Khora & Kael - Temné bratrstvo

Ještě chvíli jsem odrážela ohnivé koule a nechala jsem svou kopii letět dál s Kaelem, než jsem se k nim přidala a jakmile usodí žebychom mohli přistát, přikývnu a okamžitě se snesu k zemi na bezpečné místo. Brzy došlápnu na zem a nechám zmizet křídla a zadívám se na mladé Xerasy. Díky temné hmotě je sjednotím na jedno vodítko, které mělo čtyři provazce a a zadívám se na malé pekelné psy. 

"Ráda bych se stavila do jedné vesnice kousek,  je to po cestě a mám tam něco co potřebuji vyřídit..." sdělím a doufám že nebude mít nic proti.  

Jakmile to navrhnu, přikývne a začne klesat, přidám se k ní a během chvilky přistaneme bezpečně na zemi. Byl jsem příjemně překvapený, že nám to nezabralo moc času a čekám, že i Khora bude chtít co nejdřív zpátky, ale místo aby vytvořila portál mi řekne, že by si ve vesnici nedaleko odtud chtěla něco vyřídit. "No... sice jsem chtěl jít už zpátky, ale pokud tam potřebuješ, nemám nic proti... navíc jsi ty ta která vytváří portál mezi světy, takže dokud ho pro nás nevytvoříš, nemám moc na výběr, nemyslíš?" odpovím Khoře a se zájmem se rozhlédnu kolem... neviděl jsem nic co by mohla být vesnice poblíž, ale je fakt, že díky křídlům dokážeme během chvíle překonat poměrně velké vzdálenosti a kdo ví... třeba se stane něco zajímavého.

Zasměji se nad jeho odpovědí a povzdehnu si, než se vydám dál po svých i pro mláďata to bylo na chvíli pohodlnější. Věděla jsem ale že brzy zase poletíme.

"Jde o mou vedlejší misi, dokumenty pro bratrstvo... nechce se mi tu chodit znovu tak to vezmu jedním hopem, dík..." řeknu mu a tak nějak měl pravdu, neměl na výběr a proto jsem se rozešla dál. Chvíli bylo zase ticho a já se obezřetně rozhlížela okolo, kdyby nás někdo viděl s takovým počtem mláďat, chtěl by je pro sebe nebo na prodej, přece jenom ne pro bšechny démony to byla tak snadná záležitost jako pro nás dva a mě to utvrdilo jenom v tom že mladík vedle mě je více než schopný.

"Kolik ti vůbec je?" zeptám se po chvilce ticha. Mohlo mu být kdoví kolik století...

Měla tady ještě jednu misi na splnění... to vypadalo důležitě a měla pravdu, proč se sem znovu vracet, když už tady jednou je. Když se vydala dál pěšky, nehal jsem svá křídla zmizet a povolil magii, která držela Xerasy za mnou i za loutkou, aby se jim lépe šlo. Chvíli jsme šli jen tak mlčky, ale nakonec Khora znovu prolomila ticho otázkou kolik mi je let. "Čerstvě dvacet..." řeknu a jelikož mě to taky zajímalo, tím spíš, že u démonů jeden nikdy nevěděl jsem dodal "... a tobě? vypadáš mladší než jsem já, ale to už jsem si jednou myslel a přesto to tak nebylo".

Spokojeně jsem kráčela s dalším dobrým pocitem splněné mise a tak bylo jenom fajn že dokumenty můžu vyzvednout, stejně bych se ho neptala a šla tam i tak. 

"Mohla jsem ti otevřít portál abys šel napřed, ale mít kryté záda se vždycky hodí," ušklíbnu se a otočím na mladíka a jeho modré oči, které měly barvu oblohy. Vypadal mladě, ale u nadpřirozených jeden nikdy neví....všichni totiž vypadali mladě. To mi připomnělo Balaura kterému je přes jedenáct set let. Zakroutím nad tím hlavou a když mi řekne že je mu čerstvě dvacet, zaseknu se a nevěřícně na něj zadívám. 

"Opravdu?" vypadne ze mě nečekané otázka a své překvapení neskrývám. Místo toho se pousměji, měl k mému věku blíž než jsem si myslela a tak jsem oproti němu byla mladá žába.

"Je mi šestnáct," dodám po chvilce se smíchem.

Byla překvapená, když jsem jí řekl svůj věk... nedivil jsem se, přeci jen u nadpřirozena většinou čekáte, že už nějakou dobu na světě jsou. Když mi Khora řekla, že jí je jen šestnáct, taky mě to překvapilo, ale ne tolik aby to na mě šlo poznat. Opravdu vypadala na svůj pravý věk, ale po tom co už jsem poznal dokonce i obyčejného člověka, který byl starší než vypadal, vzhledu vůbec nevěřím. "Na svůj věk jsi dost silná... jen v Bratrstvu bude hned několik starších členů, kteří ti nesahají ani po kotníky" řeknu a myslím to vážně. Před chvílí jsem neměl moc šancí ji sledovat v akci, jelikož jsem byl zaneprázdněný vlastní prací, ale jen její magické energie, kterou jsem cítil v průběhu boje musela být zhruba stejně silná jako moje. "Kam vlastně máme namířeno a co všechno tam budeš potřebovat udělat?" zeptám se ještě, abych si udělal obrázek o tom jak dlouho to asi potrvá.

Zasměji se nad tím co řekla a tak se na něj otočím a mile se pokloním s úšklebkem jako projev vděčnosti za tak pěkná slova. Potěšilo mě to a tak se otočím zase zpátky na cestu a stále jsem pevně držela vodítko v ruce. 

"Jen chvilka, skopu jednoho démona, vezmu mu dokumenty a můžeme jít," vydechnu jako kdyby to nic nebylo a brzy usoudím že bude fajn nápad zase letět a tak si zhmotním svá křídla a vzlétnu do vzduchu. Brzy jsme oba dva doletěli k městu a tak se zastavím kousek u lesa a zadívám se na Kaeal, než přistanu na jeho kraji a strčím mu do ruky vodítko. 

"Za chvíli budu tu... pohlídej je," sdělím mu a s tím se rozletím do města, chtěla jsem to už mít za sebou aj ít zase na základnu. 

Vypadala potěšeně, když jsem pochválil její schopnosti, což jsem chápal, také jsem byl rád, když po všem tom tréninku někdo uzná mé schopnosti. Sebejistě mi řekla, že to bude jen chvilka, než skope jednoho démona a sebere mu nějaké dokumenty. Zasměji se jejímu sebevědomí, ale nic neřeknu, jelikož s její silou vylo ono sebevědomí zasloužené. Za chvíli zase vyvolá křídla a tak ji napodobím a rozletím se za ní. Když jsme se přiblížili k nějakému městečku, přistáli jsme nedaleko od něj na okraje lesa a tam mi Khora řekla ať pohlídám Xerase a počkám tady na ní. Neměl jsem nic proti a tak jsem si od ní vzal vodítko ne kterém byli a přikývnul.
Chvíli jsem tam jen tak stál, ale za chvíli jsem se začal nudit a tak jsem místo vodítek udělal kolem Xerasů celou klec a začal zkoumat Khořinu magii, ze které bylo její vodítko. Nevypadala jako moje temná magie a když jsem na ni zatlačil vlastní magií, zjistil jsem, že je docela pevná. Po další chvilce zkoumání, která nepřinesla nic nového jsem trošičku víc přitlačil vlastní magií a tu její zničil, i když to chtělo víc síly, než jsem čekal.

Brzy jsem našla očekávaný hostinec a nehodlala jsem se nad ničím zdržovat a tak do něj naběhnu v jedné ze svých podob a zadívám se na bar, kde byl barman a tak se k němu nakloním než mu do ucha zašeptám pár slov a strčím nějaký ten peníz do ruky. Se smíchem přikývne a neunikl mi jeho hladový pohled, kterým mě doslova svlékal. Všichni démoni byli stejní jak viděli jen trochu vyspělou ženskou... Zakroutím nad tím hlavou a vydám se do jehodo z pokojů. Sotva se veře otevřou, střelím démonovi pěst miezi oči až mu zlomím nos a on se skácí na zem. V rychlosti mu prohledám pokoj, než se oknem vykradu ven a zadívám se na dokumenty v ruce. Hodně rychle jsem pospíchala za Kaelem a tak opět rozáthnu svá křídla, která teď byla o něco vyšší přízpsůobená mé nové velikosti a brzy už jsem ho měla na dohled. 

"Fajn, mám to co jsem chtěla," vydechnu sotva přistanu a usměji se na mladíka. Mohly jsme jít zpět do lidského světa. 

Jelikož jsem vymazal Xerasům vzpomínky na to jak jsme je unesli a pomocí Betrayal veškeré jejich negativní emoce mířené na nás stáhnul na minimum, byli docela poslušní a... asi ne roztomilý, ale vážně takhle vypadali jako obyčejná štěňata, když si jen tak hráli a nesnažili se vás popálit, nebo ukousnout pár prstů. Koukal jsem na ně skrz mříže klece z temné magie a když jsem za sebou ucítil magii Khory, nechal jsem ji přiletět blíž, ale jakmile přistála, otočil jsem se se slovy "to bylo vážně rychlé, nečekal jsem že..." zbytek slov se mi zasekl v krku, když přede mnou stála dospělá žena se stejně rudými vlasy jako měla Khora. Chvíli jsem si ji prohlížel, než jsem se jí zadíval do obličeje a hledal podobnosti, jelikož podle magické energie, kterou jsem cítil tohle musela být Khora. Podobnosti byli zcela jasné, ale pokud nemáte čas si prohlédnout její obličej, nebylo by zvláštní si ji splést s někým jiným. "Kopie, měnění vzhledu... ještě něčím mě překvapíš?" řeknu s úšklebkem a v duchu obdivuji obě její schopnosti, které vypadali velice užitečně. "Sluší ti to tak i tak, ale mohla by si si vybrat jednu podobu a té se přede mnou držet? jinak mi to akorát udělá v hlavě bordel" řeknu ještě po chvíli.

Sotva přistanu, Kael se na mě otočí ale zasekne se. Nčekal žeto bude tak rychlé a já zase chvíli netušila proč se na mě dívá tak jak se na mě dívá. Hledala jsem v tom nějaký smysl a jakmile mi sdělí o co se jedná, uvědomím si, že jsem se nezměnila zpátky...

"Hups, promiň," zasměji se a brzy na to máchnu rukou a opět se změním do podoy kterou jsem využívala pro bratrstvo. Usměji se na něj a zadívám na Xerase v kleci, které si prohlédnu. VYpadali tak mile a přesto z nich mohly vyrůst tak skvělé vražedné zbraně. 

"V bratrstvu nevyužívám svou pravou podobu, je výhodnější když tě nikdo nepozná a kdybych chtěla, zakryju svou magii a dotyčný bude v háji. Hodně mi to pomáhá při misích..." zasměji se a prohlédnu si mladého společníka. No mladého, byl starší než já. 

"O to přeci jde ne? Zmást protivníka," zašklebím se a dojdu až k němu, než si ho zlatýma očima změřím a uculím se na něj. Nebyl zase tak špatný společník na mise a já už teď věděla že ho vezmu sebou na víc podobných a také bojových.

"Někdy bych ráda viděla tvé schopnosti v akci," mrknu na něj, než se zadívám kolem jestli nás někdo nesleduje. 

Omluví se a mávnutím ruky se okamžitě promění do podoby v jaké jsem ji viděl poprvé. Prý svou pravou podobu v bratrstvu nepoužívá... nedivil jsem se jí, bylo hned několik členů, kterým bych také nejraději neukazoval ani jak vypadám, natož jim věřil natolik, abych s nimi šel sám na misi.
"Jistě, žádný protivník není tak snadný na zabití jako ten zmatený... obzvlášť když v tobě nevidí nepřítele" odpovím na její větu o zmatení protivníka a když se přiblíží a uculí se na mě, spolu se vzpomínkou na její nahé tělo, které jsem včera zahlédl, si musím říct, že je vážně roztomilá. Přesto však jsem si nebyl jistý, jestli není také celkem nebezpečná s tím jak snadno navrhuje zabíjení a dokonce řekla, že si ho užívá. Tak jak teď však stála přede mnou na žádnou vražedkyni nevypadala.
"Také jsem z tvých pravých schopností moc neviděl, možná někdy příště" řeknu když poznamená, že by mě někdy ráda viděla v akci a o krok od ní ustoupím. Možná by nebylo špatné s ní ještě na nějakou misi někdy zajít... přesto, že jsem si nebyl jistý její povahou, nemohl jsem jí upřít, že byla přesně ten koho jste chtěli mít po boku, když půjde do tuhého.

Vypadalo to že můj společník nad něčím přemýšlí a tak jsem chod jeho myšlenek nechtěla přerušovat a znovu se orzhlédnu po okolí, zatímco mi odpověděl na mé předešlé poznámky. Líbil se mi, ale mohl by projevovat trochu víc emocí, takhle mě jeho společnost brzo omrzí, neviděla jsem na jeho tváři za celou dobu nějaký úšklebek nebo pobavení či snad nějakou touhu, kromě toho že mi přišel neustále... znuděný? Řekla bych že to je to správné slovo. To já se dokázala nadchnout pro každou pitomost, šílenost a to bylo to, díky čemu jsme často přesahovala své limity a byla schopná se posouvat dál i za cenu zráty své soudnosti a pudu sebezáchovy, který jsem proste něměla. 

"S tím nemůžu nic víc než souhlasit," otočím se na Kaela se spokojeným úšklebkem a mávnu rukou, čímž nám vytvořím portál do slidského světa. 

Řekla, že se mnou souhlasí a otevřela portál zpět do základny. Na nic jsem nečekal, protáhl jím celou klec plnou mladých Xerasů, Shadow Puppet nechal zmizet a sám prošel hned za klecí. Jen co sem prošel, uslyšel jsem pár užaslých výkřiků a když jsem se rozhlédl, bylo venku několik členů Bratrstva a zírali na klec plnou mladých Xerasů. Jen jsem se ušklíbnul, když jsem si jejich užaslé výrazi prohlédl a ustoupil od portálu, aby do mě Khora nenarazila až také projde. "Zdá se, že máme publikum" řeknu jen co se vedle mě objeví a zasměju se.

Sotva za ním vejdu do portálu a objevím se v Atrei, překvapí mě přesnost mého portálu. Vždy byly nevyzpytatelné a když jste nebyli schopní, mohli sjteskončit i na půl ve zdi. Párkrát zamkrám a když mi Kael sdělí že máme publikum, zpousměji se. Bylo tu pár členů bratrstva, kteří si se zájmem prohlíželi mladé Xerasy, ale můj pohled spadl na na Nikku, která si to se svou partičkou nakráčel přímo k nám.

"Nazdar zrůdičko, to se ti podobá jít na takovou misi...protože se k tak potupným zvířatům opravdu hodíš. Vždycky jsem věděla že nejsi nic víc než jenom hloupé štěně," zasměje se Xaphanka a propálí mě pohledem, zatímco jsem ji tiše sledovala a nic neříkala. Chtěla jsem tý holce vyrvat jazyk, hned teď a tady jí rozcupovat na malé kousíčky aby z ní nezbyl ani mastenj flek na podlaze. Jenže to jsem... nemohla a děsit jsem nováčky nechtěla.

Nějaká skupinka mladších členů, které jsem neznal si to nakráčela až k nám... nebo spíše ke Khoře a jedna z nich, vypadala na holku zhruba v mém věku, se do ní hned pustila. Nelíbilo se mi ani trochu co jí řekla a tón kterým to řekla byl snad ještě horší. Trošku jsem se zasoustředil a pokusil se zjistit její sílu, ale magie, kterou jsem z ní cítil byla slabá... takže to byla jen holka, co byla nepříjemná na každého komu záviděla jeho sílu a odmítal se s ní kamarádit? To mě naštvalo ještě víc, přesně takové lidi jsem nemohl vystát. Pomalu, aby si toho nikdo z těch stojících poblíž nevšiml, jsem magií vytáhl z klece jednoho mladého Xerase, hodil jí ho přímo pod nohy a při tom ho pomocí Betrayal naštval jak to jen šlo na všechny kolem. Okamžitě zavrčel a plivl ohněm po nejbližší osobě, kterou viděl. Byl to jen malý plamínek, přesto bylo velice vtipné vidět její reakci.
Poté se tu objevila Kara a rozehnala tohle shromáždění, změřila si nás pohledy a s mrknutím mým směrem si odvedla všechny Xerase, kteří jí následovali, poslušně jako beránci.

Byla jsem vnímavá a tak když se celé tohle odehrálo před mýma očima, pobaveně jsem se zasmála a jakmile je Kara odvedla pryč, zadívala jsem se na ni. Chvíli jsem sledovala její záda, než se otočím na Kaela a ušklíbnu se.

"Díky," zakřením se na něj. Cítila jsem jeho magii stále ve vzduchu, na tohle jsem byla kvůli původu itlivá a navíc mi došlo že z klece se jnom tak sám nedostal a nikdo kolem nás by si nic takového nedovolil. Hned na to k němu dojdu, obejdu si ho a položím mu ruce na ramena než se ušklíbnu a pustím ho.

"Hodně zdejších má s Nephalemy problém, ale díky parťáku," vydechnu a s vypláznutým jazykem mu mávnu a vydám se ohlásit splnění naší mise.