Sangmin + Cora

"To je dobré že to vieš." Pousmejem sa a potom som sa odmlčala a len som ho sledovala. Závidela som mu že mal takýto vzťah zo zvieratami. Aj ja by som niečo takéto chcela ale u mňa to nehrozí tak čo už? Nakoniec som to prestala riešiť a sústredila som sa na Sangmina. Potom som sa pousmiala. "To je v poriadku neospravedlňuj sa." Poviem a dívala som sa na neho ako hladí orla. "Je to vidieť že ťa majú radi a je to krásne. Počkaj isto ťa má rád aj niekto iný ako len zvieratá nie?" Opýtam sa a povzdychnem si. Po týchto slovách o tom pierku som sa začervenala. "To je pravda. Ja si vážim každej veci." Pousmejem sa a poteším sa keď povie že si ho môžem pohladiť. A preto hneď opatrne natiahnem k orlovi ruku a jemne ho pohladím. Perie bolo mäkké a príjemné na dotyk. Bolo vidno že sa o neho stará.

Píseň v lese. Znělo to vždy tak nádherně, když jsem mohl být v klidu a v tichu a nechat své tóny vycházet z úst. Nebyly to ani tolik obtížné tóny. Byly to takové, jemné a hravé. Bavilo mě to. Usmál jsem se a protáhl se, kdy jsem se zadíval na dívku. Jo, měl jsem orla, kterého jsem možná si už i přivlastnil. Ačkoliv ne, jen mám vztah se zvířaty díky tomu, že mágové odjakživa jsou spojení s přírodou. ,,Jasně... má mě rád můj přítel," usměji se nadšeně. Snad. Zamrkal jsem a podal dívce brko, kdy si ho pak pohladila. Usmíval jsem se a sledoval majestátného orla na mé ruce, který se rozhlížel kolem. Byl trpělivý a ani přítomnost dívky nebo má ho nijak neznervózňovala. Byl v klidu a já se lehce dokázal napojit na jeho vnitřní cítění, no, ne tak docela, když to nebylo v mých silách, ale moje zalíbenost k přírodě to víceméně dovolovala. Po chvilce orel lehce roztáhl křídla a potřásl jimi, ale zase je složil, kdy jsem naklonil hlavu na stranu. ,,Už chce letět, má nejspíše někde ještě povinnosti," usmál jsem se, pohladil orla a nechal i dívku, ale pak se lehce rozpřáhl s rukou, abych mu pomohl s rozletem. ,,Děkuji za návštěvu, příteli," usmál jsem se a s tím jsem ho pustil do oblak a zvedl hlavu nahoru, kdy jsem ho sledoval, jak nám zamával křídly a brzy v oblacích dočista zmizel.

Počúvala som ako spieva a páčilo sa mi to. Potom pousmejem a prikývnem. "Je to aj vidieť." Vážne to bolo vidno ako sa obaja majú radi a že mu orol dovolí všetko. Zobrala som si ho od neho a pousmiala som sa. Bolo krásne sa dívať aký má vzťah prírode. Niektorý ľudia by si mohli od neho brať príklad a neničiť prírodu. Lenže ľudia sú tvrdohlavý a nedajú si povedať. Nad tým si len povzdychnem. Keď orol roztiahol svoje krídla tak sa zdal že je dva krát tak veľký ako je. Bol nádherný. "To je škoda pretože je vážne krásny. Ale povinnosti nepočkajú." Pousmejem sa a naposledy pohladím orla. "Rada som ťa spoznala a videla. Maj sa krásne." Poviem orlovi a potom som sa len dívala ako odletel preč. Bolo to nádherne sledovať ako vyletel a odletel preč. Potom sa pozriem na  Sangmina a pousmejem sa. "Tak toto bolo niečo neopísateľné. Ešte nikdy som nehladila orla. Na toto nezabudnem nikdy. Ďakujem za krásny zážitok." Pousmejem sa.

Co by se stalo, kdybych odjel na několik týdnů z města? Všiml by si toho vůbec někdo? Postrádal by mě někdo? Nadechl jsem se a podíval se kolem. Mám v rukou přírodu a nikdy jsem se necítil dobře ve společnosti lidí. Lidi mě odmala neměli rádi, neměli rádi naši rodinu celkově. Hlavně ne v době, kdy se rozkřiklo, že jsme kouzelníci. Sice byla možnost zatloukat, ale jak dlouho by se nám to dařilo? Jak dlouho bychom mohli zatloukat o tom, že my jsme ti, kteří nemají, co dočinění s čarováním. Tiše jsem si povzdechl, ale podal dívce pero a pak už orel odletěl. ,,Určitě jsi ho neviděla naposledy," usmál jsem se a protáhl se v ramenou. ,,Nemáš za co, udělal jsem to rád... třeba jednou si pohladíš i zajíce," zasmál jsem se a strčil si ruce do kapes, kdy jsem se podíval kolem sebe. ,,Možná bych měl jít pomalu domů," usmál jsem se a podíval se na dívku.

Zobrala som si od neho pierko a pozrela som sa ako orol odletel. Potom som sa pozrela na Sangmina. "To dúfam lebo je naozaj nádherný a bola by škoda ak by som ho nevidela." Poviem a pousmejem sa trochu. "Ja viem ale je to slušnosť predsa. No nie? Zajaca? To by som bola rada a veľmi. A nie len zajaca ale aj iné zvieratá." Pousmejem sa a videla som ao si dal ruky do vrecka a potom sa pozrel okolo seba chcela som sa opýtať prečo sa obzerá ale povedal že by už mal ísť pomaly domov. Na to som len prikývla. "Mohla by som ťa ísť odprevadiť?" Opýtala som sa ho a sledovala som ho. Rada by som s ním ešte bola a cesta domov je dobrý spôsob ako sa s ním rozlúčiť.