Mirys & Darren 18+

Odsunul mě trochu jednou ranou a vyskočil na nohy. Hned na to se po mě začal ohánět jako smyslů zbavený. Vyhýbala jsem se tak rychle, jak jsem jen mohla, ale přeci jen jsem na tělo pumy ještě nebyla tolik zvyklá a po pár ranách, kterým jsem se obratně vyhla, mě naneštěstí pak zasáhl dost silnou ránou do boku. Trochu jsem zavrávorala, ale hned jsem se zase vyhla další jeho ráně. Proměnila jsem se do lidské podoby, abych se mu mohla snáz vyhýbat a sama jsem ho párkrát trefila. "Omluv se a přestanu. Zavrčela jsem mu do obličeje, když jsem se k němu dostala celkem blízko, ale hned na to jsem odskočila o kus, aby mě nezasáhl další ranou. "Jsi nehorázný parchant, ale já umím být taky tvrdohlavá." Zavrčela jsem naštvaně a rozhodně nepolevovala, spíš naopak. Zase jsem účinky magie trochu zvýšila.

Její rány jsem ani nevnímal, stále jsem na ni bezhlavě útočil a zuřivě vrčel. Moje "lidské" vrčení přecházelo v to démonické a stále rychleji a rychleji jsem na ni útočil. Změní se do lidské podoby a zavrčí, že přestane až se omluvím. Hlasitěji zavrčím a prudce ji od sebe odstrčím. Byli jsme oba tvrdohlaví a ani jeden nehodlal couvnout. Cuknu sebou, když zvýší účinky magie, nechtěl jsem podlehnout, ale to nutkání už přecházelo ve fyzickou bolest. Znovu se kousnu do jazyku, ze kterého mi stále tekla krev a znovu se po ní vrhnu. Po několika ranách jí udeřím pěstí do žeber. Byl jsem naštvaný a přišlo mi, jako bych ztrácel hlavu a pomalu se ze mě stávalo nemyslící, zuřící stvoření, které by ji bylo i schopné vážně ublížit. Měl jsem zahrnout do kontraktu, že na mě nesmí používat moje schopnosti....

Snažila jsem se vyhýbat všem jeho úderům, to bylo však nemožné. Pár ran jsem schytala a pak jednu silnější do žeber. Odpotácela jsem se a chytila se za bolestivé místo. Radši jsem se začala soustředit i můj štít. Doufala jsem, že to bude i tentokrát fungovat. Stalo ještě chvilku, chvilku zvyšovat účinek té schopnosti na Darrena a zároveň udržet můj štít i proti jeho úderům. Snad vydržím. Jeho vrčení už ale nebylo lidské. Znělo spíš jako démona, který je opravdu rozzuřený. Já ale nepřestávala a neustále účinky magie zvyšovala. Ne, tentokrát neustoupím. Tentokrát se on podřídí mě! Byla jsem tím přímo posedlá. Rozhodně se nedám pokoj do té doby, než se omluví. Jedno nebo dvě slova by mu stačila a já bych přestala. Zatím jsem je ale neslyšela a tak jsem pokračovala.

Znovu jsem se na ni vrhl, ale má pěst do něčeho narazila a to změnilo směr mého úderu. Její štít! Naštvaně doslova zařvu a začnu zběsile útočit do jejího štítu, každá rána byla silnější a silnější, chtěl jsem jí ho rozbít a nepřemýšlel jsem nad ničím jiným. Chtěl jsem, ať přestane, ale nehodlal jsem se omluvit. Znovu zavrčím a mám co dělat, abych se nezměnil do své démonické podoby. Znovu udeřím do štítu, ale zároveň začnu pociťovat únavu. Ne fyzickou, ale psychickou. Čím dál hůř jsem odolával a proklínal jsem svoji schopnost. Jindy jsem ji miloval, právě teď nenáviděl. Odfrknu si a na vteřinku se zastavím, než se proti ní opět vrhnu, chtěl jsem ji vyčerpat, aby přestat musela a bylo mi jedno, co budu muset udělat.

Začal zběsile bušit do mého štítu. Já však necítila vůbec žádné rány ani otřesy. "Omluv se!" Sykla jsem na něj a probodávala ho při tom pohledem. Vážně jsem nehodlala couvnou a vztek mě naplňoval ohromnou silou, po pár minutách ale ucítím jak pomalu slábnu. On už ale musel být taky na pokraji, kdy se podvolí a omluví. Já jako první neustoupím! NE, to ne! Zvýšila jsem ještě o něco málo magii působící na něj a nespouštěla jsem oči z těch jeho. Vypadal víc než jen naštvaný. Byl rozzuřený jako opravdový monstrum se na mě vrhal znovu a znovu. Zatnula jsem zuby a donutila se ještě vydržet. Pak na chvíli najednou přestal. Myslela jsem, že to vzdal, že to už nevydržel, ale po pár vteřinkách se po mně zase vrhl.

Vší silou udeřím do štítu, poté se mi ale podlomí kolena. Vyplivnu krev, kterou jsem měl v puse a zahledím se do země.
"Omlouvám se!" zařvu hlasem, ve kterém bylo tolik emocí, že jsem je nedokázal rozlišit. Tohle bylo potupné. Stisknu ruce v pěst a zaryji si nehty do ruky. Z ranek mi začne po rukou stékat krev a poté pomalu vzhlédnu k Mirys. Probodnu ji nenávistným pohledem. Propaloval jsem ji svýma očima, ve kterých bylo tolik nenávisti... Nikdy jsem se nikomu neomluvil, nikdy jsem necítil lítost a tahle dívka mě k tomu donutila. Hodlal jsem jí to vrátit. Část mě říkala, že si za to můžu sám, ale tuto část jsem zavrhl a pomalu se postavil na nohy.

Po nějakých pár minutách přestal a padl přede mnou na kolena. Omluvil se mi ale propaloval mě nenávistným pohledem. Přestala jsem na něj používat magii a jen si udržovala štít. "Tak si to pamatuj, až tě příště napadne zase něco takového." Zavrčela jsem mu do tváře po tom, co jsem se k němu sklonila. Hned na to jsem se ale otočila a odešla zase domů. Povolila jsem a štít tak zmizel, ale ten proti magii jsem ani nemusela vyvolávat. Pokud jsem ho neuzamkla jako včera, byl tu. A já ho už nikdy nehodlala uzamknout a vzdát se ho. Nikdy a to obzvlášť s Darrenem na blízku. Vešla jsem dovnitř a zabouchla za sebou hlasitě dveře. Darrena jsem tam nechala ať si dělá co chce. Svého cíle jsem dosáhla, omluvil se mi a ještě k tomu jsem si procvičila ovládání jeho i své schopnosti. Za to jsem byla ráda, ovšem za včerejšek jsem se stále nehorázně styděla, alespoň že ta zlost z mě vyprchala. Vyběhla jsem schody do prvního patra a zavřela se ve svém pokoji, kde jsem si pak četla.

Zavrčí na mě, ale vůbec jsem ji neposlouchal, rozejdu se pryč, směrem k městu, potřeboval jsem si nějak zpravit náladu, ale teď se mi nic nechtělo. Jakmile jsem byl ve městě, naštvaně pěstí udeřím do stěny budovy a zavrčím. Ta svině! Cítil jsem se doslova vyčerpaný a tak jsem zamířil domů, kde jsem se natáhl na postel a ihned usnul.
Následující dny jsem se vyhýbal Mirys jako čert kříži. Každý večer a noc jsem trávil s nějakými ženami, ale stále jsem musel myslet na Mirys. Nenáviděl jsem ji za to, že mě donutila se omluvit. Tolik mě to vytáčelo. V životě jsem se nikomu ještě neomluvil a poděkoval jsem jediné osobě, kterou jsem jako snad jedinou respektoval, když mě vytáhla z průseru, který jsem si zavinil sám. Seděl jsem v baru a vyhlížel si další dívku, se kterou bych dneska mohl odejít.

Darren se vydal do města, to jsem ještě viděla, ale kam šel, to jsem už nevěděla a nezajímalo mě to. Mohl si za to sám! Celý zbytek dne jsem strávila v posteli s knížkou a četla si. Bylo to zajímavé čtení u kterého jsem nakonec i usnula. Mohlo za to samozřejmě i vyčerpání z magie, které jsem spotřebovala dneska vážně dost. A tak jsem spala ještě další den do poledne. Dny, které následovaly jsem strávila buď doma, nebo v lese. Rozhodně jsem nechtěla aby se tu objevil ten parchant a to se mi naštěstí i splnilo. Po dvou dnech jsem na něj ale přestala být až tak moc naštvaná a spíš jsem si to užívala. Zvládla jsem to! a donutila ho omluvit se. Musel mě nenávidět, takže jsme si byli kvit. Dneska to byl třetí den, co jsem ho neviděla a tak jsem se večer nádherně oblíkla, do krátkých tyrkysových upnutých šatečků a v nich jsem vyšla do města. Zamířila jsem do nějakého baru a přemýšlela nad tím, že by bylo zábavné Darrena potkat. Zároveň jsme se chtěla procvičit v magii. Ty tři dny jsem trénovala, ale sama takže jen svou schopnost. Ale zahálet jsem nechtěla v žádné.

Už nějakou dobu jsem flirtoval s pár dívkami a měl jsem i svou favoritku, právě jsme seděli jen my dva u jednoho stolu a smáli se nejrůznějším blbostem. Už teď jsem ji měl v kapse. Pousměji se a můj pohled z nějakého důvodu sklouzne na dveře, které se zrovna otevřou a vejde Mirys. Moc jí to slušelo, ale ve mě se okamžitě zvedla vlna nenávisti. Propálím ji pohledem, ale poté moji pozornost upoutá dívka vedle mě. Usměji se a pomalu se k ní začnu sklánět. Vášnivě ji políbím na rty a posadím si ji na klín, hladil jsem ji po zádech, zatímco ona zabořila ruce do mých vlasů. Bylo nám úplně jedno, že jsou tady s námi i další lidé. Bylo to ale zvláštní. Od té doby, co jsem se Mirys omluvil, nechtěl jsem používat svoje schopnosti. Nejspíš jsem si chtěl zvednout ego. A i tak jsem byl za ty tři dny úspěšný, stejně jako teď. Spokojeně se ušklíbnu a rozhodnu se Mirys ignorovat.

Vešla jsem dovnitř a usmála se zářivě hned. Zamířila jsem rovnou k baru, ale hned jsem na sobě cítila čísi pohled. Rozhlédla jsem se a mezi lidmi zahlédla Darrenovi oči. Propaloval mě nenávistným pohledem a tak jsem se jen pobaveně ušklíbla a šla k baru. On se pak ale sklonil k dívce, se kterou seděl u stolu a začal ji líbat. Přitáhl si ji na klín a hladil ji po zádech. Potichu jsem se zasmála a sedla si na barovou židličku. Barmana jsem měla v kapse hned, pomocí magie, kterou jsem si chtěla procvičit. A za pár vteřin mi nabídl i drink na účet podniku. Usmála jsem se a napila se z něj. Otočila jsem se k tanečnímu parketu a vyhledala nějakého hezounka, kterého bych mohla svést a pak nechat na pospas ostatním dívkám. Nakonec jsem se ale rozhodla, že svou oběť donutím otravovat jinou dívku. Přeci jen jsem dneska nějak neměla náladu na to, aby kluci obletovali kolem mě. A tak jsem si hrála s kluky, kteří marně ale i úspěšně otravovali slečna kolem sebe.

Sotva jsem ji viděl, přešla mě veškerá nálada a jediné, na co jsem dokázal myslet bylo, že odtud chci vypadnout. Odtáhnu se od mojí společnice a navrhnu, že půjdeme někam jinam, usměje se s tím, že si dá ještě jedno pití a půjdeme. Donutím se k úsměvu a přikývnu. Bylo to jen jedno pití. Nabídnu, že jí ho donesu a tak mi vesele řekne, co by chtěla. Rozejdu se k baru a zastavím vedle Mirys. Chtěl jsem něco kousavého poznamenat, nakonec si jí však nevšímám a jen objednám pití. Barman poodejde a dá se do jeho přípravy, trpělivě jsem čekal a ignoroval dívku vedle sebe. Byl jsem stále naštvaný a věděl jsem, že mě to jen tak nepřejde. Hledal jsem způsob, jak jí to vrátit a byl jsem schopný udělat téměř cokoliv. Zamračím se, tomu barmanovi to neskutečně trvalo! A když už jsem si myslel, že má hotovo zjistím, že teprve udělal dřívější objednávku. Tiše zanadávám a probodnu ho nevrlým pohledem.

Darren vypadal, že chce vypadnout jak jen brzy to půjde. Dívka, která na jeho klíně seděla však vypadala, že odtud hned tak odejít nechce. Uchechtla jsem se, ale pak si objednala drink a na ex ho vypila. To se ale už vedle mě objevil Darren. Otočila jsem k němu hlavu. "Copak? Dlouho jsme se neviděli." Uculila jsem se na něj provokativně. Jak mě bavilo vidět ho takhle naštvaného! "Vypadá to, že máš další oběť. Řekni mi pak, s kterou je to nejlepší." Zaculila jsem se na něj. "Nebo, že bys pořád myslel na něco jiného? Třeba na omluvy?" Provokovala jsem ho dál a tak strašně mě to bavilo! "Pročpak ses vlastně tak dlouho neukázal? Vypadá to, že máš času víc než dost." Nepřestávala jsem ho provokovat a culila se.

Začne na mě mluvit a každou větou mě provokovala. Ušklíbnu se a otočím se na ni.
"Hmm, měl jsem nějakou práci, copak, stýská se ti?" odpovím a probodnu ji pohledem, zeptá se mě, s kterou je to nejlepší v posteli a tak se podívám na dívku, se kterou jsem hodlal odejít.
"Hmm, na každé něco je, ale nejradši mám ty divoké," zasměji se, nehodlal jsem srovnávat ostatní s ní, i když byla pravda, že sex s Mirys jsem si vážně užil... Ona si vážně nedá pokoj... Připomene mi omluvy a tak se k ní nakloním.
"A co ty, vzpomínáš na naši společnou chvilku? Nechceš si dát další kolo?" ušklíbnu se a barman konečně přijde s tím pitím.
"No, musel jsem se věnovat Liadel, když teda za mnou přijela," odpovím, sice to byla lež, ale chtěl jsem Mirys vytočit a byl jsem zatraceně dobrý lhář.
"Škoda, že jí zase odvolali..." povzdechnu si a s pitím v ruce se rozejdu pryč.

Hned všechny mé provokace obratně otočí proti mě. Na první jsem hbitě odpověděla: "Přesně, stýská se mi po mém cvičícím panákovi." Taky jsem se ušklíbla a provokativně usmála. Na jeho odpověď o "těch divokých" jen pobaveně vydechnu a zavrtím hlavou. Nakonec mi ale přeci jen neunikne tiché provokativní: "Tak si pořiď kočku." Ale na jeho další, třetí, odpověď mě už začal štvát. No jo, ukázkovej kretén, co jsem od něj taky čekala? "Na další kolo tvé omluvy? Na to si vždycky čas najdu." Obrátila jsme to ihned proti němu, ale to už mu barman podával pití. Darren si ho vzal a ke mě ještě odpověděl na mou poslední provokaci. Zatnula jsem zuby a než stihl odejít, tak jsem mu sklenky vyrazila z rukou. "Jejda...omlouvám se, zřejmě si budeš muset počkat, než ti barman udělá další." Pousmála jsem se nevinně, ale barmana pomocí Darrenových schopností přesunula na opačný konec baru, aby se zajímal o jiné a zajisté náročné dívky. 
"A než ti ho vydá...máme dost času, abys mi řekl kde je má matka." Zavrčela jsem na něj varovně a probodla ho nenávistným pohledem.

Víceméně mi vyjde až poslední provokace, vyrazí mi pití z ruky, okamžitě se ohlédnu po barmanovi, který byl ale na druhém konci baru a zajímal se o někoho úplně jiného. Povzdechnu si a probodnu ji pohledem.
"Popros," odpovím jednoduše, otočím se k ní zády a rozejdu se pryč. Udělám sotva dva kroky a už se přede mnou objeví dívka, které jsem šel pro to pití.
"Kdo to byl?" zeptá se, nejspíš celou tu scénku viděla. Odfrknu si a lehce ji chytím za ruku.
"Na tom nezáleží, co takhle ale už jí?" zeptám se s úsměvem a tiše zajásám, když přikývne a propálí Mirys pohledem. Sám na ni hodím varovný pohled a vydáme se ke dveřím. Doufal jsem, že za námi nepůjde, ale jak jsem ji znal... Nedá mi pokoj.

"Popros," Namítl jednoduše Darren, ale hned se otočil a odešel za tou dívkou, která k němu ale už šla. Neslyšela jsem, o čem si povídají, ale to mě ani nezajímalo. *Tsse, já a prosit jeho? Nikdy!* Naštvaně jsem zavrčela, ale po té mi probleskl jeden nápad hlavou. Použila jsem magii na dívku, se kterou Darren právě odcházel. Pak jsem se zadívala na prvního kluka, kterého jsem viděla a oba dva jsem magií nutila, aby nechali všeho ostatního a šli k sobě. Nebylo to ani tak těžký a už se líbali. Byla jsem tak naštvaná, že jsem schopnosti využívala prudce a tak to i vypadalo. Protože po sobě lezli jak by pro ně nic jiného neexistovalo a jako by si to tu chtěli hned rozdat. Zadívala jsem se zase na Darrena a probodla ho nenávistným vyzývavým pohledem. "Já tebe prosit nebudu. Uzavřeli jsme kontrakt. Musíš splnit svou část." Zavrčela jsem, i když sem věděla, že mě nebude slyšet, tušila jsem však, že mi rozumí.

Viděl jsem její výraz jen na setinu vteřiny a přesto jsem jasně poznal odpor, který chovala k tomu, aby mě poprosila. Odfrknu si, byl jsem již ve dveřích, když jsem si všiml, že má společnice se mnou nejde. Otočím se a sleduji, jak leze po nějakém cizím chlapovi. Cítil jsem magii a bylo mi jasné, že je to Mirys. Začínal jsem litovat, že jsme ten kontrakt uzavřeli. Měl bych vymyslet něco, jak její schopnosti regulovat, přeci jen procházel přes mě... V hlavě mi svitne nápad, musím najít způsob, jak jí zabránit v používání mojí magie! Ušklíbnu se a přesto, že jsem přišel o společnost, otočím se a vyjdu ven z baru. Tušil jsem, co si teď Myris myslí, neplní svoji část dohody, jenže... Já jen blafoval, takže z toho žádný postih mít nemohu... Rychlým krokem se vydám do nejbližšího hotelu, měl jsem však špatný pocit, že jsem se dneska jisté dívky ještě nezbavil.

Darren si všiml až ve dveřích, že jeho společnice s ním dál nejde. Ušklíbla jsem se na něj, jenže on se pak otočil a vyšel ven sám. Zmateně jsem se za ním dívala a pak se rázným krokem vydala za ním. "Hej! Zastav!" Křikla jsem na něj. Skoro jsem přestávala ovládat svůj vztek a to bylo hodně špatný. Vřela ve mě krev a puma ve mě se začala zase zmítat. Ten provaz, na kterém jsem ji nyní držela, se zdál být tenký jako nitka. Nepatrný a brzy se také přetrhl. Zavrčela jsem jako puma, ne jako člověk. První, co se mi změnilo, byly oči, zuby drápy a ocas, se kterým jsem divoce naštvaně máchala ve větru. Až po tom jsem se začala měnit celá na pantera. A to před pár opilcema. Prostě jsem to už neovládala. Neuměla jsem to. Chytila jsem se za hlavu, ale puma mě velmi brzy  zahnala do kouta a převzala kontrolu. A brzy jsem i jako puma vypadala. Ani moc nečekala a hned se vrhla po důvodu, proč jsem tak vytočená a naštvaná, tedy po Darrenovi.

Vyběhne za mnou, tiše zavrčím a pokračuji v chůzi, jenže pak si všimnu, že se začala měnit. Tiše zanadávám a rozhlédnu se po ulici, bylo tady pár opilců, ale i tak ji odsud musím dostat. Opilci začnou něco pokřikovat a pak se rozeběhnout pryč. V tom stejném momentě se Mirys vrhne po mně. Okamžitě se otočím na patě a co nejrychleji se rozběhnu do parku. Byl odtud kousek a v tuto dobu tam snad nikdo nebude. Jako panter byla zatraceně rychlá, ale... Když jsem použil temnou magii, abych běžel mnohem rychleji než normální člověk, přibližovala se ke mně velmi pomalu, ale brzy mě dostihne. Naštěstí vběhnu do parku a okamžitě překulím stranou, aby mi panter neškodně přeletěl nad hlavou. Okamžitě vyskočím na nohy a zavrčím na Mirys, která se očividně neovládala.
"To se ani neumíš ovládat? Fajn, utahoval jsem si z tebe, tvá matka tady bude až pozítří, ještě nepřijela," zavrčím na ni, věděl jsem, že je to však zbytečné. Znovu se po mně vrhne, tentokrát však neuskočím. Dopadnu zády na zem a ona na mě, držel jsem si její zuby dál od těla a naštvaně na ni vrčel.

Jako panter jsem za ním hned vyběhla a pomalu ale jistě ho dohaněla. Kdyby nepoužil temnou magii tak už jsem ho dávno dostihla. Naštvaně jsem zavrcela a skočila mu po hlavě když už jsme byli v parku, ale on se překulil a já mu jen proletěla nad hlavou. Ale já nevěděla co dělám. A tak jsem se proti němu vrhala znovu a znovu. Pak ale neuhnul a dopadl na zada a já na něj. To co řekl jsem vůbec nevnímala. A snažila se ho kousnout naštvaně. Ale in se celkem dost bránil a nedovolil mi přiblížit se zuby k němu blíž jak na pár centimetrů. Vrcel na mě a stejně tak i já na něho. Zabořila jsem mu drápy do masa na hrudi, ale najednou jsem se cítila divně a slabá. Povolila jsem vsechny svaly a padla na něj ve spánku. Za mými zády se objevil někdo kdo ze mě vytáhl uspávací šipku, která mě zároveň nutila držet se v podobě pantera.
"Jsi v pohodě?" Zeptal se a odkulil mě z Darrena. Zřejmě si myslel, že je člověk. "No pěkně tě zřídil." Koukal na něj a podal mu desinfekci a obvazy. "Ošetři si to." Zamumlal a pak se otočil ke mě a svázal mi tlapy. "O toho pantera se postarám." Zamumlal ještě k Darrenovi i když sám věděl, že já opravdový panter nejsem.

Nemohla mě pokousat, stále však do mě zaryla drápy, zasyčím na ni, když najednou jí opustí veškeré síly a dopadne na mě. Okamžitě ji odkulím stranou a zadívám se na mladíka, který měl v ruce uspávací pušku. Hned jsem tušil, že to není náhoda, lidé sebou jen tak pušky nenosí, on byl na lovu. A vzhledem k tomu, že byl ve městě, nechtěl lovit obyčejnou zvěř, ale nadpřirozeno. Nebo jsem už paranoidní blázen a tohle jen jen jedna velká náhoda.
"Jo, jsem v pohodě," zamumlám, postavím se na nohy a opráším se. Podá mi dezinfekci a obvazy, váhavě si je od něj vezmu, ale když začne Mirys svazovat tlapy, zastavím ho.
"Promiň kamaráde, ale nenechám tě ji odsud odnést..." řeknu mu a donutím ho postavit se. Jeho nechápavý výraz se v mžiku změní v podezřívavý.
"Proč?" zeptá se a propálí mě pohledem.
"Je to moje číča, sice se občas nepohodneme, ale nemůžu tě nechat ji odnést," zasměji se a v ten samý moment na mě zaútočí, rychle se vyhnu jeho ráně pěstí, která by obyčejného člověka poslala ihned do mdlob a mě by hodně bolela.

Já byla bohužel v mdlobách. Zřejmě použil nějakou silnou látku, která se asi jen tak nesežene. Protože ani když jsem byla v bezvědomí, nepřeměnila jsem se do lidské podoby. A to nebylo normální. Už několikrát mě někdo musel uhodit a omráčit, abych ho nezabila a vždy jsem se probrala v lidské podobě. 
Lovec se tě pokusil ještě několikrát uhodit dost silně, ale pak i po tobě začal střílet uspávací šipky. Tušila, že nebudeš člověk, když si mě tak hlídáš. A on viděl mou přeměnu, i když to jsi ty nemohl věděl, bylo to tak.

Znovu se po mně několikrát ožene pěstí, vždy se mu vyhnu a když uvidím příležitost, udeřím ho dost silně do břicha. Rozkašle se a ustoupí dozadu, chtěl jsem vzít Mirys a odejít, jenže vytáhne pušku a já se taktak vyhnu uspávací šipce.
"Hah, i kdyby v ní byly třeba normální náboje, nepomůže ti," zavrčím na něj a dřív než stačí zareagovat, přesunu se k němu, pušku odsunu stranou a další šipka mi neškodně proletí kolem hlavy. Chytím zbraň do obou rukou a vrazím mu ji do břicha, pustí ji a odstoupí. Zákeřně se zazubím, otočím pušku a třikrát ho střelím. Podívá se na mě, než se mu protočí oči a dopadne na zem v bezvědomí. Hodím na něj pušku a otočím se k Mirys, která byla bohužel stále jako panter a tak i o dost těžší než v lidské podobě. Povzdechnu si, než ji s námahou zvednu a vydám se ke mně domů.

Jen díky mé schopnosti jsem se začala měnit už po cestě, kdy mě Darren nesl někam. Sice jsem měla svázané ruce i nohy, ale to mi bylo jedno když jsem byla stále v bezvědomí. 
Probrala jsem se po nějaké půl hodince, no možná o trochu déle. Pootevřela jsem zmateně oči. Naštěstí byla noc a tedy i tma, proto se mé oči celkem rychle a bez bolesti přizpůsobily, abych alespoň něco viděla. Pokusila jsem se pohnout, ale byla jsem pořád ještě ztuhlá. Porozhlédla jsem se kolem sebe. Vůbec jsem netušila kde to jsem. Donutila jsem se k pohybu, alespoň malém, kdy jsem si promnula oči a znovu se rozhlédla.