Temné Bratrstvo: Kael

Sotva jsem se vrátil do sídla Temného Bratrstva narazil jsem na Balaura, který se zastavil a pohlédl na mě. Nemyslel jsem si, že by mohl tak rychle zjistit, že dodávám informace Esperům a tak jsem se k němu otočil a zeptal se "potřebuješ ode mě něco?" když stále nic neříkal. Astaroth si myslí, že jsme moc hodní co se přijímání nováčků týče a tak jich máme zbytečně moc, aniž by nám k něčemu byli a tak nařídil, aby se rozdělili do skupin po dvaceti a bojovali spolu s tím, že jen ti nejlepší zůstanou řekne a hlasitě si oddychne jako by říkal ach jo, co to zase vymyslel. Nic víc mi neřekl a už mě hnal dolů k arénám s tím, že ostatní tam už dávno jsou, ale když už jsem se ukázal, měl bych tam jakožto nováček být taky. "S tvou silou se ale nebojím toho, že by si neprošel" řekl ještě, než mě opustil před arénou, ve které už byly ostatní nastoupení.
Vešel jsem tedy také dovnitř a všiml si, že kolem arény je bariéra, která zajistí, že starší členové, kteří se přišli podívat nebudou muset odrážet magii, která vyletí z arény ven. Devatenáct protivníků, kteří nemusí být všichni zrovna slabý... to se mi moc nelíbilo, ale dokud se budou prát mezi sebou a není to všech devatenáct proti mě, nebyl to zas takový problém. Jakmile Balaur odstartoval souboj, bylo od pohledu jasné, kdo je jen amatér a na koho bych si měl dávat pozor. Všichni ti nedočkavý slaboši vyletěli proti nejbližšímu protivníkovi a začali se rvát, zatím co pár dalších zůstalo stát a jen ostražitě sledovali dění kolem. Když se na mě rozběhli dva protivníci, jen jsem mávnul rukou a pomocí "Betrayal" je naštval jeden na druhého a tak jen proběhli kolem mě a pustili se do sebe. Krom mě tu byli ještě další tři, kteří se do bojů nezapojili a jen kroužili kolem arény a sledovali ostatní. Jeden z nich vypadal na vlkodlaka a další dva museli být démoni podle jejich temné aury, ale nemohl jsem si být jistý, protože ani jeden z nich se zatím neproměnil. Jen tak zkusmo jsem na každého z nich poslal jednoho Essence Eatera a sledoval co s ním provedou. Muž, který vypadal na vlkodlaka ho zničil jediným úderem, který byl tak rychlý, že jsem si ho všiml až když byla jeho ruka zpět u jeho pasu a oba démoni po něm střelili nějakým kouzlem, které jen neškodně proletělo kolem a tak ho jeden chytil a roztrhl napůl a druhý se rovnou proměnil a velkými čelistmi ho rozcupoval. Vrátil jsem se pohledem do středu arény, která teď byla posetá těly několika raněných a pár mrtvých. Vypadalo to, že se už celkem vytřídili a očividně také unavili, čehož si jistě všiml i démon, který se před chvílí proměnil a tak skočil mezi zbylé protivníky a během pár vteřin je všechny povraždil, včetně těch už zraněných, kteří se nemohli bránit. Nebyl to hezký pohled a už teď jsem věděl, že ho nenechám tuhle arénu opustit živého, i kdyby mě za to měli potrestat. Druhý démon a vlkodlak ho očividně také považovali za největší překážku a tak se proměnili a vyrazili proti němu. Jen jsem povytáhl obočí, částečně překvapený nad jejich hloupostí a částečně uražený, že mi nevěnovali pozornost a tak jsem materializoval svůj luk a začal nashromažďovat magickou energii do šípu, který jsem spojil s Essence Eaterem aby proletěl jakoukoli magickou ochranou. Přesto si mě ani jeden z nich nevšímal a tak jsem se už vážně naštval a napumpoval do šípu energie co to jen šlo, než jsem ho vypustil. Druhý démon se v tom momentu otočil mým směrem a uhnul šípu z cesty, což ukazovalo, že si na mě celou dobu dával pozor, zatím co druzí dva se jen na chvíli zarazili když démon odskočil a šípu si vůbec nevšimli, dokud vlkodlakovi neurval ruku a démonovi neproletěl hrudí. Jediné s čím jsem nepočítal bylo, že šíp také proletěl bariérou kolem arény a mířil přímo na Astarotha. Ten se na můj vyděšený výraz jen ušklíbnul a aniž by se na šíp podíval mu uhnul hlavou a chytil ho do ruky, kterou ho přelomil na půl a nechal zmizet. Při tom pohledu mi přeběhl mráz po zádech a znovu jsem si říkal, jestli byl dobrý nápad dávat informace Esperům s někým takovým v Bratrstvu. Když jsem se znovu začal soustředit na protivníky před sebou, všiml jsem si, že vlkodlak už odešel aby si nechal ruku znovu přišít, démon s dírou v hrudníku byl na místě mrtvý a druhý démon... byl pryč. Okamžitě jsem aktivoval veškeré obrané schopnosti, které jsem měl, vyvolal si za záda Shadow Puppet a začal se rozhlížet kolem. Ve chvíli kdy jsem ucítil, že Shadow Puppet byla téměř okamžitě zničena jsem se otočil, vyvolal si křídla a odskočil, ale za mnou nikdo nebyl. Vyletěl jsem nad střed arény a znovu začal sledovat své okolí, ale to už mi něco přejelo přes záda a já ucítil palčivou bolest. Znovu jsem se okamžitě otočil a temnou magií si ucpal ránu, abych zastavil krvácení, ale znovu za mnou nikdo nebyl. Co to bylo? Teleportace, nebo nějaká neviditelnost... nemohl jsem přijít na to jak to dělá a tak jsem kolem sebe na několik metrů rozprostřel svou magickou energii a doufal, že je pouze neviditelný a bude se jí muset dotknout, aby ke mě došel. Pro jistotu jsem se také začal pohybovat, ale jakmile se mi na ruce objevil další šrám a magie mi řekla, že se nepřítel objevil přímo vedle mě, bylo mi jasné, že není jen neviditelný, šlo o nějaký způsob teleportace, ale netušil jsem, kam se teleportuje když zrovna neútočí, protože uvnitř arény určitě nebyl. Dokonce jeho zbraň byla dostatečně silná na to, aby prošla mou bariérou z magické energie, což bylo velice špatné. Přestal jsem se tedy pohybovat a zaměřil se pouze na svou magii, která mi řekne jakmile se někde objeví a nachystal si CounterForce. Když se tentokrát ukázal u druhé ruky, CounterForce, které jsem taktak stihl aktivovat se povedlo útok zastavit což mého nepřítele očividně šokovalo, jelikož mu chvíli trvalo, než znovu zmizel a já si mohl prohlédnout, že na mě útočí pouze ruka s dýkou koukající z jakéhosi portálu či co. Buď tedy tvořil portály z úplně jiného místa a moje šance na výhru byla celkem malá, nebo tu byla ještě jedna možnost a sice, že se pouze přemisťoval mezi dimenzemi a stále tady byl, pouze jsem na něj nemohl zaútočit a v takovém případě si myslím, že bude muset jednou za čas zpátky do naší dimenze, jelikož takové schopnosti byly velice nebezpečné a on jistě nechtěl zůstat na dobro uvězněný v jiné dimenzi. Okamžitě mě tedy napadl jeden zajímavý nápad, který jsem se okamžitě rozhodl vyzkoušet. Provedl jsem pár rychlých simulací v hlavě a pak vystřelil několik desítek šípů spojených s Evade a ty se začaly odrážet od všeho co trefily a létaly všude kolem. Jakmile jsem si všiml nějaké mezery, vystřelil jsem do ní další šíp a během chvíle se po aréně prohánělo skoro dvě stě šípů, které prolétali všude krom místa na kterém jsem byl právě já a pokud můj nepřítel vystrčí třeba jen nos, okamžitě ho trefí hned několik z nich. Musel jsem čekat několik minut, ale nakonec se moje teorie ukázala jako správná a démon vyletěl z portálu, který musel vést do jiné dimenze a s veškerou svou silou se snažil zastavit šípy, které na něj mířily. Chvíli se mu to dařilo, ale když jeho obrany povolili a pár šípů se mu zabodlo do těla, nechal jsem zbytek zmizet a hned po tom co jsem zkontroloval, že je naživu, i když v bezvědomí jsem ho donesl k léčitelům, kteří se postarali o jeho i má zranění.

Doneslo se ke mě, že si Bratrstvo všimlo, že jim umírá více členů než dříve a tak pověřili několik členů aby zjistili, jestli mezi námi není nějaký špeh, nebo zrádce. To pro mě nebylo moc dobré, ale když se na to podívám jako na příležitost ze sebe odvézt pozornost a podezření, nebylo to zase tak zlé. Stačilo najít ty, kteří byly onou misí pověřeni a taky někoho, na koho to hodím místo sebe. Najednou někdo zaklepe na dveře a tak se k nim vydám, abych otevřel. Ano... moje situace není zatím o nic horší, ani lepší než dřív. A taky bych se asi teď nějakou dobu neměl vídat s Rachel, řeknu si jen co otevřu dveře a zůstanu s otevřenou pusou zírat na... Rachel, která tam stála jako by nic. Protočím oči a pozvu jí dál. Tak jo, teď si teprve můžu začít dělat starosti o svůj život.
Nastínil jsem Rachel situaci a společně jsme přišli s plánem, že na někoho hodím obvinění ze zrady a jakmile bude uvězněn, nebo zabit, dám Rachel vědět a ona přestane Esperům dodávat informace ode mě, čímž zajistí, že úmrtí členů společenství se sníží. To bude stačit k usvědčení obviněného a já budu z radaru. Teď už jen vymyslet jak na to, ale to už byl můj problém a tak jsem ji vyprovodil, přičemž jsme před mým domem narazili na Balaura, který si se mnou chtěl promluvit. Jako bych už dneska těch šoků neměl dost… Díky Rachel však Balaur nepojal žádné podezření a vše bylo v klidu. Jakmile jsem byl zase sám, začal jsem tedy konečně přemýšlet nad tím, jak to všechno správně udělat. Prvním krokem bylo samozřejmě zjistit, kteří členové mají za úkol pátrání. Vyptávat se v Bratrstvu by byla sebevražda, takže jsem to musel zjistit nějak sám… vážně jsem musel? Měl jsem v Bratrstvu pár lidí, kteří mi dlužili službičku, když jsem jim pomohl, nebo naopak mlčel když něco provedli a tak jsem se rozhodl to zkusit. Když jsem dorazil do sídla Bratrstva, zjistil jsem však, že nikdo z těch několika, které jsem hledal tu není. Jeden se potuloval po Atrei a další dva byli na misi a tak, jelikož mě nenapadalo nic jiného, co bych měl dělat jsem se vydal bloumat Atreiou a pokusit se najít toho bláznivého nováčka, který si krátil chvíle posloucháním za dveřmi a sbíráním informací. To byla tehdy sranda, když jsem ho chytil, když poslouchal za dveřmi Kařina pokoje. Jeho výraz byl k nezaplacení a mě bylo jasné, že se mi jeho informace jednou budou hodit, tak jsem ho nechal jít s tím, že nemá zapomenout, že mi to dluží. Chvíli jsem jen tak chodil Atreiou, než jsem se naštvaně zastavil s tím, že to nemá cenu. Město bylo moc veliké na to abych ho takhle náhodou našel a létat nad městem pomocí křídel nebo magie bylo asi tak bezpečné, jako se teď hned otočit a jít říct Astarothovi, že já jsem ten zrádce. Chvíli jsem tedy uvažoval co dál, ale najednou mě napadlo perfektní místo, kde by asi teď mohl být a rozhodně to stálo za zkoušku.
Vydal jsem se k hospodě na okraji Atrei, kam chodili ti co neměli moc peněz pít levný alkohol a přesně podle očekávání tam seděl mezi největším hloučkem lidí a všem jim platil jednu skleničku za druhou, jen aby mu řekli co se kde děje a co kde kdo viděl či zaslechl. Přišlo mi kruté ho jen tak vytáhnout z hloučku lidí, které si tak pečlivě nastřádal kolem sebe a tak jsem pouze vypustil trochu magické energie jeho směrem a vyšel ven, ve chvíli kdy se na mě otočil. Bylo mi jasné, že mě poznal a rovněž mi bylo jasné, že mě nenechá dlouho čekat, což se samozřejmě ukázalo jako pravda, když nervózní mladý Xaphan vystrčil hlavu ze dveří a když mě spatřil, vyklouzl za mnou ven. “Potřebuješ ode mě něco Kaeli?“ zeptá se mě, ale nepodívá se mi do očí. “Ty jsi ten, co dokáže zaslechnout i to o čem si nikdo nepovídá… řekni mi, kteří členové Bratrstva byli pověřeni nalezením toho špeha?“ zeptám se a nesnažím se znít výhružně, spíš zvědavě.
Nějakou dobu jsem to z něj sice musel tahat, ale nakonec mi prozradil něco, co mě dost potěšilo. Mise na které byli další dva členové, kteří mi dlužili laskavost byla právě ta najít špeha a kromě těch dvou byla zadána pouze jednomu dalšímu. Zaměřil jsem se tedy na jeho nalezení a… a co? Zneškodnění? Svedení ze stopy? Podstrčení falešných důkazů? Počkat, žádné jsem neměl.
No co, to je jedno, prozatím ho musím hlavně najít. Nějakou dobu jsem prohledával všemožná místa, která mě napadla, že by tam mohl být, ale nikdy jsem neměl štěstí. Po pár hodinách jsem to vzdal, jak vlastně najdete člověka, který se skrývá a snaží se také někoho najít. Měl jsem hned několik schopností, které mi dovolovali nebýt nalezen, ale žádnou, která by mi pomohla někoho najít, což mě právě teď začínalo velice deptat. Naštvaně jsem šel městem, když jsem si všiml známé tváře a hned se mi zase projasnil den. Nenašel jsem sice démona, kterého jsem chtěl, přesto se mi však poštěstilo a narazil jsem na Incubuse, který také pátral po špehovi a už jsem začal vymýšlet, jak toho využít. Vypadalo to, že právě pomocí svých schopností tahal informace z nějaké mladé upírky, která nepatřila k Bratrstvu a tak jsem chvíli počkal. Využil jsem ten čas k dalšímu přemýšlení a když jsem si všiml, že se loučí, nenápadně jsem se k němu připojil. Jakmile si mě všimnul, cuknul sebou, ale hned se na mě usmál “Kaeli… páni to je náhoda, kde se tu bereš?“. Taky se usměju, jelikož i když na mě jeho síla šarmu neměla vliv, stále to byl bezva chlapík, který vycházel snad s každým. “Vlastně jsem tě hledal Kime… slyšel jsem, že děláš na té misi s hledáním zrádce“ řeknu a hned zvážním. Neodpoví mi ani ano, ani ne, ale z jeho výrazu jasně křičela otázka *Jak to víš?*.
Znovu jsem se ušklíbnul, jelikož jsem se tomu nedokázal ubránit a dodal “Spike s Levim na ní dělají taky a doneslo se mi, že Levi by mohl být tím koho hledáte, což jak sám uznáš se mu velice hodí, když teď může vyšetřování sám sebe zamést pod koberec“. Kim na mě chvíli nevěřícně koukal, ale nakonec vytáhl mobil a zavolal Spikovi, který nebyl daleko aby přišel za námi.
Během chvíle jsme seděli v kavárně a vymýšleli jak najít Spika, kterého díky tomu co jsem jim řekl, už stoprocentně považovali za zrádce. Netrvalo nám to ani půl hodiny a měli jsme bezvadný plán, který jsem samozřejmě v duchu dotáhnul k dokonalosti, aby vážně Spike vypadal jako zrádce. Spike, který exceloval v iluzích a neviditelnosti mohl volně létat nad městem a hledat, aniž by ho někdo viděl a také ho během hodinky našel. Dal nám zprávu, že je v parku Atrei a není sám, což mi přímo hrálo do karet. Okamžitě jsme se s Kimem vydali za ním a když jsme přišli na místo, objevil se u nás Spike, který zrušil svou neviditelnost. Všichni jsme zamaskovali naši magickou energii jak nejlépe jsme dokázali a pozorovali Leviho ze stínu stromů okolo parku. Netušil jsem s kým se to baví, ale podle jeho aury muselo jít o nadpřirozeného. Ještě chvíli jsme tam tak stáli a čekali co se stane, když už to Kim nemohl vydržet a řekl, že bychom se měli dostat blíž. Opatrně jsme se tedy posouvali, ale jakmile jsme byli dost blízko, abychom jim jasně viděli do tváře, dostal jsem další bezva nápad a zastavil své dva společníky. “Umí někdo z vás odezírat ze rtů?“ zeptám se a když oba dva zavrtí hlavou, v duchu zajásám. “Já ano, tak buďte potichu a nechte mě soustředit“ řeknu, upřeně se zahledím Leviho směrem a začnu si vymýšlet. Řeknu těm dvěma, jak se Levi právě domlouvá o nějakém přepadení a jak doufá, že Temné Bratrstvo brzy bude vést někdo jiný. V tu chvíli jsem musel hrubou silou zastavit Spika, aby se na něj nevrhnul, ale díky bohu nás neprozradil a já si byl alespoň jistý, že mi to všechno žerou.
Znovu jsem se podíval na Leviho a znovu začal vymýšlet proud jejich konverzace. Řekl jsem překvapeně, že to vypadá, že se začínají o něčem hádat… o nějakém rozkazu? Pak jsem řekl těm dvěma ať se jdou postavit na jiná místa, kdyby si nás náhodou Levi všiml, aby neutekl a jakmile byli dost daleko, poslal jsem k Levimu, který teď vůbec nebyl ve střehu proud magie. Začal jsem ho pomalu ovlivňovat pomocí Betrayal a zesilovat veškeré negativní emoce, které cítil vůči osobě, která stála naproti němu.
Jakmile jsem ho ovlivnil dostatečně, zařval něco čemu jsem nerozuměl a zarazil ruku druhé osobě do hrudníku a jedinou ranou ji zabil. V tu chvíli ze stromů po jeho stranách vyřítili Spike s Kimem a snažili se ho znehybnit, ale ve chvíli co na něj použili své schopnosti se k nim otočil a dal se do protiútoku. Ponořený do vzteku nepoznal své známe z Bratrstva a plnou silou se hodlal bránit. Také jsem vyběhl zpoza stromu a přidal se k nim.
Po ne zrovna dlouhém boji se nám podařilo ho spoutat do magických pout, které ironiky patřili jemu a také jsme jako důkaz vzali tělo jeho společníka, kterého před chvílí zabil. Oba dva jsme pod iluzí Spika donesli až do sídla Bratrstva, kde jsme je předali Astarothovi a Spike s Kimem se hned dali do vyprávění všeho co se stalo. Já se radši držel kousek opodál, jelikož tohle přeci jen nebyla moje mise a také jsem ještě neměl vyhráno. Astaroth ovšem jakmile slyšel vše co se dnes událo přišel k Levimu a jedinou ranou u setnul hlavu, ani mu nedal možnost se jakkoli obhajovat. Když jsem to viděl, naprázdno jsem polknul, ale zůstal jsem klidně stát.
Byli jsme propuštěni s tím, že sebou máme odnést ten bordel a tak jsme vzali dvě mrtvá těla a odešli je spálit. Kim se Spikem se ještě bavili o Levim a proklínali ho k čemuž jsem se samozřejmě nepřidal. Poté mi poděkovali za pomoc a snažili se zjistit, kde jsem ty informace o něm získal, ale to jsem jim samozřejmě neřekl. Po nějaké době odešli do svých pokojů a já se konečně mohl vydat domů. Cesta mi uběhla rychle a jakmile jsem byl doma, okamžitě jsem vytáhl mobil, našel si číslo na Rachel a zavolal jí. Řekl jsem jí, že se mi podařilo obvinit ze zrady někoho jiného, i když o tom jak jsem to přesně udělal jsem se nijak nerozpovídal a řekl jí, že teď je to na ní. Potřeboval jsem, aby se počet úmrtí v Temném Bratrstvu vrátil do normálu a všichni si začali myslet, že skutečný zrádce je tedy vážně mrtvý.