Fen'lin & Kael

Letěl jsem nad rozsáhlými lesy směrem k horám a jen tak napůl jsem dával pozor na cestu. Jednak jsem se snažil skrýt svou vlastní magii, ale také vycítit přítomnost démonů. Už asi dva týdny jsem dostával hlášení o tom, že Feraelovi démoni překračují hranice blízko vysokých hor a potřeboval jsem, aby to někdo prověřil. A jelikož jsem se dokázal přesouvat velmi rychle a měl jsem práce plné zuby, rozhodl jsem se to vzít do vlastních rukou a udělat si malý výlet. Zatím jsem narazil na jednu jednotku, zabil je, získal nějaké ty informace a vůbec mě neuklidnily zprávy o tom, že se Ferael snaží ulovit nějakého mocného tvora. Hledal jsem další démony a prozkoumával oblast, zatím jsem ale úspěšný nebyl. Najednou však ucítím něčí silnou magii. Byla sice temná, ale tak nějak... Nezvykle jiná. A navíc podivně povědomá, i když jsem ji nikam nedokázal zařadit. Ihned tím směrem zamířím a po chvilce prudce přistanu pár metrů od lidsky vypadajícího a povědomého mladíka. Zůstanu stát na místě a jen se na něj zkoumavě zadívám, zatímco přitáhnu křídla blíže k tělu a prudce švihnu dlouhým ocasem ze strany na stranu.

Stále jsem mlčky pozoroval mladíka přede mnou a z nějakého důvodu jsem si nemohl vzpomenout, odkud ho znám. Když na mě však promluví s tím, že pokud jsem jeden z Feraelových démonů, tak jejich lov selhal a pokud někdo jiný, tak na mě nemá náladu, konečně si vzpomenu na to, odkud ho znám. Založím si ruce na prsou, prudce švihnu ocasem ze strany na stranu a na tváři se mi objeví úšklebek.
"Takhle zdravíš staré známe, Kaeli?" zasměji se a byl jsem celkem rád, že znovu vidím temného... Tedy polovičního temného anděla, se kterým jsme zachraňovali svět.
"Co tady děláš? Démoni neradi vidí temné anděli v podsvětí... Dost vynikáte," zazubím se a trochu k němu popojdu.

Kael byl napjatý, nervózní, což bylo zvláštní, neříkal, že nemá emoce? Poté se však uklidní a nejspíš usoudí, že mu nic nehrozí a odpoví mi, že tady plnil nějaký úkol a není mu jasné, jak se sem dostal. Prozkoumával okolí a už když to jen říkal, rozzáří se mu oči. Ušklíbnu se, teď už vypadal jako obyčejný, nadšený mladík a ne jako prázdná schránka, která sice vtipkovala, hašteřila se, ale jeho oči zůstávaly prázdné. Už nebyl bez emocí. Zeptá se mě, kdo jsem a že jsme se nemohli setkat zase tak dávno, v tu chvíli mi dojde, že se můj vzhled celkem drasticky změnil a vůbec jsem se nedivil, že mě nepoznal.
"Fen'lin... Trochu... Jsem se za tu dobu změnil," odpovím s úsměvem.
"Zachraňovali jsme společně Atreiu, pamatuješ? Za ten pohlavek se omlouvám.." řeknu, abych rovnou zahnal jeho případné pochyby a hned na to si vybavím, že říkal něco o Feraelovi.
"Setkal ses s démony od Feraela? Loví tady nějakého tvora, přišel jsem je zastavit," řeknu zvědavě, pokud někoho viděl, další informace by se rozhodně hodily.

V momentě, kdy mu sdělím, kdo jsem na mě zůstane chvíli zírat s otevřenou pusou, ale po chvilce se zase uklidní a přejede si rukou po hlavě, jako by si na tu ránu vzpomněl. Teď... By byla ještě větší. Zacukají mi koutky, ale jsem opravdu rád, když mi řekne, že se o ně postaral, ale jeho samolibý úsměv se mi vůbec nelíbil. Nejspíš měl pravdu, vyřešil mi jeden celkem velký problém.
"Díky, vytáhl jsi mi trn z paty... Někdy ti to oplatím," pousměji se, ale když si uvědomím, že mám po práci, úsměv mi na chvíli zmizí z tváře a s nechutí se otočím směrem, kde pár desítek kilometrů daleko bylo hlavní město Západního království. Povzdechnu si, představa toho, že bych se měl zase vrátit k práci se mi vážně nelíbila a tak se znovu otočím na Kaela a zadívám se na něj, jako by mě od toho mohl zachránit... Což taky mohl...
"No... Jestli chceš, můžu ti chvíli dělat společnost a trochu tě tady provést, přeci jen se tady nejspíš vyznám lépe, než ty," ušklíbnu se. A taky byla větší pravděpodobnost, že ho nic nesežere...

Znovu se mu rozzáří oči a v tuhle chvíli jsem věděl, že mám vyhráno. Potlačím úšklebek a když už klidněji poznamená, že to bude bezva, pokud nemám nic lepšího na práci, zacukají mi koutky. 'Ne, jen řídit jedno království, nic zajímavého,' pomyslím si a když si vytvoří křídla z temné magie a naznačí mi, že je připravený, máchnu křídly a vznesu se do vzduchu. Hned byl vedle mě a tak zamířím dál od hranic přes které jsem nemohl... Tedy mohl, ale byl by z toho velký průser... Přemýšlel jsem, co mu ukázat jako první, ale dojdu k závěru, že bude nejlepší ukázat mu okolní přírodu, nějaké ty potvory, pokud na nějaké narazíme a k večeru se můžeme vrátit do hlavního města. Po chvilce se mě zeptá, co tady dělám a tak na něj pootočím hlavu.
"Řekněme, že jsem se tak trochu přestěhoval z Atreii zpátky... Domů," odpovím s úsměvem a znovu se zadívám na cestu. Všimnu si pohybu pod námi a tak se trochu přiblížím ke korunám stromů a zpomalím.
"Smečka Xerasů, na ty si dávej pozor, ve vzduchu jsi v bezpečí, ale pokud jsi na zemi, roztrhají tě," poznamenám při pohledu na démonické psy, kteří si nás po chvilce všimnou a jeden z nich po nás vychrlí kuličku ohně, které se s lehkostí vyhnu.

Sice jsem se ohni vyhnul, ale nedošlo mi, že je i Kael na ráně. Věděl jsem však, co dokáže a tak jsem si s tím hlavu nelámal. Jen jsem pobaveně sledoval, jak oheň obalil temnou magií a hodil ji zpátky, zatímco trefil jednoho Xerase do čumáku. Pobaveně se ušklíbnu a znovu zamířím někam dál do lesů, když se mě můj společník zeptá, zda jsou tady i normální zvířata.
"Definuj normální... Ne všechna dokáží používat magii, v tom případě ale vynikají fyzickou silou... Tohle není lidský svět, kdyby se zdejší bestie neuměly bránit, jejich druh již dávno vymře. Není to jen o démonech a tvorech, kteří tady žijí, i počasí umí být dost kruté," pousměji se a trochu přidám, byl jsem zvědavý, jak rychle Kael dokáže letět a navíc toho takto prozkoumáme víc.
"Takže z tvého pohledu tady nic 'normálního' nenajdeš... I koně tady máme masožravé," zasměji se.
"Vždy počítej s tím, že tě to bude chtít sežrat."

Poklidně jsme si letěli dál, viděli jsme hned několik tvorů a pokud jsem o nich něco věděl, hned jsem to Kaelovi sdělil. Připadal jsem si jako průvodce a užíval jsem si tyto pohodové chvíle. Po nějaké době jsem však dostal pocit, že nás něco sleduje a tak jsem zpozorněl, přestože jsem nic neviděl, ani neslyšel. To bylo také to jediné, co mě zachránilo před Hexem, který se vedle mě najednou objevil. Obalím se temnou magií a zapřu se do jeho tlamy, aby mě nemohl kousnout, přesto mě ale táhl k zemi.
"Loví v párech!" stačím ještě zařvat na Kaela, než se začnu soustředit na otravného ještěra. Napřáhnu ruku a vší silou ho z boku praštím do hlavy, čímž ho od sebe dostanu a ihned roztáhnu křídla, abych zastavil svůj pád. I Hex roztáhne křídla a zmizí.
"Umí neslyšně létat a zneviditelnit se, dej si pozor, někteří překousnou i železo!" zařvu na Kaela a uvolním kolem sebe několik výbojů elektřiny, která zasáhne i Hexe, který zasyčí bolestí a donutí ho to zviditelnit. Ušklíbnu se a když po mě ve vzduchu chňapne zuby, máchnu křídly a dostanu se nad něj, takže neškodně proletí pode mnou.
"Chceš si hrát, ještěrko?" zasměji se pobaveně.

Ohlédnu se po Kaelovi, zda nepotřebuje pomoc, ale vypadalo to, že si poradí. Jeho loutka držela Hexe za křídla a ten rychle padal k zemi. Pochyboval jsem, že ho to zabije, ale věděl jsem, že si mladík poradí. Ale to už jsem se musel věnovat svému protivníkovi, který byl rozzuřený a plnou rychlostí ke mně mířil. Pobaveně se ušklíbnu, než zamířím přímo nahoru. Dráček mě následoval, ale byl jsem o trochu rychlejší než on. Přesto jsem ho nechal pomalu se přibližovat a když jsme byli hodně vysoko a on měl rozevřené čelisti jen kousek od mojí nohy, mé tělo obalí elektřina, která mi dá mnohem větší rychlost, se kterou máchnu křídly a dřív, než se tvor vzpamatuje kolem něj prosvištím a svůj pád zastavím až téměř nad korunami stromů. Hex už zase letěl ke mně, ale přestože měl křídla stažená až k tělu, aby letěl co nejrychleji dolů, byl stále dost vysoko. Natáhnu ruce před sebe a vytvořím rudo-černý oštěp tvořený velkým množstvím vysoce koncentrované temné magie, než se napřáhnu a velkou rychlostí ho mrštím proti Hexovi. Narazí mu přímo do čela, ale kvůli velké magické explozi jsem nemohl vidět, co přesně se mu stalo. Když však magie zmizela, nebyla po něm ani stopa. Spokojeně se usměji a otočím na Kaela, zda nepotřebuje pomoc, ale měl jsem pocit, že se se svým protivníkem už vypořádal, zatímco já si s ním pouze hrál.

Kael už ke mně mířil se zdviženým palcem a o Hexe se už určitě postaral. Vyčítavě se na mě otočí s tím, že doufal, že se mi už skoro vyrovná a uraženě si odfrkne. Okamžitě se začnu smát a přiletím blíž, abych ho poplácal po rameni, hned na to se ale raději vzdálím, aby jsme nezavadili křídly o sebe.
"Také jsi zesílil a pokud tě to uklidní... V tvém věku jsem o takové síle mohl jen snít. Přes tisíc let tréninku a zkušeností se na tebe podepíše a upřímně bych si připadal dost trapně, kdyby mě překonal.... Devatenáctiletý špunt," zasměji se, máchnu křídly a rozhodnu se pokračovat v cestě. Přeci jen takové malé zdržení nás nemohlo zastavit a navíc se ani jeden z nás nezranil.
"Jak to teď vypadá s Atreiou? Dlouho jsem tam nebyl," zeptám se zvědavě.

Byl jsem pootočený na Kaela, když mi odpovídal, že Atreia stále stojí a je stále plná nadpřirozena. Když poznamená, že je čím dál hezčí a zčervená, ušklíbnu se a i když změní téma, rozhodně jsem to nehodlal nechat plavat, ale i tak se rozhodnu první odpovědět na otázku.
"Ano, máme stejná města i vesnice, jako znáš z lidského světa. Jen trochu jinou architekturu... Podsvětí je rozdělené do pěti království, teď jsme v západním... Bydlím v hlavním městě, můžu tě tam provést, jestli chceš," odpovím a po chvilce se mi na tváři objeví úšklebek.
"Tak čím dál hezčí? To jsem si taky říkal, když jsem potkal mou budoucí manželku... Potkal jsi nějakou dívku? Kdepak jsi ji nechal?" zasměji se a máchnu křídly tak, abych lehce narazil do Kaela, hned na to se však vzdálím.

Znovu se nadchl jen nad myšlenkou toho, že objeví nové místo. Pobaveně nad tím zakroutím hlavou, ale ještě víc mě pobaví, když celý zrudne a otočí se tak, abych mu neviděl do obličeje. Nakonec mi ale přeci jen odpoví, že potkal před pár dny vlkodlačici jménem Naomi a dodá, že sám netušil, že skončí v podsvětí, když dneska vycházel z domu.
"Myslím, že jsem objevil další magnet na problémy," pousměji se, ale když se mě zeptá na mou milovanou, neubráním se širokému úsměvu a zasněnému výrazu.
"Ne, upírka," odpovím pobaveně a usměji se.
"Potkali jsme se v Atreii, pracovala jako herečka a jsme spolu už přes dvacet let... Jmenuje se Ireth a pokud přežijeme cestu až do hlavního města, určitě se s ní potkáš," zasměji se a nevědomky zrychlím.

Otočím se, ale zjistím, že za mnou Kael není, zmateně se rozhlédnu a všimnu si, že za mnou rychle míří, ale byl mnohem níž, než před chvílí. nechápavě se na něj zadívám, ale hned mi vysvětlí, že Ireth zná, že se spolu setkali, sice spolu strávili jen jeden den, ale i tak se toho stalo hodně a dostali se i do smrtelné situace. Dostanu tik do oka, ale po chvilce si povzdechnu.
"Jí říkal, že jsi magnet na problémy... Co se stalo?" zeptám se zvědavě a trochu zpomalím, abych mohl letět vedle Kaela. Už jsem tak nějak zamířil domů, k hlavnímu městu, ale i tak bude celkem trvat, než se tam dostaneme. To ale vůbec nevadilo, zatím konverzace nevázla, nebylo trapné ticho a pořád jsem měl co se dozvědět.