Mirys & Darren 18+

"Beru tě za slovo, až nebudeš mít kocovinu, rozhodně to musíme zkusit," zazubím se a poté se zamyslím, co bychom mohli teda dělat. Zamyšleně jsem ji pozoroval a přemýšlel, co by to mohlo být, nakonec si ale povzdechnu a pokrčím rameny.
"Každý relaxuje u něčeho jiného... U filmu, hudby, dobré knížky, procházky v lese, jógy... Nevím jak to máš ty a jestli to bude vůbec něco, co se dá dělat ve dvou... Každopádně můžu klidně přijít i jindy, doufám, že nijak neruším..." řeknu mile a přešlápnu na místě. Nakonec jsem se rozhodl, že se budu chovat co nejmileji umím a zkusím být velmi pozorný a ohleduplný. Netušil jsem, kdo by vyhovoval jí, ale... Tohle byl většinou dobrý způsob. Potřeboval jsem ji více poznat, abych se rozhodl, jaký přístup bude nejlepší, ale na to jsem potřeboval čas...

"Nene...Tedy nebudu tě tu držet. Ale můžeš tu zůstat. Nakonec jsem tě sem pozvala já, že jo." Namítla jsem a omluvně se usmála. "Tak..můžeme se třeba projít." Navrhla jsem tedy a pousmála se. Choval se mile a byl na mě hodný. Zkrátka něco, na co jsem nebyla vůbec zvyklá. Tedy kromě Fena, ale ani on na mě nebyl hned takhle hodný. Bylo to...zvláštní a neuměla jsem ten pocit zařadit, ale něco se mi na něm zároveň nelíbilo. Bylo to...zvláštním způsobem otravný a přitom jiný. Kéž bych ten pocit uměla popsat, ale co. *Teď zpět do reality!* "Procházka v lese, nezní tak špatně ne? Ale prozraď mi. Proč prostě neřekneš, co bys chtěl dělat ty? Kdybych věděla, co mi teď pomůže tak se tě neptám." Pousmála jsem se nevinně a šla pomalu ke dveřím.

Bylo dobré znamení, že mě nevyhazuje a tak jsem toho hodlal využít. Vesele se usměji a přikývnu, když navrhne procházku. Chtěl jsem se už vydat ven, jenže si všimnu jejího zamyšleného výrazu.
"Země volá Mirys," zasměji se, ale vůbec mě nevnímala, až po chvilce se probere a zeptá se mě, co bych chtěl dělat já.
"Právě nevím, co ráda děláš a u čeho relaxuješ, jen to ti alespoň trochu pomůže. Nejvíce ti pomůžou tekutiny a spánek, jenže to je otrava... A to co chci dělat, už dělám - trávím čas s tebou," usměji se mile a poté se pomalu vydám ke dveřím.
"Takže do lesa? Je tam v tuto roční domu krásně," dodám a otevřu jí dveře, aby mohla projít.

"Zase jsi mi neodpověděl." Namítla jsem zamyšleně, ale šla s ním ke dveřím. Prošla jsem ven a znovu si přehrála, co mi řekl. "Buď ses ještě nikdy neopil a nevíš co dělat, nebo se tý odpovědi vyhýbáš. A já soudím, že spíš to druhý." Prohodila jsem a zamkla za námi. "Takže...cos dělal ty, když ses poprvé opil?" Zeptala jsem se s úsměvem, ale už trochu podezíravým. Možná, že jsem byla trochu paranoidní...a možná jsem pátrala po tom, jak ho provokovat. Z nějakého mě neznámého důvodu mě to hrozně bavilo. Alespoň včera ano.

Jen se nevinně usměji, když řekne, že jsem znovu neodpověděl a poté se mě na to znovu zeptá. Neunikne mi její podezíravý úsměv a dojde mi, že si okamžitě musím něco věrohodného vymyslet. Sklopím pohled, trochu nervózně se zasměji a poškrábu vzadu na krku.
"No víš, ono je to trochu trapné..." zasměji se nervózně a rozejdu se směrem k lesu. Odkašlu si, donutím se krapet zčervenat a pogratuluji si, jak skvělý jsem herec, že se i na povel červenám.
"V podstatě jsem celej den strávil s hlavou v záchodě, zvracel a zbytek dne prospal... Na druhý den jsem přísahal, že už to nikdy neudělám, ale znáš to... Neodolal jsem..." znovu se nervózně zasměji a doufám, že mi to projde.
"Takže jsi na tom ještě dobře..."

Poslechla jsem si ho a trochu mě překvapilo, co řekl. "To jako vážně? Zjevně si toho vypil napoprvé o dost víc než já." Zacukaly mi zase koutky do úsměvu. Šla jsem pomalu do lesa vedle Darrena. Pořád mi tu něco nesedělo, ale to brnění na kůži zmizelo. Radši se zase začnu soustředit na svou společnost. "Takže...říkáš že už teď zvládám alkohol líp než ty?" Zaculila jsem se a prostě si musela rýpnout. "Takže ta výzva v pití nakonec nebude tak těžká co?" Zaculila jsem se na Darrena a pak se pousmála kolem. Zpod kraťasů mi vykukoval konec jizvy, kterou jsem získala při tom, co jsem rozptylovala démona, aby ho Fen mohl zabít, ale já si toho nevšimla. Nebyla jsem na ní zvyklá, abych si dávala pozor a zakrývala ji.

Zase si ze mě začne utahovat a tak na ni vypláznu jazyk a pobaveně zavrtím hlavou.
"To bylo hodně dávno! Už jsem se to naučil a určitě tě porazím!" zasměji se a lehce do ní šťouchnu. Chvíli ji pozoruji, než se ušklíbnu a zadívám se na cestu před námi. Měl bych jí to škádlení nějak oplatit...
"Dej si pozor, aby se ti to utahováni ze mě nevymstilo, taky bych ti to mohl oplatit!" prohlásím se smíchem a upřu na ní vyzývavý pohled, který doslova říkal: Jen si to zkus. Už jsem měl plán, co bych udělal a tak jsem ji k tomu tak trošku chtěl i vyprovokovat, abych ho mohl provést.

Prohlásil, že to bylo dávno a že mě určitě porazí. Zasmála jsem se pobaveně, jako by to bylo nemožný. Vlastně to bylo celkem pravděpodobný, ale to mi bylo v tuhle chvíli jedno. "Dej si pozor, aby se ti to utahováni ze mě nevymstilo, taky bych ti to mohl oplatit!" Varoval mě se smíchem a upřel na mě vyzývavý pohled. On si o to prostě říkal! "Ty mě? Oplatit?" Zopakovala jsem pobaveně a zasmála se. Pak jsem ho rozcuchala jako malýho kluka a culila se. "Vždyť bys mě ani nechytil." Zasmála jsem se pobaveně a rozeběhla se pryč. Zase mě naplnil ten úžasný pocit, když jsem ho mohla provokovat a sakra hodně se mi to líbilo.

Cha! Chytila se a dál mě provokovala. Rozcuchá mi vlasy a poté se rozběhne pryč. Jendou rukou si vlasy opět upravím, ušklíbnu se a rozběhnu se za ní.
"Ty malá potvůrko!" zakřičím na ni se smíchem a přidám do kroku. Měl jsem delší nohy, ale i tak byla zatraceně rychlá. Jenže já byl trénovaný démon a když jsem se dal do sprintu, začal jsem ji pomaličku dohánět. Dával jsem si však pozor, abych stále běžel lidskou rychlostí. Sice rychlostí trénovaného atleta, ale nevadí. S úsměvem ji chytím kolem pasu a oba nás shodím na zem. Dával jsem si však pozor, aby spadla na mě, do měkkého a neublížila si, poté ji však okamžitě převalím na záda na zem a zapřu se rukama abych byl nad ní. Skloním se a políbím ji na rty dřív, než stačí nějak protestovat, nebo se bránit. Trochu se odtáhnu a ušklíbnu se.
"Neříkal jsem, že nemáš provokovat?" zasměji se a poté ji jednou rukou začnu lechtat.

Zakřičí na mě něco o potvůrce a pak se rozeběhne za mnou. I přes mírnou bolest hlavy jsem se smála a běžela dál, ne tak rychle, jak bych běžela bez kocoviny, ale dost rychle. Stejně mě během chvilky dohnal a chytil kolem pasu. Ani jsem nemrkla a už jsem ležela na něm, na zemi. V dalším okamžiku jsem ale byla pod ním na zádech a on se skláněl nade mnou. Dívala jsem se mu se smíchem do očí, než mě políbil. Párkrát jsem zamrkala, ale hned na to prohlásil: "Neříkal jsem, že nemáš provokovat?" Zasmála jsem se a odstrčila ho od sebe, ale to už mě začal lechtat. "Nech toho!" Zasmála jsem se. Byla jsem lechtivá to ano, ale jen na určitých místech. Rychle jsem mu vyklouzla a pomocí svojí hbitosti se mu dostala na záda a zase jsem mu cuchala vlasy, protože to vypadalo, že to ho provokuje dost, když se za mnou tak rozeběhl a...políbil mě. Vůbec jsme teď nevěděla, jak si to vyložit a tak jsem si řekla, že nad tím budu přemýšlet až budu sama.

Se smíchem mě od sebe odstrčí, smála se a řekla, ať toho nechám, jenže to jsem nehodlal udělat. Vyklouzne mi a hned na to jsem ji měl na zádech a cuchala mi vlasy. Začnu se také smát, trochu se narovnám, takže jsem klečel na zemi a natáhnu ruce, abych mohl chytit ty její. Zabráním jí tak cuchat mi vlasy a po chvilce se mi povede setřást ji z mých zad. Pustím ji a otočím se směrem k ní.
"S tebou se vážně člověk nenudí," řeknu se smíchem, postavím se na nohy a natáhnu k ní ruku, abych jí také pomohl na nohy. Použiji ale více síly a tak nejenže se rychle vyhoupne na nohy, ale také narazí do mého hrudníku a tak si ji přitáhnu k sobě. S úsměvem se jí zadívám do očí a po chvilce svůj stisk trochu povolím, aby mě mohla kdykoliv odstrčit.
"Máš nádherné oči..." zašeptám s milým úsměvem.

Smál se se mnou, ale pak mi chytil ruce a setřásl mě. Zmínil, že se se mnou člověk nikdy nenudí. Na to jsem neměla co říct a jen se smála. "To záleží na člověku. S nudným typem toho moc neudělám." Zaculila jsem se a nechala si pomoct na nohy. Vytáhl mě ale dost silně, na což jsem nebyla připravená a vrazila mu do hrudi. "P-promiň." Pousmála jsem se a dívala se mu do očí, když si mě přitáhl k sobě. Na chvíli se mi zadíval do očí, ale pak svůj stiskl povolil. Hned jsem se o pár centimetrů odtáhla, čistě kvůli svému strachu... ano strachu ze sebe samotné. Na tváři mi ale stále hrál úsměv. Řekl, že mám krásné oči a já si až teď uvědomila, že mám stále dlaně položené na jeho hrudi. Měl ji tak pevnou a svalnatou. Stáhla jsem ruce zase k sobě rychle a pousmála se hravě. "Děkuju, táta mi vždycky říkával, že ty mám po matce." Pousmála jsem se a nevinně se odtáhla ještě dál. "Vypadá to, že hodně posiluješ." Zmínila jsem, abych mohla nasadit zase ten nefalšovaný úsměv, který jsem milovala na komkoli, takže i na sobě.

Omluví se za něco, co jsem plánoval, aby se stalo, což mě pobaví, ale nehodlal jsem jí to říct.
"Nic se nestalo," pousměji se a nechám ji od sebe odstoupit. Tiše jsem ji sledoval a neuniklo mi, jak rychle stáhla ruce, když si uvědomila, že je má na mém hrudníku. Řekne mi, že má oči po matce a že jí to otec často říkával. Jen s úsměvem přikývnu a poté se zasměji jejímu komentáři.
"Říkal jsem, že rád sportuji a zkouším nové aktivity," odpovím se smíchem. Byla pravda, že jsem toho vyzkoušel opravdu hodně a ani jsem netušil, co mě tak bavilo nejvíc. Prohlédnu si ji od hlavy až k patě a neunikne mi škaredá jizva, která ji vykukovala z pod nohavice.
"Také určitě sportuješ, co? Nějaký adrenalinový sport, co se může lehce pokazit a můžeš se i zranit? Smím se zeptat, co se stalo?" zeptám se starostlivě a kývnu hlavou směrem k její noze.

Sledovala jsme jeho oči, jak si mě prohlédl od hlavy až k patě. Říkal mi, že rád sportuje a zkouší nové aktivity. Přikývla jsem a zastrčila si pramínek vlasů za ucho. On se mě ale najednou zeptal, co se stalo a kýl k mé noze. Zamračila jsme se trochu nechápavě a pohlédla tam, co on. Rychle jsem si stáhla nohavici níž, aby zakryla jizvu. "Spadla jsem z koně." Zalhala jsem rychle a pousmála se. "Ráda se na koních proháním všude možně." Pousmála jsem se nevinně. V tom jsem zase tak moc nelhala. Jen že jsem teď sama jako kůň běhala, místo toho, abych na nich jezdila. Běhat jako oni bylo mnohem zábavnější. "No a co ty? Co děláš ty nejradši?" Zeptala jsem se a rozešla se zase dál k lesu pomalu.

Nezdálo se mi, že by si to udělala při pádu, to by musela spadnout na něco velmi ostrého a... No nechám to být a jen přikývnu.
"Také jezdíš? Je to jedna z mých oblíbených aktivit!" prohlásím nadšeně. Uměl jsem jezdit celkem dobře, před časem jsem se to učil a když jsem viděl její nadšení, když mluvila o prohánění po přírodě, musel jsem to prostě říct. Takhle jsme měli "další společný zájem." Vesele se na ni zazubím a poté se zamyslím nad její otázkou.
"Hmmm, nejraději? Jak jsem už řekl, jezdím, cestuji a mám rád různá bojová umění. A také běh, ať už v přírodě, nebo ve městě přes různé překážky," zasměji se a poté pokračuji v naší procházce.

Usmála jsem se a vyslechla si, co on rád dělá. "Promiň, ale nevypadáš na ten typ, který by se na koni proháněl po lese." Usmála jsem se a rozhlížela se kolem. Nakonec jsem ale zase pohlédla na Darrena. "A co ty a knihy?" Zeptala jsem se ho zvědavě. "Jsou staromódní a většinou nudné, ne?" Pousmála jsem se. Ano, připravila jsem mu takový malý chyták. Já sama knihy milovala a zajímalo mě, co si o nich myslí on, ale bez toho, aby věděl, jaký na ně mám názor. Každopádně, skoro všichni, koho jsme potkala rádi cestovali. Alex, Fen, Cora, Miriam a teď i Darren. Tohle bylo už vážně podivné! Ale nu což. Cestování byla určitě zábava, když na ní měli, aby si tuhle zábavu pořádně užili.

Zatvářím se uraženě a odfrknu si.
"Kousek za Atreiou je stáj, pronajímají tam koně, jestli umíš jezdit, můžeme tam někdy zajít a ukážu ti!" zasměji se, ale než stačím cokoliv jiného dodat, zeptá se mě, co já a knihy. Zadívám se na ni a když řekne, že jsou staromódní a nudné, tak ihned založím ruce na prsou a odfrknu si.
"Fajn, tak jsem staromódní a nudný i já, když rád čtu a preferuji knížky před všemi těmi blbosti, kdy můžeš číst na mobilu, nebo čtečce!" bylo lepší teď říct pravdu, knihy jsem měl opravdu velmi rád. Poskytovaly tolik informací, které jsem doslova hltal a nebyl jsem si jistý, jestli bych se s nimi někdy neprořekl.
"Už jsem říkal, že se rád učím nové věci, ne? To znamená i vědomosti a jazyky... Jak jinak se je chceš naučit? Navíc je mnoho skvělých autorů, jejichž knížky opravdu stojí za to..." neodpustím si nakonec a zeširoka se usměji.
"Takže vážně raději budu staromódní a nudný," dodám po chvilce se smíchem.

Další výzva, která se tentokrát týkala jízdy na koni. Zasmála jsem se pobaveně a přikývla. "Dobře, dobře. Beru tě za slovo." Usmála jsem se pobaveně. Moc dobře jsem o té stáji věděla. Půjčovala jsem si tam koně, než jsem zjistila, že se do této podoby umím proměnit.
Na mou otázku ohledně kníže ale odfrkne a řekne že teda je i on staromódní a nudný. Zasmála jsem se pobaveně. Byla to ironie. "Hmm dobře, zřejmě jsem tedy i já staromódní a nudná, ale tohle si o knížkách opravdu nemyslím." Objasnila jsem mu a usmála se nevinně. "To by chyták." Zasmála jsem se nevinně a pak do něj šťouchla.

Nakloním hlavu na stranu a zmateně se na ni podívám.
"chyták?" zeptám se nechápavě. Ta mála mrška! Je chytřejší, než jsem si myslel, nejspíš jí bylo divné, že sdílíme tolik zájmů a tak mě chtěla nachytat, jestli si jen nevymýšlím. Díky bohu, že jsem měl vážně široký okruh zájmů a vyzkoušel jsem snad už všechno. Možná bych ale odteď měl být upřímný. No, však uvidíme. Pořád jsem se však tvářil nechápavě.
"Proč chyták? Provedl jsem něco?" povzdechnu si a odkopnu malý kamínek, který jsem měl v cestě. Až teď se pořádně rozhlédnu kolem. Celou dobu jsem se soustředil na Mirys tak moc, že jsem si vůbec nevšímal krásné přírody kolem nás.

"Provedl?" Zeptala jsme se trochu zmateně, ale pak se zasmála. "Ne, ne to vůbec ne. Jen nepotkávám zrovna moc lidí, kteří by měli více společných zájmů se mnou." Usmála jsem se nevinně a zhluboka se nadechla čerstvého vzdoušku. Bylo tu tak krásně a svítilo sluníčko. Skoro žádný vítr, takže bylo ještě větší horko než včera. Došli jsme do lesa, kde byl stín a trochu chladněji. Pousmála jsem se a procházela se kolem stromů. Skousla jsem si ret, když jsem zahlédla větvičku na zemi. Vzala jsem ji a šťouchla s ní Darrena. Zaculila jsem se hravě a pak mu s ní rozcuchala zase vlasy a zároveň jsem od něj byla dost daleko, aby na mě hned nedosáhl. Kousek větvičky se ulomil a zůstal Darrenovi ve vlasech. Začala jsem se zase smát pobaveně.

Takže jsem se trefil... Oddechnu si, že se mi to podařilo alespoň trochu zachránit a jen chápavě přikývnu. Rozhodnu se to však nijak nekomentovat. Začínalo mi být trochu horko, ale alespoň v tom lese byl trochu chládek a tak zavrhnu myšlenku, že si sundám tričko a půjdu bez něj. Rozhlížel jsem se kolem, když do mě najednou něco šťouchlo. Otočím se na Mirys, která měla v ruce delší větvičku a sleduji ji s nadzvedlým obočím, když mi začne cuchat vlasy. Odfrknu si a vytáhnu si kousek větvičky z vlasů a hodím ji stranou. Zacukají mi koutky a rychle přiskočím k Mirys.
"Ty nepřestaneš co?" zasměji se, zatímco chytím její drobné ruce do těch svých a donutím ji ucouvnout o pár kroků dozadu, dokud nenarazí zády do stromu, na který ji přitlačím.
"Co s tebou?" zašeptám jí potichu do ucha a ušklíbnu se.

"Ty nepřestaneš co?" Zasmál se a vyndal si ten kousek větvičky z vlasů a odhodil ho. Se smíchem jsem zavrtěla hlavou. "Ne, já nikdy." Zasmála jsem se a sledovala ho, jak ke mě přiskočil a chytil mé ruce do těch svých. Na rozdíl od mých měl velké a silné ruce. Ne že bych nebyla silná, ale já spíše využívala sílu druhých i při soubojích. Donutil mě tím upustit větvičku a pak mě svým tělem natlačil na nejbližší strom za mými zády. Trochu se ke mě naklonil a do ucha mi zašeptal otázku, co se mnou. Usmála jsem se hravě a sledovala ho, co vymyslí. "Zřejmě nic?" Zavrněla jsem nevinně. Uvědomila jsem si, že jestli teď nějak nevyklouznu, tak mě znovu políbí. Ne že bych nechtěla znovu ochutnat jeho rty... Ale nechtěla jsem mu to dopřát tak snadno. Jedním pohybem jsem si vyprostila jednu ruku z jeho sevření a v dalším momentě jsem vyklouzla z prostoru mezi ním a stromem. Druhou mě stále ale držel a tak jsem se otočila a hned byla za jeho zády, takže by mi ruku musel pustit. Ne, rozhodně jsem nechtěla být jako ty ostatní dívky, které mu padaly k nohám jen za jeho krásný úsměv. "Tak lehce další polibek nedostaneš." Vyplázla jsme na něj jazyk a zaculila se.

Tahle hra mě začínala opravdu bavit a byl jsem rozhodnutý ji získat za každou cenu. Ušklíbnu se, když mi zavrní do ucha a chci ji políbit, jenže v tu chvíli se mi vysmekne a vyklouzne z mého sevření. Začnu se smát a zcela ji pustím. Otočím se na ni a pobaveně ji sleduji.
"Tak lehce další polibek nedostaneš," řekne mi hravě a vyplázne na mě jazyk. Ušklíbnu se a založím si ruce na prsou.
"Oh, takže ho dostanu, když se budu snažit?" zasměji se a pomalu se k ní rozejdu. Zastavím se až kousek od ní a natáhnu ruku, abych jí mohl pohladit po tváři.
"Tak to bych se měl opravdu snažit," zavrním pro změnu já a čekám, co teď udělá.

Zeptá se, jestli ho dostane, když se bude snažit. Zasmála jsem se a pokrčila rameny. "Hmm možná. To já nevím." Usmála jsem se provokativně a sleduji, jak jde zase ke mě. Natáhl ke mě ruku a pohladil mě po tváři. Tentokrát je to on, kdo zavrní a říká při tom, že to by se tedy opravdu měl snažit. "To je na tobě." Usmála jsem se hravě a natáhla se k němu, jako bych mu chtěla ten polibek dopřát. Na poslední chvíli ho ale místo na rty políbím na tvář a pak zase odběhnu. Zasmála jsem se hravě a schovala se mu za strom. "Kolik ti vůbec je let?" Víš kolik je mě, ale já nevím kolik je tobě. Hádám...kolem dvaceti?" Usmála jsem se a vykukovala na Darrena zpoza stromu.

Pozorně jsem ji sledoval a opravdu jsem si chvíli myslel, že mě políbí. Jenže na poslední chvíli nakloní hlavu na stranu a dostanu jen pusu na tvář. Zamračím se a nespokojeně zamručím. Odběhla o kus dál a znovu se smála, zatímco se schovávala za strom. Chovala se teď jako dítě a... Líbilo se mi to. Byla to příjemná změna. A taky jsem doufal, že bude hravá i v posteli. Ušklíbnu se a pomalu se rozejdu ke stromu, za kterým stála.
"Jednadvacet..." odpovím s úsměvem. Sice mi bylo mnohem víc, ale co... To vědět nemusí. Přeci jen jsem nebyl člověk. Tohle mě vážně bavilo, vymýšlel jsem si pokaždé nové příběhy, nové záliby a tvářil se jako ideální chlap pro danou ženu. Mohl jsem být pozorný romantik, rodinný typ, hravý kluk, nebo cokoliv jiného. Musel jsem jen správně uhádnout, co chtějí a poté byly moje. Některé věděly, že je to na jednu noc, některé se divily, kam jsem najednou zmizel, ale tenhle styl mi prostě vyhovoval. Ušklíbnu se a začnu obcházet strom, za kterým byla.