Darren + Nepha

Vlasy mají v gumičce v culíku, aby si je neponičily během práce v zákulisí. Dnes mají volno od své kariéry modelky. Proto se mohou věnovat přípravám pro každé ze zdejších představení. Hlavně tedy nyní míří na svou obědovou hodinku. Přestávka nejen na oběd, přípravu herců, ale mezi dalšími tréninky, než bude generálka a premiéra. Jí se to ještě netýká. Nechávají ji jen v té podružné práci. I ta je pro divadlo nutná a pro jeho herce. Vydají se tedy k šatně. Tam si mohou vyzvednout své kapesné z modelingu na nákup oběda. Na sobě mají obyčejné kalhoty nevýrazné černé barvy, ale přiléhavé. Tričko je tmavě šedivé s nějakým skoro bezvýznamným nápisem v rudé barvě na zádech. Gumička ve vlasech má zářivě žlutou barvu. A pracovní obuv do téhle budovy je tmavě hnědá. *Dnes bych ráda něco skvělého místo toho jídelníčku pro zdravé tělo.* Oznámí Neziah své druhé polovičce v myšlenkách. *Potom budeme muset ubrat jindy zas jinde..* Odtuší k ní Nepha. *Ale jdi ty! Vždyť nám se ta správná postava udržuje skoro zcela sama..* Nesouhlasí s ní rázně Neziah. Během své vnitřní rozpravy prochází až nevšímavě, vstupní halou pro zákazníky divadla.

Vůbec jsem netušil proč tohle zrovna dělám. Nemám to vůbec zapotřebí. A tím vůbec jsem myslela vůbec. Jedna kočka, kterou jsem chtěl sbalit, mě pozvala do divadla. Že by tam ráda šla se mnou a má lístky. Původně jsem myslel, že je to dobrý nápad, když mi pak dá, ale nudil jsem se už teď a to jsme ještě ani nedošli do divadla. Vážně super. Povzdechl jsem si, ale nasadil falešný úsměv a porozhlédl se. Právě jsme vcházeli do divadla, před tím jsme byli na obědě, kde mi vlastně to divadlo nabídla. Vzal jsem jí kabát jako gentleman a odnesl ho spolu s mou bundou do šatny. Následně jsem se vrátil ke své společnosti a nechal se zavést na sedadla. Snad budou hrát něco zajímavýho a ne nudnýho.

Stejně si vzali jen nějaké jablko. Nic jiného jim po přečtení vzkazu na jejich šatně nezbývalo. Zamíří k šatnám pro zákazníky, kde za pultem postává jedna jejich spolužačka. "Takže.. Tak pět minut před koncem odcházíš a chce záskok, jo?" Ozve se jízlivě Neziah. Ruku na pultu. Herci zatím začínají pomalu s představením pro diváky, které má být parodií na Romea a Julii. Nějaký pokus spatlat něco komediálního jednoho ze studentů jejich školy. Ale už poslední ročník. Nepha s Neziah jsou tperv v prvním. Sotva začali. "Nedělej se, že jsi něco víc.." Zamračí se na ně jejich spolužačka se zasyknutím. Neziah se jen ušklíbne. "Vezmem to." Povzdechne si Nepha. Pocítí přitom vlnu nespokojenosti Neziah. Ta však nehodlá nyní ztrácet síly či se dohadovat kvůli někomu takovému, jako je zrovna tahle holka. Dojdou ke dveřím k sedadlům pro diváky. Tam si na chvíli sednou na jedno volné sedadlo. Pět minut před koncem určitě budou nuceny vyrazit za ten pult. Pokud ne dřív. A to měli mít po hodině od obědové přestávky, padla. *Nebuď tak podrážděná..* Prohodí Nepha k Neziah.

Otráveně jsem si povzdechl, ale zamaskoval jsem to úsměvem. Ta slečna vedle mě nic nepoznala. Buď byla vážně natvrdlá, nebo radši dělala, že nic neví ani nevidí. Jinak jsem si to už vysvětlit nemohl. Ale držel jsem hubu a sledoval pódium na kterém se snažili spatlat dohromady klasiku a komedii. Něco se jim povedlo, něco bylo příšerné. Já však věděl jedno a to mi stačilo. Kdyby o tom vědě William Shakespeare, obracel by se v hrobě. A já se brzy začal nudit tak, že jsem tam i usínal.

Během čekání na konec představení, kdy půjdou k šatnám, rozdávat zpět odložené kabáty, mají plno času na rozhlížení se po divácích. Hojně toho využívají. Pobaví je, když si všimnou lidí, kteří tam v sedadlech suveréně usnuli. Jsou tam však tací, kteří určitě neusnou. Sledují to velmi pozorně s diskrétním tichem. Nechybí ani ti, co hudrují se svou kritikou, čímž ruší své sousedy. Pomaličku se blíží čas, kdy budou muset vstát a odejít. Tohle představení vídali mnohokrát předtím. Však tu vypomáhají. Vědí tedy přesnou dobu, kdy jít. Určí si ji dle postupu ve scénách. Konečně přišel ten čas. Seberou se ze sedadla. *Jak já jen nemám ráda, když někomu děláš službičky za nic a ještě takovým, kteří jsou kdesi..* Nadechne se zhluboka, zlobně Neziah, zatímco v tichosti opouští sál. Dveře za sebou tiše zavřou. "Samozřejmě, jak jinak, než že ta už je dávno v trapu.. Ani na čas co nám psala, nepočkala." Mračí se Neziah s brbláním. To už se ocitají u pultu. Obejdou ho s jednou rukou položenou na horní desce. Projdou dvířky a postaví se tam. Na okamžik to jen přehlédnou svým pohledem. Potom už si prochází jednotlivá místa. Koukají na jednotlivé kousky oblečení. *Co myslíš? Čí asi bude tohle?* Neziah má v rukou kabát, který je celý černý s nějakým nápisem na náprsní kapse. Odloží ho. Nepha samozřejmě hned hmátne po béžovém kabátu. takovým luxusním, hebkým a hřejivým. Voní po sladkém parfému. Neziah nad tou vůní ohrne nos. *Tenhle bude určitě nějaké 'dámy'* Usměje se Neph. Celkem se jí líbí.

Skoro jsem tam usínal, ale najednou se jedna dívky zvedla a odešla. Sledoval jsem, jak jde ke dveřím a mizí za nimi.  Bylo to rozhodně o dost zajímavější než sledovat to představení. Pro mě určitě. Zvláště zajímavé to byla, protože jsem od ní cítil jakousi neznámou vůni. Jako by tu vůbec neměla být. Nejen tady - jako by vůbec neměla žít, chodit, dýchat. Napadne ho, že by v tuhle chvíli měl zkusit svou schopnost, kterou moc nepoužívá. Měl by zjistit, co je daná osoba zač a proč mu přijde, že by neměla existovat.

Ještě chvilku se tam prohrabují odloženými věcmi, aby si to předpřipravili na výdej návštěvníkům, kteří po představení samozřejmě odcházejí. Netrvá dlouho, než se dveře otevřou prvními odcházejícími lidmi. Šum jejich debat, komentářů, stížností, kritiky či pochval k představení zahltí halu. Pro věci si však chodí každý, kdo si tu něco odložil. Pro Nephu s Neziah je to dost práce. Neustálé zaměřování se na některého z návštěvníků, jeho číslo, nalezení jeho odloženého oblečení a opět obrácení se k pultu, kde ho vydají. Jsou v jednom neustávajícím kole. I tak lidí postupně ubývá. Neziah by se tvářila mrzutě a občas u některých lidí to vyjde na povrch, ale většinu toho času se tváří mile díky Nephě. Brzy jim ta práce už končí s posledním odevzdávaným kabátem v už víceméně vylidněné hale. Herci divadla mají svůj kout na opačné straně budovy. *Ještě zkontrolovat, zda tu nikdo nezůstal, ani tu nebylo nic zapomenuto a můžeme zamknout.* Těší se Neph na padla.

Když se lidé začali konečně zvedat a odcházet s úlevou jsem vstal také. Naprosto jsem zapomněl na svou společnost a odešel jsem bez ní. V houfu davu jsem si vyzvedl bundu jako bych šel s ostatními ven. Výhoda jedince v davu - nikdo si ho nevšímá. Odešel jsem tedy, ale místo abych šel ven, jsem šel na záchody. Počkal jsem, až šum v hale utichl a pak ještě pár minut, než jsem vykoukl. Opravdu, nezbylo tu živáčka. Až na slečnu, která vydávala bundy a kabáty a přesně tu jsem potřeboval. Potichu jsem ji sledoval, ale neschovával se. Čekal jsem, až se na mě otočí. Jak dlouho jí to asi bude trvat.

Postupně kontrolují, zda vydali opravdu vše. Naštěstí tam na stolech, ani na poutkách či v poličkách, nezůstalo nic. Byl tu předtím frmol. Neziah je roztrpčená a nedočkavá k odchodu, zatímco Nepha má fajn náladu. Proto tak nějak dosud nevnímají, že jsou sledovány. Při opouštění prostoru kousek za pultem vzhlédnou vpřed zcela samozřejmě. "A támhle na nás někdo zírá..." Okamžitě se s brbláním zamračí Neziah. Je k tomu muži skrz to podezřívavá. Nepha však předvede hned vzápětí velmi přátelský úsměv. "Potřebujete ještě něco pane? Představení už skončilo a... Zavírá se tu už. Právě jsme na odchodu." Odtuší k němu, kdy se i koukne na hodinky, aby si ověřila čas. Stále za pultem, který jim skýtá jen trochu pomyslné bariéry před možným 'nevítaným' návštěvníkem. Povšimnou si však toho, že má jeden kus oblečení, který jim prošel rukami. Tedy zaručeně byl na tomhle posledním představení. *Nemůžeme zas v každém takovém čekat někoho, kdo nás chce zabít.. Chápeš? To bychom pak nemohli vůbec ven z baráku, natož být modelkami...* Mírní Nepha své druhé já.

Sledoval jsem tu slečnu, než si mě konečně všimla. Zeptala se, zda něco potřebuji a dodala k tomu, že představení už skončilo a že se bude zavírat. Jistě, koho by tyhle zcela nepodstatné věci nezajímaly, že? Ani jsem se nesnažil zakrýt to, jak jsem si ji prohlédl od hlavy až k patě. Vyzařovalo z ní cosi, co tu nemá být. Jako by to opravdu nemělo existovat. Ani v tomhle světě, který je plný démonů, andělů, upírů a kdo ví jakých ještě potvor. "Co jsi zač?" Zeptal jsem se tedy na rovinu, ale nezněl jsem ani nepřátelsky, ani přátelsky. Přišel jsem blíž k pultu a stále pátral po něčem, co by mi prozradilo, koho nebo co mám před sebou.

Tohle se samozřejmě nelíbilo ani jedné z nich. I přes tohle se však už Nepha nadechovala s odpovědi, lehký úsměv stále v tváři. Ihned zasáhla Neziah. Výraz Nephy byl vystřídán vážně podezřívavým pohledem, kterým si Neziah shlíží cizincovu tvář. "Jako kdyby nebylo jasné, že jsem zdejší pomocník pro všechno... Nevidíš, že tu mám práci? Jednou z nich je i tvá cesta odsud, abych mohla zamknout a mít padla." Pronese k němu Neziah, využívajíc nádechu Nephy k odpovědi, zdánlivě neutrálně, ač je v tom trocha popudlivosti. Totálně reakci Nephy zazdila, pro jejich vlastní dobro. Tu to zaskočilo. Přesto se dostala ke slovu po tom krátkém úseku, který jí zajistil trošku si to lépe promyslet. "A vy, pane?" Postávají u místa, kde se skrývá tlačítko na přivolání pomoci. Pro všechny případy. Nicméně za Nephy je tvář a většina těla celkově uvolněná. Působí bez-starostně. Neziah zašilhá jedním očkem po hodinách na vedlejší stěně. *Supr, takže ochranka by tu stejně mohla být a projít to zde, jak má ve zvyku, jestli jsme se tu s někým nezašili, jestli je zamčeno..* Pomyslí si Neziah a odolá ušklíbnutí, aby vyšlo na povrch tváře. "Nevzpomínám si, že by zde měl být ještě někdo další jako zaměstnanec, jehož tvář by nám nebyla ukázána. Majitel také nebudete.. Pokud máte nějaké stížnosti na představení, tamhle je schránka. Ještě, pokud poprosíte, mohu podat něco na psaní a papír." Doplní to Neziah opět víc k věci a úsměv je zasejc potlačen. I když teď tam není znát ani tak moc podezřívavost. Ukáže mu na onu schránku co je na stěně vedle pultíku. *Přeháníš.. Určitě přeháníš.. Je to jen zákazník, který si nás dokonce možná s někým spletl.. Nebo mu můžeme někoho připomínat.. * Činí Nepha svému druhé já, ač stoprocentně jistá si není. Neziah sice jen hádá, ale radši zajistí přežití než později skončit někde ve škarpě. "Nejsme zdejšími herci, to bude možná až v budoucnu.. Pokud jste se čirou náhodou ptal na naši roli..." Doplní s pokusem o lehký úsměv Neziah, když nahlodána myšlenkami Nephy, jde i touto cestou.

Ty kecy o představení a o tom všem skoro nevnímal. Nepochyboval, že jeho otázku nepochopila, jinak by už věděl co je zač. Nadechne se, aby jí mohl odpovědět, na ty neužitečné kecy, jenže pak mu to dojde. "Vy? Kdo vy? Jsi tu jen ty. A ty jsi mluvila v množném čísle." Zamračil jsem se a sjel jí ještě jednou od hlavy až k patě pohledem. V další vteřině jsem přeskočil pult a ocitl se u ní. Chytil jsem jí za zápěstí jednou rukou a odtáhl ji dál do prostoru. Nejsem blbej  vím, že tu někde bude mít tlačítko nebo něco, co přivolá nějaký blby, co se do toho budou motat. "Já se neptám co tu děláš, ani co je tvá práce. Chci vědět kdo jsi." Zamračil se na ni. "Jsi démon? Anděl? Mág? Zvěromág? Proč mi něco říká, že nemáš žít?" Zavrčel na rovinu a sledoval její oči, aby odhalil cokoli, co by mu mohlo pomoci.