Khora & Kael - Temné bratrstvo

Zrovna jsem postávala u nástěnky s misemi a jedna z nich mě obzvláště zaujala a tak jsem si ji rozhoda vzít. S povzdechem se ale zadívám na jména dostupných členů a tak nad tím zavrtím hlavou. Netušila jsem s kým bych absolutně chtěla jít, ale rozhodla jsem se pro někoho, koho neznám a nějaký Kael... se mi zdál docela v pohodě. Temný anděl... proč ne? Pobaveně nadzvednu obočí a nakonec misi opravdu z nástěnky seberu a rozejdu se do pokojové oblasti. Měla jsem dobrou náladu a doufala jsem že okřídlený půjde se mnou, přeci jenom stoupat v pozici... není nejhorší no ne? Navíc byla to mise pro dva a už se na ni hrnulo více démonl, jenže já ji chtěla pro sebe a tak jsem se zastavila u jeho dveří, na které jsem prudce zaklepala a vyčkala jestli přijde nebo zda mi řekne abych vstoupila. 

Předešlý den jsem byl donucen bojovat v aréně a tak se mi poté už nechtělo vracet domů, místo toho jsem se rozhodl přespat ve svém pokoji tady v Bratrstvu, což se moc často nestávalo. Druhy den jsem se bavil s pár dalšími členy, i když se někteří mou společností zrovna dvakrát netěšili a pak se vrátil do pokoje pro věci s tím, že za chvíli odejdu domů. Zrovna když jsem stál u dveří a chystal se odejít někdo zaklepal, okamžitě jsem tedy otevřel dveře a za nimi stála mladě vypadající, což nemuselo nic znamenat, holka s jasně červenými vlasy. "Můžu ti s něčím pomoct?" řeknu když mě nenapadne nic lepšího a přejedu jí rychle pohledem.

Sotva zaklepu, v rychlosti se otevřou dveře a mě muselo být jisté že dotyčný stál za nimi a nejspíše se někam chystal. Chvíli si ho prohlížím, vypadal mladě a tak nakloním hlavu na stranu, než si povzdechnu a zvednu papír do výšky jeho obličeje. 

"Ty, já mise... v podsvětí? Prosím nenuť mě hledat někoho dalšího, už... už vážně začínám vředit nad tím jak je každý posraný jít na misi do podsvětí," vydechnu a nechám ten papír tak aby si ho mohl přečíst. Vážně jsem už nechtěla nikoho jiného hledat a Balaur tuhle misi jenom ocením nejen on ii Astaroth se o Xerasech zmiňoval jako o velmi schopných tvorech k výchově a já... tam opravdu chtěla jít. Kdyby to nebylo omezené na dva členy, šla bych tam sama ale takhle to bude jednodušší, vždyť šlo jenom o pár divokých zvířat, žádná složitá práce, i když i ta se může... zkomplikovat, samozřejmě s tím se počítá. 

Zvedne nějaký papír a málem mi ho vrazí do obličeje, bylo to zadání nějakého úkolu všimnu si a hned na to objasní, že chce abych s ní šel na misi do podsvětí a nechce hledat dalšího partnera, jelikož už toho má dost. Chvíli jsem přejížděl pohledem z papíru na ní a zpět a přemýšlel. Neměl jsem teď nic důležitého na práci a tohle nevypadalo tak strašně, dokud nebudeme mít vážně smůlu. Vlastně už to byla doba co jsem udělal nějakou misi pro Bratrstvo, takže bylo na čase se nějaké chopit a když mi teď jedna přišla až pod nos a zaklepala na dveře, proč ji nepřijmout.
"Jasně... nemám nic moc jiného co dělat, tak proč ne" řeknu a zastavím se pohledem na ní. "Předpokládám, že chceš vyrazit hned? Já byl právě na cestě pryč, takže jsem připravený kdykoli vyrazit" dodám a na chvíli jsem se ještě zamyslel nad tím kdo nám asi vytvoří portál.

Sledovala jsem ho a čekala co řekne. Když už nějakou chvíli těkal pohledem z papíru na mě a zase zpátky, chtěla jsem na něj zavrčet jak se rozhodl, ale sotva jsem se nadechla, odpověděl mi že na misi půjde, protože nemá nic jiného na práci. Chvíli jsem si ho ještě prohlížela, byl vyšší ale... spíše kdo nebyl vyšší než já. Pobaveně nad tím zakroutím hlavou a povzdechnu si. 

"Ráda bych vyrazila co nejdřív, jen si sbalím nějaké věci a počkám tě před budovou bratrstva tak za deset minut, stíháš to?" zeptám se jej a když mi přikývne, rozejdu se do pokoje, kde posbírám pár věcí, nějaké peníze které se v podsvětí budou hodit protože hádám že to bude na víc než jeden den a vyrazím před budovu, kde jsem byla rychleji než bych čekala a tak se rozhodnu na parťáka počkat. Opřu se o zeď a zadívám na hvězdy na obloze, v podsvětí možná...taky bude večer i když kdo ví? Tyhle světy k sobě měli kupodivu blíže než by kdo čekal. 

Řekne, že si ještě sbalí nějaké věci a za deset minut mě bude čekat před budovou. Já jsem byl nachystaný, takže jsem vyrazil rovnou ven, ale nakonec jsem se ještě stavil pro nějaké jídlo, jelikož při vzpomínce na poslední, a zároveň mou první, návštěvu podsvětí jsem neviděl zrovna restaurace a hotely plné jídla. Naházel jsem ho do báglu s oblečením a akorát na čas vyšel před sídlo Bratrstva, kde už na mě čekala. "Vlastně jsme se ještě nepředstavili... Já jsem Kael, jak asi výš, bylo to napsané na dveřích, a ty jsi?" zeptám se jelikož mi došlo, že vlastně ani nevím jak se jmenuje. Nikdo tu s ní nestál, takže asi měla v plánu otevřít portál sama... buďto tedy byla démonka, nebo kdokoli jiný s poměrně mocnou magií. To ale zjistím jen co se pustíme do boje a to v podsvětí bylo nejspíš téměř ihned.

Stále jsme zamyšleně sledovala oblohu hvězd a přemýšlela jsem nad vším možným, než se nakonec otočím po krocích, které mířily mým směrem a jakmile zpozoruji toho mladíka, pousměji se. Představí se mi jako Kael a tak přikývnu a chvíli si ho jenom prohlížím.

"Khora, ráda tě poznávám... i když jestli ráda to prozatím nemohu posoudit," ušklíbnu se a potom se zadívám do ulic a když se ohlédnu že kolem nikdo není, máchnu rukou před sebou a vytvořím tak portál do podsvětí. Ještě se ohlédnu na Kaela a nakonec do portálu vstoupím. Hned na druhé straně se rozhlédnu okolo a když se ujisítm že jsme poměrně v bezpečí, oddechnu si a otočím se zpátky k portálu a hned jakmile se v něm objeví společník, zavřu ho. 

"Nevím jak dlouho se tu zdržíme, najít smečku nebude nejjednodušší a také jsem zjišťovala že žijí hluboko v lesích... kde se vyskytují i jiné bestie, dokonce horší než Xerasové, takže ani žádná procházak růžovým adem to nebude," hlesnu sotva se za mnou objeví a znovu se rozhlédnu okolo. Momentálně jsem vůbec netušila kde jsme a žádný záchytný bod tady v okolí nebyl. 

Představila se jako Khora... ještě jsem o ní v Bratrstvu neslyšel, takže jsem nevěděl co čekat, ale když s úšklebkem řekne, že ještě nemůže posoudit, jestli mě ráda poznává, usoudím, že nemůže být tak špatná. Rozhlédne se kolem a jediným mávnutím ruky vytvoří portál do kterého vejde. Takže to musela být démonka, jinak by ho neotevřela tak snadno. Jakmile zmizela, vydal jsem se k portálu a prošel za ní. Když vyjdu na druhé straně ven, řekne mi pár věcí o našem cíli jimiž byla smečka Xerasů a já přikývnu, že rozumím.
Rozhlédl jsem se kolem, ale nebylo moc k vidění, bylo šero a kolem nás to vypadalo na samé planiny. Na jedné straně jsem zahlédl něco co by mohl být obrys hor a tak jsem ukázal opačným směrem a řekl "co se zkusit porozhlédnout dál tímhle směrem?" zatím co jsem si vyvolal křídla.

Sledovala jsem ho a když pronese že bychom se mohli vydat opačným směrem než byly hory, zasměji se.

"Vypadá to že i k něčemu budeš, většina by se vydala do hor, ale Xerasové jsou spíše pozemní tvorové, vyskytují se v lesích a temných místech. V horách by nás čekaly akorát nepříjemnosti, třeba Anemisové," vydechnu a vzpomenu si na jednoho co jsme potkali s bratrem. Nakonec se rozejdu směrem, kterým říkal a i já ho uznala za nejvhodnější proto mi to vůbec nevadilo. 

"Řekni mi něco o sobě, na jaké jsi pozici... zájmy, koníčky... cokoli, nesnáším nudu a když se nudím dělám blbosti a dostávám se do problémů," sdělím mu a povzdechnu si. To byl také jeden z důvodů, púroč se mnou nikdo nerad chodil na mise, alespoň z těch co mě znali. Ušklíbnu se nad tím a doufala jsme že bude ucházející společnosti. 

"Jak ses dostal k bratrstvu?" zeptám se po chvilce cesty a nadzvednu obočí, s čímž si Kaela prohlédnu. 

Uzná, že jít k horám by nebyl nejlepší nápad a vydá se se mnou opačným směrem. Hned se mě zeptá na spoustu věcí s tím, že když je nuda dělá blbosti a jelikož i já preferoval zábavu a rozhovor před tichem a nudou neměl jsem nic proti. "Předpokládám, že u Bratrstva jsem delší dobu než ty, jinak bychom se už potkali, ale přesto jsem stále nepostoupil v žebříčku, jelikož s tím kolik času trávím mimo není moc kdy dělat mise... " řeknu a zapřemýšlím nad tím co rád dělám... vlastně ani sám nevím. Posledních kdo ví kolik let jsem nebyl v situaci, kdy bych mohl dělat něco jen tak pro zábavu. "Řekl bych, že rád trénuji svou magii a zkouším co všechno dokáže... a vlastně když nad tím tak přemýšlím, hrozně rád objevuju nové věci a co ty?" řeknu poté co si vzpomenu na svou návštěvu Fen'lina a jeho průvody podsvětím. "Co se Bratrstva týče, mozná mi to nebudeš věřit, ale dostal jsem se tam úplnou náhodou, když mě chtěl jiný démon využít k tomu aby se do něj dostal" řeknu celkem pobaveně, jelikož při pohledu zpět na tu situaci, vážně byla celkem komická. "Jestli umíš létat, o něco by nám to urychlilo cestování" řeknu poté co se podívám na svá křídla, která jsem vyvolal, ale nakonec nepoužil.

Poslouchala jsem ho a cestou dávala pozor i na své okolí. Naučila jsem se to od Balaura, vnímav všechno a všechny kolem, což vyžadovalo maximální pozornost. Sdělí mi že vbratrstvu je delší dobu než já, což bylo očekávatelné, neviděla jsem ho postoupit při tréninku, za to jsem si moc dobřepamatovala ty tři, co prošli se mnou. 

"Není to trochu škoda? S vyšší pozicí příchází lepší možnosti a taky mise, ze kterých má člověk požitek," odpovím a zadívám se na mladíka v kapuci. Stále jsem netušila co si o něm mám myslet, ale když mi sdělí že rád zkouší nové věci, zasměji se.

"Jsme na tom tak nějak podobně. Co baví mě? Kromě zabíjení? Vlastně skoro nic... Ráda se bavím na účet ostatních, prostí démoni mě nudí a umím ocenit sílu a vůdcovské schopnosti. Ráda hazarduji, pouštím se do věcí které nemusím na první pohled zvládnout a... řekla jsem že mám ráda zabíjení?" zasměji se pobaveně a když se kolem nás mihne pár démonů zpozorním ale poslouchám hlas svého společníka. 

"Ah, tak to jsme dva. Dostala jsem se do bratrstva také náhodou, byla jsem zvědavá na Balaurovo jméno, ale nechtěl mi ho říct dokud jsem se nezúčastnila nějakého boje v aréně a... já výzvy miluju," ušklíbnu se a jakmile vyvolá svá křídla s tím, že můžeme letět a bude to o něco ryclejší cestování. Přikývnu a chvíli se soustředím, než si na zádech vytvořím dvě velká démoní křídla, jejich blány měly krvavou barvu a na koncích byly trochu potrhané, než se vznesu do vzduchu a mávnu jimi.

"Můžeme, nemám nic proti," zasměji se a byl to lepší nápad a tak se brzy přemístíme o kus dál a nechávali jsme za sebou pěknou vzdálenost. Chvíli jsem letěla a bylo mezi námi ticho, než se zadívám na svého společníka.
"K těm vyšším pozicím... nedávno jsem byla na misi s Balaurem a měla jsem svést jednoho velmi významného démona, který měl u sebe mnoho dokumentů co jsem si musela zapamatovat, abych pravdu řekla byly to užitečné informace pro bratrstvo, občas se jeden dozví zajímavé věci," ušklíbnu se a hravě olíznu své rty. 

Mise ze kterých má člověk větší požitek? Takhle jsem nad tím nikdy nepřemýšlel a hlavně jsem se ještě pořádně nedíval ani na mise pro mou pozici, natož pro vyšší, ale je fakt, že tam budou určitě nějaké zajímavé. Jak jsem ji tak poslouchal, vypadala jako veselá holka a celkem fajn společnost na zahnání nudy, ale jedna věc mě přeci jen zarazila... nejen, že řekla, že ji baví zabíjení... řekla to s tak nevinným úsměvem. Buďto si dělala jen srandu, nebo jsem se právě dostal do společnosti opravdu zvrácené osoby. Do společenství se také dostala náhodou, což je docela zajímavé... myslel jsem, že v tomhle směru jsem unikát. Očividně Bratrstvo není tak známé jak by si přálo.
Když si také vyvolá křídla a vzlétne, vyskočím a párkrát s nimi mávnu abych se zařadil vedle ní a udržuji stejnou rychlost a výšku aby jsme si mohli nadále povídat, ale chvíli bylo ticho, než se zase rozpovídala. Řekla mi o jedné misi na které byla se samotným Balaurem...
"Jít na misi s Balaurem bych si asi taky nechal líbit, vypadá pohodově a co jsem se s ním párkrát bavil celkem se mi líbil, ale obávám se, že na svádění démonů bych mu moc užitečný nebyl" řeknu s úšklebkem, ale pak se mi při té představě lehce obrátí žaludek.
Zanedlouho byla už kompletní tma a já usoudil, že bychom mohli najít nějaké vhodné místo k táboření, zatím co počkáme na další den abychom mohli lépe hledat. "Myslím, že jsem v dáli zahlédl obrys lesa, než se úplně setmělo, ale stejně bychom v tom lese nic nenašli bez světla, tak co najít nějaké místo k přečkání noci?" zeptám se a čekám na odpověď připravený začít klesat k zemi.

Byla jsem překvapená že mě temný opravdu poslouchá a tak jsem se na něj jenom pokaždé otočila abych vedla konverzaci jeho směrem a nemluvila a nehuhňala někam před sebe. Stále jsem netušila co si o něm myslet, ač jsem se snažila sebevíc, prozatím mi přišel fajn. Dokonce se zmíní o tom že jít s Balaurem na misi by si taky nechal líbit a že mu přišel opravdu pohodový, ale při větě že by mu na svádění démonů nebyl moc dobrý, se hlasitě rozesměji.

"To máš pravdu. ta mise byla spíše náhoda... Jindy by to zadal Kaře, succubě která je na to rozená ale protože ta plnila misi pro Astarotha, tak musel najít rychlou náhradu. Samotnou mě... překvapovalo že jsem to byla zrovna já," dodám zamyšleně a když přijde s nápadem se utábořit, přikývnu a zadívám se do dálky, kde se tyčil stín lesa. 

"Dobrý nápad, tak tedy tábořiště," sdělím mu a nakonec se orzletím rychleji oním směrem, zatímco začnu klesat níž, až se dostanu na pevnou zem přímo mezi stromy. Brzy se vedle objeví i Kael a tak začnu hledat nějaké řidší místo mezi stromy, kde by se dal rozdělat oheň.

"Když tak nad tím přemýšlím a začla jsem sama to téma, jsem jenom o pozici výš, takže žádná hrůza," hlesnu zamyšleně a když se mi podaří najít menší loučku obklopenou stromů přímo u říčky, rozhodnu se tu zastavit. Ihned jsem začala stavět ohniště a brzy se mi podařilo oheň zapálit. 

Řekne, že to je dobrý nápad, začne klesat a já ji pomalu následuji. Doplachtili jsme až k okraji lesa, kde jsme si našli místo a Khora okamžitě začala rozdělávat oheň což se jí během chvíle podařilo. Já mezitím vytáhl vak, na který jsem si vzpomněl, že mám v batohu a nabral do něj krásně studenou vodu z říčky, která se líně plazila hned vedle nás. Když řekla něco o tom, že je jen o jednu pozici výš, takže žádná hrůza, ani mě nenapadne, že tím nejspíš myslela, že si s tím nemám lámat hlavu, jelikož jsem neprokazoval žádnou úctu nikomu kdo neměl pozici alespoň Spectra. Už jenom proto, že byla spousta členů, kteří měli vyšší postavení než já a přitom byli slabší. Neměl bych problém prokazovat úctu klidně i nováčkovi, pokud by ukázal, že si jí zaslouží.
Našel jsem si poblíž špičatější větev, osekal z ní boční větvičky a napíchla na ní dvě jablka, která jsem vytáhl z batohu. Pak jsem si sedl vedle ohně a začal si je lehce opékat. Když jsem po chvilce zaslechl kus od nás nějaké zvuky, vyvolal jsem pár Flesh Eaterů a poslal je aby kroužili asi 50m od nás a upozornili mě na případné blížící se bestie. "Poslal jsem hlídku, aby jsme se nemuseli bát, že na nás naběhne nějaká bestie" vysvětlil jsem a zakousl se do prvního jablka.

Jenom jsem se líně posedla k ohni a chvíli poslouchala to ticho kolem nás a jen pár zvuů, které se ozývaly v dálce. Byli jsme v lese a tak bylo dobré být na pozoru, navíc v podsvětí. Na chvíli zavřu oči, ale když ucítím magii od Kaela, zvědavě otevřu oči a zadívám se jeho směrem. Jenom jsem sledovala pár havranů, kteří se vznesli do vzduchu a byl z nich cítit jasně magický původ a brzy stím mi oznámí, že vyslal hlídků kvůli bestiím.

"Překvapuješ mě," hlesnu se smíchem a nakonec se vydám k potůčku, než máchnu rukou a nechám zmizet všechny své věci, než si do něj vlezu. Okamžitě se začnu oplachovat a nakonec si namočím i vlasy které si rozpustím. Tuhle podobu jsem využívala v bratrstvu nejčastěji, i když nebyla má původní, znali mě pod ní všichni. Brzy jsem byla hotová a tak jsem se vydrápala ven z potůčku a opět na sebe máchnutím rukou hodila své oblečení, než jsem se vydala k ohni nechat si usušit vlasy.

"Podle mého názoru by bylo nejlepší smečku Xerasů prostě vyvraždit a mladé jim ukrást až poté, bude to jednodušší," řeknu po chvilce a natáhnu ruce k ohni abych se ohřála.

Prý ji překvapuju... nebylo snad normální být opatrný a nenechat se překvapit? Pak se ale zvedne a také se vydá k říčce. Když dojím a Khora se stále nevrátila, otočím se, abych se podíval co tak dlouho dělá a vyvalím oči, když si všimnu, že tam stojí úplně nahá a oplachuje se. Chvíli na ní zírám, než si vzpomenu na Naomi a rychle se otočím zpět k ohni. Copak jí nevadilo, že sedím kousek vedle?
Když se za chvíli vrátila, tentokrát naštěstí zase oblečená, řekla, že by bylo nejjednodušší Xerase vyvraždit aby nedělali problémy a pak si prostě mladé vzít. "Já nesouhlasím... pokud to tak uděláš pokaždé, za chvíli nebudou žádní Xerasové, kterým bychom mohli mladé brát... stačí, že ukradením mladých vyhladíme část generace, jelikož v zajetí už se jejich chov nevyplatí" řeknu na to a chvíli přemýšlím. "Myslím, že pokud najdeme smečku, která nebude mít víc než, řekněme deset dopělích, mohl bych je od tebe udržet dost dlouho na to, aby si mohla čapnout jejich mladé a bezpečně se dostala pryč... a pokud se něco semele, jsem si jistý, že se o sebe dokážeš postarat" dodám svůj plán a čekám co na to řekne ona.

Seděla jsem u ohně a ohřívala se, když mu sdělím svůj názor. Překvapeně se na něj zadívám a vyvalím na něj oči mež se hlasiě rozesměji. 

"Máš pravdu, jsem to úplně blbá..." vydechnu. Tohle mi vůbec nedošlo, byla pravda že kdybychom to tak udělali, nebylo by komu brát mladé. Ne že by nebylo smeček Xerasů hodně, ale už jenom najít je bylo obtížnější. Nakonec poznamená že by je ode mě zvládl držet dál a tak se hravě ušklíbnu. 

"Fajn, zní to líp a nenech se sežrat, musela bych podávat hlášení a vysvětlovat kdo ví co... a to se mi nechce," ušklíbnu se a natáhnu na travnatou zem poblíž ohně. Ještě jsem nehodlala spát, nebyla jsem unavená ale taky jsem hodlala relaxovat. 

"Xerasové pro mě nejsou hrozbou, v životě jsem potkala jenom jednoho jediného tvora, který mi dokázal nahnat strach svou silou..." řeknu tiše spíše pro sebe a zavřu oči, než si vybavím Drakona přímo před svýma očima.

Jsem rád, když mi dá za pravdu, jelikož se mi moc nelíbila představa vyvraždění celé smečky a když dokonce přijme i můj plán, jsem sám se sebou vcelku spokojený. Když se natáhne na zem, taky se poposunu a lehnu si kousek od ní. Ještě si stihnu poslechnout, že Xerasové pro ni nejsou problém a v životě potkala jen jediného tvora co ji nahnal strach, ale hned po tom už usnu klidným spánkem s vědomím, že moji havránci zůstanou aktivní i když spím.

Když jsem se druhý den probudil, oheň už byl vyhaslý, ale jelikož už vycházelo slunce tak nebyla kolem tma. Zvedl jsem se ze země, protáhnul a ohlédl se na Khoru, která už také byla vzhůru. "Jdem si tedy najít pár Xerasů?" zeptám se a už přemýšlím nad tím jak nejlépe odvádět jejich pozornost od Khory. Vlastně asi nijak... své mladé si budou hlídat pečlivě a tak bude nejjednodušší jim prostě v cestě ke Khoře zabránit, než se pokoušet, aby si jí nevšimli.

Probudila jsem se brzy ráno a tak jsem se chvíli jenom loudala u potůčku, ze kterého jsem se napila, než se zadívám k vyhaslému ohništi, ke kterému se rozejdu. Všimnu si že už i můj společník je vzhůru a tak se skloním k ohništi, jehož stopy začnu zakrývat a brzy na to přikývnu. 

"Tak tedy vyrazíme, trochu jsem přemýšlela a myslím že vím kudy jít," vydechnu a vzpomenu si na les který nebyl zase tak daleko odtud a tak vzletím do vzduchu a rozhlédnu se po okolí. Brzy jsem se zorientovala a rozletěla se k velkým kopcům, za nimiž by měl být opravdu temný les a předpokládala jsem že tam na nějaké Xerase určitě narazíme. V tomhle lese nebyla šance ale tam, určitě bude. 
"Myslím že to uděláme jinak, nalákám je na sebe a ty vezmeš mladé, mám k tomu dobré schopnosti, nedostanou se k nám jakmile se přiblížíme k mladým," vydechnu a už jsem věděla že nás mohu uzavřít do velké krychle skrze kterou neprojdou a jako lákadlo použiji svou kopii, díky tomu dokážu rozdělit Xerase na dvě skupinky a Kael poté může odletět vzduchem. 

Když se Khora sebevědomě vydá pryč z lesa, pouze ji tiše následuji, jelikož to vypadalo, že ví kam letí. Nakonec po chvíli tichého letu řekne, že s jejími schopnostmi se víc hodí na držení Xerasů zpátky a já bych měl jít pro mladé a tak jen přikývnu a dodám "s tím nemám problém, myslím, že moje schopnosti se hodí na obojí". Za další chvíli letu dorazíme k temnému lesu, stromy jako by tu byly černé a ne hnědo-zelené a po zemi se plazila nepříjemně vypadající mlha. Nějakou dobu jsme létali nad lesem, jestli neuvidíme nějaké Xerase, ale nemyslel jsem si, že by se nám to v té mlze povedlo. Zahlédli jsme pár větších potvor, které šli jasně vidět i přes mlhu, nebo dokonce dosahovali až nad ní, ale po Xerasech ani stopa.
Když už jsem si začal říkat, že asi budeme nuceni přistát a hledat ze země, i když to znamenalo možnost narazit na nějakou nebezpečnější bestii, zaslechl jsem kňučení a něco jako štěkot s občasným zavrčením, což museli být mladí a dospělý Xerasové. "Zdá se, že jsme je našli... jak jsi věděla, že tady budou?" zeptám se Khory, zatím co jsme se vznášeli nad nimi.

Už nějakou chvíli jsme v tichosti letěli k lesu kterým jsem si byla více než jistá a tak si povzdechnu jakmile se dosataneme nad něj. Byl steně temný a nepříjemný už od pohledu jak jsem si pamatovala. Potěšilo mě že Kael souhlasil s mým nápadem a tak jsem letěla s jedním jeidným cíle, najít Xerase. Cestou jsme si mohli prohlédnout několik druhů potvor a já byla ráda že většina tvorů z lesa neumí létat a Anemisové se tady nepřiblíží, ti se vyskytovali v horách. Brzy se nám opavdu povedlo jednu smečku najít a tak se spokojeně ušklíbnu. 

"Xerasové jsou bytsoti temnoty, ovládající element ohně. Vyskytují se v hlubokých lesích na temných místech a těch tady je jenom pár. Navíc už jsem tady jednou byla, ale tahle smečka tu bude krátce. Jednou za čas se přesouvají zvláště když vrhají štňata, protože zůstávat na jednom místě je i pro ně příliš riskantní," vydechnu a zadívám se na Kaela. 

"Připravený? Dostaň se k mláďatům, udělám ti cestu" sotva vydechnu tuhle větu, začnu se soustředit a vytvořím vedle sebe svou kopii, než se jedna z nich rozletí ke smečce, kde přistane mezi Xerasy a začnu je pobízet k útoku. Mezitím co druhou jsem poslala přímo k mláďaům a prnvího Xerase jsem odkopla stranou, než jsem kolem nás zaštítila bariéru, kterou se mohl Kael vzducehm dostat dovnitř. 

Poslechl jsem si její vysvětlení jak o nich věděla a také důležitou informaci, že tahle smečka tu nejspíš nebude dlouho, což znamenalo, že mláďata budou v otevřeném prostoru, což mi poněkud usnadní práci. Jakmile řekla, že mi udělá cestu k mláďatům jsem se připravil a překvapilo mě, když se vedle Khory vytvořila... druhá Khora? To byla zajímavá schopnost, rozhodně bude dobrá k odvedení pozornosti, ale když mávla její kopie křídly a já ucítil poryv větru a při bližším zkoumání si všiml, že z ní cítím magii, došlo mi, že nejde o pouhý obraz, ale skutečný klon. V tom případě byla ta schopnost opravdu silná. Abych nezůstal pozadu, skoro jako dítě, které neumí prohrávat, jsem si vedle sebe vytvořil Shadou Puppet, které jsem přidal křídla a rozletěli jsme se za Khorou... za oběma.
Jakmile jsem přistál, vytvořil jsem kolem sebe několik něco jako chapadel z temné magie a házel je jako laso na mladé Xerasi, zatím co když se sem tam přiblížil nějaký dospělý, použil jsem ho jako bič k jeho odehnání. Naštěstí se ke mě skoro žádný dospělý nepřiblížil, jelikož Khora odváděla svou práci na jedničku.
Rozhlédl jsem se kolem sebe a tiše zaklel, když jsem si všiml, že smečka vůbec není malá, vlastně jsem hrubým odhadem napočítal alespoň třicet dospělých a asi dvanáct mláďat, která byla odhadem dost mladá abychom je mohli vycvičit. A to jsem nepočítal dalších alespoň šest mladých, kteří už povyrostli. Nebyl jsem si jistý, jestli neprorazí Khořinou obranou a tak jsem se pro jistotu obalil temnou magií, ale dál se soustředil pouze na odchyt mláďat. První čtyři jsem připoutal pomocí temné magie k sobě a další čtyři ke své loutce... "Jestli odtud chceme odletět poměrně rychle, budu muset některé připoutat k tobě, jinak mi bude trvat, než se odlepím od země" křiknu na Khoru a vyrazím směrem k posledním mláďatům, které se snažili utéct.

Sledovala jsem kaelovo počínání, zatímco jse mse snažila jak udržet obranu, tak také odvést pozornost ostatních Xerasů a že jich tady bylo opravdu mnoho. Koutkem oka jsem se zadívala na Kaela a sledovala jeho počínání a tak když jsem uznala že si vede dobře, otočila jsem se zpátky na pekelné psi, kteří pro mě nebyli soupeři. Kdokoli kdo se ke mě přiblížil, skončil po jednom kopanci o pár metrů dál, rozhodně jsem se nekrotila a na tváři se mi po chvíli objeví pobavený úsměv. Održela jsem Xerasy a bylo mi vcelku jendo kolik jich na mě skočí, protože přes mou druhou obranu nepřejdou. Hned na to jak zaslechnu Kaelův hlas, srazím jendoho Xerase k zemi kde ho přidržím a jakmile dostanu pokyny k tomu abych k sobě připoutala nějaká štěňata, vytvořím pod sebou stěnu z temné hmoty a odskočím dozadu, zatímco do ni Xerasové vejdou, nechám ji zatuhnout. 

"Padáme," vydechnu a vznesu se do vzduchu, než napodobím Kaelovi lana ale utvořím je z temné hmoty, než je přichytím k sobě a vzlétnu do vzduchu, než se ujistím že jsme oba dva dostatečně daleko na to, abych máchnutím ruky zrušila všechny své schopnosti. Nebyla jsem ale tak bláhová a tak jsem se postavila před nás tři abych mohla pomocí bariéry odrazit ohnivé koule které na nás stříleli ze země. 

Než jsem se ke zbylým štěňatům dostal, přiskočila k nim Khora a podobně jako já je k sobě připoutala s tím, že padáme. Na nic jsem tedy nečekal, já i loutka jsme se vznesli do vzduchu a mladí Xerasové se pod námi houpali na lanech z magie. Popustil jsem své obrany, jelikož jsem si nemyslel, že by nám ještě něco hrozilo, přeci jen létat neumí a magii by nepoužili, když jsou mezi nimi a námi jejich mladí. Sotva jsem si to řekl, Khora zablokovala hned několik ohnivých koulí, které na nás mířily. Trošku mě to vyvedlo z míry... ne, že bych se lekl, mohl jsem je klidně ještě zastavit sám, ale vážně jsem nečekal, že na nás zaútočí s mláďaty v cestě.
Odletěli jsme kousek dál a já pomocí Memory Eateru a Betrayal uklidnil štěňata pod náma, aby sebou tolik neházela. "Myslím, že jsme dost daleko, co už někde přistát?" zeptám se Khory, když už jsme měli les kus za sebou.