Mirys & Darren 18+

"Jednadvacet? Tak to jsem byla blízko!" Usmála jsem se a když vykročil směrem ke mě tak jsem se schovala celá za strom. Kousek nade mnou byly větve a tak jsem se na ně vyhoupla, aby až přijde Darren a obejde strom, nic neviděl. Byla jsem nad ním na větvi, na kterou bylo snadné se dostat. Chvíli jsem koukala pobaveně, jak se zmateně dívá tam dole a pak jsem natáhla ruku a rozcuchala mu zase vlasy. "Hledáš někoho?" Zasmála jsem se pobaveně a dívala se na něj z vrchu, což se mi asi hned tak nenaskytne vzhledem k tomu, že byl vyšší.

Obejdu strom a zmateně se rozhlédnu, když nikoho neuvidím. Najednou však ucítím ruku ve svých vlasech. Už se ani neobtěžuji si je upravit a nechám je rozcuchané. Vzhlédnu a ušklíbnu se. Škoda že nemá sukni! Do háje! Nahlas raději nic neřeknu a jen natáhnu ruce, chytím se větve a přitáhnu se nahoru. Zapřu se nohama o kmen stromu a poté se vyšplhám na větev kousek od té, na které byla Mirys. Byl jsem teď zase o trochu výš.
"Hmm, hledám jednu překrásnou dívku, ale zdá se, že jsem ji už našel," zasměji se a poté se opatrně přesunu blíž k ní.
"Kam mi utečeš tentokrát, zpátky na zem, nebo vyšplháš až nahoru?" zasměji se a přiblížím se ještě trochu blíž tak, že se svými rty lehce dotknu těch jejích. Nepolíbím ji, ale hned se zase s úsměvem odtáhnu.

Řekne, že hledá jednu překrásnou dívku a vyšplhá se za mnou a pak na větev kousek výš. Pak řekne, že ji nejspíš našel a přiblíží se ke mně. Skoro se dotkl svými rty těch mých, ale hned na to se odtáhl. Skoro jsem nevnímala tu jeho otázku, kterou mi položil, než se ke mě takhle přiblížil. Ani jsem se nehla a hravě se usmívala. "Hmm, hádám, že spíš ještě výš." Usmála jsem se a odrazila se. Vyskočila jsem a chytila se větve přímo o kus nade mnou. Vytáhla jsem se na ní a zase se podívala dolů. "A ty? Hodláš mě chytit i tady?" Zaculila jsem se a pak přeskočila o větev vedle a zase o kousek výš.

Usměje se a začne ladně šplhat nahoru. Sledoval jsem ji a po chvilce se mě zeptá, jestli ji hodlám chytit i tady.
"Pro tebe bych si došel i na konec světa, takže strom není problém," zasměji se a začnu šplhat za ní. Pokaždé, co jsem ji měl na dosah mi zase utekla a kus výš a tímto způsobem jsme do dostali až skoro na vrch stromu, kde byly větve úzké, ale ještě unesly Mirysinu váhu. Zůstanu stát na jedné tlustší větvi kus pod Mirys, ale jelikož jsem stál a ona na větvi seděla, byli jsme ve stejné výšce.
"Trefila ses na jeden z nejvyšších stromů v okolí, podívej na ten výhled," vydechnu a rozhlédnu se. Opravdu jsme byli nad korunami ostatních stromů a ten, na kterém jsme byli pokračoval ještě o trochu výš. Větve byly ale už velmi tenké a nebylo by moudré po nich šplhat.

Řekne, že by si pro mě došel až na konec světa. Jen se nad tím pobaveně zasměju. "Znáš mě sotva dva dny." Řekla jsem pobaveně a šplhala výš a výš. Vždycky jsme počkala, až mě měl Darren skoro na dosah a až po tom, jsem mu zase utekla výš. Nakonec jsem zůstala sedět na jedné tenčí větvi, ale usnesla mě. Derren stál na větvi o kus níž, ale stál a tak byly naše oči ve stejné výšce. Usmála jsem se na něj a poslouchala, jak říká, že jsem vybrala jeden z nejvyšších stromů a že se mám podívat na ten výhled. Poslechla jsem ho a rozhlédla se. "Máš pravdu, ale..výš to bude ještě krásnější." Usmála jsem se a ignorovala varovný hlas v mé hlavě, že mě ty větve, které jsou ještě výš, už neunesou. Vstala jsem na nohy a vylezla ještě o pár větví dál. Chvíli se zdálo, že mě větve unesou, ale pak ta, na které jsem zrovna stála, praskla a já padala dolů. O dva metry níž jsem narazila zády o jinou větev, která se s hlasitým křupnutím nalomila a já bolestně zasykla, ale rukou se už chytila jiné větve. Bylo to jen tak tak a v rameni mi bolestně tepalo. Darren mě nemohl chytit, protože jsem byla přesně naproti, na druhé straně kmene a teď jsem se držela v úrovni půl metru pod jeho nohama. Rychle jsem se chytila i druhou rukou a přitáhla se na větev. Sedla jsem si na ní a zády se opřela o kmen. No...budu tam mít pořádnou modřinu, to se nedalo popřít. Ale zasloužila jsem si ji, když jsem byla tak blbá a lezla výš.

Jen se mi zasměje a tak pokrčím rameny a dál se rozhlížím po okolí. Mirys řekne, že nahoře to bude ještě krásnější a než ji stačím zastavit, začne šplhat nahoru. Neměl jsem z toho dobrý pocit a za chvíli jsem uslyšel zakřupání a viděl, jak padá dolů. Natáhnu se pro ni, ale větve se mi zapřou do těla a jen konečky prstů zavadím o její tričko.Zanadávám a s hrůzou sleduji, jak padá dolů. Naštěstí dopadne na větev o kus níž, než jsem stál a zasyčí bolestí. Ihned sešplhám za ní a posadím se na větev naproti ní.
"Už se nedivím, že sis při pádu z koně způsobila tu jizvu! Jsi neopatrná, málem jsem dostal infarkt!" řeknu a do mého hlasu se mi podaří vetřít "nefalšovaný strach."
"Nevykloubila sis rameno? Nemám se ti na to podívat?" zeptám se starostlivě a dále ji pozoruji.

"No jo..asi jsem neopatrná." Přikývla jsem a povzdechla si. Slyšela jsem, že se o ně asi dost bál. "Ale jdi, já něco vydržím." Zaculila jsem se omluvně. "Ano...prosím, ale radši až dole. Nechci odtud spadnout až na zem." Řekla jsem, ale ještě chvíli čekala. "Dole mi ho nahodíš." Pousmála jsem se a promnula si rameno. Nebyla jsem si tedy stoprocentně jistá, že ho mám vykloubené, ale mohlo tomu tak být. Počkala jsem, než Darren začne lézt dolů a pak jsem pomalu a opatrně lezla za ním a přidržovala se jen jednou rukou, tou která mě nebolela.

Přizná, že je neopatrná, ale potom řekne, že se jí na to rameno mám podívat až dole. Přikývnu a pomalu začnu lézt dolů. Vždycky jsem byl o kousek níž než Mirys a byl jsem připravený ji okamžitě chytit, kdyby padala. Nakonec se dostanu na nejnižší větev, která byla přes metr a půl vysoko nad zemí a s lehkostí seskočím dolů. Natáhnu ruce a když skočí i Mirys, chytím ji a opatrně postavím na zem.
"Tak ukaž, doktor Darren se ti na to podívá," ušklíbnu se a lehce se dotknu jejího ramena. Ruka jí bezvládně visela podél těla a rameno měla nepřirozeně nízko. Opatrně jí ho ohmatám, abych jí způsobil co nejmenší bolest a poté se povzdechnu.
"Zlomené ho nemáš, ale vykloubené ano. Sedni si, pokusím se ti ho nahodit..." řeknu s povzdechem.

Lezl dolů o kousek napřed než já a při seskoku na zem mě chytil a opatrně postavil na nohy. Stála jsem a skousla si ret, abych byla potichu, když mi opatrně ohmatával rameno. "Doktor jo?" Zasmála jsem se pobaveně a čekala. Řekl, že ho nemám zlomené, ale že je vykloubené. Přikývla jsem a prohlédla si své rameno. Pak jsme se chytila té větvě, která byla metr a půl nad zemí. "To je dobrý, nahoď ho." Zašeptala jsem a pevně se chytila, abych se jinak moc nehýbala, až mi to rameno nahodí. "Patří mi to. Když tak riskuji." Usmála jsem se. "Tak na tři, ať to mám za sebou." Zašeptala jsem pak a zavřela oči.

Nesedne si, místo toho se chytí větve nad námi a řekne, ať to udělám, ať o má za sebou. Povzdechnu si a stoupnu si za ní tak, že se zády opírala o můj hrudník.
"Fajn," zamručím s povzdechem a jednou rukou jí chytím okolo pasu a přitáhnu k sobě. Druhou jí chytím za rameno a rychlým pohybem, který jsem udělal za život víckrát, než dokáži spočítat, jí nahodím rameno do původní polohy. Okamžitě ji chytím kolem pasu i druhou rukou a přitáhnu ještě blíž k sobě.
"A je to," zašeptám jí do ucha a pousměji se. Svůj stisk jsem však nepovoloval a stále si ji držel u sebe.

Prokousla jsem si ret, protože jsem si myslela, že Darren napočítá do tří a pak mi ho nahodí. "A kde jsou ty čísla?" Zeptala jsem se bolestivě a podívala se na něj. Objímal mě kolem pasu, teď už oběma rukama a držel si mě u sebe celkem pevně. Možná si myslel, že se mi hned podlomí kolena nebo tak. Bolelo to jako čert, ale na nohou jsem se udržela. "Díky..." Zašeptala jsem, když ta bolest trochu ustoupila a opřela se o něj. Přeci jen to bylo příjemné, jen se tak opírat, když mi v rameni tepala stále dost silná bolest.

Překvapí mě, když nevyjekne a místo toho se kousavě zeptá, kde jsou ta čísla.
"Když počítáš, je to horší. Alespoň si to zapamatuješ a budeš opatrnější," odvětím a dále si ji držím u sebe. Věděl jsem, jak zatraceně to bolí a nehodlal jsem je pustit, dokud si nebudu jistý, že se opravdu udrží na nohou. A navíc se mi její blízkost líbila. Usměji se, když mi poděkuje a lehce zavrtím hlavou.
"Neděkuj," vydechnu a poté ji jednou rukou odhrnu vlasy z ramene. S úsměvem skloním hlavu a políbím ji na krk. Postupoval jsem od její klíční kosti až k uchu a hledal nějaké citlivější místečko. Stále jsem si ji pevně držel u sebe, ale kdyby se jen trochu zapřela do mých rukou, pustil bych ji. Nehodlal jsem jí do ničeho nutit, i když... Aktivuji svoji schopnost a trochu zvýším její chtíč. Prostě jsem si nemohl pomoct a už jsem to dělal tak nějak podvědomě, byl jsem na to zvyklý.

Obeznámí mě s tím, že když počítám tak je to horší a že si to alespoň zapamatuji a budu opatrnější. Hned jak to řekl, tak jsem neudržela smích a pobaveně vrtěla hlavou. "Obávám se, že já se nikdy nepoučím." Namítla jsem a zhluboka se nadechla. Pak mi řekl, že nemám děkovat a odhrnul mi vlasy z ramene. Trochu jsem znejistila, ale pak jsem ucítila jeho jemné polibky na mém krčku. Šel s polibky od klíční kosti až k oušku a když byl už dost blízko u mého ouška tak jsem se od něj odtáhla rychle. Zase jsem pocítila na kůži to divné brnění. Chvíli jsem se snažila zjistit, co to je a vůbec se tomu nebránit. A najednou jsem pocítila větší chtíč. Otočila jsem se k Darrenovi a přistoupila zase těsně k němu. Chtěla jsem ho políbit a chtěla jsem to udělat hrozně moc. Naprázdno jsem polkla a zadívala se mu do očí. Zase jsem se proti tomu obrnila a cítila ten chtíč jen jako brnění na kůži. Hmm, tak on na mě jde s magií? Sice jsem vůbec nevěděla, jak to, že jsem vůči tomu byla odolná, ale když jsem chtěla, neplatilo to na mě. Hodlala jsem ale hrát, jako bych byla v jeho moci. Natáhla jsem se na špičky a vášnivě ho políbila. Ten polibek trval snad věčnost a mě se zalíbil. Rychle jsem si připomněla, že to jen hraju a pak jsem mu zašeptala do rtů otázku: "Co jsi zač?"

Snažil jsem se najít nějaké citlivější místečko a hledal sebemenší náznak zachvění, nebo něco, co by mi prozradilo, že jsem na něj natrefil. Když se však dostanu blízko k jejímu uchu, rychle se odtáhne. Nechám ji a jen ji sleduji, po chvíli jsem v jejích očích viděl jasný chtíč a sotva jsem odolal pokušení se vítězoslavně ušklíbnout. Přistoupí ke mně a políbí mě na rty. Polibek jí s velkou radostí oplatím se stejnou vášní, jakou do něj vkládala ona. Chytím ji za pas a přitáhnu ještě víc k sobě. Užíval jsem si sladkou chuť jejích rtů a měl jsem pocit, že teď to bude už snadnější. Tento pocit ale okamžitě zmizí, když zašeptá tu zpropadenou otázku: "Co jsi zač?" Zarazím se a trochu se odtáhnu, ale jen na tolik že naše obličeje byly jen pár centimetrů od sebe.
"Jak to myslíš?" vydechnu zmateně a nadzvednu obočí. Vůbec jsem netušil, jak to myslí, ale měl jsem špatný pocit, že se nepotýkám s člověkem a že nějak zjistila, že já jím také nejsem.

Zeptal se mě jak to myslím a odtáhl se ode mě, ale jen o vážně maličký kousek. a spíš jen svůj obličej. Podívala jsem se mu do očí. "Nejsi člověk...nemůžeš být." Zašeptala jsem a dělala, jako bych byla stále pod jeho kouzlem. Ruce, které jsem doteď měla položené na jeho hrudi, jsem přemístila k jeho krku a pak s jednou zajela do jeho vlasů. Viděla jsem to jednou udělat jednu dívku ve městě a tak jsem to chtěla taky zkusit. Sladce jsem se usmála a přitiskla se svým tělem na to jeho. "Řekni mi co jsi zač..." Zašeptala jsem a přitáhla si ho do dalšího polibku. Tohle hraní si na dívku v jeho moci se mi líbilo! Mohla jsem si to užívat, protože jsem vlastně zatím žádného kluka nelíbala a tak jsem zkoumala a přitom doufala, že odhalím co má v plánu. Ale očividně to byla přízemní touha dostat mě do postele, zatím to tedy tak vypadalo.

Zašeptá, že nemůžu být člověk. Do háje! Takže je nejspíš také nějaká nadpřirozená bytost. Nemělo cenu to popírat, ale než stačím cokoliv odpovědět, znovu mě políbí. Zajede mi rukou do vlasů a pro jednou mi je nerozcuchá, bylo to celkem příjemné. Naštěstí to vypadalo, že je v mojí moci a tak se nemám moc čeho obávat, nebo ano? Znovu se mě na to zeptá, ale nedá mi vůbec šanci odpovědět. Ne že by mi to vadilo, stále jsem ji ochotně oplácel polibky a snažil jsem se je co nejvíce prodloužit. Přejedu jí rukama po bocích a potom se trochu odtáhnu.
"Démon," zašeptám, ale nenechám ji šanci odpovědět. Znovu jí vášnivě políbím na rty a více si ji k sobě přitisknu.
"A ty?" zeptám se mezi polibky a ještě znásobím sílu své schopnosti, aby cítila mnohem více chtíče než předtím. Viděl jsem tohle jako skvělou příležitost.

"Démon..." Zašeptal mi konečně odpověď do polibků, ale nedal mi šanci cokoli na to říct. Přitáhl si mě blíž k sobě a opět mě vášnivě políbil. Po tom polibku se ale zeptal, co jsem já. Zhluboka se nadechnu. "Zvěromág, zřejmě." Pousmála jsem se a zachvěla se, když se zase na kůži jeho magie zabrní, ale tentokrát jsem to cítila o hodně silněji. Co jsem chtěla, jsem už věděla, takže jsem se od něj odtáhla. Chvilku jsem zapřemýšlela, jestli to s ním hrát dál, nebo mu už teď ukázat, že má smůlu. "A..asi bychom se měli vrátit." Zašeptala jsem pak neurčitě, ale s úsměvem, abych tak získala více času, rozmyslet si, jak dlouho si s ním budu hrát. Vzala jsem ho za ruku ale čekala, jestli půjde nebo ne.

Prozradí mi, že je zvěromág. Ušklíbnu se, byla to jedna z těch lepších možností, nevím, co bych dělal, kdyby řekla, že je anděl. Najednou se však odtáhne s tím, že bychom se měli vrátit. Překvapeně se na ni podívám. Jakto? Moje schopnost by měl působit a... Leda že by se chtěla přemístit domů, to by byl vážně mnohem lepší nápad. S úsměvem přikývnu a lehce stisknu její ruku v té mojí.
"Fajn, pojďme zpátky," usměji se a pořád ji sleduji. Nijak nereagovala na to, že jsem démon, netušil jsem čím to bude. Možná něco plánuje a nebo jí je to jedno kvůli mé schopnosti? Vrtalo mi to hlavou, ale rozhodnu se nad tím moc nepřemýšlet. Přeci jen... Budu jednat, až se něco stane. To mi ale nebránilo v tom, abych přidal na ostražitosti.

Vyšla jsem směrem k mému domu a byla jsem ráda. Vypadalo to totiž že to pochopil, jako bych ho zvala do postele. "Už jsem pár démonů potkala." Pousmála jsem se nevinně, protože mi došlo, že od démonů se většina bytostí asi drží dál. "Nevypadáš na něj." Dodala jsem a trochu se začervenala. Ani jsem nevěděla kvůli čemu. Možná kvůli té blbosti, kterou jsem právě řekla. Copak fen vypadal jako démon? Měl také svou lidskou podobu. Skousla jsem si ret a radši zapřemýšlela nad tím, kdy tu hru utnu. Měla jsem chuť ho ale trochu potrápit a tak jsem si řekla, že ho v tom nechám jak jen dlouho to půjde.

"Vážně?" pousměji se. Nebylo moc časté, že by jste se setkali s démonem a vyvázli živí. Tedy... Pokud to byla Succuba nebo Incubus tak je to dost dobře možný. Většinou si vezmeme jen to, co chceme a necháme naše "oběti" naživu. Začnu se smát, když řekne, že na démona nevypadám a přitáhnu si ji k sobě. Pustím její ruku a místo toho jí tu svoji dám kolem ramen.
"Máme i lidskou podobu víš... Pokud jsi opravdu potkala i jiného démona, měla by jsi to vědět," zasměji se. Mířili jsme k jejímu domu a já se těšil na to, co bude následovat. Ušklíbnu se a v dálce už zahlédnu její dům.
"Hmmm, co budeš chtít dělat doma?" zeptám se s širokým úsměvem a nakloním se k ní trochu blíž.

"Já je jen...viděla." Zamumlala jsem a pousmála se nevinně. "Já to vím jen...no to je jedno." Pousmála jsem se, když řekl, že bych měla vědět, že mají i lidskou podobu. Zavrtěla jsem pobaveně hlavou a když mě objal okolo ramen, tak se k němu přitulím.
"Hmmm, co budeš chtít dělat doma?" Zeptal se mě. Vzhlédla jsem a viděla jeho široký úsměv. "Pokračovat...?" Pousmála jsem se a přinutila se ještě víc začervenat. Olízla jsem si rty a následně si spodní skousla. Ano, i takhle jsem ho hodlala provokovat. A užívala jsem si to, jak si sladce myslel, že jsem v jeho moci.

Nakonec řekne, že démony jen viděla, ušklíbnu se, ale nakonec přikývnu. Byla trochu zmatená, ale zatím jsem to připisoval mé magii. Odpoví, že chce pokračovat, zčervená a olízne si rty. Usměji se, mám nejspíš vyhráno! Donutím se zachovat stejné tempo, už jsme se blížili k jejímu domu. Nechám ji otevřít dveře a poté vejdu za ní dovnitř. Natlačím ji na dveře a tím je zavřu, uvězním ji vlastním tělem a okamžitě ji vášnivě políbím. Věděl jsem, že je to risk a že mě má magie pravděpodobně prozradila, ale i tak zvýším účinky mé schopnosti. Přejedu jí rukama od ramen až po boky, za které ji chytím, aby mi nemohla utéct. Na vteřinku se odtáhnu od jejích rtů, ale okamžitě se přesunu na její krk. Doufal jsem, že si to užívá stejně jako já a taky jsem věděl, že ji mám ve své moci.

Došli jsme až k mému domu a já odemkla a otevřela dveře. Vešla jsem a chtěla za Darrenem zavřít, ale místo toho mě on sám natlačil zády na dveře a tak jsme je spolu zabouchli. Uvězní mě mezi dveřmi a jeho tělem a vášnivě mě políbil. Sledovala jsem ho trochu překvapeně, ale hned jsem se poddala jeho polibku. Sjel mi rukama od ramen k bokům a za ty mě chytil. Jako by se bál, že mu i tentokrát uteču. Trochu jsem se lekla, že to teď už nezastavím, ale to byla blbost. Odtáhl se od mých rtů, ale hned se zase nalepil svými na můj krk. Vydechla jsem hlasitěji, než jsem chtěla, ale vlastně jsem za to byla ráda. Vypadalo to věrohodněji. Ale já se začala ztrácet v tom, co chci a co nechci a začala jsem přemýšlet, jak to skončí. Jistě, měl mě jen jako hračku! *Mirys - vzbuď se!* Pousmála jsem se vítězně a zapřela se Darrenovi do hrudi v ten moment, kdy na mě použil více jeho magie. Trochu jsem zaváhala, jako by mi to, že se tomu bráním, ubíralo energii. Ale to bylo přeci samozřejmé nebo ne? Ostrčila jsem ho od sebe a usmál se hravě. "Myslím, že pro dnešek by to stačilo." Usmála jsem se a po tom, co jsem ho odstrčila od sebe se vydám do kuchyně jako by nic. Trochu jsem při tom vrtěla zadečkem, abych ho ještě více provokovala. Nechala jsem ho tam přemýšlet, co se děje a sama si nalila vodu do sklenky a napila se.

Ušklíbnu se, když zaslechnu její hlasitý povzdech, měl jsem ji ve své moci! A ani to tolik netrvalo. S mými schopnostmi to bylo vážně skvělé. Jenže najednou se do mě zapře rukama a odstrčí mě. Zmateně se na ni podívám a když řekne, že by to dneska stačilo, pocítím ještě větší zmatení. Co to sakra? Překvapeně jsem sledoval, jak odchází a hravě vrtí svým zadečkem. Zůstanu stát na místě a přemýšlím, co se to sakra stalo? Jak to, že odolává mojí schopnosti? Že by byla nějakým způsobem imunní? Ale to by neměla být! Je přeci zvěromág a ti nemají být odolní proti magii! Počkat... Zamračím se při vzpomínce na jednu ženu, která byla také odolná vůči mým schopnostem. A málem jsem kvůli přišel o hlavu, když zjistila, co jsem zač. Ale to bylo už pár let zpátky. Rychlým krokem se vydám za Mirys do kuchyně a zůstanu stát kousek od ní.
"Co jsi zač? Jaké se jmenuješ celým jménem?" zavrčím na ni.

Jak jsem si myslela, zůstal tam docela dlouho stát a přemýšlel zaraženě co se stalo. "Copak? Něco se děje?" Zeptala jsem se a pousmála se. Ale to už Darren šel ke mě rázným krokem a zastavil se až kousek přede mnou. Ucouvnu, ale dívám se mu stále do očí. Zeptá se mě, co jsem zač a jak se jmenuji celým jménem. Vlastně ty otázky spíš zavrčí. "Jsem zvěromág, už jsem ti to říkala." Namítla jsem, ale nad druhou odpovědí váhala. "Proč chceš znát celé mé jméno?" Zeptala jsem se radši. Nějak se mi to nelíbilo, ale na druhou stranu jsem necítila žádný pocit, který by mi říkal, že mu to nemám vyzradit. Bylo to jen jméno ne? Ovšem jméno, pod kterým mě znal i můj mistr.