prekvapene. Nič v zlom ale kôň má isto viac síl ako Sangmin a bola by som nerada ak by sa im niečo stalo. Lenže v tom sa talo úplne niečo iné. Sangmn sa rozbehol a skočil do vody. Ja som ostala stáť na brehu ako obarená s horúcou vodou. Tak ja sa bojím že sa začnú mlátiť a on skočí do vody. Potom sa vynoril a povedal že je to úžasné a ja vtedy zamrkám a pokrútim hlavou. "Ty blázon ja som sa bála že sa idete mlátiť a ty spravíš toto. Vieš ako som sa bála?" Opýtam sa a povzdychnem si.

Šel jsem dál a přemýšlel nad vším možným. Ale musel jsem dávat pozor. Jde se mnou dívka a hřebec. Nikdy bych neměl přemýšlet moc. Poslouchal jsem dívku a kýval s úsměvem. ,,Jo, vlkodlaci mají zesílené smysly, lépe se orientují.." Kývl jsem a podíval se kolem sebe. Po chvilce jsme byli u jezera a Corsi mě jednoduchým gestem vyzval k souboji. Lump jeden! ,,Jo a vyhraju!" zasmál jsem se a vletěl do vody šipkou. Hřebec na břehu zafrkal a zaržál, kdy zahrabal kopyty. Byl opožděný! Po chvilce jsem vyplaval a ona zavrtěla hlavou. Nechápal jsem její obavy. ,,Cože? Proč bych se měl s ním mlátit? Je to kůň ne člověk... já se se zvířaty neperu... byl to souboj, kdo dřív bude ve vodě... nic víc.." Zamrkal jsem, kdy hřebec s odfrknutím vlezl do vody a doplaval ke mně, kdy jsem se mu vyšplhal na hřbet. ,,Nic víc v tom nebylo..." Zavrtěl jsem hlavou.

Pousmejem sa a prikývnem. "Ano to je pravda." Ani ma neprekvapovalo že to vie. Keď mi ale potom vysvetlil v čom spočíval ten súboj tak som si vydýchla. "Prepáč ale to bolo prvé čo ma napadlo. A ani neviem prečo ma to vlastne napadlo. Ale som rada že to bol len súboj v tom kto bude prvý vo vode." Pousmejem sa a potom aby som tam na brehu nebola jediná tak sa vyzlečiem do spodného prádla a skočím do vody. Voda bola príjemná a tak som chvíľu len tak plávala po vode a sledovala som tých dvoch. Potom si Sangmin vyliezol na jeho chrbát. "Myslíš si že ba aj mňa povozil?" Opýtala som sa a priplávala som k ním a pohladila som Corsina.

Nechápal jsem moc, proč se dívka tolik bála. Přeci nebudu bojovat s vlastním koněm. Díval jsem se na ni nechápavě z vody, která byla příjemná. ,,Žádný jiný souboj by to ani nebyl," usmál jsem se a po chvilce byla ve vodě i dívka. Měl bych si svléknout kraťasy a to tílko, ale tak... namočit se to může. Jen trochu je více vidět mé svalnaté tělo. Ups... Vyskočil jsem si na hřbet Corsia a vodou mu ovlažil více krk s hřívou. Když se mě dívka zeptala na svezení, tak jsem kývl. ,,Jo... pojď nahoru," usmál jsem se a sklouzl do vody.

Pousmejem sa a prikývnem. "Ja viem ale proste som sa bála." Poviem a potom myknem plecami. Ani vlastne neviem prečo ma to napadlo ale to je nakoniec jedno no nie? Chvíľu som tých dvoch sledovala a vážne som im závidela. Mali tak krásny vzťah medzi sebou až to bolo neuveriteľné. Aj ja by som chcela mať takýto vzťah s niekym ale bohužiaľ nie je s kým. Keď som sa ho opýtala na to či sa môžem zviesť tak súhlasil. Bola som rada že súhlasil pretože s tým nemusel súhlasiť ale on súhlasil. Potešilo ma to a keď zliezol tak som pohladila Corsia. "Dúfam že ma nezhodíš." Poviem a pousmejem sa. Potom sa ho opatrne chytím a vyskočím na neho. Bol to krásny pocit sedieť prvý krát na koni. "To je úžasné. Nikdy som neverila že sedieť na koni môže byť tak skvelé." Poviem a pousmejem sa a potom pohladím Corsia po hrive.

Pousmál jsem se a jen lehce kývl. S hřebcem jsem si plaval ve vodě, ale vylezl si na jeho hřbet. Naše těla splynula hnedle v jedno a mé mokré vlasy jsem si prohrábl rukou, abych si trochu vodu dostal dolů, ačkoliv mi stejně poteče všude a nejsem suchý nikde! Pak se dívka ozvala, jestli může na hřebce. Slezl jsem. Neměl jsem důvod odmítat a hřebec nedal projev nesouhlasu, takže mu to bylo jedno. Několikrát za ten rok cestování povozil dítě na svém hřbetu, sice pod dohledem rodičů a mnohdy mu i chtěli dát sedlo.. mnohdy mi za něj nabízeli lidé peníze... ale on... on je čistá nezkažená duše a taky to tak musí zůstat. Počkal jsem si na chvíli, dokud nebude na něm. ,,Jo, jen se tolik nezakláněj, nepředkláněj... seď rovně, nebuď jako prkno, narovnej ramena a uvolni se, ale ne zase jako pytel brambor... jsem tvrdý učitel po otci," zazubil jsem se a mrkl, kdy jsem se rozplaval dopředu. ,,Hřebec může být ve vodě dvacet minut... víc ne," usmál jsem se, kdy se rozplaval i hřebec. ,,Drž se holeněmi a koleny," dodal jsem.

Sedela som na koni a obzerala som si okolie. A zrazu to bol iný pohľad na vet ako keď som stála na zemi. Tento pohľad sa nedal opísať bolo to nádherné. V tom ale prehovoril Sangmin a ja som sa na neho pozrela. Hovoril o tom ako správne mám sedieť a ako sa ho ho mm držať. A tak som ho pozorne počúvala a sledovala som ho. Potom som spravila to čo chcel. Narovnala som sa a uvoľnila som sa. A keďže som sa vôbec nebála tak mi to išlo ľahko. Čo ma nijak neprekvapovalo. Keď povedal že je tvrdý učiteľ po otcovi tak sa len pousmejem. Keďže som jeho otca nepoznala tak som nemohla vedieť aký bol. A preto sa ho opýtam. "Aký bol tvoj otec v tomto?" Opýtala som sa ho a potom som sa pevne stehnami a kolenami chytila koňa. "A vysvetli mi prosím prečo kôň môže byť vo vode iba 20 minút?" Opýtam sa a potom sa kôň pohol a ja som sa ho držala a vychutnávala som si to. Moc sa mi to páčilo.

Otec. Jaký byl otec? Chvilku jsem se položil na záda ve vodě a nechal se jí unášet, ačkoliv jsem si trochu pomohl do chvíle, než jsem se zase ve vodě mírně napřímil a šlapal vodu pod sebou. ,,Byl to muž s osobností a tendencí... Když jsem udělal něco špatně, tak jsem si musel zkusit to, co zkusil hřebec.. když jsem ho jednou omylem navedl do hrbolatého terénu, musel jsem naboso přeběhnout po jehličí... Když jsem omylem šel k hřebci s ohněm a spálil ho, tak mě otec spálil taky... všechny chyby byly mi oplaceny stejnou kartou... pokud jsem byl hrubý, otec byl hrubý taky... Ale naštěstí... jsem od přírody jemný, proto tohle všechno se dělo spíše mému bratrovi... takže pak otec uznal, že je Corsio jen mým koněm," usmál jsem se. ,,Ale to jehličí a oheň se mi stal... oheň byl úplně nešťastnou náhodou, bohužel," vydechl jsem a pak se zamyslel. Proč nemohou? ,,No... říká se pět až deset minut... já beru obvykle těch dvacet.. ale jde o to, že se musí dávat pozor na kopyta... koně ztratí po takovéhle koupeli jistou ochrannou vrstvu, která se musí navrátit, aby kopyto neseschlo... ale proč přesně to je omezené časem, to opravdu nemám páru.. má to více důvodů... koně by se mohli ve vodě unavit a snadněji se utopit... pokud by ponořil hlavu, už by se nemusel vrátit zpět.. jasně, pokud bude stát na dně a ponoří ji na chvilku, nic se nestane, ale ve hloubce by to byl problém," usmál jsem se.

Sledovala som ho ako si ľahol na vodu a nechal sa unášať vodou. Nechápala som čo sa deje a prečo to spravil ale hádam sa to dozviem. A keď začne hovoriť o otcovi tak ostanem v šoku. "Preboha to je hrozné niečo." Poviem šokovaným hlasom a uvedomila som si že moja rodina sa s jeho rodinou nemôže porovnávať. A to som si myslela že len ja mám zlú rodinu ale ako vidím aj on mal zlú rodinu a dokonca horšiu ako ja. A keď mi začne vysvetľovať ako je to s koňmi tak zleziem z koňa a prehladím. "Ďakujem že si ma povozil už ťa nebudem trápiť." Poviem a pousmejem sa a potom sa pozriem na Sangmina. "Páni tak to som nevedela a pri tom som veterinárka takže by som to mala vedieť ale neviem. Ale ako sa hovorí človek sa učí celý život a aj tak sprostý zomrie." Poviem a pousmejem sa. Keď mi ale vo vode začala byť zima tak som plávala k brehu. Keď som doplávala k brehu tak som vyliezla na breh a ľahla som si do trávy.

Přemýšlel jsem. Já a otec. Měli jsme dobré vztahy, i když to bylo přísné prostředí. ,,Ale ne... ono... já si na to zvykl... bylo to hlavně proto, abych se neuchýlil k temné stránce, ale zůstal u světla. Otec i matka si na tom zakládali," usmál jsem se a spokojeně plaval. Dívka pak z Corsia slezla a poděkovala mu, kdy on frkl a lehce do ní drcl, ale pak už vylezl ven z vody, kdy se oklepal. ,,Jo, máš pravdu... ale tak... ty jsi veterinářka a tohle může jít mimo tebe," usmál jsem se a plaval dál, kdy jsem se potopil a vzal si vodní bylinky, kdy jsem po chvilce se vysoukal na břeh a sedl si na kámen. ,,Je tu nádherně," usmál jsem se a podíval se na dívku, která si lehla. Ale pak jsem vstal a udělal si přírodní mazání, kterým jsem pak hřebci namazal kopyta. Pohladil jsem ho a on se šel pást.

Ležím v tráve a dívala som sa na oblohu a rozmýšľala som. Z myšlienok ma vytrhol až Sangminov hlas. Zodvihnem hlavu a pozriem sa na neho. Vysvetľoval ako to bolo s otcom. Počúvala som ho a celkom som ho chápala. „Aha takže na jednej strane je dobré že bol zlý aspoň si sa nedostal na zlú stranu.“ Pousmejem sa a potom položím hlavu a znova sa zadívam na oblohu. Povzdychnem si a začala som rozmýšľať aké by to bolo keby som mala niekoho a rodinu. Nechcela som byť celý život sama ale vyzeralo to tak že asi budem. Trochu sa mi nahrnuli slzy do očí a tak som ich hneď zatvorila aby som zahnala slzy. Keď som ich zahnala tak som otvorila oči a všimla som si že aj Sangmin je na brehu. Pozriem sa na neho a pousmejem sa. „Možno ano lebo vážne som to nevedela.“ Poviem a povzdychnem si lebo som si myslela že viem všetko čo sa týka zvierat ale asi nie som taká dobrá ako som si myslela. Možno som sa ani nemala stať veterinárkou. Asi s tým skončím keď nič neviem. Potom prikývnem a znova sa zadívam na oblohu. „To ano a preto sem chodím rada. Je tu krásne a pokoj. Môžeš si tu odpočinúť a nabrať sily.“ Poviem a zhlboka sa nadýchnem a potom vydýchnem.

Hřebec vylezl, aby nemusel být ve vodě. Šel jsem mu osušit a ošetřit kopyta. Nerad bych, aby se mu něco stalo. Přitom jsem poslouchal dívku. Zdála se mi taková... já nevím. Smutná? Asi moc přemýšlela. Nevěděl jsem, jak bych jí mohl pomoct. Bylo jí líto, že nikoho nemá? Ale já být s ní nemohu, já mám svého China... mého anděla... andílka... dva anděle v jednom těle mám... ,,Jo, jsem za to rád," usmál jsem se ohledně svého otce. Kéž by tu byl... ale není. ,,Však... jsi mladá... máš plno let před sebou a můžeš se jen učit a zdokonalovat se," usmál jsem se a protáhl se. Ale usadil se na kámen a přemýšlel. ,,Já čerpám sílu ze stromů... přírody všude, kam přijdu... všechno na mě nějak působí.." Usmál jsem se a kývl.

Prikývnem. „To ti verím.“ Pousmejem sa trochu ale keď začal hovoriť o tom že som ešte mladá a že sa môžem ísť učiť a zdokonaľovať tak zodvihnem hlavu a pozriem sa na neho. Celkom ma to zaujalo. Veď aj tak ma tu nič nedrží a ak by som odišla tak by si toho nikto nevšimol. „Vidíš to je celkom dobrý nápad.“ Poviem a posadím sa a pozriem sa do vody. Celý život som chodila po svete a hľadala som miesto kde by som sa cítila ako doma a mala niekoho pri sebe. Ale čo ak mojím šťastím nie je mať rodinu ale chodiť po svete a učiť sa a pomáhať? Sangmin mi dal pekného chrobáka do hlavy. Bola som tak zamyslená že som ani nepostrehla že niečo hovorí. A ak by som chodila po svete tak by som nemala čas na to byť smutná a riešiť to že nikoho nemám. Riešila by som iba to čo sa musím naučiť. Keď sa ako tak preberiem z myšlienok tak sa pozriem na neho. „Ďakujem že si mi otvoril oči.“ Pousmejem sa a potom sa postavím a keďže som už bola suchá tak som sa obliekla pretože mi už bola celkom zima. Už som bola rozhodnutá že odídem s tohto mesta ktoré mi prinieslo len sklamanie a nič iné a dokonca ani priateľov tu nemám.

Nevím, co dívce běhalo hlavou. Nejraději bych byl někdo s telepatií nebo někdo, kdo zkrátka čte myšlenky. Podíval jsem se na dívku zvědavě. Nic neříkala. Hleděla do vody, přemýšlela, ale nad čím? Asi jsem zase moc vedl své hovory, své chytré řeči, které lidem mohou i ublížit? Ale taková je má stránka... hravá a škodolibá. Nemohl jsem si pomoct... Najednou se dívka postavila a poděkovala mi. ,,Uhm... to nemáš zač.." Zamrkal jsem překvapeně, ale postavil se. Mokré tílko mi přiléhalo na břicho, kde se nyní objevily svaly, kterých bylo hodně. Lehce jsem si tílko protřepal. ,,Achjo... moc neusychám," zasmál jsem se, ale projel si rukou ve hlavě a rozběhl se, kdy jsem vyskočil na hřebce. ,,Kam máš v plánu jít?" podíval jsem se na dívku ze hřbetu hřebce, který klidně stál.

Pousmejem sa. "Ale mám. Ukázal si mi že ku šťastiu nepotrebujem rodinu a ani priateľov. Stačí ak budem robiť to čo mám rada a na všetko ostatné sa môžem vykašlať. A aspoň nebudem už smutná že nemám nikoho." Povzdychnem si a keď uvidím jeho svaly tak hneď sa pozriem inam. On mal priateľa a ja som nebola taká sviňa aby som niekomu ničila vzťah. Ja som im to priala. Nech je aspoň niekto šťastný keď ja nie som. "S toho si nič nerob. Ono to uschne len daj tomu čas." Poviem keď povedal že neschne. Potom sa ma opýta kam chcem ísť. Myknem plecami. "Teraz neviem. Ale rozmýšľam že odídem z mesta pretože ma tu nič nedrží a nikoho tu nemám kvôli komu by som tu mala ostávať." Poviem a povzdychnem si. Aj keď ma to trápilo tak som sa tešila na to kedy odídem a pôjdem sa učiť.

Překvapeně jsem zamrkal a odkašlal si. ,,Ale takhle jsem to nemyslel... štěstí najdeš ve chvíli, kdy najdeš pravé přátele... ti jsou v našem životě důležití, stejně jako rodina, ale pokud přijdeš o rodinu, potřebuješ přátele..." Zavrtěl jsem hlavou a pak se postavil, abych se protáhl. ,,Jo, uschne, asi nepojedu hned domů," usmál jsem se a pokrčil rameny, kdy jsem se zeptal na její plány. ,,Odejít z města? Když máš skvělou ordinaci?" zamrkal jsem překvapeně, naklonil hlavu na stranu, ale vyskočil si na hřebce, kdy jsem si na něj lehl tak, že jsem sledoval dívku a ruce si přeložil přes hřebcovu záď.

Povzdychnem si. "Do teraz som nikoho nenašla. A ak ano tak to bolo iba také jednodňové a potom na mňa kašlali. Ale ja som si na to zvykla že so mnou nechce byť nikto kamarát." Poviem a myknem plecami. Za tie roky a to čo a tu stalo som si uvedomila že je lepšie byť sama ako hľadať priateľov a rodinu. Pretože to aj tak nikdy nenájdem a ak ano tak by som sa potom zbytočne trápila a ja sa už nechcem trápiť. Chcem mať pokojný život a byť šťastná. Vzdychnem si a prikývnem. "Veď je teplo takže sa nemusíš ani báť že nachládneš takže môžeš byť pokojne vonku a uschnúť a potom ísť domov." Pousmejem sa a potom prikývnem keď povie že mám skvelú ordináciu. "To je pravda ale veď nie som jediná. V susednom meste je tiež ordinácia takže by to až tak nevadilo ak by som ju zatvorila a odišla." Poviem a zamyslím sa nad tým.

Nikoho nenašla? Snažil jsem se nad tím přemýšlet. Ta dívka... ona se mi zdá, skoro jako by měla zavřené oči. Kašlou na ni? Ležel jsem na hřebci, který spásával trávu u jezera. Možná bychom měli jet domů, hezky mu dám večeři a zavřu jej do toho přístřešku, co jsme mu s Chinniem nachystali. ,,Já žil celý život bez přátel, chybí mi to, nikdy jsem nepoznal, co to pravé přátelství je," pousmál jsem se a zamyslel se. ,,Ačkoliv... pravé přátelství může linout i ze zvířat... kup si zvíře... nebo jsi vlkodlak.. ty můžeš mít zvířecích kamarádů spoustu," usmál jsem se a sedl si, sice jsem byl na Corsiovi obráceně, ale to nevadilo. Nad námi proletěl orel a já se za ním krátce podíval. ,,Půjdu domů... je to trochu dál, ale trefíme tam," zamrkal jsem a podíval se kolem nás. Ten orel, něco tu možná někde je. ,,Aha... no já nevím, ale co třeba někdo starší, kdo se tam nemůže dostat a má třeba zvíře?" zamrkal jsem ohledně ordinace očima a podíval se na dívku.

Sangmin začal hovoriť a hovoril o tom že aj on nezažil aké je to mať skutočných priateľov. Pozriem sa na neho prekvapene. "Možno nemáš priateľov ale máš partnera ktorého máš rád a on má rad teba. Takže nie si sám a ja vám to moc prajem a držím vám palce aby ste dlho spolu vydržali." Pousmejem sa trochu a pozriem sa potom na neho. A začnem rozmýšľať nad tým. "To je celkom dobrý nápad. Zvieratá aspoň neublížia a ich láska je úprimná a nekonečná." A prekvapuje ma že ma to nenapadlo skôr si zaobstarať nejaké zviera. Ale keď povie že pôjde domov tak len prikývnem. "Aha dobre teda. Môžem ísť s tebou?" Opýtam sa ale asi to bola blbá otázka veď chce ísť domov tak som to asi nemala robiť. "Prepáč nemala som sa to opýtať." Ospravedlním sa mu a potom si vzdychnem. Mal pravdu v tomto čo sa týkal ordinácie. Nie každý sa môže dostať do susedného mesta. "Dobre teda." Poviem a vzdychnem si.

Minnie... měl bych jít domů, aby neměl strach. Ale já bych se mu neztratil. Pokud mám u sebe hřebce, ví, že mu nejdu nikam daleko. Netušil jsem, jaké to je mít pravé přátele. Dívka mi řekla, že mám partnera. Jo, to mám. ,,Děkuji... já věřím, že budeme spolu ještě spoustu let.." Pousmál jsem se a kývl. Jo, ale jen za předpokladu, že se stanu nesmrtelným... jen za předpokladu, že naleznu démona... který by byl ale vůči mně vstřícnější... někoho, kdo není taková svině na světě, aby mi škodil... ale to je asi... těžký úkol. ,,Jo, zvířata jsou živé chodící amulety," usmál jsme se a kývl, kdy jsem pohladil hřebce po srsti, už schnul, byl černý, proto to šlo tak rychle. Řekl jsem, že půjdu domů, kdy se mě dívka zeptala, zda může jít se mnou, ale pak se mi hned omluvila. ,,V pohodě... můžeme jít spolu, jen... přítel... nevěří moc lidem... vlkodlakům... takže si můžeme udělat procházku po lese, ještě mě shánět nebude," usmál jsem se a pohladil hřebce po krku, ale seskočil z něj, aby dívka nebyla jediná, kdo jde pěšky. Hřebec se oklepal a protáhl si krk. Usmál jsem se, ale rozešel se. ,,Mohl bych alespoň vzít pár bylinek, když nad tím tak přemýšlím," pousmál jsem se, ale šel k rákosí a ze sítiny si udělal rychle tašku pomocí jednoduchého kouzla - zaklínadla. Nadšeně jsem se zazubil. ,,Můžeme jít," usmál jsem se na dívku.

"Neďakuj a moc vám to prajem." Poviem a pousmejem sa. Trochu som im závidela že on má niekoho a ja nemám nikoho a preto si povzdychnem. A keď povie že zvieratá sú chodiace amulety tak prikývnem. "Tak to s tebou súhlasím. Aj keď nemám žiadne zviera ale s toho čo mi hovoria ľudia čo chodia ku mne tak tomu verím. A dúfam že čoskoro budem mať aj ja nejaké zvieratko." Pousmejem sa a už viem aké by som brala. Chcela by som psíka. Trochu ma ale zamrzí keď povie že jeho priateľ neverí vlkodlakom. "Tak to ma moc mrzí. Pretože rada by som ho spoznala ale asi to nepôjde." Povzdychnem si ale aj som bola trochu rada že môžeme ísť spolu. Potom som sa dívala na neho ako zosadá s koňa. "Ale som rada že si spravíme prechádzku po lese." Pousmejem sa trochu. A potom povedal že si zoberie pár byliniek a spravil si s pomocou kúzla tašku a ja som sa len prekvapene dívala. Prečo som sa nenarodila ako čarodej? Mohla by som si hocičo vyčarovať. Bohužiaľ som sa narodila ako vlkodlak a s tým nič nespravím. Keď sa opýtal či môžeme ísť tak som prikývla. "Dobre poďme." Poviem a pomalým krokom sa vydám cez les.

Usmál jsem se a kývl. Jo, můj milovaný... nikdy bych ho nepodvedl a nezradil. Miluju ho víc, než cokoliv na světě. I hřebce jsem odsunul na druhou pozici. Hřebec si všímal moc dobře dívčiných pocitů, zastříhal ušima a podíval se na mě jedním okem, kdy ohrnul pysky a mírně pofrkal. Pochopil jsem to zčásti. ,,Myslím si, že takové zvířátko najdeš brzy... ať už z útulku nebo od někoho," usmál jsem se a kývl. Nevím, co by se stalo, kdybych dívku přivedl domů... mezi kříže... a hlavně můj milovaný vlkodlakům nedůvěřuje, i když dívka může být hodná... já přeci jen k ní mám nyní také určitý odstup, ale není to poznat. Umím dobře hrát, ale stále přemýšlím nad tím, jak by mě mohla chtít zabít. Jsem snílek.... velký snílek. ,,Možná ho někdy poznáš... na ulici nebo kdekoliv jinde..." Pousmál jsem se a kývl. ,,Miluju procházky v lese," usmál jsem se, ale udělal si tašku. Hřebec si pěkně vykračoval už do lesa. Pak jsme se už vydali do lesa. ,,Je tu nádherně," usmál jsem se nadšeně a vdechl čistý vzduch, kdy se hřebec rozcválal a po chvilce nám zmizel z dohledu. ,,To je šílenec, očividně myslí, že tu je někde louka... miluje prohánění se po pastvinách," zasmál jsem se a sklonil se pro bylinku, kterou jsem si vzal do tašky.

"To by som bola rada. A už aj viem čo by som chcela. Chcela by som nejakého psíka. Vieš keďže som vlkodlak tak by sa to aj hodilo." Pousmejem sa a už som začala rozmýšľať ako a kde by som ho mohla získať. Potom vyzeral že nad niečim rozmýšľa a tak som to nechala tak a len som ho sledovala a čakala kedy sa preberie a začne vnímať realitu. Potom sa prebral a začal rozprávať. "Tak to by som chcela vidieť." Pousmejem sa a prikývnem. "Aj ja to mám rada. Aspoň si môžem zrovnať myšlienky a nabiť energiou. To ano." Pousmejem sa a páčilo sa mi že aj ja a ja Sangmin má rád prechádzky v lese. Aspoň sa máme o čom rozprávať. Pozriem sa na toho koňa a pohladím ho. "Ale no neurážaj ho. Veď to je zlatíčko. Môžeme ju nájsť a môže sa tam prebehnúť. Teda ak ti to nebude vadiť." Poviem a pozriem sa na neho. Rada by som našla lúku alebo niečo také kde by sa dalo robiť veľa vecí.