Kael & Dvojčata

"Předpokládám, že meditace a ovládání magické energie jako takové pro vás bude zatím moc těžké, takže bych začal tak, že se naučíte ovládat své schopnosti, které už máte" odpověděl jsem Rose, která už šla vedle mě a ohlédnul se na Rosali, která šla krůček za námi. "Jaká je vlastně tvoje schopnost?" zeptal jsem se Rosali, když mi došlo, že jsem viděl co dokázala její sestra ikdyž jsem ještě nevěděl jak přesně to dělá, ale nevěděl jsem co umí její sestra.
Když jsem si uvědomil, že na ní koukám už asi moc dlouho tak jsem se rychle otočil zase zpátky dopředu a radši sledoval cestu před sebou, abych tu sebou ještě trapně neplácnul na zem.
Když jsme byli téměř u lesa, něco mě napadlo a tak jsem se trošku zasoustředil a kousek před námi udělal cestičku z mé magické energie, která přesně kopírovala zem, ale po chvilce se lehounce stáčela nahoru a když jsme byli asi půl metru nad zemí, jakoby ve vzduchu jsem se zastavil a čekal na jejich reakci až si toho všimnou.

Pobaveně jsem se ušklíbnul a zaťukal nohou do podlahy z magické energie se slovy "Nevznášíme, necítíte snad, že na něčem stojíte? Začneme první lekci přímo tady... nesnažte se vidět, nebo cítit dotekem, snažte se vycítit svou myslí... svým citem pro magii na čem přesně to stojíme a kam až se to rozkládá" dal jsem jim chvilku aby to zkusili a pak dodal "pokud se vám to podaří, přejděte k okraji a na něm se zastavte, ale udělejte to až si budete opravdu jisté, jinak snadno spadnete přes okraj a ikdyž nejsme vysoko nebylo by to příjemné." Pak jsem byl potichu a nechal je aby se mohli soustředit a dal jim k tomu dost času. Vycítit něčí magii není snadné, ale když jí je tolik a je tak blízko nemuseli by mít problém, obzvlášť Rosali, u které jsem si všiml, že bude mít trošku větší nadání na magii.

"Výborně" řekl jsem a usmál se na Rosali a ikdyž se Rose nepodařilo přistoupit až na samotný okraj, stále byla schopná alespoň částečně vycítit mou magii, což bylo rozhodně dobře. Znovu jsem poklepal nohou o magii pode mnou a ta se snesla jako výtah dolů, kde se dotkla země a rozplynula se nám pod nohama. "Pokud dokážete vycítit magii, neměl by pro vás být problém také regulovat kolik jí zrovna používáte, aby se nestalo něco podobného jako když Rose zničila klec a použila zbytečně moc magické energie, což ji vysílilo natolik až upadla do bezvědomí". Přešel jsem do lesa a mezitím co jsem přemýšlel jak asi funguje schopnost, která ničí věci jsem našel trošku větší kámen, ke kterému jsem se postavil a otočil se na Rose "Tenhle kámen teď zničíš, ale máš čas a nikam nespěcháš, takže se na to prvně dobře připrav. Nepředstavuj si velikou sílu, nebo jak kámen letí roztříštěný na kusy... představ si radši jak se malé množství tvé magie prodírá vnitřkem kamene a jak ho odděluje atom od atomu dokud neztratí svou pevnost a nerozpadne se sám." Udělal jsem krůček od kamene a připravil si trochu magie abych mohl v případě nutnosti zaštítit kohokoli z nás kdyby se něco nepovedlo. "Nemusíš se ničeho bát, slibuji, že nedovolím aby se tvá schopnost dotkla čehokoli, čeho si nepřeješ." řekl jsem ještě a povzbudivě jsem se na ni usmál.

Pozorně jsem sledoval jak Rose, tak její magii a skutečně to vypadalo, že se snaží použít co nejmenší množství, ale když po chvíli kámen pouze praskl, znovu se neudržela a pokusila se přidat více magie a lehce jí to ujelo. Hned jak sem ucítil kolik síly magii přidala jsem kolem kamene udělal něco jako síť z magie a když se kus kamene rozletěl, všechny kousky jsem do ní chytil.
"Velmi dobře, ale příště stačí přidat malé množství, nebo prostě jen chvilku počkat než se dostaví výsledek i za použití menšího množství magie".
Pak jsem se otočil na Rosali "tak... tvým úkolem teď bude jak tě už asi napadlo vrátit rozbitý kámen do původního stavu, představuj si přesný opak než tvoje sestra. Představ si jak se kousky kamene skládají zpátky do původní podoby a jak po všech trhlinkách projíždí tvá magie a zaceluje je... stejně jako u tvojí sestry, není potřeba mnoho magie a radši si dej na čas".
Zruším svou magickou síť a všechny úlomky kamene spadnou na zem, já kývnu hlavou na Rosali na znamení, že může začít a čekám jak si povede.

"Moje začátky..." trošku trapně se zasměju "jooo, to nebylo nic příjemného... vlastně jsem na tom byl ještě donedávna hůř jak vy, s každou silnější emocí přicházely výbuchy magie, které jsem nedokázal ovládat a proto jsem si je musel odebrat, aby mi přestaly samovolně spouštět schopnosti" odpovím Rose.
Pak převedu svou pozornost k Rosali, která přišla blíž ke kameni a začalo ho pouze myšlenkou opravovat, chvíli to trvalo, ale nakonec byl jako před zásahem ničivé magie. "Výborná práce, jsi velice nadaná" řeknu s úsměvem a než si uvědomím co dělám k ní přijdu a pohladím jí po hlavě až jí trošku rozcuchám vlasy jako malou holčičku. Jen si uvědomím co dělám a znovu lehce zrudnu, rychle se otočím a zvednu ruku ke stroku do kterého pomocí magie vyříznu několik čtverců. Nadechnu se abych se uklidnil a s nově nabytým klidným výrazem, jako by se nic nestalo se podívám na Rose, která se na mě culila "teď po tobě budu chtít aby jsi zničila kus stromu pouze uvnitř těch čtverců a nechala vše kolem nedotknuté" a když už jsem její výraz nemohl déle vydržet jsem se otočil ke stromu a čekal než začne.

Čekal jsem jak si s novým úkolem Rose poradí a mezi tím jsem přemýšlel co se to se mnou teď dělo... proč si tak moc všímám Rosali a přehnaně reaguji když se k ní moc přiblížím. Pořád to nebylo dlouho co jsem si své emoce vrátil a tak jsem některé z nich cítil o něco silněji než by se mi líbilo. Když jsem za sebou ucítil magii, znovu jsem se začal soustředit na strom, ale úplně jsem zapomněl udělat cokoli pro případ, že by se něco stalo. Tentokrát Rose použila také svou magii na dálku a během chvíle už bylo ve stromě několik děr, které byly sice o něco větší než čtverce, které jsem načrtnul, ale zato byly všechny přesně umístěné na místech kde ty čtverce byly.
Otočil jsem se na Rose se slovy "Pěkná práce, krásná kontrola magie, ikdyž v ní znovu bylo víc síly než bylo potřeba" a zamířil k ní, ale došel jsem teprve k Rosali když jsem za sebou zaslechl zavrzání dřeva a pak hlasité křupnutí jak se oslabený kmen zlomil. Ohlédl jsem se na padající strom, který padal přímo na mě a Rosali.
Nevýhoda toho, že mám zpět své emoce je, že jsem přišel o své klidné uvažování v nebezpečných situacích a tak místo abych prostě použil k zastavení stromu magii jsem viděl v hlavě vidinu Rosali na kterou spadl strom a tak jsem ji rychle chytnul a uskočil stranou. Jak jsme padali na zem, ještě jsem jí pevněji objal a stočil se tak abych já dopadl zády na tvrdou zem a ona na mě.
Naštěstí jsem těsně před dopadem použil zcela reflexivně temnou magii, abych si posílil tělo a tak se mi při pádu nic nestalo. Podíval jsem se na Rosali, která ležela na mě, odhrnul jí vlasy z obličeje za ucho a zeptal se "jsi v pořádku?" ve tváři ustaraný výraz.

Když mi Rosali rozklepaným hlasem řekla, že je v pořádku strašně se mi ulevilo a když se pak na chvilku naše oči setkali polilo mě horko, ale tentokrát jsem se neodvrátil. Ztrácel jsem se v jejích světle modrých očích a každá vteřina se protáhla v minutu, po chvilce se však Rosali odtáhla a postavila na nohy. Rose k nám doběhla a hned se začala omlouvat. Natáhla ke mě ruku aby mi pomohla vstát a já ji s úsměvem přijal. "Nemusíš se omlouvat, tohle byla moje vina, slíbil jsem, že se postarám aby se ani jedné z vás nic nestalo, ale nedával jsem si dostatečný pozor. Už se to znovu nestane, slibuji" řeknu směrem k oběma a kajícně skloním hlavu. Pak se rozhlédnu kolem na kusy stromu rozházené dokola a prohlubeň v zemi pod stromem, podívám se na Rosali a řeknu "až se trochu uklidníš, myslíš, že by si to všechno dokázala vrátit do původního stavu?" možná to znělo trochu chladně ikdyž jsem jí dal čas na uklidnění po tom co se stalo, ale když by byla v nějaké bitvě nebo jiné stresové situaci kdy by někdo potřeboval třeba vyléčit, nebo spravit obranou zeď, taky by jí nikdo nedal moc času na uklidnění pokud vůbec nějaký.

Když Rosali prohlásila, že by byla na kaši kdybych ji nestrhl stranou trochu se mi ulevilo, že to nebrala jako chybu z mojí strany. Na mou otázku jen lehce přikývla, párkrát se zhluboka nadechla a rozhlédla se po škodách kolem. Pak zavřela oči a všechno kolem se rozpohybovalo, kusy stromu se začali zvedat a dávat dohromady a všechno kolem co padající strom poničil taktéž.
Za chvíli už bylo vše až na malou prohlubeň v zemi jako dřív a Rosali si radši sedla jak ji ta spotřeba magie vysílila. Když zamumlala, že má pro dnešek dost, Rose přikývla, klekla si k ní a objala ji. Já chvilku počkal než se sestry pustili, přešel k Rosali ke které jsem se sklonil, chytil ji za ruce a podíval se jí přímo do očí, při čemž jsem jí pomalu zaléval svou vlastní magickou energií aby se její zásoby obnovily, ale dával si pozor abych jí jí nepředal moc "teď by to mělo být lepší... vedla sis skvěle" řekl jsem s něžným výrazem než jsem se zvedl a otočil k Rose, které jsem se taky letmo dotkl a trochu energie jí předal, ikdyž nevypadala, že by byla nějak unavená, přeci jen také nějakou dobu dnes trénovala. "Dnešní praktická část lekce zdá se tady končí, ale pokud máte nějaké otázky, rád vám na ně odpovím" řekl jsem a otočil se čelem k oběma sestrám.

Když jsem se s nimi podělil o svou magickou energii a řekl, že jim odpovím na jakékoli otázky, tentokrát to nebyla Rose, ale do té doby tichá Rosali kdo mě zasypal otázkami a tak jsem je hned zodpověděl.
"Pouze jsem vzal malou část ze své velké zásoby magické energie a podělil se o ni s vámi, když se naučíte do jisté míry ovládat svou magickou energii, není to nic těžkého i vy to za chvilku určitě dokážete" řekl jsem a pak dodal "a máš pravdu, je to to samé co jsem udělal tehdy pro Ari" zarazil jsem se a pohlédl na Rose "Arianu?" zeptal jsem se zmateně a tázavě na ní hleděl.

Poslechl jsem si vše co mi Ariana říkala a poprvé si je obě pečlivě prohlédl když se postavili vedle sebe. Když se pak Naomi omluvila a řekla, že si ze mě chtěli vystřelit jen jsem udělal krok k nim a s úsměvem řekl "jak si vás někdo může splést, vždyť jste každá úplně jiná". Myslel jsem to zcela upřímně, jejich výraz v obličeji, jejich vystupování a povaha, jejich barva očí a také zabarvení jejich magické energie, kterou jsem cítil naprosto čistě.
"I kdyby vás tu bylo mnohem víc, stejně poznám tu jednu kterou bych hledal, jelikož bude mnohem krásnější než všechny ostatní" řeknu ještě a na okamžik pohlédnu Naomi do očí se zářivím úsměvem, než jim podrazím nohy magickou energií a těsně nad zemí je do ní chytím a pomalu položím na zem "a když už jsme u toho vystřelení si z někoho" uculím se a pro jistotu uskočím o krok zpátky.

Začínal jsem mít hravou náladu a tak jsem trochu doufal, že se holky přidají, ale že po mě skočí ve své vlčí formě jsem opravdu nečekal, přitiskli mě tlapama k zemi a vycenili na mě zuby v něčem co měl být zřejmě pobavený úšklebek. Sáhl jsem po magii a pomocí CounterForce vyhodil jejich přední tlapy o několik desítek centimetrů nahoru, přičemž jsem si dával pozor abych nepoužil moc síly, a vytvořil si na zádech z temné magie křídla, kterými jsem se jediným mávnutím dostal z pod vlčic než jejich tlapy dopadly zpět dolů. Vzlétl jsem pouze půl metru nad zem aby na mě bez problému dosáhli a rozletěl se směrem od nich. "Chyťte mě jestli to dokážete" zavolal jsem na ně uličnicky přes rameno, kličkoval mezi stromy a vzpomněl si na náš první trénink. Vytvořil jsem před nimi několik malých stupínků z magie o které by mohli zakopnout pokud si jich dostatečně brzo nevšimnou a doufal, že formou hry by se mohli naučit používat nebo alespoň vycítit magii o něco rychleji.

Okamžitě se za mnou rozběhli a já si to namířil k okraji lesa, aby jsme měli více místa bez stromů kolem. Když jsem se po chvilce ohlédl, byla za mnou už jen Naomi, která navíc zakopla o jednu z mých překážek a tak jsem zpomalil a nakonec úplně zastavil když se chvilku nezvedala. Trošku ustaraně jsem se podíval jejím směrem, ale hned jsem si uvědomil, že to je zbytečné. Přece se jí nemohlo něco stát jen proto, že lehce zakopla.
Zapátral jsem tedy kolem sebe myslí a všiml si, že se mě snaží Ariana oběhnout z boku, kde žádné překážky nebyly a tak aby jí to nebylo líto a aby měla taky trošku tréninku jsem ze strany odkud se ke mě blížila udělal vedle sebe stěnu z magie vysokou jako já když jsem byl ve vzduchu. Stěna byla dost pevná aby ji nedokázala prorazit tělem kdyby si jí nevšimla, ale zároveň dost slabá aby ji mohla zničit svou magií kdyby se o to pokusila. Ikdyž je tu vždy možnost, že když si jí všimne tak ji prostě oběhne. Usoudil jsem, že pokud se jí podaří jakýmkoli způsobem dostat kolem té zdi, zaslouží si možnost mě chytit a tak jsemzůstal na místě a čekal co se stane.

Naomi se zvedla a pomalu se rozběhla směrem ke mě, ale nevypadalo to, že by se na mě chtěla vrhnout a tak jsem si jí nevšímal a svou pozornost přenesl k Arianě, která běžela plnou rychlostí přímo proti stěně z magie. Když už jsem se začal bát a říkat si jestli ji nemam radši zrušit a vyhnout se už se rozletěla a Ariana mě povalila k zemi.
Za chvilku k nám došla i Naomi a obě se proměnili zpět do svých lidských podob a lehli si vedle mě na zem. Když Ariana prohlásila, že to nebylo fér, došlo mi, že myslí mé používání magie a tak jsem se jen zasmál a řekl "to samé bych mohl říct já o vaší vlčí podobě a navíc... neměli jste takový problém s vycítěním mé magie jako poprvé a zvládli jste to za pohybu a ještě v momentu kdy jste neměli důvod to čekat. Úžasný výkon, vy obě." Pak jsem si klekl vedle nich a rozcuchal jim oběma vlasy na hlavě s úsměvem, který říkal jak jsem na jejich zlepšení pyšný.