Temné Bratrstvo: Khora

Dneska jsem nějak produktivní.... xD

Bylo brzké ráno a když mi někdo naléhavě zaklepal na dveře, rozhodně jsem za nimi nečekala Balaura. Ještě rozespale zívnu a změřím si staršího démona pohledem, než nadzvednu obočí a do očí se mi vrátí obvyklá jiskra. 

"Potřebuješ...? Nebo... spíše, provedla jsem něco?" zeptám se ho s milým úšklebkem na tváři, zatímco se démon zasměje a povzdechne si. Nevěděla jsem co si o tom mám myslet, nenapadal mě důvod proč by tady byl zrovna on, navíc... jsem se do žádného průseru nedostala a tak jsem byla zmatenější, když na mě vybalil to, že s nim půjdu na misi, budu ho sledovat a učit se. Oči se mi okamžitě rozzáří nadšením, takže dneska půjdu s Balaurem na misi! Nevěřila jsem vlastní uším ani očím, něco mi ale říkalo že tady není z donucení, dle toho jak byl uvolněný. 

"Nachystej se a za hodinu vyrážíme, podrobnosti ti podám cestou," odpoví a s tím také zmizí. Jenom jsem sledovala jak se za nim zvedl vítr a byl fuč. On byl... opravdu úžasný. Rychle jsem se tedy psobírala, najedla se a hodila na sebe pohodlné bojové oblečení, než jsem byla schopná vyrazit. 

Už jsem čekala před velkým podzemním komplexem, nachystaná a nahypovaná na dnešní misi. Byla jsem ochotná se učit a tím že to byl on, jsem věděla žesi to užiji o to víc. Už předtím jsem ho viděla bojovat, ne příliš dlouho ale i tak to stálo za to. Balaur byl něco, silný, schopný vést ostatní a co jsem si všimla, velmi rád se vyžíval v trénování nováčků, což jsem jenom schvalovala i když... teď to znamenalo že ho mám pro sebe. Okamžitě se nad tou představou ušklíbnu a sotva ho z dálky zahlédnu, lehce pozvednu koutky v jakémsi potutelném úsměvu.
"Jsem připravená vyrazit," hlesnu sotva ke mě dojde a překvapí mě, když mi hodí do ruky meč. Okamžitě si ho prohlédnu a chvíli mi trvao než mi došlo, že to byl ten, se kterým jsem bojovala v aréně. Cvhíli ho sleduji než nakloním hlavu na stranu a sotva mi sdělí že na misi s mým v nouzi použít jenom tohle, ušklíbnu se a s přikývnutím se vydám za Xaphanem. Našim úkolem bylo sehnat jeden z magickcý artefaktů...no sehnat, spíše si ho vzít dříve než ho vyfouknou andělé. Tuhle misi by zvládl sám, ale chápala jsem to tak, že chce odzkoušet mé schopnosti se učit za pochodu a tak jsem něčím takovým rozhodně nemohla pohrdnout. Ani mi nevadilo kdybych nebojovala, už jeno msledovat někoho tak mocného v boji pro mě bylo jakýsmi potěšením. 
Cesta utíkala a já u toho sledovala bělovlasého společníka, který kráčel s viditelnou elegancí. jeho kroky byly tak tiché že jsem je vůbec neslyšela a přišlo mi jakoby se nadnášel, což byla blbost... Tedy nebyla, ale myslím že bych si toho všimla a nedotýkal by se nohama země. I tak jsem se ho snažila cestou co nejméně otravovat, zavázet mu a dávala jsem pozor na všechno co mi sdělil, přeci jen jsem se měla učit ne? Brala jsem to s nadhledem a přesto vážně, i když se nic nedělo... jen v okolí jsem cítila stále silnější bílou magii, co jsme se přibližovali k jakémusi opuštěnému chrámu někde na konci hlubokého a temného lesa. Brzy mě Balaur zastaví a tak sebou lehce škubnu... byla jsem tolik zabraná do myšlenek, že jsem mu obličejem málem naletěla do dlaně. 
"Bariéra, cítíš ji?" zeptá se mě a brzy na to zahlédnu opravdu tenkou bariéru, která byla kolem celého polorozpadlého chrámu. Jen přikývnu, než se Balaur zasměje a otočí se na mě s pobaveným úšklebkem. Brzy na to mi sdělí abych vyhledala její zdroj. Chvíli jsem na něj hleděla, než jsem se s přikývnutím vydala hledat zdroj téhle moci. Stále jsem přemýšlela nad nějakým artefaktem a už jsem tu bloudila víc než deset minut a Balaur začínal vypadat znuděně, což jsem nechtěla a když si všimnu, jak si začal pohazovat s magickou kuličou v ruce, okamžitě mi docvakne má chyba. Člověk! Zdrojem toho co drží tu bariéru bude člověk! No jo... úplně jsem na to zapomněla. Okamžitě se posadím na zem a začnu meditovat, abych vycítila přítomnost nadpřirozených, brzy na to zjistím že jsou tu tři. 
"Tři... jeden na střeše, druhý uvnitř a třetí na druhé straně naproti od nás. Velkou koncentraci magie cítím u toho, který se schovává přímo támhle," vydechnu a sotva otevřu oči, ukážu na vrch budovy, než se na mě Balaur ušklíbne a vznese se do vzduchu. Okamžitě roztáhnu křídla a následuji ho, brzy na to přistane kousek od muže, jemuž se na zádech pyšnily dvě velká křídla.
"Očekával jsem vás," zasměje se ale než se nadám, Balaur proti němu vystřelil plnou rychlostí, až jsem sebou trhla. Od opasku vytáhl dlouhý meč a muže poranil na ruce a rameni. I on to nečekal a mě zase jednou překvapilo, jak má v hlavě jisté kdo je jeho nepřítel a kdo ne. Navíc neotálel a dřív než muž vůbec stihl něco udělat, měl meč u krku a ležel na zemi. 
"Woah," vydechnu s úžasem a sledovala jsem jak snadno si s nim poradil. Neztrácel čas nad konverzací a dokázal překvapit i jiné nadpřirozené. Anděl jenom cosi zavrčel, než se nadechl aby začal řvát, ale dotva to udělal, bělovlasý démon mu podřízl hrdlo. Zahlédla jsem jak se bariéra kolem chrámu stahuje a tak se na něj pousměji. 
"Vidíš kolik práce ti ušetří mlčení?" hlesne, než začne muže prohledávat a nakonec se postaví a zavrtí hlavou s tím, že tenhle muž to u sebe nemá. On byl prostě užasný, přesně věděl co dělat, jak si poradit, neztrácel čas a přišlo mi že v tomhle je opravdu vynikající, nedivila jsem se tedy že zvládá na mise chodit sám a vrací se bez jediné rány. Tohle opravdu znamenalo učit se od mistra... Viděla jsem v něm mnohem větší ptenciál než u Astarotha, i když toho jsem v akci ještě neviděla, těžko říci, přeci jen to byl kápo tohoto všeho a Balaur byl jeho pravou a někdy mi přišlo že i levou rukou. Brzy na to ale dostanu pokyny neotálet a vydali jsme se sejmout toho bastarda, který se schovával na kraji budovy. Bylo jenom fascinující, jak si nikdo z nich nevšiml toho, že jsme tady a tak jsem se zastavila na kraji střechy, odkud jsem měla na dotyčného dobrý výhled. 
"Zabij ho," řekne mi Balaur a v tu chvíli se na něj zamteně zadívám. Sotva jsem se nadechla že něco řeknu, sjel mě přisným pohledem, který se mi tak strašně líbil. Přikývnu a už jsem se chystala vytvořit svou kopii, ale v tom se zarazím a sáhnu na meč po mém boku. Říkal že mám použít jedině tohle... i když to myslel v pípadě nouze, dalo se tohle tak pokládat? Nechala jsem to tak být a přemýšlela jsem jak bych ho nejrychleji zabila. Brzy si všimnu že se blíží ke kraji střechy, což mi vyhovovalo a tak se pousměji a vytáhnu mež z pochvy, než se nakloním nad střechu. Balaur mě pozoroval a tak jsem se před nim chtěla pořádně vytáhnout, díky tomu jsem si odměřila vzdálenost mezi ním a mnou, než jsem se vrhla ze střechy dolů a zarazila jsem meč romu muži přímo do hlavy. Zaslechla jsem zapraskání lebky a padl k zemi, hádala jsem mrtvý. Balaur se pousměje a seskočí jenom kousek vedle mě. Chtěl se vydat do chrámu ale zaseknu se na místě. Když jsem si to tu procházela, nebyl tu žádný vchod, ale nahoře na střeše jeden byl, schovaný ale byl tam. Okamžitě se natáhnu pro Balaurovu ruku a když se pousměje, bylo mi jasné že mě zkouší. Přimhouřím oči, vážně si myslel... ne nemyslel si že jsem blbá, ale zkoušel mě jestli vnímám i své okolí, dokážu sesoustředit na boj a stále přemýšlet... Nemohla jsem mít sebou lepšího učitele. 
Brzy jsme našli vstup do chrámu a sotva do něj skočíme, ozve se nám za zády podrážděné vrčení, než proti nám muž vyšle vlnu bílé magie. 
"O tohohle se postarám sám, zatím najdi to, pro co jsme přišli, " vyhrkne a sotva se s nim dá do boje, zajdu se podívat po chrámu a všimnu si hned několika věci... vede do podzemí a hned první kachlička na kterou jsem stoupla, spustila nějakou past. Se zavrčením se zaračím a nakonec se rozhodnu všechno proběhnout, což se ukázalo jako nejlepší nápad, protože počet pastí se tu nedal ani spočítat a tak když jsem sedostala do jendé velké místnosti, oddechla jsem si. Hned jamile jsem zpozorovala artefakt, pro který jsme tady přišli, vydala jsem se k němu. Najednou ucítím poryv větru jenom kousek ode mě a tak instinktivně chytám meč do ruky a zapřu ho o ten, který mířil na má záda. K mému překvapení to byl Balaur, který jej okamžitě stáhl a zatleskal mi.
"Výborně... vedla sis dobře a zase jednou si předčila má očekávání," odpoví a natáhne se pro artefakt, s čímž mi ohlásí že se můžeme vrátit a já neodolám a s hlasitým ypísknutím se mu pověsím na ramena, než se vzpamatuji a hodně rychle ho pustím.