Počasí: Slunečno, mírný vánek
Místo: Les
/ vlivem hry se může měnit
Pořadí: Ariana, Kael
Místo: Les
/ vlivem hry se může měnit
Pořadí: Ariana, Kael
3 posters
Kael & Dvojčata
Ariana Rose- Posts : 92
Join date : 14. 03. 18
Ariana Rose- Posts : 92
Join date : 14. 03. 18
Byla jsem nesmírně ráda, že se už proměňovala i Naomi. Bylo to zvláštní, být ve vlčí podobě víc s Lukasem než s ní. Blbnout s ním a jí nechávat stranou, protože bychom jí mohli ublížit. Teď už jsme mohli blbnout všichni nebo jen já s ní. A dnes jsme toho využily. Byl krásný slunečný den, bratr měl zase plno práce a tak jsme se spolu vydaly do lesa, i přes to riziko, že tam dnes někdo bude. Já jsem prostě nevydržela sedět doma nebo bloumat ulicemi, když jsem měla možnost vyrazit ven a proběhnout se ve vlčí kůži. A Naomi se ke mě s radostí přidala, aby se s vlkem sžila stejně jako já, aby si na nové tělo zvykla a trochu ho posílila. Lukas nejspíš musel tušit, kam jdeme, ale nezastavil nás. Takže měl buď opravdu hodně práce nebo to schvaloval. Ať už tak či tak, my se nemohly dočkat, což znamenalo, že jsme doběhly do lesa a pár metrů za okrajem jsme se už proměnily do vlčí podoby. Byly jsme opravdu jedna jako druhá a to i ve vlčí podobě, až na barvu srsti. A taky to, že já si ve vlčí podobě byla už jistá, Naomi zatím tápala, ale učila se rychle.
Odběhly jsme dál do nitra lesa, abychom snížily šanci, že na někoho narazíme. Od toho jsme do lesa opravdu nešly. Ale po pár minutách běhu vedle sestry jsem se rozhodla, že běžet takhle mě normálně mě nebaví. Ne když jsem měla zábavu na dosah. A tak jsem po sestře hravě skočila a už jsme se kutálely po zemi než jsme se zastavily. Obě jsme se oklepaly, já zůstala ležet na zemi a hravě jsem vrtěla ocasem, zatímco má sestra hned vyskočila na nohy a zmateně a nechápavě si mě prohlížela. Štěkla jsem na ní a taky se postavila a zase na ní skočila. Tentokrát jsem ji povalila na zem a začala jí okusovat ucho. Brzy začala taky vrtět ocasem, ale vrčela na mě. Takže na mou hru přistoupila. Nadšeně bych vypískla nebo se zaculila, kdybych byla v lidské podobě. Takhle jsem jen radostně vyštěkla a dala se na útěk, protože se po mě už Naomi ohnala a teď mě sledovala. Pořád jsem se za ní ohlížela, jestli mi stačí, ale nedohání mě, že jsem si člověka v lese stihla všimnout až pár metrů před ním. Zabrzdila jsem hned a zůstala stát metr od něj, ale Naomi, která netušila do se děje a myslela že je to součást hry, do mě vrazila já tak vrazila přímo na toho muže a rozplácla se na něj.
Odběhly jsme dál do nitra lesa, abychom snížily šanci, že na někoho narazíme. Od toho jsme do lesa opravdu nešly. Ale po pár minutách běhu vedle sestry jsem se rozhodla, že běžet takhle mě normálně mě nebaví. Ne když jsem měla zábavu na dosah. A tak jsem po sestře hravě skočila a už jsme se kutálely po zemi než jsme se zastavily. Obě jsme se oklepaly, já zůstala ležet na zemi a hravě jsem vrtěla ocasem, zatímco má sestra hned vyskočila na nohy a zmateně a nechápavě si mě prohlížela. Štěkla jsem na ní a taky se postavila a zase na ní skočila. Tentokrát jsem ji povalila na zem a začala jí okusovat ucho. Brzy začala taky vrtět ocasem, ale vrčela na mě. Takže na mou hru přistoupila. Nadšeně bych vypískla nebo se zaculila, kdybych byla v lidské podobě. Takhle jsem jen radostně vyštěkla a dala se na útěk, protože se po mě už Naomi ohnala a teď mě sledovala. Pořád jsem se za ní ohlížela, jestli mi stačí, ale nedohání mě, že jsem si člověka v lese stihla všimnout až pár metrů před ním. Zabrzdila jsem hned a zůstala stát metr od něj, ale Naomi, která netušila do se děje a myslela že je to součást hry, do mě vrazila já tak vrazila přímo na toho muže a rozplácla se na něj.
Kael Kuroshi- Posts : 313
Join date : 02. 02. 18
Poslední dobou se dělo tolik věcí, které mě nutili bojovat, že radši chodím trénovat vždy kdy mám příležitost a tak jsem se i dnes rozhodl si alespoň v meditaci trošku zabojovat. Venku bylo krásně a tak místo abych si sedl doma doprostřed pokoje jsem vyrazil někam do lesa. Když jsem byl v lese, chvíli jsem bojoval s myšlenkou, že se jen projdu a na trénování se vykašlu a proto než jsem se znovu utvrdil v tom, že musím trénovat jsem došel hlouběji než jsem měl původně v plánu. Našel jsem si pěkné místo, kde byly stromy dál od sebe a prosvítali mezi nimi sluneční paprsky a sedl si na zem tak aby dopadali přímo na mě. Ve svém okolí jsem nikoho necítil a pochyboval jsem, že by mě někdo zrovna tady mohl vyrušit a začal jsem s meditací. Znovu jsem si vybavil svůj první boj s nadpřirozenem a začal opakovat boj s trojicí vlkodlaků, kteří na nás s Ireth zaútočili uprostřed parku.
Nevím jak dlouho jsem tam seděl, ale po delší době mě z meditace něco násilně vytrhlo a když jsem otevřel oči, bolely mě záda, ležel jsem na zemi a jediné co jsem viděl před očima bylo něco co vypadalo jako srst. Nebyl jsem si úplně jist, jestli jsem tedy stále v souboji ve své hlavě, nebo už jsem se z meditace probral a tak jsem místo jakéhokoli útoku pouze svou schopností o pár centimetrů nadzvedl tělo, které na mě leželo, vysoukal se zpod něj a postavil na nohy.
Ještě, že jsem to tak udělal, protože podle pohledu na dva malé vlkodlaky bylo naprosto jasné, že to nejsou ti se kterými jsem bojoval ve své hlavě a nemám důvod jim ublížit. Nevím jaká je šance, že v lese narazíte na mladého vlkodlaka, ale já jsem asi právě vyhrál dvojitý jackpot. Nevím jak na to reagovat a tak jen pozoruji jak se vymotávají jeden z druhého a také zvedají ze země.
Nevím jak dlouho jsem tam seděl, ale po delší době mě z meditace něco násilně vytrhlo a když jsem otevřel oči, bolely mě záda, ležel jsem na zemi a jediné co jsem viděl před očima bylo něco co vypadalo jako srst. Nebyl jsem si úplně jist, jestli jsem tedy stále v souboji ve své hlavě, nebo už jsem se z meditace probral a tak jsem místo jakéhokoli útoku pouze svou schopností o pár centimetrů nadzvedl tělo, které na mě leželo, vysoukal se zpod něj a postavil na nohy.
Ještě, že jsem to tak udělal, protože podle pohledu na dva malé vlkodlaky bylo naprosto jasné, že to nejsou ti se kterými jsem bojoval ve své hlavě a nemám důvod jim ublížit. Nevím jaká je šance, že v lese narazíte na mladého vlkodlaka, ale já jsem asi právě vyhrál dvojitý jackpot. Nevím jak na to reagovat a tak jen pozoruji jak se vymotávají jeden z druhého a také zvedají ze země.
Ariana Rose- Posts : 92
Join date : 14. 03. 18
Chvíli jsem si pohrávala v hlavě s otázkou, co tu asi dělá, tak daleko, ale to už mě cosi nadzvedlo a ten kluk se odsoukal o kus dál, aby už neležel pod námi. Hned jsme se ošila a zpanikařila. Bylo to jako...jako bych najednou byla ve vodě, která mě nadnášela a při tom to bylo naprosto jiné. Nevím, jak bych to popsala, ale bylo to nepříjemné. Zavrčela jsem a při tom zvuku jsem si uvědomila jen jedno. Že na něj nevrčím sama. Ohlédla jsem se za svou sestrou která byla mým černým odrazem. Ona na rozdíl ode mě už byla zalezlá ve stínu nejbližšího stromu a jen na muže tiše vrčela. Ani jí se dotek jeho magie nelíbil. Jenže ona se ve vlčí podobě ocitla jen párkrát a neuměla se ovládat. Tohle bylo poprvé, co se cítila ohrožená. Nevěděla, co se děje a vlk v ní toho využil a převzal nad ní kontrolu. Věděla jsem, jaké to je a co všechno se může stát. Vzhledem k tomu, že se krčila ve stínu a cenila zuby na toho neznámého, to znamenalo, že se stále snaží udržet nad sebou kontrolu. Ten boj byl předem prohraný, ale ona se držela do poslední chvilky.
A pak se na toho muže vrhl vlk. Vystartoval ze stínu stromu a pár skoky překonal vzdálenost mezi nimi. Ihned jsem se rozeběhla taky a vrazila do sestry ze strany. Náraz jí odhodil zase o kus dál, ale stromy naštěstí byly ještě dál takže si neublížila. Sklopila jsem uši a omluvně ji sledovala. Toho muže jsem vypustila z hlavy. Teď nebyl důležitý. Teď byla důležitá jen má sestra. Jenže ta mi teď byla na hony vzdálená. Přede mnou totiž ležel rozzuřený vlk a ne ona. Vrhla se po mě, ale i to bylo lepší, než aby se vrhla po něm. Kdo ví, co byl zač a jak by jí ublížil. Jediné, co jsem o něm věděla bylo to, že ovládal magii. A takový jsou vždycky nebezpeční. I když teď jsem byla ráda, že to má magie je destruktivní povahy a né sestřina. Protože to by zřejmě dopadlo opravdu špatně.
Takhle se na mě sice vrhl vlk, ale nemohl proti mě použít magii. Bohužel jsem zjistila, že nepotřebuje magii k tomu, aby mi bolestivě ublížila. Zakousla se mi totiž do boku a hned na to do packy, kterou jsem se jí snažila odstrčit. Mou bílou srst ihned zalila krev. Šíleně to bolelo, ale pach krve zřejmě stačil mé sestře, aby si zase vydobyla kontrolu nad svým tělem. A jakmile si uvědomila, co způsobila, stáhla uši a táhle zakňučela. A najednou byla ta tam. Zmizela ve stínu stromů jako duch a nechala mě tu. Měla strach. Cítila jsem, že se bojí, aby mi neublížila ještě víc, ale... Nechala mě tu.
Až teď mi došlo, že tu i tak nejsem sama. Rychle jsem se chtěla postavit na nohy a pelášit za sestrou, ale zranění mi zabránilo už jen v tom, se postavit natož udělat jakýkoli krok. Vrhla jsem tedy pohled na toho muže, abych zjistila, jak daleko ode mě je a zajistila, že nepřijde blíž.
A pak se na toho muže vrhl vlk. Vystartoval ze stínu stromu a pár skoky překonal vzdálenost mezi nimi. Ihned jsem se rozeběhla taky a vrazila do sestry ze strany. Náraz jí odhodil zase o kus dál, ale stromy naštěstí byly ještě dál takže si neublížila. Sklopila jsem uši a omluvně ji sledovala. Toho muže jsem vypustila z hlavy. Teď nebyl důležitý. Teď byla důležitá jen má sestra. Jenže ta mi teď byla na hony vzdálená. Přede mnou totiž ležel rozzuřený vlk a ne ona. Vrhla se po mě, ale i to bylo lepší, než aby se vrhla po něm. Kdo ví, co byl zač a jak by jí ublížil. Jediné, co jsem o něm věděla bylo to, že ovládal magii. A takový jsou vždycky nebezpeční. I když teď jsem byla ráda, že to má magie je destruktivní povahy a né sestřina. Protože to by zřejmě dopadlo opravdu špatně.
Takhle se na mě sice vrhl vlk, ale nemohl proti mě použít magii. Bohužel jsem zjistila, že nepotřebuje magii k tomu, aby mi bolestivě ublížila. Zakousla se mi totiž do boku a hned na to do packy, kterou jsem se jí snažila odstrčit. Mou bílou srst ihned zalila krev. Šíleně to bolelo, ale pach krve zřejmě stačil mé sestře, aby si zase vydobyla kontrolu nad svým tělem. A jakmile si uvědomila, co způsobila, stáhla uši a táhle zakňučela. A najednou byla ta tam. Zmizela ve stínu stromů jako duch a nechala mě tu. Měla strach. Cítila jsem, že se bojí, aby mi neublížila ještě víc, ale... Nechala mě tu.
Až teď mi došlo, že tu i tak nejsem sama. Rychle jsem se chtěla postavit na nohy a pelášit za sestrou, ale zranění mi zabránilo už jen v tom, se postavit natož udělat jakýkoli krok. Vrhla jsem tedy pohled na toho muže, abych zjistila, jak daleko ode mě je a zajistila, že nepřijde blíž.
Kael Kuroshi- Posts : 313
Join date : 02. 02. 18
Netušil jsem co dělat, ale bylo mi jasné, že jsou zatím velice mladí a tak jsem se nebál o vlastní bezpečí a spíš mě začínalo zajímat co jsou zač a co tady dělají. Možná, že se spolu rvali o postavení ve smečce, nebo něco takového... černý a bílý vlkodlak ve vlčí podobě...
Jen na to pomyslím a černý vlk už je na nohou, kousek couvne a s pohledem upřeným na mě začíná vrčet. Bílý vlk také zavrčel, ale neznělo to tak výhružně jako od toho druhého a teprve se začal zvedat. Postoj a vrčení černého vlka se mi vůbec nelíbilo a tak se mu podívám do očí a vypustím trošku magie s tím, že pokud má trochu rozumu, nebude se mnou chtít bojovat, stejně jako já nechtěl s ním. V tom se však už odrazí a vystartuje směrem na mě a já se pomalu chystám bránit. Kdyby se vlk střetl s mou obranou, asi by to s ním nedopadlo dobře, ale bílý vlk mu v tom zabránil a ať už to bylo pro dobro druhého vlka, nebo mě byl jsem rád, že to udělal. Chvíli se spolu prali a padlo i pár dost ošklivých ran, ale když si pomalu začnu říkat, že bych je měl od sebe odtrhnout černý vlk zakňučí a uteče směrem dál do lesa.
Bílý vlk, který byl teď zbarvený do ruda vlastní krví zůstal však ležet a vypadalo to podle lehkého nadzvednutí, že jeho zranění jsou dost vážná na to aby se nesnažil běžet za černým vlkem. Pouze se na mě otočí a když udělám krok směrem k němu lehce zavrčí. Sednu si tedy na zem a čekám jestli mi dá nějaké znamení, že se můžu přiblížit, případně nějak pomoci.
"Nevypadáš, že jsi ve stavu aby si se sám dostal domů, ať už je to kdekoli a já jsem ochotný ti pomoct... a možná tě to neuklidní, ale věř, že kdybych ti chtěl ublížit, nebyl by si schopný mi v tom zabránit a přesto se o nic nepokouším" řeknu po nějaké době co se nic neděje.
Jen na to pomyslím a černý vlk už je na nohou, kousek couvne a s pohledem upřeným na mě začíná vrčet. Bílý vlk také zavrčel, ale neznělo to tak výhružně jako od toho druhého a teprve se začal zvedat. Postoj a vrčení černého vlka se mi vůbec nelíbilo a tak se mu podívám do očí a vypustím trošku magie s tím, že pokud má trochu rozumu, nebude se mnou chtít bojovat, stejně jako já nechtěl s ním. V tom se však už odrazí a vystartuje směrem na mě a já se pomalu chystám bránit. Kdyby se vlk střetl s mou obranou, asi by to s ním nedopadlo dobře, ale bílý vlk mu v tom zabránil a ať už to bylo pro dobro druhého vlka, nebo mě byl jsem rád, že to udělal. Chvíli se spolu prali a padlo i pár dost ošklivých ran, ale když si pomalu začnu říkat, že bych je měl od sebe odtrhnout černý vlk zakňučí a uteče směrem dál do lesa.
Bílý vlk, který byl teď zbarvený do ruda vlastní krví zůstal však ležet a vypadalo to podle lehkého nadzvednutí, že jeho zranění jsou dost vážná na to aby se nesnažil běžet za černým vlkem. Pouze se na mě otočí a když udělám krok směrem k němu lehce zavrčí. Sednu si tedy na zem a čekám jestli mi dá nějaké znamení, že se můžu přiblížit, případně nějak pomoci.
"Nevypadáš, že jsi ve stavu aby si se sám dostal domů, ať už je to kdekoli a já jsem ochotný ti pomoct... a možná tě to neuklidní, ale věř, že kdybych ti chtěl ublížit, nebyl by si schopný mi v tom zabránit a přesto se o nic nepokouším" řeknu po nějaké době co se nic neděje.
Ariana Rose- Posts : 92
Join date : 14. 03. 18
Bedlivě jsem sledovala toho muže, který se na mě nyní také díval. Možná se sám sebe ptal, proč jsem to udělala a co se vlastně stalo. Ale nahlas neřekl zatím nic. O krok přistoupil, ale moje zavrčení ho odradilo od dalších kroků a tak si tedy sedl na zem a dál mě jen sledoval. Vlastně jsem neměla tušení, co teď udělat. Jestli se proměnit nebo ne. Jestli ho k sobě pustit nebo ne... Kéž by tu byl Lukas, ten by věděl co dělat. Ne, s ním by se tohle nikdy nestalo! Rychle jsme si v duchu vynadala za svou neopatrnost, ale oči jsem nespouštěla z toho muže sedícího kus ode mě. Mohly to být tak dva metry, ta vzdálenost mezi námi, možná i o něco víc. A pár minut mlčení, než promluvil. Ne, že bych mu hned uvěřila, ale dávalo to smysl. Jeho magii jsem cítila i teď, slabě ale přece. A zřejmě ji uměl ovládat víc než já. A pak tu byly ty jeho oči, ve kterých jsem nenašla ani náznak lži či klamu. Dopřála jsme si tedy minutu na rozmyšlenou a pak jsem se proměnila do své lidské podoby. Krev, která mi stále vytékala z ran mi ihned zbarvila oblečení na pravé ruce a boku do ruda. A já si přitiskla zdravou ruku na bolavej bok, zatímco zraněnou ruku jsem nechala volně na hrudi. "Neměl by ses dívat vlkům do očí, to nevíš?" Špitla jsem maličko ochraptěle kvůli bolesti a taky proto, že mě nenapadlo nic jiného, čím začít.
Kael Kuroshi- Posts : 313
Join date : 02. 02. 18
Ještě chvíli se nic nedělo, ale pak se z mladého vlka přede mnou stala mladá... holka?
Proč jsem vůbec nepřemýšlel a místo toho rovnou usoudil, že to bude chlap...
Chytila se rukou za bok, ze kterého stále tekla krev a zeptala se jestli nevím, že bych se vlkodlakům neměl dívat do očí. "Ve světě nadpřirozena se nepohybuji natolik dlouho abych věděl co bych měl nebo neměl dělat" odpovím a usoudím, že už bude v pořádku se přiblížit a tak se zvednu a dojdu pomalu k ní. Podívám se jí do očí a pak na rány, které měla na těle, ke kterým natáhnu ruku a obalím je tenkou vrstvou magie, abych zastavil krvácení. "Víc pro tebe nemůžu udělat, jelikož léčivá magie... no, řekněme, že to není moje silná stránka. Ale když mi řekneš kam, můžu tě někam dovést." Pak se ještě rozhlédnu a zeptám se "co byl vůbec zač ten druhý vlkodlak?".
Proč jsem vůbec nepřemýšlel a místo toho rovnou usoudil, že to bude chlap...
Chytila se rukou za bok, ze kterého stále tekla krev a zeptala se jestli nevím, že bych se vlkodlakům neměl dívat do očí. "Ve světě nadpřirozena se nepohybuji natolik dlouho abych věděl co bych měl nebo neměl dělat" odpovím a usoudím, že už bude v pořádku se přiblížit a tak se zvednu a dojdu pomalu k ní. Podívám se jí do očí a pak na rány, které měla na těle, ke kterým natáhnu ruku a obalím je tenkou vrstvou magie, abych zastavil krvácení. "Víc pro tebe nemůžu udělat, jelikož léčivá magie... no, řekněme, že to není moje silná stránka. Ale když mi řekneš kam, můžu tě někam dovést." Pak se ještě rozhlédnu a zeptám se "co byl vůbec zač ten druhý vlkodlak?".
Ariana Rose- Posts : 92
Join date : 14. 03. 18
Trochu mě pobavilo to, že si snad myslel, že jsem ve světě nadpřirozena zběhlejší než on. A přitom jsem o nadpřirozenu sotva věděla. Možná bych se tomu i uchechtla, ale bolest byla silná, dost silná na to, aby mě přešel smích. Zvlášť když mě se sestrou bratr chránil dost na to, že jsme si sotva párkrát odřely kolena. Takže mě tahle bolest ochromila natolik, že jsem se ani nezvedla a sotva se pohla. Ztěžka jsem oddechovala, ale stále jsem radši toho muže sledovala. Nevěděla jsem stále co je zač a bála jsem se, abych neměla takovou smůlu, že by to byl upír. Ale než jsem se stihla zeptat, přišel ke mě. Z hrdla se mi vydralo tlumené zavrčení, které jsem však vzápětí polkla a nechala ho přijít. Nevím, jakou magií vládl, ale bylo to, jako by mi rány obvázal a zastavil tak vytékající krev. Trochu úlevně jsem si oddechla, ale ne moc. Stále to bolelo. Už jsem se nadechla, abych se ho konečně zeptala, co je zač, ale on mě předběhl. Chtěla jsem se posadit, než mu odpovím a ten zatracený pohyb stačil k tomu, aby mi do očí vhrkly slzy kvůli té zpropadené bolesti. Takže jsem nakonec zůstala ležet na zádech. "T-to byla má sestra. A c-co jsi zač vůbec ty?" Odpověděla jsem a hned se zeptala, než by mě zase stihl předběhnout.
Kael Kuroshi- Posts : 313
Join date : 02. 02. 18
Vypadalo to, že je stále ostražitá a nevěří mi, ale když jsem jí alespoň zastavil krvácení pokusila se posadit, což se očividně moc nepovedlo a v bolestech skončila znovu na zádech na zemi.
Druhý vlkodlak byla prý její sestra, což mi odpovědělo pro čí dobro ji zastavila když po mě chtěla skočit.
"Když ti řeknu, že jsem člověk, neuvěříš mi... ale když řeknu, že jsem temný anděl nebudu úplně upřímný. Jsem něco mezi" odpovím na její otázku a vyvolám si na zádech jedno křídlo, kterým lehce zamávám a znovu ho nechám zmizet. Její zranění vlastně nevypadali až tak hrozně a když jsem se postaral aby nevykrvácela, nebyla v žádném větším nebezpečí. Mohl bych tedy zkusit najít její sestru, ale něco mi říkalo, že to není dobrý nápad a tak se znovu zeptám "Je nějaké místo, kde by se ti na ty zranění někdo mohl podívat? Vezmu tě tam." a postavím se, připravený vyrazit.
Druhý vlkodlak byla prý její sestra, což mi odpovědělo pro čí dobro ji zastavila když po mě chtěla skočit.
"Když ti řeknu, že jsem člověk, neuvěříš mi... ale když řeknu, že jsem temný anděl nebudu úplně upřímný. Jsem něco mezi" odpovím na její otázku a vyvolám si na zádech jedno křídlo, kterým lehce zamávám a znovu ho nechám zmizet. Její zranění vlastně nevypadali až tak hrozně a když jsem se postaral aby nevykrvácela, nebyla v žádném větším nebezpečí. Mohl bych tedy zkusit najít její sestru, ale něco mi říkalo, že to není dobrý nápad a tak se znovu zeptám "Je nějaké místo, kde by se ti na ty zranění někdo mohl podívat? Vezmu tě tam." a postavím se, připravený vyrazit.
Ariana Rose- Posts : 92
Join date : 14. 03. 18
Přes slzy v očích jsem na toho muže skoro ani neviděla a jen ho matně rozeznávala. Snažila jsem se slzy potlačit, abych zase viděla, ale moc se mi to nedařilo. Alespoň mi odpověděl na mou otázku. Získala jsem tím tedy odpověď ale i čas na další pokusy o zahnání slz, což se mi nakonec i podařilo. A tak jsem mohla zahlédnout, jak na chvíli zaváhal. Jako by se rozmýšlel, co chce udělat, ale bylo to sotva pár vteřin. A už se mě ptal, jestli je místo, kde by se mi o zranění postarali. "Nemocnice." Prohodila jsem s mírnou ironií. Asi by se tam o moje zranění postarali, to jo. Ale zároveň by chtěli vědět jak se mi to stalo. Kdybych jim řekla, že mě pokousal vlk znamenalo by to, že dají vědět myslivcům nebo bůh ví komu a les už nebude tak bezpečné místo pro mě a mé sourozence. Takže tohle bych jim rozhodně neřekla. Ale to bylo jedno. Ani bych se tam nedostala.
Zavrtěla jsem tedy hlavou a na vteřinku zavřela oči. "Ani se nepostavím, na tož abych někam šla - i kdybys mě podpíral. Hrozně to bolí." Špitla jsem a dívala se při tom na trávu vedle sebe. Nebylo mi příjemné, takhle někomu přiznávat svou bolest, i když jsem nevěděla proč. Takže jsem radši rychle změnila téma. "Jsem Rose mimochodem."
Zavrtěla jsem tedy hlavou a na vteřinku zavřela oči. "Ani se nepostavím, na tož abych někam šla - i kdybys mě podpíral. Hrozně to bolí." Špitla jsem a dívala se při tom na trávu vedle sebe. Nebylo mi příjemné, takhle někomu přiznávat svou bolest, i když jsem nevěděla proč. Takže jsem radši rychle změnila téma. "Jsem Rose mimochodem."
Kael Kuroshi- Posts : 313
Join date : 02. 02. 18
Když řekne nemocnice, jen si v duchu poklepu prstem na čelo. Nemohl jsem ji vzít s takovým zraněním do obyčejné nemocnice... nebo počkat, nemohl? S mojí schopností mazání vzpomínek, nejsou dotěrné otázky doktorů žádný problém, uvědomím si a dojdu k závěru, že to vlastně není tak špatný nápad, ikdyž to nemyslela vážně.
Když řekne, že se sama ani nepostaví, natož aby někam šla, podívám se na ní se slovy "říkal jsem, že tě tam vezmu... a jmenuji se Kael" a hned na to lusknu prsty a vyvolám Shadow Puppet, která ji bez problému vezme do náručí a zvedne.
Vyrazím směrem k městu a Shadow Puppet jde poslušně za mnou. "Otázek doktorů se nemusíš bát, o ty se postarám" řeknu a ještě přidám do kroku.
"Proč ti vlastně tvá sestra udělala tak vážné zranění? Když jsi ji zastavila aby se nepustila do mě, nemusela se přece hned vrhnout na tebe." řeknu po chvíli jednak proto, že mě to zajímalo a taky proto aby nebylo takové ticho.
Když řekne, že se sama ani nepostaví, natož aby někam šla, podívám se na ní se slovy "říkal jsem, že tě tam vezmu... a jmenuji se Kael" a hned na to lusknu prsty a vyvolám Shadow Puppet, která ji bez problému vezme do náručí a zvedne.
Vyrazím směrem k městu a Shadow Puppet jde poslušně za mnou. "Otázek doktorů se nemusíš bát, o ty se postarám" řeknu a ještě přidám do kroku.
"Proč ti vlastně tvá sestra udělala tak vážné zranění? Když jsi ji zastavila aby se nepustila do mě, nemusela se přece hned vrhnout na tebe." řeknu po chvíli jednak proto, že mě to zajímalo a taky proto aby nebylo takové ticho.
Ariana Rose- Posts : 92
Join date : 14. 03. 18
Prohlédla jsem si ho jen co mi řekl, že říkal, že mě tam vezme. Nechtěla jsem ho podceňovat, ale byli jsme daleko od města a já měla přeci jen obavy, že by mě tam nemusel donést. Jako by snad věděl mé obavy, luskne Kael prsty a vedle něj se objeví cosi podobného mumii akorát celé černé. "C-co to je?" Zeptala jsem se v panice, která ve mě tak rychle narostla. Vlastně jsem poprvé potkala někoho jiného, kdo by ovládal magii a s kým jsem se dala do řeči. A nevypadal...zle. Ale tohle - to co vyvolal - vypadalo docela hnusně a strašidelně. Uměla jsem si představit, že obraz něčeho takového mění dětské sny v noční můry. A jako odpověď na Kaelovu magii se ozvala ta má. Nestihla jsem ji zastavit, když té loutce vybouchla hlava. Ale pak jsem už svou magii zase sevřela pevně do rukou a nepouštěla ji. K mému překvapení mě loutka i tak zvedla do náruče a poslušně následovala Kaela. Hlava sejí utvořila z...no z bůh ví čeho, ale zase ji měla na krku. Než jsem nad tím stihla přemýšlet, Kael už mě ujišťoval, že o doktory se postará, že se jich nemusím bát. A nedlouho na to se zeptá, proč se sestra vrhla na mě, když jsem ji zastavil v útoku na něj. "Hele brzdi. Taky mám spousty otázek." Ujistila jsem ho hned a jen koutkem oka jsem pohlédla na něj. Většinu času jsem spíš koukala na tu zregenerovanou hlavu toho bůh ví čeho, co mě neslo. "Co je tohle zač? A jak myslíš to, že se o doktory postaráš? Co...co to má všechno jako znamenat? -Tedy chci říct..." Zarazila jsem se a uniklo mi ze rtů bolestné zasyknutí. "Proč jsi byl vůbec tak hluboko v lese?" Dodala jsem už o něco klidněji, ale ta temná loutka ve mě stále budila jistou dávku odporu.
Kael Kuroshi- Posts : 313
Join date : 02. 02. 18
Místo odpovědi se mi dostane trochu kousavé věty ať brzdím, že má taky spoustu otázek. No prosím, je fakt, že tohle může být dost zvláštní situace obzvlášť pro někoho tak mladého... ne, že bych byl o tolik starší, ale přeci jen jsem v nedávné době poznal víc než jsem chtěl a také mám vzpomínky svého otce.
"Dobrá tedy, tak postupně... V lese jsem byl abych mohl trénovat magii někde, kde není na každém rohu nějaký člověk, ta věc co tě nese je jedna z mých mnohých schopností a je to loutka tvořená mou magií a jak jsi před chvílí zjistila, když ji kus zničíš, bude se regenerovat dokud jí budu dodávat magickou energii a poslední otázka pokud se nemýlím byla co znamená, že se postarám o doktory... řekněme, že si nebudou pamatovat úplně všechno co uvidí a co jim řekneme." když domluvím, ohlédnu se na ní a když si všimnu, jak se na loutku dívá, zastavím se, zasoustředím a položím ruku na loutku, která se lehce změní. Mezery mezi částmi magické energie se zaplní, drápy zmizí a místo holé hlavy se objeví jakýsi obrys obličeje a vlasy. Pak se podívám na město, které bylo už před námi a lidi v něm a nechám loutce narůst také křídla, hned poté si také zhmotním křídlo a druhé vytvořím z temné magie a vzneseme se do vzduchu aby nás, tedy hlavně mou loutku a zakrvácenou Rose, nikdo neviděl.
Po chvilce letu přistaneme v uličce vedle nemocnice, kde mi loutka předá Rose do náruče a zmizí. I když nebyla nijak těžká, já taky nebyl nijak silný a tak jsem si posílil ruce temnou magií a donesl ji do nemocnice, kde se jí chopil první doktor, který ji uviděl a když jsem řekl, že jsem její bratr mi dovolil je doprovodit.
"Dobrá tedy, tak postupně... V lese jsem byl abych mohl trénovat magii někde, kde není na každém rohu nějaký člověk, ta věc co tě nese je jedna z mých mnohých schopností a je to loutka tvořená mou magií a jak jsi před chvílí zjistila, když ji kus zničíš, bude se regenerovat dokud jí budu dodávat magickou energii a poslední otázka pokud se nemýlím byla co znamená, že se postarám o doktory... řekněme, že si nebudou pamatovat úplně všechno co uvidí a co jim řekneme." když domluvím, ohlédnu se na ní a když si všimnu, jak se na loutku dívá, zastavím se, zasoustředím a položím ruku na loutku, která se lehce změní. Mezery mezi částmi magické energie se zaplní, drápy zmizí a místo holé hlavy se objeví jakýsi obrys obličeje a vlasy. Pak se podívám na město, které bylo už před námi a lidi v něm a nechám loutce narůst také křídla, hned poté si také zhmotním křídlo a druhé vytvořím z temné magie a vzneseme se do vzduchu aby nás, tedy hlavně mou loutku a zakrvácenou Rose, nikdo neviděl.
Po chvilce letu přistaneme v uličce vedle nemocnice, kde mi loutka předá Rose do náruče a zmizí. I když nebyla nijak těžká, já taky nebyl nijak silný a tak jsem si posílil ruce temnou magií a donesl ji do nemocnice, kde se jí chopil první doktor, který ji uviděl a když jsem řekl, že jsem její bratr mi dovolil je doprovodit.
Ariana Rose- Posts : 92
Join date : 14. 03. 18
Kael mi postupně odpověděl na všechny otázky, které jsem na něj tak kvapně vybalila. A pak dokonce upravil svou loutku tak, aby nevypadala tak hnusně a přiblížila se ještě víc lidské podobě. Mírně jsem si povzdechla a při tom pohybu mě zase bolestivě píchlo v boku. Sotva jsem si zvykla, že mě ta loutka nese, ze zad se jí vynořila dvě křídla stejně jako Kaelovi, jenže jeho každé křídlo vypadalo jinak. *Ale proč...* Hned mi došlo, proč jim ze zad narostla křídla a co mají v plánu. "Počkej ty chceš-?!" Ani jsem nedořekla otázku a už oba vzlétli a já spolu s loutkou také. Hned jsem se k té loutce přitiskla, jako by pode mnou byla žhavá láva a pevně jsem zavřela oči. "Do prdele...." Zaklela jsem tiše a celá se rozechvěla. Tohle bylo...zvláštní. Děsivé a nádherné zároveň. Ale u mě stále převládal děs. "Proč nemůžeme jít pěšky?" Sotva jsem to ze sebe dostala dost nahlas, aby to Kael mohla zaslechnout, zatímco jsem se furt tiskla k loutce a neodvážila se ani na vteřinku otevřít oči.
Let ale nebyl dlouhý - naštěstí. Ale já se ani tak neodvážila otevřít oči, dokud jsem neucítila, jak si mě předávají. Loutka mě předala Kaelovi do náruče a až v tu chvíli jsem pootevřela jedno oko, abych se ujistila, že jsme pevně na zemi, než jsem si dovolila povolit napnuté svaly a uvolnit se trochu. "Do háje Kaeli! Tohle už mi nedělej!" Obořila jsem se na něj když panika zase pomalu ustupovala. A to už mě Kael nesl do nemocnice. Doktorům nalhal, že je můj bratr a zůstal tam, zatímco mě sundavali tričko, aby mi ošetřili rány. Neměla jsem nejmenší šanci něco namítat. Kousance byli ošklivé, ale nebyla to jedna celistvá rána. Spíš bych to nazvala jako řetězec drobných ale hlubokých ran. Všechny mi doktor vyčistil a pár větších dokonce i zašil. Jinak mi to pak obvázali a začali se vyptávat jak se nám podařilo zastavit krvácení a jak se mi to vlastně stalo a všechny ty ostatní otázky. Zatěkala jsem očima zase ke Kaelovi, zatímco jsem si opatrně oblékala svoje tričko a jak řekl, tak jsem to nechala na něm.
Let ale nebyl dlouhý - naštěstí. Ale já se ani tak neodvážila otevřít oči, dokud jsem neucítila, jak si mě předávají. Loutka mě předala Kaelovi do náruče a až v tu chvíli jsem pootevřela jedno oko, abych se ujistila, že jsme pevně na zemi, než jsem si dovolila povolit napnuté svaly a uvolnit se trochu. "Do háje Kaeli! Tohle už mi nedělej!" Obořila jsem se na něj když panika zase pomalu ustupovala. A to už mě Kael nesl do nemocnice. Doktorům nalhal, že je můj bratr a zůstal tam, zatímco mě sundavali tričko, aby mi ošetřili rány. Neměla jsem nejmenší šanci něco namítat. Kousance byli ošklivé, ale nebyla to jedna celistvá rána. Spíš bych to nazvala jako řetězec drobných ale hlubokých ran. Všechny mi doktor vyčistil a pár větších dokonce i zašil. Jinak mi to pak obvázali a začali se vyptávat jak se nám podařilo zastavit krvácení a jak se mi to vlastně stalo a všechny ty ostatní otázky. Zatěkala jsem očima zase ke Kaelovi, zatímco jsem si opatrně oblékala svoje tričko a jak řekl, tak jsem to nechala na něm.
Kael Kuroshi- Posts : 313
Join date : 02. 02. 18
Na protesty Rose během letu jsem jen řekl "přece nemůžu jít po městě s magickou loutkou a zakrvácenou holkou" a letěl dál, ale když mi málem vynadala po přistání, radši jsem nic neříkal.
Když se Rose ujal doktor, sundal jí tričko a začal ošetřovat rány, popošel jsem kousek vedle, přeci jen byla ještě mladá a nemuselo by jí být příjemné kdybych na ní dál koukal. Jakmile doktor skončil a začal se ptát co jí to provedlo, jen jsem počkal než se Rose zase obleče, aby nebyly vidět obvazy a vymazal doktorovi vzpomínky na její rány na břiše. Řekl jsem mu, že jí na ruce pokousal pes, kterého si chtěla pohladit, poděkoval mu za ošetření a než se stihl více vyptávat jsem chytil Rose za zdravou paži a vyvedl ji z pokoje na chodbu, odkud jsme pomalu vyrazili směrem ven. Stále vypadala poměrně slabá a tak jsem ji trošičku dopomohl svou magií k posílení těla a doplnění energie a pro jistotu ji podepřel.
"Teď už by si neměla mít problém s chůzí, ale určitě by si si měla jít domů odpočinout a nechat rány pořádně zahojit." řeknu když se zastavíme před nemocnicí a podívám se na její břicho ruku a nakonec do očí.
Když se Rose ujal doktor, sundal jí tričko a začal ošetřovat rány, popošel jsem kousek vedle, přeci jen byla ještě mladá a nemuselo by jí být příjemné kdybych na ní dál koukal. Jakmile doktor skončil a začal se ptát co jí to provedlo, jen jsem počkal než se Rose zase obleče, aby nebyly vidět obvazy a vymazal doktorovi vzpomínky na její rány na břiše. Řekl jsem mu, že jí na ruce pokousal pes, kterého si chtěla pohladit, poděkoval mu za ošetření a než se stihl více vyptávat jsem chytil Rose za zdravou paži a vyvedl ji z pokoje na chodbu, odkud jsme pomalu vyrazili směrem ven. Stále vypadala poměrně slabá a tak jsem ji trošičku dopomohl svou magií k posílení těla a doplnění energie a pro jistotu ji podepřel.
"Teď už by si neměla mít problém s chůzí, ale určitě by si si měla jít domů odpočinout a nechat rány pořádně zahojit." řeknu když se zastavíme před nemocnicí a podívám se na její břicho ruku a nakonec do očí.
Ariana Rose- Posts : 92
Join date : 14. 03. 18
Sledovala jsem celou dobu mlčky Kaela a nijak jsem do toho nezasahovala. Při jeho lži jsem jen přikyvovala a byla jsem ráda, že anestetikum zabralo tak rychle. Necítila jsem teď bolest tak silně i když se otupěle stále ozývala. S vypětím sil jsem zase přiměla nohy dělat svou práci, ale stejně jsem potřebovala Kaelovu podpěru, abych došla dál než jen před ordinaci, kde mi ošetřili rány. Takhle jsem s ním došla před nemocnici, kde mě poučil o tom, že bych si teď měla odpočinout a nechat rány zahojit. Neuniklo mi ani to, jak se zadíval na místo, kde se mi pod oblečením skrýval obvaz, následně na poraněnou ruku a pak zase do očí. "Nemůžu takhle přijít domů. Bratr mě zabije. A sestra si to bude vyčítat." Zavrtěla jsem hlavou s povzdechem a pořád se Kaela držela a trochu se o něj opírala i když jsem se snažila neopírat se o něj. Nešlo mi to moc.
Kael Kuroshi- Posts : 313
Join date : 02. 02. 18
Prý takhle nemůže domů... asi bych jí tam mohl donutit jít, ale jen za předpokladu, že bych z ní dostal kde bydlí.
Chvíli jsem se na ní dál díval a přemýšlel. Možná bych ji mohl vzít ke mě, přeci jen bylo to její rozhodnutí, že nechce jít domů a kdo jsem abych jí do toho mohl mluvit. "Dobrá tedy" řeknu nakonec "pokud nemáš kam jinam jít, můžeš zůstat u mě než se zotavíš, ale pod jednou podmínkou... říkala jsi, že máš bratra, takže mu zavoláš aby věděl, že nepřijdeš nějakou dobu domů a jsi v pořádku". Můj byt je sice hodně malý, ale na chvíli to tam snad ve dvou přežijeme a já můžu zatím spát na gauči.
Najednou mám neodbytný pocit, že nás někdo pozoruje a tak se otočím tím směrem, ale nikoho nevidím a i ten pocit je pryč, tak se znovu podívám na Rose a čekám jak se rozhodne.
Chvíli jsem se na ní dál díval a přemýšlel. Možná bych ji mohl vzít ke mě, přeci jen bylo to její rozhodnutí, že nechce jít domů a kdo jsem abych jí do toho mohl mluvit. "Dobrá tedy" řeknu nakonec "pokud nemáš kam jinam jít, můžeš zůstat u mě než se zotavíš, ale pod jednou podmínkou... říkala jsi, že máš bratra, takže mu zavoláš aby věděl, že nepřijdeš nějakou dobu domů a jsi v pořádku". Můj byt je sice hodně malý, ale na chvíli to tam snad ve dvou přežijeme a já můžu zatím spát na gauči.
Najednou mám neodbytný pocit, že nás někdo pozoruje a tak se otočím tím směrem, ale nikoho nevidím a i ten pocit je pryč, tak se znovu podívám na Rose a čekám jak se rozhodne.
Ariana Rose- Posts : 92
Join date : 14. 03. 18
Překvapeně jsem se zadívala na Kaela a maličko se pousmála. "Ani mě neznáš, ale pustil by sis mě domů?" Uculila jsem se už na plno a zavrtěla maličko pobaveně hlavou. "Ne, to ne. Nechci být na obtíž. Navíc nejdřív musím najít sestru. Nechala jsem ji v lese samotnou. Nezná to tam a v lese...bojím se aby se jí něco nestalo." Přiznala jsem a přestala se o Kaela opírat i když jen s velkým vypětím sil jsem neupadla. "Děkuju za pomoc." Řekla jsem na rozloučenou. Pochybovala jsem, že by se mnou chtěl jít hledat sestru když ho chtěla zakousnout a místo něj pokousala mě. Takže jsem se pomalu šouravým krokem vydala zase zpátky k lesu a v duchu se modlila, abych sestru našla v bezpečí a v pořádku.
Kael Kuroshi- Posts : 313
Join date : 02. 02. 18
Prý ji ani neznám... ano to sice byla pravda, ale věděl jsem dvě věci. Ona potřebovala pomoc a já toho byl schopen a také kdyby se o cokoli pokusila, nebyla ve stavu aby pro mě představovala hrozbu. Pak ještě dodala, že nechce být na obtíž a musí najít svou sestru, která zůstala sama v lese.
Vybavil jsem si druhou vlčici s černou srstí a zuřivým pohledem a řekl jsem si, že ta se o sebe snad dokáže postarat sama, ale také mi došlo, že musí být taky poměrně mladá, stejně jako Rose.
Když se mě nakonec pustila, přičemž zavrávorala, poděkovala za pomoc a vydala se pomalým a nejistým krokem směrem zpátky do lesa chvíli jsem ji pozoroval a přemýšlel co se jí asi stane když ji nechám jít samotnou.
Emoce jsem možná neměl, ale i tak jsem nechtěl aby někdo umřel jen proto, že jsem mu nepomohl a tak jsem váhal jen chviličku, než jsem se vydal pomalu za ní. Než jsem k ní došel, znovu jsem ucítil ten pocit, že mě někdo sleduje, ale stejně jako poprvé jsem nikde nikoho neviděl ani necítil žádnou magii a ten pocit zmizel stejně rychle jako se objevil. Znovu jsem to tedy vypustil z hlavy a doběhl Rose se slovy "neblázni, sama v tomhle stavu budeš mít problém i dojít do lesa, natož po něm ještě pobíhat a někoho hledat". Podívám se jí do očí a nabídnu jí rámě, aby se mohla chytit a zapřít, jelikož už po těch pár krocích vypadala, že jich nezvládne mnoho dalších.
Vybavil jsem si druhou vlčici s černou srstí a zuřivým pohledem a řekl jsem si, že ta se o sebe snad dokáže postarat sama, ale také mi došlo, že musí být taky poměrně mladá, stejně jako Rose.
Když se mě nakonec pustila, přičemž zavrávorala, poděkovala za pomoc a vydala se pomalým a nejistým krokem směrem zpátky do lesa chvíli jsem ji pozoroval a přemýšlel co se jí asi stane když ji nechám jít samotnou.
Emoce jsem možná neměl, ale i tak jsem nechtěl aby někdo umřel jen proto, že jsem mu nepomohl a tak jsem váhal jen chviličku, než jsem se vydal pomalu za ní. Než jsem k ní došel, znovu jsem ucítil ten pocit, že mě někdo sleduje, ale stejně jako poprvé jsem nikde nikoho neviděl ani necítil žádnou magii a ten pocit zmizel stejně rychle jako se objevil. Znovu jsem to tedy vypustil z hlavy a doběhl Rose se slovy "neblázni, sama v tomhle stavu budeš mít problém i dojít do lesa, natož po něm ještě pobíhat a někoho hledat". Podívám se jí do očí a nabídnu jí rámě, aby se mohla chytit a zapřít, jelikož už po těch pár krocích vypadala, že jich nezvládne mnoho dalších.
Ariana Rose- Posts : 92
Join date : 14. 03. 18
Pomalu jsem se ploužila dál, ale připadalo mi to, jako bych byla na běžícím pásu a nikam se nepohnula. Cítila jsem, jak se zadýchávám už jen po těch pár krocích a najednou jsem si nedokázala představit, že bych po lese hledala Naomi. Než si však stihnu povzdechnout nebo zakňourat, už mě doběhl Kael. Namítl, že nemám bláznit a nabídl mi rámě. S vděkem jsem ho ihned přijala a zavěsila se do něj s úlevou. "Takže mi pomůžeš?" Vyptávala jsem se hned potěšeně. Pobíhat po lese sama asi opravdu nebyl moc dobrý nápad a Kael se zdál být hodný. A já si vlastně ráda dělala nové přátele, proto mě nadchla představa, že bych se s Kaelem spřátelila - s někým, kdo ovládá magii a třeba by mě mohl i něco málo naučit.
Kael Kuroshi- Posts : 313
Join date : 02. 02. 18
"Samozřejmě, že ti pomůžu ji najít." odpověděl jsem, zatím co jsme se vydali směrem k lesu. Nemyslel jsem si, že by se jí mohlo něco stát, přeci jen ikdyž byla mladá, stále byla vlkodlak, ale nevšiml jsem si jestli ji Rose taky neporanila.
Když jsme došli na okraj města, kde už nebyli skoro žádní lidé, vyvolal jsem vedle sebe Shadow Puppet a poslal ji napřed na místo, kde na mě dvě vlčice narazily, jelikož jsem si myslel, že by bylo nejvhodnější začít hledat od onoho místa a jít tam se zraněnou Rose pěšky by bylo na dlouho.
Teprve jsme se dostávali k lesu, když moje loutka doběhla k cíli své cesty a tak jsem se zastavil a řekl Rose "nelekni se a nezačni vyvádět", než jsem nás oba přemístil k loutce.
Rozhlédl jsem se kolem, ale netušil jsem kam jít dál a tak jsem se otočil na Rose a zeptal se "dokážeš svou sestru nějak najít, nebo je nějaké místo, kam by tvoje sestra mohla jít potom co se s tebou poprala?" a doufal, že nebudeme muset procházet celý les a hledat ji naslepo.
Když jsme došli na okraj města, kde už nebyli skoro žádní lidé, vyvolal jsem vedle sebe Shadow Puppet a poslal ji napřed na místo, kde na mě dvě vlčice narazily, jelikož jsem si myslel, že by bylo nejvhodnější začít hledat od onoho místa a jít tam se zraněnou Rose pěšky by bylo na dlouho.
Teprve jsme se dostávali k lesu, když moje loutka doběhla k cíli své cesty a tak jsem se zastavil a řekl Rose "nelekni se a nezačni vyvádět", než jsem nás oba přemístil k loutce.
Rozhlédl jsem se kolem, ale netušil jsem kam jít dál a tak jsem se otočil na Rose a zeptal se "dokážeš svou sestru nějak najít, nebo je nějaké místo, kam by tvoje sestra mohla jít potom co se s tebou poprala?" a doufal, že nebudeme muset procházet celý les a hledat ji naslepo.
Ariana Rose- Posts : 92
Join date : 14. 03. 18
Šourala jsme se vedle Kaela z města pryč a tentokrát se jeho loutky nelekla. Ani jsem jí moc nevnímala, když hned odběhla pryč. "Bojím se o ní..." Zamumlala jsem potichu, aby nebylo naprosté ticho. Zároveň jsem věděla, že na to nemá Kael co říct. Takže jsem se ani nedivila, když až po chvíli řekl, že nemám vyvádět a neleknout se. Nejdřív jsem si myslela, že zase vytáhne křídla a poletíme a tak jsem se ho chytila pevněji, ale místo toho, abych pocítila na tváři vítr, pocítila jsme jen slabí vánek a najednou jsme byly uprostřed lesa. Tam, kde jsme na Kaela narazily. Překvapeně jsem na něj vyvalila oči. "Ty se umíš teleportovat? Jak to? Jak se to dělá?" Hrnula jsem na něj už otázky, ale on se mě místo odpovědi zeptal, jestli nevím kde sestra je. Rozhlédla jsem se kolem a pak se zaměřila na naše pouto. Bez něj bych byla asi opravdu ztracená, co se hledání Naomi týče. "Je...je někde tam." Řekla jsem rozhodně a ukázala k severní části lesa. Ale když jsem za naše pouto zatáhla, cítila jsem vyděšené škubání, ale všechno bylo tak zmatené, že jsem nedokázala posoudit, co se děje. "Musíme si pospíšit." Dostala jsem ze sebe jenom a už jsem se proměnila ve vlka. Bylo mi jedno, že jsem na jednu tlapu nemohla došlápnout i to, že mě bolestivě bodalo v boku. Jen jsem se snažila co nejrychleji dostat za sestrou.
Kael Kuroshi- Posts : 313
Join date : 02. 02. 18
Rose se chvilku rozhlížela kolem, než se zastavila a vypadalo to, že se na něco soustředí, než ukázala prstem a řekla, že její sestra je někde tím směrem. Pak se v jejím obličeji ukázalo znepokojení a vyhrkla, že si musíme pospíšit, než se proměnila ve vlka a kulhavě se rozběhla tím směrem.
Neváhal jsem ani chvilku, loutce jsem vytvořil křídla a nechal jí se vznést do vzduchu a letět nad Rose, zatím co já jsem se rozběhl za jí po zemi. Nejsem sice moc rychlý běžec, ale díky tomu, že byla Rose zraněná jsem jí nějak stačil.
Po chvíli jsem před námi ucítil několik bodů s magickou energií a tak jsem se od Rose odpojil a běžel k tomu místu raději z jiné strany, abych mohl případné nepřátele překvapit. Co nejlépe jsem skryl svou magickou energii aby mě neodhalili hned jak se k nim přiblížím a když jsem dostatečně blízko k místu odkud jsem cítil magické energie, zaskočím do nejbližšího křoví. Přede mnou se rozprostíral provizorní tábor s pár stany, ohništěm uprostřed a několika velkými klecemi na okraji. Většina z nich byla prázdná, ale v jedné jsem zahlédl nějakého magického tvora a v kleci hned vedle byl černý vlk, ve kterém jsem poznal sestru Rose. Zdá se, že to byli lovci magických bytostí, kteří si myslí, jaké měli štěstí když narazili na osamoceného mladého vlkodlaka a jakou za něj asi dostanou cenu.
Znovu jsem se zasoustředil a pokud jsem se nemýlil, byly tu alespoň čtyři bytosti schopné používat magii. Dva z nich nevypadali nijak silně, zatímco druzí dva by mohli být problém, hlavně ten co byl uvnitř jednoho ze stanů. Sotva jsem si začal říkat jak bych asi mohl nejlépe zachránit mladou vlkodlačí slečnu, když se ze strany vřítila do tábora Rose a naběhla jednomu z lovců přímo do náruče. Očividně ho nic jen tak nepřekvapí, když se v tu ránu jako by na Rose čekal proměnil na obrovského démona a chtěl ji chytit. V tu ránu se mu na záda ve vysoké rychlosti snesla moje loutka a srazila ho k zemi, démon na nic nečekal, přetočil se a ohnal se po loutce rukou, ale byl příliš pomalý a tak se mu lehce vyhnula a vrazila mu prsty s drápy skrze oko až do mozku.
Já se o Rose přestal starat v okamžiku, kdy jsem nařídil loutce se postarat o démona a vyrazil jsem směrem k dalšímu lovci. Než se ozvala rána dopadu loutky na démona, už jsem byl těsně za ním a když se otočil za zvukem, setnul jsem mu hlavu čepelí vytvořenou na konci natažených prstů z temné magie. Tím jsme se zbavili dvou slabších nepřátel a teď teprve se ukáže, jestli byl dobrý nápad sem takhle naslepo vběhnout.
Neváhal jsem ani chvilku, loutce jsem vytvořil křídla a nechal jí se vznést do vzduchu a letět nad Rose, zatím co já jsem se rozběhl za jí po zemi. Nejsem sice moc rychlý běžec, ale díky tomu, že byla Rose zraněná jsem jí nějak stačil.
Po chvíli jsem před námi ucítil několik bodů s magickou energií a tak jsem se od Rose odpojil a běžel k tomu místu raději z jiné strany, abych mohl případné nepřátele překvapit. Co nejlépe jsem skryl svou magickou energii aby mě neodhalili hned jak se k nim přiblížím a když jsem dostatečně blízko k místu odkud jsem cítil magické energie, zaskočím do nejbližšího křoví. Přede mnou se rozprostíral provizorní tábor s pár stany, ohništěm uprostřed a několika velkými klecemi na okraji. Většina z nich byla prázdná, ale v jedné jsem zahlédl nějakého magického tvora a v kleci hned vedle byl černý vlk, ve kterém jsem poznal sestru Rose. Zdá se, že to byli lovci magických bytostí, kteří si myslí, jaké měli štěstí když narazili na osamoceného mladého vlkodlaka a jakou za něj asi dostanou cenu.
Znovu jsem se zasoustředil a pokud jsem se nemýlil, byly tu alespoň čtyři bytosti schopné používat magii. Dva z nich nevypadali nijak silně, zatímco druzí dva by mohli být problém, hlavně ten co byl uvnitř jednoho ze stanů. Sotva jsem si začal říkat jak bych asi mohl nejlépe zachránit mladou vlkodlačí slečnu, když se ze strany vřítila do tábora Rose a naběhla jednomu z lovců přímo do náruče. Očividně ho nic jen tak nepřekvapí, když se v tu ránu jako by na Rose čekal proměnil na obrovského démona a chtěl ji chytit. V tu ránu se mu na záda ve vysoké rychlosti snesla moje loutka a srazila ho k zemi, démon na nic nečekal, přetočil se a ohnal se po loutce rukou, ale byl příliš pomalý a tak se mu lehce vyhnula a vrazila mu prsty s drápy skrze oko až do mozku.
Já se o Rose přestal starat v okamžiku, kdy jsem nařídil loutce se postarat o démona a vyrazil jsem směrem k dalšímu lovci. Než se ozvala rána dopadu loutky na démona, už jsem byl těsně za ním a když se otočil za zvukem, setnul jsem mu hlavu čepelí vytvořenou na konci natažených prstů z temné magie. Tím jsme se zbavili dvou slabších nepřátel a teď teprve se ukáže, jestli byl dobrý nápad sem takhle naslepo vběhnout.
Ariana Rose- Posts : 92
Join date : 14. 03. 18
Na nic jsem nečekala, nemohla jsem. Má sestra byla vyděšená k smrti a to nejen z toho, co a koho měla kolem sebe, ale i ze sebe samotné. Protože jsem nesměla váhat a musela jsem běžet co nejrychleji, což s poraněným bokem a tlapou moc nešlo a brzy se mi rány znovu otevřely, ale na to jsem nemyslela.Vběhla jsem do nějakého tábora a rovnou jsem zamířila k jednomu z chlapů, kteří tu byli. Bohužel se zdálo, že na mě čekal. Vrhla jsem se po něm, ale naštěstí mi brzy dorazila na pomoc Kaelova loutka Než jsem stihla přeskočit k druhému, už u něj byl Kael a tak jsem se rozhlédla a když jsem nikoho neviděla, i když jsem je cítila, běžela jsem ke klecím. Modlila jsem se ke všem bohům, abych svou moc dokázala správně využít a nikoho nezranila. Soustředila jsem se jen na kov, na kovové klece a pak nechala svou moc vybuchnout, doslova. Mou magii nedoprovázela sice žádná rána, ale když se kusy klecí rozlétly kolem, slyšet to rozhodně bylo. Ale já svou moc využila příliš rychle a příliš moc. Klopýtla jsem a následně jsem spadla na zem úplně a byla jsem ráda, že ještě trochu vnímám, ale všechno mi přišlo podivně vzdálené. Má sestra se ke mě ihned rozeběhla, jako by přesně věděla co se stalo a dlouze zakňučela. Ale ona si uvědomila, že ještě není po všem. Ohlédla se za Kaelem, ke kterému už mířili zbylí dva a s vrčením k nim pomalu přicházela, zatímco se měnila - narůstala, místo po čtyřech už šla jen po svou, zuby a drápy se jí protáhly a její vrčení nyní znělo o dost hrozivěji když se tyčila nad chlapama o dobrý půl metr výš.
Kael Kuroshi- Posts : 313
Join date : 02. 02. 18
Rose proběhla kolem a mířila přímo ke kleci kde byla její sestra. Jenom se přiblížila a klec se rozletěla na kusy, neviděl jsem co přesně udělala, ale magii sem cítil až ke mě... použila jí zbytečně moc. Těsně před tím, než se moje pozornost přenesla k postavě vycházející ze stanu jsem viděl, že Rose neustála ztrátu takového množství magické energie a spadla na zem.
Ze stanu vyšla žena, která se rozhlédla po okolí a řekla směrem k dívkám "Štěstí se na nás dnes vážně usmívá, nejen že jsme chytili jednoho vlkodlaka, ale druhý k nám přišel z vlastní vůle.".
Pak se otočila na mě a dodala "A copak jsi zač ty? No, to je jedno, nevypadáš, že by ses chtěl nechat chytit, takže bude jednodušší, když tě prostě zabiju". V tom okamžiku se jí rudě zaleskli oči a já věděl, že se jedná o upíra a rozhodně to nebyla nějaká mladá a slabá holčička. Okamžitě jsem se co nejsilněji odrazil a uskočil směrem od ní, ikdyž nás dělilo několik metrů a vykřikl na dvě vlkodlačice "někde je tu ještě jeden, dejte si pozor!". Během jediné vteřiny upírka překonala vzdálenost mezi námi a máchla drápy přesně v místu odkud jsem uskočil. Co nejrychleji jsem se snažil nabrat mezi nás další vzdálenost, aniž bych se k ní musel otočit zády a přivolal si loutku, která okamžitě vyrazila. Neměl jsem však šanci měřit svou rychlost s trénovanou upírkou, takže mě dalšími dvěma kroky dostihla a znovu švihla drápy přímo mě po krku. Provedla tři výpady a já se nějakým způsobem vyhnul všem, ale ztratil jsem rovnováhu a přepadl dozadu, čehož upírka okamžitě využila, vyskočila nade mě a měla v plánu mě připíchnout k zemi, čemuž jsem se vyhnul jen díky teleportaci k loutce, která už stála metr za ní.
Tohle upírka absolutně nečekala a loutce, které si všimla příliš pozdě, se povedlo ji plnou silou zasadit úder nohou do lýtka, ve kterém to nepříjemně křuplo. Upírka nevydala ani hlásku, jen se trochu vzdálila, ale vypadalo to, že ikdyž je noha asi zlomená nijak jí to nevadí a pouze ji to trochu zpomalí. Očividně ale tento boj začala brát vážně, jelikož se už na mě znovu bezhlavě nevyřítila a místo toho kolem mě začala kroužit a objevila se kolem ní nějaká černá aura, skoro jako mlha.
Ze stanu vyšla žena, která se rozhlédla po okolí a řekla směrem k dívkám "Štěstí se na nás dnes vážně usmívá, nejen že jsme chytili jednoho vlkodlaka, ale druhý k nám přišel z vlastní vůle.".
Pak se otočila na mě a dodala "A copak jsi zač ty? No, to je jedno, nevypadáš, že by ses chtěl nechat chytit, takže bude jednodušší, když tě prostě zabiju". V tom okamžiku se jí rudě zaleskli oči a já věděl, že se jedná o upíra a rozhodně to nebyla nějaká mladá a slabá holčička. Okamžitě jsem se co nejsilněji odrazil a uskočil směrem od ní, ikdyž nás dělilo několik metrů a vykřikl na dvě vlkodlačice "někde je tu ještě jeden, dejte si pozor!". Během jediné vteřiny upírka překonala vzdálenost mezi námi a máchla drápy přesně v místu odkud jsem uskočil. Co nejrychleji jsem se snažil nabrat mezi nás další vzdálenost, aniž bych se k ní musel otočit zády a přivolal si loutku, která okamžitě vyrazila. Neměl jsem však šanci měřit svou rychlost s trénovanou upírkou, takže mě dalšími dvěma kroky dostihla a znovu švihla drápy přímo mě po krku. Provedla tři výpady a já se nějakým způsobem vyhnul všem, ale ztratil jsem rovnováhu a přepadl dozadu, čehož upírka okamžitě využila, vyskočila nade mě a měla v plánu mě připíchnout k zemi, čemuž jsem se vyhnul jen díky teleportaci k loutce, která už stála metr za ní.
Tohle upírka absolutně nečekala a loutce, které si všimla příliš pozdě, se povedlo ji plnou silou zasadit úder nohou do lýtka, ve kterém to nepříjemně křuplo. Upírka nevydala ani hlásku, jen se trochu vzdálila, ale vypadalo to, že ikdyž je noha asi zlomená nijak jí to nevadí a pouze ji to trochu zpomalí. Očividně ale tento boj začala brát vážně, jelikož se už na mě znovu bezhlavě nevyřítila a místo toho kolem mě začala kroužit a objevila se kolem ní nějaká černá aura, skoro jako mlha.
Similar topics
