Sangmin + Cora

,,Předpokládal jsem, že jsi ji nezměnila po jedné minutě," usmál jsem se a napil se znovu. Poslouchal jsem ji a přikyvoval. ,,To ano, je krásné vidět všechny stopy a stromy. Občas člověk najde hodně pokladů v zimní přírodě," usmál jsem se. Vzácné bylinky, které rostou jen někde a někdy. ,,To zaručeně mají, těším se, jaká bude zima tady, škoda, že jsem ji nestihl, ale určitě si tu do další počkám," usmál jsem se a napil se. ,,Uh... o sobě? Tak... měl jsem dva starší sourozence..." Pousmál jsem se. ,,Žili jsme v lese, protože nás společnost označila za čaroděje, kteří škodí lidem," zamrkal jsem.

Zasmejem sa. "Tak to si predpokladal správne ale stať sa mohlo všetko. A čo by si robil ak by som to zmenila?" Opýtam sa a sledovala som ho. Potom som ho počúvala a prikyvovala. "Presne tak." Pousmejem sa a napijem sa kávy. "S toho si nič nerob ani ja som ju nestihla. Takže môžeme čakať na zimu spoločne čo ty na to?" Opýtam sa a potom na neho žmurknem. Keď som sa ho opýtala či by mi niečo o sebe nepovedal tak som čakala čo povie. A keď začal rozprávať tak som ho počúvala a bola som prekvapené. "Čože? To je hrozné. Ale aj tak ste mali šťastie že vás len vyhnali a nechceli vás upáliť na hraniciach." Povzdychnem si a pokrútim nad tým hlavou.

Zazubil jsem se a pak se zamyslel. ,,Tak bych si tu kávu vzal já a nechal tě, aby sis objednala něco jiného.." Usmál jsem se a zamrkal očima. ,,Jo, to beru, to by šlo," zazubil jsem se a kývl. ,,Musí to být nádherné a kouzelné," usmál jsem se a pak jí pověděl něco o sobě. Něco málo, nebo spíše hodně? Neměl bych se tolik zpovídat. ,,Utekli jsme dřív, než to stačili udělat.. zmizeli jsme v lesích," pousmál jsem se a pokrčil rameny. ,,Protože se musím přiznat...." Rozhlédl jsem se kolem sebe, abych se ujistil, že mě nikdo neuslyší, a pak se podíval zpět na dívku. ,,Jsem mág..." Zašeptal jsem a zamrkal očima.

Pozriem sa na neho prekvapene. "Páni ty si vieš ale poradiť." Pousmejem sa a napijem sa. Potom prikývnem. "Dobre tak sme dohodnutý." Podám mu ruku na to že to platí. "To veru musí. A už sa ani neviem dočkať. Viem že ešte len začala jar ale aj tak." Pousmejem sa a keď povie že stihli újsť skôr než to spravili tak si vydýchnem. "Tak to ste mali šťastie." Poviem s výdychom. Keď mi ale potom povie že je mág tak ma to nijak neprekvapí. Ja som to už vedela dávno. Prezradil ho jeho pach. "Ja som si to aj myslela keď si stále hovoril o mágií. A musím povedať že ani ja nie som obyčajný človek. Ja som vlkodlak." Poviem potichu a pozriem sa na neho a modlila som sa aby sa nezľakol a neutiekol. Niektorý ľudia sa ich boja a on sa ich tiež mohol báť ale v kútiku duše som dúfala že sa nebojí.

,,Však, člověk v dnešním světě musí být chytrý a vynalézavý," usmál jsem se a pak si s ní podal ruku, kdy jsem se usmíval. ,,Jo, času do zimy je dost, ale nevím, jak to bude v létě... to budou tropy," zasmál jsem se a napil se. ,,Ale budu si každou hodinu, možná minutu kupovat zmrzlinu," zazubil jsem se a napil se zas. ,,Uhm, páni, jsi první, koho znám.." Usmál jsem se a zamrkal očima. ,,Ještě že nejsi upír..." Zašeptal jsem. ,,Nemám je rád... vyvraždili mi rodinu," dodal jsem se šeptem, ale vydechl a napil se.

"To je pravda ale nie všetci sú taký." Povzdychnem si a potom si podáme ruku a pousmejem sa. Myknem plecami. "Neviem ani ja ale keď je už jar dosť teplá tak asi máš pravdu leto bude tropické. Ja mám rada zmrzlinu takže aj ja si ju budem isto kupovať. A budeme si priať aby bola zima." Pousmejem sa a napijem sa kávy. Keď vidím na ňom že je prekvapený a že som prvý ktorého pozná tak ma to poteší. "To vážne si ešte nestretol žiadneho vlkodlaka?" Opýtam sa trochu prekvapene a keď začne hovoriť o upíroch a o tom že ich nemá rád kvôli tomu že mu vyvraždili rodinu tak ostanem v šoku. "Preboha to je hrozné. Tak to sa nedivím že ich nemáš rád. Ale nie všetci upíri sú rovnaký. Sú aj dobrý upíri. Ale tých je málo." Povzdychnem si.

Usmál jsem se a kývl. Lehce jsem popíjel a poslouchal dívku. ,,To ano, budeme si to přát, protože to tak je už nastavené.. v létě chceme zimu a v zimě léto," zasmál jsem se a pak kývl. ,,Uhm, nikdy jsem vlkodlaka naživo neviděl, ale vím, že existují. Četl jsem v knihách příběhy a otec vyprávěl příhody z cest. Očividně se mi nikdy žádný vlkodlak neukázal, možná jsem v jejich společnosti chodil, ale... nikdo zatím mi po krku nevyjel," usmál jsem se a pokrčil rameny. Pak jsem jí pověděl, co udělali upíři mé rodině. ,,Já vím, že ne, ale zatím jsem dobré upíry nepoznal, bohužel," vydechl jsem, ale usmál se a zamrkal očima.

Pousmejem sa a prikývnem. "Tak v tomto s tebou súhlasím. Nám nikdy nič nevyhovuje. Sme to ale za ľudia." Poviem a keď on začne hovoriť o vlkodlakoch tak som ho pozorne počúvala a sem tam som sa pousmiala. "Takže ty si o nich vedel. A ja som sa bála že keď ti to poviem tak že ma budeš pokladať za blázna a zavoláš do blázninca. A čo viem tak vlkodlaci sa schovávajú lebo niektorý by na nich radi robili pokusy. Možno ti nešli preto po krku lebo vedeli že si mág a mohol si ich nejako očariť." Pousmejem sa. "Ani ja som zatiaľ upíra nestretla ale rada by som nejakého stretla." Poviem. Neviem či je to dobrý nápad stretnúť upíra ale vždy som po tom túžila.

Pokýval jsem hlavou a usmál se. Bylo to příjemný s ní komunikovat. Vzpomněl jsem si na svého anděla. Musel jsem se pousmát, ale poslouchal dívku. ,,Já si myslel, že mě pošleš do blázince, když ti vyprávím o tom, jak věřím na magii," zasmál jsem se. ,,Jo, vím to tom, že my dokážeme ovládnout vlkodlaky, ale já na tuhle stranu se nikdy nepřikláněl a pokud bych měl někoho začít ovládat tak z důvodu, abych se ochránil, kdyby mě měl někdo ohrozit, neváhám použít vše, co mám v záloze," usmál jsem se a popíjel spokojeně dál. ,,Střetnout upíra... záleží na tom, jaký upír to bude.. pokud dobrák od kosti, tak se bát ničeho nemusíš, ale pokud to je někdo špatný... je dobré se klidit, ale nedá se to poznat," vydechl jsem.

Zasmejem sa. "Takže v tomto sme na tom rovnako. Obaja sme si mysleli že ten druhý nás pošle do blázninca. A pri tom to tak ani nebolo." Poviem a potom ma zaujal keď hovoril o vlkodlakoch a o tom že ich môže ovládať. "Tak to som nevedela že môžeš ovládať vlkodlakov. To znamená že použiješ nejaké kúzlo a ten vlkodlak ťa potom poslúcha na slovo?" Opýtam sa prekvapene a pozriem sa na neho. Toto som nevedela a trochu mi to aj nahnalo strach. Teraz aby som sa bála byť s mágom aby ma náhodou neovládal. "Ale ak to použiješ na obranu tak je to veľmi dobrá zbraň. Môžeš ho aj použiť aby ti pomohol v boji." Pousmejem sa trochu ale bála som sa toho. Nerada by som bola niekoho hračka na hranie. Ale potom sa téme otočila na upírov. "V tomto máš pravdu u nich je to ťažké spoznať kto je dobrý a kto nie." Povzdychnem si a potom sa napijem kávy.

Zasmál jsem se tomu, když řekla, že si to taky myslela. ,,To je dobrý!" zazubil jsem se a pak se zamyslel, když hovořila o vlkodlacích a ovládání. ,,Jednou jsem o tom něco četl... nevím, co k tomu přesně slouží a co bych musel mít... Možná vlkodlaka zaklít a pak mu nějak ovládnout mysl... nevím, četl jsem o tom v naší rodinné knize, ale tu nemohu nikde najít, ale vím, že ji někde mám... možná jsem ji začaroval způsobem, že ji už neodčaruju, ale nechci to použít na tebe, neboj," usmál jsem se a pak ohledně upírů pokýval hlavou. ,,Přesně tak... navíc, každá bytost může být hodná nebo zlá, takový je i člověk," vydechl jsem, zamíchal tekutinu ve sklence a napil se.

"To teda ano." Pousmejem sa a keď začne hovoriť o tom ovládaní tak ho pozorne počúvam a ani raz ho nepreruším. Až keď povie že začaroval knihu tak vtedy sa zasmejem. "Ty si ale prípad. Tak jedinú vec kde to bolo napísané si stratil a nemôžeš to nájsť. No pekne. Ale som rada že na mňa by si to nepoužil." Pousmejem sa a potom vypijem kávu. "Tak to s tebou súhlasím. Ja som mala tú smolu že som bola len pri tých zlých. A začalo to mojou rodinou a pokračovalo to po nej. Až kým som neprišla sem. Tu som stretla zatiaľ iba samých dobrých ľudí. Ale radšej si zaklopem pretože to nechcem zakrýknuť." Poviem a potom si zaťukám na stôl.

Povídal jsem a povídal, kdy se pak dívka zasmála. ,,Jo, jsem nešikovný šikulka," zasmál jsem se. ,,Ale jednou přijdu na to zatracený kouzlo, kterým si tu knihu přičaruju zpět! Já na něj přijdu, slibuju!" zasmál jsem se a kývl hlavou rozhodně. ,,Nechci toho zneužívat," usmál jsem se a dopil frapko, kdy jsem se lehce protáhl. ,,To je mi líto," povzdechl jsem si. ,,Hlavně že teď se to obrátilo... měla bys to zaklepat o zuby, musí se klepat o něco, co neshoří, často o zuby," usmál jsem se.

Zasmejem sa nad tým čo povedal. "To si pekne povedal." Poviem a prikývnem. "Tak to ti budem držať palce aby si na to prišiel. A potom môžeš vyskúšať to ovládanie. Ja viem že to nechceš zneužívať. A to sa mi na tebe páči. Aspoň sa nemusím ničoho báť." Pousmejem sa. "Nemusí už som si na to zvykla a nič s tým nenarobím. Ale som rada že sa to obrátilo. A to som si myslela že nikdy nebude dobre." Povzdychnem si a ostanem prekvapená keď povie že by sa klopať malo o zuby. "Ja som počula že sa vždy má klopať o stôl tak teraz neviem." Myknem plecami.

,,Děkuji, jednou se to povede," usmál jsem se a pokýval hlavou. ,,Vyzkouším to na někomu, kdo mě naštve nebo mi bude vyhrožovat," zazubil jsem se a protáhl se. ,,Nebudu se bát," usmál jsem se a kývl, kdy jsem dívku poslouchal. ,,Je hlavní, že se to obrátilo," usmál jsem se a lehce si promnul zátylek. Dívka byla ohledně zubů překvapená. ,,No, dřevo se může spálit, lepší je klepat na to, co oheň nedokáže sežehnout.. to jsou zuby, železo a tak dále," usmál jsem se a lehce pokrčil rameny. ,,Ale těžko říct, kde je zakopaný pes," usmál jsem se.

"O tom nepochybujem a nemusíš ďakovať." Pousmejem sa a prikývnem. "To viem len dúfam že to uvidím alebo mi aspoň povieš aké to bolo." Ani neviem prečo ma to ovládanie tak zaujímalo. Na jednej strane som bola rada že to nespraví na mne ale na druhej strane som po tom túžila a nevedela som prečo. "Ja viem. Veď ty si odvážny." Pousmejem sa. "To ano a som rada že som tu." Poviem a potom ho počúvam keď začne vysvetľovať zuby. "Tomu rozumiem že drevo ľahko zhorí a to ostatné nie. Ale je zaujímavé že každý používa niečo iné." Pousmejem sa.

Usmál jsem se a pokýval hlavou. ,,Tak budu ti o tom vyprávět," uculil jsem se. ,,Nebo ti to ukážu, přijdu s okouzelným vlkodlakem za tebou," dodal jsem se smíchem. S dívkou to bylo fajn, ale začal jsem si víc a víc vzpomínat na China. Mohl bych... soustředil jsem se na Coru, když okomentovala to klepání. ,,Jo, je to zajímavý a zvláštní... asi každý používá něco jiného... jiný kraj jiný mrav," usmál jsem se a kývl. ,,Nepospícháš někam?" Zeptal jsem se s úsměvem.

Pousmejem sa. "Tak na to sa teším už teraz. Bolo by to zaujímavé ak by si za mnou prišiel s očarovaným vlkodlakom." Poviem a keď vidím že nemám čo napitie tak zavolám na servírku a počkám až kým príde. Keď príde tak si objednám kofolu. Potom sa ma opýta či sa niekam nenáhlim. Pokrútim hlavou. "Nie nikam sa nenáhlim a ty?" Opýtam sa ho pretože by som bola nerada ak by som ho zdržiavala. Ale on vyzerá že sa nikam nenáhli ale možno to len tají. No uvidíme čo povie a podľa toho sa zariadím.

Usmál jsem se a pokýval hlavou. ,,To by bylo, jen bych musel dávat pozor na okolní obyvatelstvo, nesměli by to vidět, měli by mě za blázna," zasmál jsem se a protáhl se. Když došla servírka, tak jsem ji požádal o džus, když už jsem šla kvůli Coře. Ta se mě zeptala na to, jestli nepospíchám. ,,Kdepak, nikam nepospíchám, nikdo mě nepostrádá a kdyby jo, tak si počká," usmál jsem se a pokrčil rameny.

"S tým súhlasím. To by mali. Najlepšie je to v lese tam nikto skoro nechodí a je tam pokoj a kľud. Ja tam rada chodím keď sa chcem vybehať." Pousmejem sa a on si objednal džús a ja kofolu. Potom odišla a ja som sa pozrela na neho. Povedal že nikam sa nenáhli že na neho nikto nečaká a keby čakal tak počká. Povzdychnem si. "Ani na mňa nikto nečaká." Poviem trochu smutne.

Kývl jsem s úsměvem. ,,Jo, v lese to je nejlepší," usmál jsem a protáhl se v ramenou. ,,Já lesy miluju, ale tak.. mág no," uculil jsem se. ,,Třeba jednou někdo čekat bude... já teda... tak sám nejsem.." Zamrkal jsem a malinko se začervenal, kdy ve chvíli, když donesli džus, tak jsem se napil a odkašlal si s úsměvem.

"Ja viem preto som to povedala." Pousmejem sa a prikývnem. "Jasné chápem. Obaja milujeme lesy a prírodu." Poviem a potom sa napijem kofoly. Na jeho vetu že raz ma niekto bude čakať myknem plecami. "Neviem." Poviem a potom sa pozriem prekvapene na neho. "Ako to myslíš že nie si úplne sám?" Opýtam sa a keď si potom odkašle a usmeje sa tak mi to príde trochu divné. To čo malo znamenať? Možno niekoho tají a nechce mi o tom povedať. Tak v tom prípade mu závidím ak má niekoho kto ho má rad a on ma rad tú osobu. Preto si potom povzdychnem a napijem sa kofoly a poobzerám sa okolo seba po kaviarni.

Usmál jsem se a pokýval hlavou. ,,Přesně tak, jsme přírodní typy," usmál jsem se a podíval se na džus, který mi donesli. Poděkoval jsem a napil se. Byl skvělý, ačkoliv znám lepší... Pousmál jsem se, ale pak se podíval na dívku, když se mě zeptala na to, když jsem jí řekl, že nejsem sám. ,,Mám hřebce.." Usmál jsem se. ,,A osobu, která se mi nejspíše zaryla do srdce, ale je to zatím moc čerstvé," zamrkal jsem. No... jsem tak trochu... Nemluv víc! Moc se zase vzpovídáš Sangie!

"To si povedal pekne. A ak náhodou budeme niekedy v lese tak ti môžem ukázať moju vlčiu podobu. Teda ak budeš chcieť." Poviem a pousmejem sa. A keď povie že má žrebca tak sa pousmejem. "To viem ale ja som myslela dievča." Poviem a celkom ma zaujme keď povie že jedne osoba sa mu zaryla do srdca ale je to dosť čerstvé a tak som začala rozmýšľať či sa ho opýtať kto to je alebo to nechať. Pri tom som sa napila kofoly a pozrela som sa von oknom a pritom som rozmýšľala. Bola som tak zaborená do myšlienok že som stratila pojem o čase aj o tom kde som a s kým som.

,,Jé, rád tvoji podobu uvidím," usmál jsem se nadšeně a kývl, kdy jsem se napil. Mám hřebce a jeho... nemohu říct pravdu... pravdu, že to je... ,,No, to je jedno," pousmál jsem se a promnul si zátylek. Ale pak jsem si všiml, jak je dívka zamyšlená. Zamrkal jsem překvapeně očima, kdy jsem naklonil hlavu na stranu a napil se. ,,Nad čím přemýšlíš?" zeptal jsem se a zamrkal očima.