Mirys & Darren 18+

Pořád mě provokovala, ale to mi teď bylo jedno, spíše jsem chtěl vědět, jaké je její příjmení a jestli je nějak spojená s tou ženou, nebo je to jen náhoda. Znovu řekne, že je zvěromág, ale na moji druhou otázku neodpoví. Znovu tiše zavrčím a probodnu ji pohledem. Jak jen to její příjmení sakra bylo? Bylo to už pár let zpátky, ale i tak bych si ho měl ksakru pamatovat! Zavzpomínám a nakonec se mi začne pomalu vybavovat. Vítězoslavně se usměji a založím si ruce na prsou.
"Stellae de Caelo? Je to tak, že ano?" ušklíbnu se a probodnu ji pohledem. Zkoumal jsem její výraz, kdyby se rozhodla lhát ať už z jakéhokoliv důvodu.

Probodl mě pohledem, jako by mi chtěl vrazit facku nebo co, ale já se jeho pohledu opravdu nebála. Nebyl první, kdo se tak na mě díval. Po chvilce vypadal, že přemýšlí a pak najednou vyřkne mé příjmení, aniž bych mu ho sama prozradila. Zamračila jsem se na něj a naprázdno polkla. "Jak to, že to víš? Odkud mě znáš?" Zeptala jsem se ihned. On se teď ušklíbl, jako by snad vyhrál v loterii. Bylo snad možné že znal mé rodiče? Měl ruce založené na prsou, ale já ho i tak chytila silně za zápěstí. Jestli ví něco o mé rodině... Určitě ho nenechám odejít bez toho, aniž by mi řekl, co ví.

Polkne a vypadalo to, že trochu znervózněla. Takže jsem měl pravdu! V duchu zajásám, ale jen se ušklíbnu. Pevně mě chytí za zápěstí a zeptá se mě, odkud ji znám.
"Tebe ne, má milá, ale znal jsem tvoji matku. Přesněji, pracoval jsem s ní... Také byla odolná vůči mojí magii. Jsi jí podobná a to, že jste obě zvěromágové... Řekněme, že jsem si dal dvě a dvě dohromady," ušklíbnu se. Viděl jsem na ní, že to opravdu chce vědět, ale nic nebylo zadarmo. Pokud bude chtít vědět ještě něco, bude muset zaplatit. Pořád jsem ji sledoval a čekal, co bude dál. Tahle hra se opět stala mnohem zajímavější.

"Moji matku?" Zeptala jsem se zmateně. "Ta je ale 17 let mrtvá." Namítla jsem zamračeně, ale vlastně...bůhví, kolik tomu parchantovi doopravdy je. Jednadvacet mu není určitě, když to je démon, takže mi lhal, jak jsem si mohla myslet, že mi řekne pravdu. V duchu jsem se sama sobě vysmála, ale upírala na něj tvrdý pohled. "Jak to myslíš, že jsi s ní pracoval?" Zeptala jsem se hned. Jistě... Tenhle vypočítavý hajzlík mi to určitě jen tak neřekne. Tenhle typ jsem znala, chtějí mít vždycky navrch a udělají proto všechno. Ale mě zajímalo, co si vymyslí zrovna on.

Jakmile vypustí z úst, že je už je sedmnáct let mrtvá, začnu se hlasité smát a vytrhnu ruku z jejího sevření.
"Ona a mrtvá? No, co jsem ji naposledy viděl, byla živá až moc. A to to bylo před deseti lety!" řeknu se smíchem a potom se zadívám na Mirys. Takže její dcera, huh? Obě jsou odolné vůči mojí magii a já stále netuším proč. Pobaveně se na dívku přede mnou zadívám a poté se zamyšleně podívám na strop.
"Hmmm, nikdy se nezmínila, že by měla dceru a vypadala teda sakramentsky dobře. Ani bych neřekl, že už jí bylo kolem třiceti," zasměji se.

Z jeho slov jsem pochopila dvě věci. Otec mi lhal, že je mrtvá a tenhle parchant si na mojí mamku udělal zálusk. Nevím, co to do mě vjelo, ale když jsem viděla jeho oči když o ní mluvil... Bylo mi jasné že ji chtěl dostat do postele! Moje ruka hned vyletěla, ani jsem to sama nestihla postřehnout a už na tu jeho sladkou tvářičku přiletěla pořádná facka, která by hnula i s těmi, kteří by na ni čekali. "Takhle o mé matce mluvit nebudeš ty nadržený parchante!" Vykřikla jsem zlostí bez sebe. Na jeho tváři se objevil rudý obtisk mé dlaně. Trochu mě dlaň po té facce pálila, ale on si o ni prostě říkal! Takhle mluvit o mojí matce. Stáhla jsem si ruce k srdci a zapřemýšlela. Co když mi lže on a má matka je mrtvá. Přeci jen mě chtěl pomocí magie dostat do postele! "Jak víš, že to je má matka? Mohla to být...sestřenice nebo bůhví kdo, který je můj příbuzný." Zeptala jsem se pak zamyšleně, ale byla připravená, kdyby mi chtěl tu facku nějak vrátit.

Dřív než se naději přiletí mi pořádná facka. Zavrávorám a párkrát poskočím na místě, než znovu nabudu rovnováhu.
"Páni, máš teda ránu," zakřením se a promnu si bolavé místo. Byl jsem si jistý, že tam mám obtisk její ruky, ale... No řekněme že s mojí regenerací brzy zmizí a přestane bolet. Dostal jsem za život už tolik facek, že bych je nespočítal, ale tahle byla teda asi nejsilnější. Po chvilce začne pochybovat nad tím, že je to její matka a... Nedivil jsem se jí.
"Hmm, pokud vím, neměla žádné další příbuzné... Nevím jak ti to dokázat..." zamyslím se a začnu vzpomínat nad tím, co mi řekla a co by Mirys přesvědčilo, že nelžu.
"Měla takové divné... znamínko, říkala, že se v její rodině dědí už po generace. Byl to takový zvláštní symbol, měla s ním občas problémy, protože jí pálilo nebo bolelo. Jen mi neřekla proč... Vypadalo jako nějaký divný symbol, který používají mágové," řeknu zamyšleně a poté se na Mirys zadívám. Sledoval jsem její výraz a hledal náznak pochyb, či toho, že jsem ji přesvědčil.

Řekl, že mám pořádnou ránu, ale zasmál se tomu. Zamračila jsem se naštvaně a dala si ruce v bok. Vážně to byl takový parchant! Pak se ale zamyslel a vypadalo to, že se mě snaží přesvědčit, že to opravdu byla má matka. Otec mi vlastně taky o žádných jiných příbuzných neřekl. Nikdo nás nenavštěvoval a dávalo by to smysl. Pak ale začal mluvit o zvláštním znaménku, které se v naší rodině dědilo. "Takovéhle?" Zeptala jsem se a stáhla si rukáv, abych mu ukázala znaménko, ale bylo vidět jen jeho část. Pak tu také bylo to, že i ona byla odolná vůči jeho schopnostem, stejně jako já. "A ty víš, co je to za znaménko?" Zeptala jsme se hned a zase se k němu otočila čelem.

Stále mě probodávala naštvaným pohledem, poté si ale odkryje část zad a ukáže mi znaménko, které jsem moc dobře znal.
"Ano, ale měla ho na zezadu na krku," odpovím a ušklíbnu se, když se mě zeptá, jestli vím, co znamená. S úsměvem zakroutím hlavou a založím si ruce na prsou.
"Ne, ale tvá matka o něm určitě ví a já zase vím, kde ji najít," řeknu a ušklíbnu se. Byl jsem ochotný ji k ní zavést, ale... Něco za něco a dokud mi něco nenabídne... Už jí nic neřeknu. Čekal jsem na její reakci, nebo další otázku a tiše přemýšlel nad tím, co po ní budu chtít, aby to bylo přijatelné pro nás pro oba. Netušil jsem, kam až bude ochotná zajít, ale rozhodně jsem to hodlal vyzkoušet.

Přitaká, že to je to znaménko. Takže to byla má matka. Dokonce i ví, kde ho měla. Vzedme se ve mě vlna vzteku znovu, ale ovládnu se. Přeci jen to j parchant a asi na to byl pyšný, podle toho, jak se choval i teď.
"Ne, ale tvá matka o něm určitě ví a já zase vím, kde ji najít," Řekne, jako by nic a ušklíbne se. Zarazila jsem se a upřela na něj zase své oči. "Kde? Kde ji najdu?!" Zeptala jsem se skoro ihned bez rozmyšlení. Celý život, celých 17 let jsem žila v přesvědčení, že má matka je mrtvá. Že jsem ji já sama při porodu zabila. Chtěla jsem ji vidět! Ovšem že ano! Zeptat se jí, proč mě nechala těch 17 let samotnou. Zeptat se, zda ví, čím vším jsem si musela projít. A také to, že můj otec je mrtvý. Toho totiž zabili před mýma očima. Když jsem na to teď tak vzpomínala, znovu jsem to viděla živě před očima. Na chvíli zavřu bolestně oči a zhluboka se nadechnu. Hlavně klid.
Znovu jsem oči otevřela a zadívala se znovu na Darrena. "U všech bohů přísahám, že jestli mi to neřekneš, tak to z tebe vymlátím!" Varovala jsem ho hned.

Vyhrkne, ať jí to okamžitě řeknu a ani se moc nerozmýšlela. Ušklíbnu se, zoufale ji chtěla najít a to mi hrálo do karet. Tiše zabručím a prohlédnu si ji.
"Myslíš, že ti to jen tak řeknu a na oplátku nic nebudu chtít?" zasměji se, čekal jsem okamžitou reakci, místo toho se ale zasekne a na chvíli přestane vnímat. Viděl jsem bolest a smutek v jejích očích, které po chvilce zavřela. Zřejmě se jí nevybavily zrovna hezké vzpomínky. Probodne mě pohledem a odpřisáhne, že to ze mě vymlátí, pokud jí to neřeknu. Chtěl jsem se jí vysmát s tím,že by proti mě nic nezmohla, ale zarazím se při vzpomínce na její matku, která mi nejednou nakopala prdel... Nebudu riskovat, že je po ní a tak ty slova raději polknu.
"Tak to se ti nikdy nepovede... Náš mistr si dal záležet na tom, abychom nevyzradili nic nepříteli. Nemyslím si, že by tvé metody byly horší," zasměji se, ale při vzpomínce na trénink mi přeběhne mráz po zádech. Ten starej bastard! Jednou mu to vrátím, ale... Na druhou stranu jsem mu byl vděčný a... Nejspíš bych ho ani znovu potkat nechtěl.

Obeznámí mě s tím, že bude chtít něco na oplátku a i po mém vyhrožování si stál za svým. Prý jeho mistr si dal na jejich výcviku velmi záležet. Trochu se mi ulevilo, že můj mistr byl už mrtvý. Takže to z něj prý nevymlátím. "Mno...a co bys chtěl na oplátku?" Zamračila jsem se a na něj a podezíravě si ho prohlížela. Vůbec jsem netušila, co by démon mohl chtít - tedy jedna věc mě u něj napadala. Ale to by bylo naprosto nepřijatelný. Při tom, co mi řekl o svém mistrovi se zasmál, ale nevypadala by to, že by si ho chtěl zopakovat. No alespoň tohle jsem u něj naprosto chápala, protože já bych si svůj výcvik taky nikdy nezopakovala.

Podezíravě se mě zeptá, co bych chtěl na oplátku a ostražitě se na mě zadívá. Zamyslím se nad tím, mohl jsem říct, že chci, aby se se mnou vyspala, ale to by jednak neudělala a také... Chtěl jsem, aby to bylo z její strany dobrovolné. Bral jsem to jako výzvu a když jsem něco chtěl... Nakonec jsem to získal. Co by bylo vhodné vyměnit za informaci o její matce, která nebyla mrtvá, jak si myslela? Jakou to pro ni má cenu? Co bude ochotná nabídnout? Bohužel jsem v ní ještě dost dobře nedokázal číst a pořád mě překvapovala a tak bylo obtížné cokoliv odhadnout.
"Hmm, dám ti tři možnosti..." řeknu zamyšleně a poté začnu zkoumat její výraz.
"Zaprvé... Uzavřeš se mnou kontrakt," ušklíbnu se, byla to asi ta pro ni nejméně výhodná nabídka a proto jsem s ní začal. I když by jí také přinesla velké výhody, jenže za větší cenu. Už jsem začal promýšlet i detaily, kdyby tuto nabídku zvažovala, ať jsem připravený.
"Druhá. Dovolíš mi se sem nastěhovat na jak dlouho chci... Není to tak, že by tady bylo málo místa..." ušklíbnu se.
"A ta třetí... Týden se nebudeš bránit před mou magií," zasměji se. Netušil jsem, která možnost by se mi líbila nejvíce, ale v případě té třetí jsem ji hodlal potrápit a vyzkoušeti si její vůli a sebeovládání.

Vyslechla jsem si jeho tři možnosti a hned při první se zamračila. Moc dobře jsem věděla, co to znamená, uzavřít s démonem kontrakt a to díky knihám. Nechala jsem ho ale říct mi i další dvě možnosti. Zamyslela jsem se. První jsem mohla využít i pro sebe, ale druhá pro mne byla asi nejvýhodnější a třetí zase nemožná.
"Takže...u té první možnosti, co by to znamenalo pro mě? sloužit ti?" Zeptala jsem se ale hned pokračovala: "U té druhé možnosti, to by asi šlo ale ještě nevím co si vyberu. A konečně třetí." Usmála jsem se na něj sladce. "To nejde. Já nevím jak to, že jsem odolná vůči tvým schopnostem. Neumím to ovládat, takže ta třetí padá, pokud nějakou záhadou nevíš, jak bych to mohla ovládat." Dokončila jsem a zvědavě se dívala, co mi řekne na tohle.

Ušklíbnu se, byl jsem rád, že první možnost hned neodmítla, mohl bych toho nejvíce využít, jen budu muset nastavit přijatelné podmínky pro přijetí.
"Sloužit ne, spíše... Dělat mi občasné služby. To je dobrá cena, za to, že ti poskytnu schopnosti, no ne?" zasměji se a zadívám se na ni. Věděl jsem, že bude chtít definovat i tyhle službičky a tak se zhluboka nadechnu, abych jí na nevyřčenou otázku odpověděl.
"Ne, nebudu tě nutit, aby jsi se mnou spala, to by byla nuda," řeknu hned na začátek a zadívám se z okna. Mohl jsem ji využít i jinak a nehodlal jsem tuhle příležitost promrhat.
"Taky po tobě nebudu chtít, aby jsi vraždila a ubližovala nevinným lidem. Většinou to budou službičky typu: Potřebuji někoho najít, či zabít, ale to jen v případě, že se ten dotyčný opravdu provinil a je nebezpečný pro své okolí. Nebo by se mi hodila pěkná holka jako ty, aby... Někoho svedla. Chlapi se rádi chvástají a když jsou v přítomnosti slečny, rozpovídají se. To ale neznamená, že bys s nimi musela spát..." ušklíbnu se. Netušil jsem, kolik má s takovými věcmi zkušeností, ale hádal jsem, že ne mnoho. Ale věděl jsem, že se správným vedením by mohla dokonce překonat svou matku, viděl jsem v ní potenciál. Navíc... Díky kontraktu se mnou získá schopnosti succub a... S těmi byla práce mnohem snazší. Navíc mám hodně nepřátel a vždy se hodí někdo, kdo vám kryje záda...

Poslouchala jsem, co bych musela dělat, kdybych přijala ten kontrakt. Zamyslela jsem se a chvíli mlčela. "Ohledně té třetí možnosti....tedy hádám, že nevíš jak mi pomoct." Pousmála jsem se provokativně. Takže ta padala i když ji teoreticky mohl zanést do toho kontraktu, stejně jako tu druhou možnost. A kdyby mi dal jen tu jednu možnost, asi bych na ní přistoupila. On mi ale dával na výběr a chtěl vědět, jak velkou výzvu jsem ochotna přijmout. Neříkám, že nesmrtelnost a ty jeho schopnosti by se mi nelíbily, to určitě ano ale... Zarazila jsem se. "Ta druhá možnost mi zní nějak podezřele. Proč bys chtěl u mě bydlet? Dostal bys svůj pokoj a dál nic. Co mi neříkáš ohledně téhle možnosti?" Zeptala jsem se podezíravě.

Provokativně se mě zeptá, jestli nevím jak jí pomoci a tak ji jen probodnu pohledem a odfrknu si.
"Nejspíš vím, jak to udělat, ale musela by jsi trénovat a to by trvalo moc dlouho," odfrknu si a založím si ruce na prsou, potom se ale ušklíbnu.
"Hmm, ale pokud přistoupíš na náš kontrakt, naučím tě to," zasměji se, "Navíc by se tvá síla měla ještě navýšit díky mojí magii," dodám. Kontrakt by pro ni byla vážně výhodná nabídka. Poté se řekne, co jí neříkám o tom bydlení. Pravda... Tím způsobem bych tady akorát bydlel, ale nic by mi nezaručilo, že s ní bud trávit čas. Navíc, pokud uzavřeme kontrakt, můžu po ní žádat i tohle.
"Máš pravdu... Fajn, tu nabídku ruším, tvá smůla!" zasměji se a vypláznu na ni jazyk. Mohl jsem toho žádat víc a navíc... Dal jsem jí i dobré podmínky ohledně toho kontraktu, doufal jsem, že přijme. Přeci jen... Nesmrtelnost byla lákavá pro všechny.

Když se i on zamyslí na tou druhou nabídkou řekne, že mám pravdu a zruší ji. Sakra! "Hmm...fajn tak kontrakt, ale naučíš mě to ovládat. A Platí to cos před chvílí řekl ohledně toho, co po mně budeš chtít." Řekla jsem rychle a doufala, že nedělám tu největší blbost na světě, ale co už. "A modli se, ať víš ke je má matka." Dodala jsem tišeji, ale ostře. Co teď jsem však nevěděla. O kontraktech jsem četla a dost, ale nikde jsem se nedočetla, jak to probíhá. "No...zkušenosti s tím nemám takže...Jak se kontrakt uzavírá? A taky jak dlouho ti budu dělat tuhle..pomocnou sílu?" Zeptala jsem se zamračeně ještě. Moc se mi nelíbilo do čeho jdu, ale byla to i pro mě výzva. A já ji hodlala vyhrát.

Nakonec přijme a tak tiše zajásám. Jen přikývnu, když řekne, ať se modlím a vím kde je její matka. Netušil jsem, kde přesně je, ale věděl jsem, kde ji hledat. Ušklíbnu se nad jejími otázkami a rozhlédnu se.
"Potřebujeme celkem dost prostoru, je tady nějaká velká místnost s nábytkem, který by se dal kdyžtak odsunout?" zeptám se s úsměvem na rtech. Tohle bud legrace!
"A a abych zodpověděl tvoji druhou otázku... Kontrakt zmizí buď po smrti jednoho z nás, což ale neznamená, že mě můžeš zabít. A nebo až budu chtít já sám," zasměji se a potom se na ni zadívám. Bude nesmrtelná a bude se dívat, jak její smrtelní přátelé umírají. Brzy si ale zvykne. Nehodlal jsem ji totiž jen tak propustit ze svých služeb.

Přikývla jsem a tiše si povzdechla. Ale pro to, abych se dozvěděla o své matce bych udělala cokoli! Mohlo mi to zodpovědět mnohem více otázek, než jsem předpokládala. "Hmm...buď tady ubývák jebo jídelna... Nebo pokoje pro hosty." Pokrčila jsem rameny. "Podívej se. Taky mám pár podmínek, První patro je mé, na to nevlezeš, a rozhodně nepočítej s tím, že ti budu k službám 24 hodiny denně, 7 dní v týdnu - to rozhodně nebudu." Oznámila jsem mu hned tvrdě a pak se zamyslela. "Hele...řekni mi ještě jak to funguje přesně. Co když odmítnu splnit to, co po mně budeš chtít? Nebo..to ucítíš když mě někdo zabije? A já zase, když někdo zabije tebe?" Zeptala jsem se zvědavě. Vlastně mě teď napadalo ještě hodně otázek, ohledně toho, co hodlám udělat.

Nakonec se vydám do obýváku a začnu odsunovat nábytek stranou, abych měl co nejvíce prostoru. Hned mě zasype dalšími otázkami, na které jsem musel odpovědět, aby to vůbec klaplo.
"Jasně, zaberu si nějaký pokoj v přízemí, neboj," zasměji se "A mám i vlastní věci na práci, bude to jen občasné," dodám a s lehkostí odsunu celý gauč.
"Když uzavřeme kontrakt, jeden druhému nebudeme moct ublížit. Když ale odmítneš splnit můj úkol, budu si kdykoliv moct vzít tvou duši, pokud tak uznám za vhodné. Pokud se naopak já pokusím něco porušit a budu po tobě něco, co nebylo v dohodě, kontrakt se okamžitě zruší. Budeme propojení, pokud budeme chtít jeden druhého najít, vždy podvědomě vycítíme, kde je. Takže také oba vycítíme, jestli je ten druhý třeba zraněný, nebo vysílený. Pokud jeden z nás zemře, ten druhý ucítí, že spojení zcela zmizelo," odpovím na všechny její otázky a odsunu poslední kus nábytku. Bylo teď tady hodně prostoru a tak se postavím doprostřed místnosti.
"Můžeme kdykoliv začít, pokud sis to teda nerozmyslela," ušklíbnu se.

"Hmm" Přikývla jsem a procházela si, jestli mám ještě nějaké otázky, které by se měly zodpovědět teď. Na všechno mi odpověděl a ani to nevypadalo, že by mu to vadilo. Alespoň něco. "No dobře..to bychom si ale měli vyjasnit, co v té dohodě je, co všechno." Řekla jsem zamyšleně, když už to měl hotové a řekl, že můžeme kdykoli začít, pokud si to nerozmyslím. Ušklíbla jsem se. "Takže v dohodě jsou občasné služby, které nezahrnují zabíjení, spaní s tebou, ubližování nevinným ani spaní s kýmkoli. A ty občasné služby znamenají někoho najít, svést někoho, získat určité informace, je to tak? Nebo ještě něco?" Zeptala jsem se zvědavě a čekala, co ještě vymyslí. Zároveň jsem ten čas ale hodlala využít k tomu, abych přišla na to, co bych měla bezpodmínečně vyškrtnout z téhle naší dohody.

Shrne co všechno jsme si řekli a po chvilce přemýšlení přikývnu.
"Ale mohu chtít i něco trochu jiného, dal jsem ti jen příklady... Nikdy to však nebude v rozporu s tím, co je zakázané a většinou se to ponese i ve stejném duchu," pronesu nakonec. Přeci jen jsem nechtěl být omezený jen na to, co vyjmenovala a teď mě nic dalšího nenapadalo. Začnu si v duchu říkat, co všechno budu muset udělat, aby rituál vyšel a abych na nic nezapomněl. Byl jsem připravený, potřeboval jsem jen její svolení začít.
"Až budeš připravená, pojď sem za mnou... Jo a ještě dones nějakou sklenici, nebo raději misku a nůž," ušklíbnu se.

"Takže i to, co je zakázané tak věci jim podobné po mě chtít nebudeš." Spíš jsem to řekla, i když to původně měla být otázka. Já za tou větou ale udělala tečku a pak tedy přikývla a jak Darren chtěl, tak jsem došla pro misku a nůž. "Jak to bude probíhat?" Zeptala jsem se zatímco jsem vybrala menší nůž a nějakou středně velkou misku. Donesla jsem to k němu a zároveň tam zůstala, že jsem připravená začít, ale v duchu jsem byla dost nervózní. Na druhou stranu jsem byla i zvědavá a snad trochu i natěšená. Hmm, vlastně nepadlo ani slovo o tom, že bych já nemohla použít jeho schopnosti proti němu. On vůči nim snad odolný nebyl - no to rozhodně vyzkouším!

Jen přikývnu, nebylo už třeba to nějak rozebírat. Donese to, co jsem potřeboval a poté se zeptá, jak to bude probíhat. Ušklíbnu se a zavřu oči.
"Nech se překvapit," řeknu a poté zvednu ruce a vypustím kolem sebe temnou magii, která na zemi vytvoří pentagram. Byl černý a vypadalo to, jak by hořel černými plameny. Začnu odříkávat pár latinských vět, které sloužily jako "zaklínadlo" a poté se otočím k Mirys. Vezmu si od ní nůž a říznu se do dlaně, ránu si zmáčknu prsty, aby z ní vyteklo co nejvíce krve a tu nechám stéct do misky. Poté vezmu Mirysinu ruku a udělám to samé. Zadívám se na krev, která po chvilce zcela zčerná a ušklíbnu se. Napiji se z misky a poté ji podám Mirys.
"Stačí se napít a kontrakt bude uzavřen se všemi podmínkami, které jsme domluvili," ušklíbnu se a čekám, až rituál dokončí.