Sangmin + Cora

Bola som rada keď povedal že rád uvidí moju podobu. "To rada počujem." Pousmejem sa a keď povie že je to jedno tak len nad tým myknem plecami a nechám to tak. Vyzeralo to tak že nechce o tom hovoriť a ja som to rešpektovala. Z myšlienok ma vytrhne jeho hlas keď sa opýta nad čím rozmýšľam. Pozriem sa na neho a pousmejem sa. "Rozmýšľala som nad tým že sa ťa opýtam nejaké podrobnosti ohľadne tej osoby ale vidím že nechceš o tom hovoriť tak to rešpektujem." Poviem a pousmejem sa a potom sa napijem kofoly.

,,Někdy jsem přemýšlel nad tím, jestli my, mágové, dokážeme taky se přeměňovat do jiných podob... možná krátkodobě ano... ale jen do jedné, bylo by to zvláštní," usmál jsem se a lehce se protáhl, kdy jsem se napil. Měl bych možná jít za Minniem... Ale teď bylo hlavní to, že jsem byl s Corou v kavárně. Vytrhl jsem ji z myšlenek. V tuhle chvíli by mě ty její myšlenky zajímaly! Zvědavko malá! ,,Ah... jo.. no... možná se jednou potkáme všichni tři," usmál jsem se a napil se džusu.

Povie celkom zaujímavú vec. "Tak to by aj mňa zaujímalo. Pretože ti môžem povedať že je to niečo nádherné. Cítiš tu voľnosť a zvuky prírody." Povzdychnem si nad tou predstavou. A zatúžila som ísť do lesa a pobehať si v podobe vlka. Ale nechcela som ho tu nechávať samého. Veď do lesa môžem ísť hocikedy. Keď povedal že sa niekedy stretneme všetci traja tak sa pousmejem. "To by bolo super. Tak platí." Poviem a vypijem kofolu a potom sa poobzerám po kaviarni ktorá bola plná ľudí a každý sa s niekym vyprával a niečo rozoberali.

Usmál jsem se a pokýval hlavou. ,,Tu volnost a zvuky přírody jsem poslouchal v době, co jsme museli žít v lese. Ale mně to nevadilo, mám lesy rád, takže je to dobré, ale ze zvířecí podoby je to asi něco jiného ještě více," usmál jsem se a mírně naklonil hlavu na stranu, kdy jsem dívku zkoumal. ,,Jo, dobře," usmál jsem se na to, že by to bylo super a že to platí. No můj Chinnie... počkat vlkodlaci... on... Zevnitř jsem si skousl ret, ale dopil s úsměvem džus. Pak jsem se podíval na hodinky. ,,Uh... je docela už pozdě," zamrkal jsem překvapeně očima.

Prikývnem. "Tak to si píš že je to niečo viac. Mám to odžité a keď si vo zvieracej podobe tak je to omnoho lepšie ako keď si človek pretože vtedy máš všetky zmysli zbystrené a všetko vnímaš 100x viac ako keď si človek." Poviem a pousmejem sa. "Teda ak tá osoba nebude mať nič proti. Ak ano tak s tým nič nenarobím." Povzdychnem si a potom sa pozriem na hodiny. "To ano ale mne sa ešte nechce ísť domov. Ale ak ty chceš ísť domov tak choď ja ťa nedržím." Potom sa postavím a odídem k pultu si objednať pohár vína a keď už som tam tak zaplatím za svoju kávu a kofolu čo som si objednala. Vedela som že to chcel platiť on ale ja som proste nechcela mať dlžobu u neho a preto som si radšej zaplatila svoje veci aby potom neboli reči. Potom som sa vrátila na miesto a napila som sa vína.

Poslouchal jsem ji s nadšením. ,,To je úžasný," usmál jsem se nadšeně a pohrál si se skleničkou v ruce. ,,Je trochu... plachý," usmál jsem se a podíval se do stolu, kdy jsem následně se mrkl na hodinky a poznamenal, že je dost. Ona řekla, že nechce jít a zvedla se, kdy.. vážně zaplatila? Říkal jsem... že zaplatím... Smutně jsem si povzdechl, a když se vrátila, tak jsem se na ni podíval. ,,Říkal jsem, že to za nás vezmu, ale už půjdu," zamrkal jsem, vydechl a vstal, kdy jsem šel k pultu a zaplatil za sebe. Pak jsem už s taškami vyrazil pryč. ,,Hej! Štěně!" ozvalo se ještě za mnou v kavárně, kdy jsem se pootočil a spatřil nějakou skupinku... bledších... Skousl jsem si ret, ale zamračil se. ,,Neotravujte..." Zabrblal jsem a rychle vyrazil pryč z kavárny, ačkoliv... za mnou se rozezněly jejich kroky...

"To veru je a ak sa niekedy dokážeš premeniť na zviera tak to musíš vyskúšať." Poviem a pousmejem sa a keď povie že je trochu plachý tak mi to dôjde že to nie je žena ale muž. Ale mne to nevadilo. Každý sme nejaký a ak on má rád mužov tak ja sa do toho nemám čo miešať. Je to jeho život. "Dobre rozumiem." A keď povie že to on chcel zaplatiť a že pôjde tak si vzdychnem. "Ja viem ale ja som nechcela mať žiadne dlžoby u teba. Prepáč." Poviem smutne a potom sa len dívam ako ide preč. Prečo som radšej nebola ticho a neposlúchala som? Lenže keď pila víno a dívala sa ako ide preč a nejaká skupina za ním tak som rýchlo vypila víno a zaplatila som ho. Potom som sa vydala za nimi a sledovala som ich. Nechcela som sa do toho miešať iba ak by to bolo nevyhnutné.

,,Dobře, pokusím se o to," usmál jsem se a pak pověděl, že je plachý.. ehm... prozradil jsem se... cítil jsem, jak mi narudly tváře, ale odkašlal si a bylo mi líp. Pak ona ale šla zaplatit, kdy jsem řekl, že jsem to chtěl udělat já. Přeci by mi nebyla nic dlužná.. ,,Ale pozval jsem tě... ale už nevadí," zamrkal jsem, šel zaplatit a pak opouštěl kavárnu s někým za zády. Držel jsem pevně tašku v rukou, kdy jsem se ohlédl přes rameno. Šli tři, jejich oči... řetízky kolem krku. Co chtějí.. přeci mě nemohou znát.. leda by jeden z nich slyšel to, jak jsem se bavil s Corou! Ne! Že jsem nedržel pusu! Mé oči chytly naštvaný černý odstín... Temná stránka rodu tu pořád je, ale nebyla znát, já jsem přívržence světla... ,,Zastav se!" ozvalo se za mnou a já cítil ovlivňování. Začal jsem proti němu silně útočit a otočil se, kdy jsem se zabodl do očí jednoho z upírů a ten padl k zemi... omráčil jsem mu mysl. ,,Proklínám vás, zemřete v křečích... v následujících pěti hodinách," pronesl jsem vražedně, ale zase se rozešel rychle pryč, kdy ten jeden upír zasyčel a spolu s druhým mi šli stále za zády.

"Dobre." Prikývnem a vážne mi to nevadilo že sa prekecol. Veď to bol jeho život a nie môj. "Ja viem a mrzí ma to prepáč. Na budúce ti to vynahradím." Vzdychnem si a potom som ich sledovala a videla som že zatiaľ problém nemá a vie si poradiť. Niečo povedal a potom sa rýchlo vydal preč ale upíri išli za ním. Tiež som zrýchlila krok a zakričala som na upírov. "Nechajte ho!" Keby nebolo na ulici veľa ľudí tak sa premením ale nemohla som a tak som sa za nimi rozbehla a zo zadu som ich oboch chytila a odhodila som ich preč. Upíri spadli na zem a zavrčali na mňa. Bola som pripravená sa s nimi pobiť. Upíri sa postavili a obaja sa vrhli na mňa. Podarilo sa mi vyhnúť sa im a potom som jedného vrazila do brucha ale nevšimla som si druhého ktorý išiel zo zadu na mňa a chytil ma a chystal sa ma pohrýsť.

Měl jsem je proklít víc, aby byli mrtví hned. Musí tu být takových lidí? Ale přešli jsme do části, kde byl park a moc lidí tu nebylo. Najednou jsem slyšel Coru! Otočil jsem se a všiml si dívky, která ty dva odhodila pryč. ,,Coro počkej!" zamrkal jsem, kdy jsem viděl, jak dívka s nimi zápasí. Odložil jsem tašku na lavičku a rozběhl se k nim. Ve chvíli, kdy ji chytil ten druhý upír, jsem luskl prsty a upír vyjekl bolestí, kdy do jeho těla byla vpuštěna bolest, ale pak se zničehonic ve vzduchu objevila dýka a probodla jeho krk, doslova v něm rejdila. Rychle jsem tam doběhl a tomu upírovi s ránou v břichu sebral náhrdelník a rozbil jej o zem. Ovlivnil jsem všechny lidi tím, že jsem jim omráčil mysl, aby si nic nepamatovali a oni popadali na zem. Ten upír bez náhrdelníku se rozpadl na popel a ten druhý se svíjel bolestí, kdy jsem vytáhl dýku z jeho krku a rychle mu s ní krk podřízl. ,,Jsi v pořádku?" podíval jsem se vyděšeně na dívku, ale podlamovala se mi kolena. Moc magie jsem využil... moc...

Počula som ako ako na mňa Sangmin kričí ale to už bolo neskoro. Už som s upírmi bojovala. V tom ale jeden upír vykríkol od bolesti a ja som sa na neho pozrela. Ale netrvalo mi dlho aby mi to došlo. Sangmin použil kúzlo. Vidím že on nemám problémy si poradiť s upírmi. Možno som sa ani do toho nemusela zapojovať ale čo už? Zrazu sa objavila dýka a zabodla sa mu do krku. Ostanem prekvapená a uskočím do zadu. Potom Sangmin prišiel k ďalšiu a strhol mu nejaký náhrdelník. Najskôr som nechápala prečo práve ten náhrdelník ale keď sa ten upír rozpadol na popol tak som to pochopila. Ten náhrdelník ho chránil pred slnkom. Tak to som teda netušila že upíri musia nosiť niečo aby nezhoreli na slnku. A ten posledný čo ostal tak tomu podrezal krk. Ja som sa len dívala a mlčala som. Potom ovplyvnil ľudí aby si to nepamätali a mňa sa opýtal či som v poriadku. "Ano som a ty?" Opýtam sa ho a poobzerala som si ho. Vyzeral v poriadku. "Prepáč ja som ti chcela pomôcť." Poviem trochu zahanbene a skloním hlavu.

Nechtěl jsem, aby se dívce něco stalo. Upíři jsou bestie... nemuselo by to dobře dopadnout. Zesílil jsem za ten rok, proto bych je zvládl sám. Ale ona s nimi začala bojovat, a tak jsem se do toho pustil i já, abych dívce pomohl. Tomu, kterému jsem podřízl krk, jsem rázem rozbil náhrdelník. Tamtomu ho nemusím rozbíjet, protože je prokletý. Shoří do pěti hodin... Zeptal jsem se dívky, zda je v pořádku. ,,No... použil jsem moc... magie..." Přiznal jsem se a zhluboka oddechoval, kdy jsem ze svých rukou oklepal popel a sáhl si rukou do kapsy. ,,Nemám u sebe lektvar..." Šeptl jsem a možná trochu nabledl. ,,To je v pořádku... děkuji za tvoji snahu..." Zašeptal jsem, ale odkašlal si, kdy jsem se dobelhal k lavičce a posadil se. ,,Za chvilku to snad zmizí.." Zamumlal jsem spíše sám pro sebe.

"To som si všimla." Poviem a vzdychnem si a stále ma mrzelo že som mu pomohla. On by to zvládol aj sám ale ja som mala problémy a nebyť jeho tak skončím mŕtva. Keď povie že nemá letkvar tak sa pozriem prekvapene na neho. "Aký?" Opýtam sa a sledovala som ho prekvapene. Potom ale povie že je to v poriadku a že mi ďakuje. "Za čo mi ďakuješ? Za to že ma skoro zabili? To skôr ja by som sa ti mala poďakovať za to že si mi pomohol. Nebyť teba tak ma asi zabije." Povzdychnem si a stále som si to vyčítala. Potom odbehol k lavičke a ja za ním. Postavila som sa pred neho a keď povedal že to hádam zmizne tak myknem plecami. "Uvidíme." Trochu sa pousmeje.

Lektvar... hodil by se. Podíval jsem se na dívku. ,,Ale... panáka vodky..." Zasmál jsem se. ,,Nebo-li dobrou čistou vodu a pár bylinek..." Vydechl jsem a poděkoval jí. ,,Ne... že jsi mi chtěla pomoct," vydechl jsem a dobelhal se k lavičce. Všiml jsem si, že si Cora stoupla přede mě. ,,Jo... obvykle mám mdloby nebo mi teče krev z nosu..." Usmál jsem se a sáhl do tašky s nákupem, kdy jsem vytáhl lahev s vodou a napil se.

Prikývnem a pousmejem sa. "Tak to súhlasím. To by som si tiež dala. No vodu ti môžem dať ale čo sa týka byliniek tak to ti nedám pretože sa v tom nevyznám." Povzdychnem si a potom som ho sledovala čo robí. Potom mi vysvetlil ako to ďakovanie myslel. "To nestojí za reč. Snažila som sa." Poviem trochu zahanbene a skloním hlavu. Ostanem prekvapená keď to povie. "Tak to nie je bohvie čo. Netušila som že používanie mágie je tak náročné. Myslela som si že je to ľahké ale asi som sa mýlila. Prepáč." Povzdychnem si a potom sa pozriem na neho a dívam sa čo robí. Vytiahol vodu s tašky a napil sa. "Už je lepšie?" Opýtam sa a stále som ho sledovala.

Usmál jsem se a chvilku oddechoval. Vážně potřebuju, aby mi bylo líp, aby to odpadlo. Všechno špatné. Ještě chvilku. Poslouchal jsem dívku. ,,Vyznat se v bylinkách... na to musí člověk mít buď schopnosti, nebo mít trpělivost... ne všechny bylinky k sobě pasují," usmál jsem se. ,,No, jde o to, že když ji použiju nadměrně moc, tak se tohle stane... Ale možná to bylo i tím, že jsem dlouho tak moc nekouzlil," usmál jsem se a mávl nad tím rukou. ,,Mnohem líp... děkuji za optání," usmál jsem se a uklidil lahev.

Pozorne som ho počúvala keď hovoril o bylinkách. "Aha a dá sa to aj naučiť alebo je potrebná tá schopnosť?" Opýtam sa a sledovala som ho. Potom mi vysvetlil ako funguje kúzlenie. "Takže ak tomu dobre rozumiem tak ak by si tu mágiu používal často a v rozumnej miere tak sa toto nestane? A ako dlho si už nekúzlil?" Znova som sa ho opýtala. Možno som bola otravná ale celkom ma to zaujímalo ako to funguje keďže Reily mi to ešte nevysvetlila a Sangmin mi to zatiaľ všetko vysvetľoval a ja som tomu pomaly ale isto začala rozumieť. Keď povie že je mu lepšie tak sa pousmejem. "Tak to som moc rada. Bola by som nerada ak by sa ti niečo stalo." Poviem a potom sa dívam ako schoval fľašku.

,,Můžeš se to i naučit.. v knihách o bylinkářství se toho píše hodně, ale občas tam nacházím i kecy," zasmál jsem se a pokrčil rameny. ,,Přesně tak, kdybych ji používal častěji a v rozumné míře, tak by mi to neublížilo tolik... nebo vůbec, ale samozřejmě ještě stále to prodlužovat nemohu a tohle bylo během několika sekund hned několik kouzel," usmál jsem se a pak se zamyslel. ,,Bude to asi půl roku zpět, co jsem kouzlil opravdu trochu víc a jinak celý život jsem spíše moc nekouzlil," usmál jsem se. ,,Mám ještě u sebe mast na rány, takže kdyby se mi něco stalo, tak se tím pomažu a hned to všechno zmizí... ale jsem rád, že mi neudělali něco," usmál jsem se a zamrkal očima.

Potešilo ma že sa to dá naučiť. "Tak to som rada. A ako zistí čo je pravda a čo nie?" Opýtam sa ho a pousmejem sa. A bola som rada že mi vysvetlil aj ohľadne tej mágie. "Aha rozumiem. Takže stačí len trénovať a používať ju v rozumnom množstve a všetko bude v poriadku že?" Opýtam sa a pousmejem sa. A keď povie koľko je tomu čo na posledy čaroval tak ostanem prekvapená. "Čože? A tebe to vôbec nechýbalo? Pretože ja na tvojom mieste by som čarovala každú chvíľu pretože sa mi to páči. Ale bohužiaľ som vlkodlak a čarovať neviem." Povzdychnem si trochu. Potom ma ubezpečil že má aj masť na rany a ak by sa mu niečo stalo tak by sa s tým natrel. "Tak to máš vážne dobré. Po pravde aj ja som rada. Nechcela by som aby sa ti niečo stalo. A myslíš si že by to účinkovalo aj na mňa ak by som mala nejaké rany?" Znova sa ho opýtam.

Zamyslel jsem se. ,,Tak... já jsem v bylinkářství zasvěcený dlouho, už od mojí matky nebo i babiček, takže vím, co se musí i nemusí přidávat... ale asi se to pozná tak, že ti je po tebou udělaném lektvaru zle nebo to, proti čemu lektvar byl, neustoupilo," usmál jsem se. ,,Přesně tak, stačí ji trénovat..." Kývl jsem a pak pokrčil rameny. ,,Bloudil jsem světem spolu s hřebcem a magii nemusel využívat tolik, protože se mi moc nestávalo, že bych narazil na upíry... ale telekinezi používám nejvíce... mohu si mazat chleba," zasmál jsem se. ,,Jasně že účinkovalo... jsou to mastě na všechno a navíc jsou v tom kouzla, mají mystické a úžasné schopnosti," usmál jsem se, kdy jsem mírně luskl a vedle mé hlavy se objevil nůž. Vzal jsem ho a řízl se jím do ruky. ,,Sleduj," usmál jsem se, sáhl si do kapes pro malou nádobičku, byla červená. Otevřel jsem ji a objevil se naoranžovělý krém. Rozetřel jsem si to po ráně, která najednou zasyčela, byly vidět červené magické nitky, jak uzavírají ránu a pak něco, co vsakovalo krev. Po chvilce zmizela krev i rána. Měl jsem ruku čistou, skoro jako bych se před chvilkou neřízl. ,,A takhle to funguje..." Zazubil jsem se na dívku.

Boli to veľmi zaujímavé veci čo hovoril o bylinkách. "Páni čím ďalej tým vyše ma toto začína zaujímať. Myslíš si že by som sa to mohla naučiť aj ja?" Opýtam sa a pozriem sa na neho. Nebola som si istá či by to vlkodlak ako ja zvládol ale veď ak je to len o varení tak to by som mohla dať ale ak je to o čarovaní tak to isto nedám keďže som vlkodlak a nie čarodej. Pousmejem sa a prikývnem. "Tak trénuj. A budeš v poriadku a nič sa ti nestane." Žmurknem na neho. Potom mi aj vysvetlil prečo nepoužíval mágiu. A celkom som ho chápala. Načo ju používať keď nie je treba a nie je proti komu. Tak to potom vysvetľuje prečo ho to tak unavilo. "Počkaj y vieš používať telekinéziu? A to ako funguje?" Opýtam sa zvedavo. "Aha tak to je celkom zaujímavé toto." Potom luskol prstami a vedľa jeho hlavy sa objavil nôž. Dostala som strach. "Preboha čo ideš robiť?" Opýtam sa so strachom. A v tom sa porezal na ruku a ja som sa len šokovane dívala a on povedal aby som to sledovala. A tak som to šokovaným pohľadom sledovala. Z vrecka vytiahol červenú nádobu a keď ju otvoril tak si natrel tu ranu na ruke. Celkom ma aj prekvapil ten zvuk syčania. Tak toto som vážne nečakala a stále som to šokovane sledovala. A po chvíľke bola rana preč aj krv. Ja som sa neveriacky na to dívala. Opatrne som natiahla ruku a prešla som po mieste kde bola rana. Nič tam nebolo. "To je ako možné?" Opýtam sa šokovane a stále som tomu nemohla uveriť.

Zamyslel jsem se. ,,Pokud bys našla kvalitní knihu, tak ano... můžeš se určitě dostat hlouběji do bylinkářství, sice ty mastě nebudou mít tak rychlou moc, ale půjde to i bez magie a alespoň z menší části," usmál jsem se a kývl. ,,Tady jde hlavně o to, že třeba řepík a heřmánek jsou nejzákladnější bylinky, pokud chceš ošetřit zranění," usmál jsem se. Kývnu ohledně trénování a nad telekinezí se zamyslím. ,,Mohu ovládat předměty.. kontrolovat pohyby klidně i osob a různých věcí pomocí mysli.." Usmál jsem se a v jednu chvíli z tašky vyletěla mrkev, proletěla Coře kolem hlavy a pak zase přistála v tašce. ,,Takhle mohu třeba mazat i chleba nebo se krmit borůvkami a tak dále," zasmál jsem se. Ale následně se už řízl nožem. ,,Neboj se..." Usmál jsem se, ale udělal to, co jsem chtěl udělat. Totiž ukázku ošetření. Usmíval jsem se spokojeně, když dívka natáhla ruku a přejela po místě, kde byla rána. Už nic necítila. Nic tam totiž nebylo. ,,To díky téhle mnou vyrobené masti... mlel jsem nad ní kouzla a chystal ji den... mám ji hodně... můžeš si vzít tuhle," usmál jsem se, zavřel ji a podal Coře.

"Aha a knihy o tom by mali byt knižnici že?" Opýtam sa ako keby som bola blbá. Ale možno nie pretože nie všetky knihy tam majú a preto sa radšej opýtať ako tam ísť a nič tam nenájdem. Potom začne menovať bylinky a na prekvapenie tieto som poznala. "Tieto poznám. Moja druhá mama robila s toho čaj." Pousmejem sa trochu. Potom sa ale na neho pozriem prekvapene. "Bože ja ti začínam závidieť že vieš toľko vecí a ja neviem nič. Prečo som sa nenarodila ako mág?" Opýtam sa a pousmejem sa. Potom uvidím ako okolo mňa letí mrkva a trochu sa toho zľaknem ale potom sa začnem smiať. "To čo malo byť?" Opýtam sa a len pokrútim hlavou nad tým. "Ja nemám slov." Potom mi začal vysvetľovať ako to funguje s tou masťou ktorá mu ošetrila ranu. A keďže v tom bola mágia tak som vedela že túto vec nebudem mať. A preto ma prekvapilo keď povedal že si túto jednu môžem zobrať a podal mi jednu masť. "Ďakujem a ako sa ti za to odvďačím?" Opýtam sa a zoberiem si ju.

,,Ano, knihy najdeš většinou v knihovně... ale chodil bych do oddělení se staršími spisy, ty novější nejsou tolik ověřené," usmál jsem se a kývl, kdy jsem dívku poslouchal. ,,Ano, to je možné," usmál jsem se ohledně čaje. Jsou to nejběžnější bylinky. Ale taková černucha, ta se těžko hledá a je chráněná, takže tu ani brát nemohu, a navíc proti sleposti ji nepotřebuji. Takový anýz je mnohem lepší! To je proti kašli. Začíná mi závidět. ,,Ale.. i ty můžeš vytvořit mast s podobným účinkem, ačkoliv se to bude hojit delší dobu," zamrkal jsem. Pak kolem dívky proletěla mrkev a zase spadla do tašky. ,,To je telekineze," zazubil jsem se a pokrčil rameny, kdy jsem jí vysvětlil vše ohledně masti. Tu jednu jsem jí také dal, kdy jsem si pak projel rukou v neposedných vlasech. ,,Nijak... je to dárek," usmál jsem se. ,,A já rád dělám radost," dodal jsem.

Vysvetlil mi ktoré knihy mám hľadať. "Dobre takže mám hľadať tie staršie. To si hádam zapamätám." Pousmejem sa a prikývnem. "Poviem po pravde že ten čaj mi moc nechutil. Ani neviem prečo mi nechutil. Veď ostatný si ho chválili aký je dobrý a chutný." Poviem a myknem plecami nad tým že mne nechutil ako ostatným. Pozriem sa prekvapene na neho keď povie že aj ja môžem vytvoriť takú masť len sa to bude hojiť dlhšie. "Vážne? Neviem prečo ale stále som v tom že bez mágie to proste nejde." Povzdychnem si. A keď uvidím mrkvu tak sa zasmejem. "Dobre už chápem čo to je a ako sa používa." Bolo to smiešne dívať sa ako mi okolo hlavy lieta zelenina. Ak to vidí nejaký obyčajný človek tak si isto myslí že niečo nie je v poriadku. "Darček?" Opýtam sa prekvapene. "Tak to ti veľmi pekne ďakujem. To vidím a ja som rada za to." Pousmejem sa.