Kael & Dvojčata

Těsně kolem mě se prohnala vlkodlačice, zuřivě se vrhla na upírku a nějak se jí podařilo ji kousnout do ramene. Upírka ji však hned jedinou ranou donutila ji pustit a i přes veškerá zranění se vyhýbala dalším útokům.
Upírka byla sice raněná, ale rozdíl v rychlosti, síle a zkušenostech byl zjevný a tak jsem se chystal jí okamžitě vyrazit na pomoc, když jsem zezadu z tábora zaslechl vypísknutí a zalapání po dechu. Otočil jsem se a uviděl jak poslední lovec vleče Rose směrem k další kleci. Poslal jsem jí na pomoc svou loutku a sám se otočil zpět k upírce, která už se nejen vyhýbala, ale také začínala pomalu útočit.
Rychle jsem zhodnotil situaci a vymyslel plán jak se jí co nejrychleji zbavit. S jejím zraněním ruky a nohy by neměla být schopná vykrýt útoky z více směrů a tak jsem za ní vytvořil několik Flesh Eaterů, na které se zaměřila hned po tom co rychlým kopem poslala vlkodlačici k zemi.
Jakmile se zaměřila na magické havrany jsem ji oběhl, vyskočil a kopnul ji zezadu do ohybu kolene, přičemž jsem si pomohl silou CounterForce a kompletně jí koleno zlomil. Upírka, která teď měla jednu nohu absolutně nepoužitelnou a druhou zlomenou nebo alespoň naštíplou padla k zemi, ale nevypadalo to, že by se i za těchto podmínek chtěla vzdát. Já ji však už nepovažoval za nebezpečnou a tak jsem odvolal havrany a nechal vlkodlačici ať si s ní dělá co chce.
Otočil jsem se na místě a teleportoval se nad loutku, která právě doběhla k poslednímu lovci a přetlačovala se s ním. Dopadl jsem mezi loutku a muže, chytil ho za rameno a aktivoval auru strachu zaměřenou pouze na něj v plné síle. Současně jsem napustil ruku na mužově rameni temnou magií a zatlačil směrem dolů, což ho dostalo do kolen. Díval jsem se mu do očí, ve kterých se ukazoval jen čirý strach, moje loutka ho pustila, obešla a zezadu mu vyrvala srdce z těla.
Okamžitě jsem odhodil bezvládné tělo muže stranou a sklonil se k Rose, která vypadala, že je v bezvědomí a její rány se částečně znovu otevřeli, ale byla naživu.

Vzpomněl jsem si, že Rose použila magii před tím než ji opustila síla a tak mě napadlo, že i její bezvědomí by mohlo být spíše kvůli vypotřebování magické energie než kvůli zranění a tak jsem jí vpustil do těla trochu své energie.
Jakmile se začala probírat jsem nařídil loutce aby mi ji vysadila na záda a nechal ji zmizet. S Rose na zádech jsem se vydal směrem k její sestře a doufal, že se po mě nevrhne hned jak se přiblížím. Když jsem došel téměř k ní, zastavil jsem se a prohlédl si roztrhané tělo upírky ze kterého se právě zvedala. Ustoupil jsem radši o pár kroků dál a řekl "nepřátelé jsou mrtví, tvá sestra je naživu a mě se nemusíš bát, pokud mi rozumíš proměň se zpátky, jinak tě k tomu budu muset donutit silou." Chvilku se nic nedělo, vlkodlačice stála zády ke mě a ani se nechystala k útoku, ale ani se neproměňovala zpátky a tak jsem se připravil na možnost, že ji vážně budu muset donutit ztratit vědomí aby se proměnila zpět na člověka, ale pro jistotu jsem znovu řekl "jsi v bezpečí, žádné další nebezpečí ti nehrozí" a čekal co se bude dít dál.

Díky Rose se nám povedlo přimět její sestru aby se proměnila a jelikož bude po proměně prý nahá jsem se otočil zády k ní.
Když jsem po chvíli za sebou uslyšel kroky, otočil jsem se a poprvé spatřil sestru Rose, už jsem se nadechoval, že jí řeknu jak je vpodstatě všechno co se dnes stalo její vina, ale jediný pohled do její provinilé tváře mě umlčel a místo toho jsem řekl "Rose jsem na její přání neodvedl domů, ale po všem co se stalo a když jste navíc dvě se už nenechám přesvědčit a je mi jedno jak na to váš bratr bude reagovat. Je mi jedno, která z vás to bude, ale řeknete mi kde bydlíte ať vás tam můžu odvést. Tam se o vás už postarají a já bych si po dnešním dlouhém dni taky rád šel domů lehnout." Otočil jsem hlavu dozadu na Rose, která se opírala o moje rameno a pak se vrátil pohledem k její sestře přede mnou.

Rose řekla, že slibuje, že půjdou domů a zvládnou to snad i sami a její sestra mi řekla, že bydlí asi deset ulic od jižního kraje města. Neměl jsem však v plánu je nechat jít samotné a tak jsem si s ní jen pohodil na zádech abych ji mohl lépe chytit se slovy "domů vás ještě doprovodím, přece vás zraněné a vysílené nepošlu se plahočit samotné lesem a městem a navíc, taky mě zajímá kde přesně vlastně bydlíte... třeba se tam za vámi ještě někdy stavím".
Pak se na mě Rose uculila a zeptala se jestli jí nebudu vyčítat, že mi neřekla, že je její sestra dvojče se skoro stejným jménem. "Proč bych ti to měl vyčítat? Já se na nic ohledně tvé sestry neptal a ty jsi neměla povinnost mi cokoli říkat... a navíc to nebylo důležité k jejímu nalezení."
Přesunul jsem pohled na její sestru přede mnou a dodal "Ty jsi tedy Rosie, pokud jsem správně slyšel? Mé jméno je Kael... podal bych ti ruku, ale asi by tvojí sestře vadilo kdybych ji upustil jen abych ti ji mohl podat." Pak jsem se otočil směrem k městu a pomalu vyrazil, byla před námi ještě ne zrovna krátká cesta.

Když mi Rose řekla, že moje věta vyzněla úchylně, na chvilku nad tím popřemýšlím, než jí dám za pravdu a řeknu si, že si budu muset dávat větší pozor na jazyk. Její sestra mě pak opraví, že její jméno je Rosali a Rosie jí říká Rose.
Když jsem vyrazil směrem k městu, Rosali se zařadila vedle mě a nabídla, že mi s Rose pomůže. "To nebude potřeba, pomáhám si magií, takže ji v klidu odnesu až domů, ale díky za nabídku." řekl jsem na to a zesílil si své ruce, záda a nohy pomocí temné magie. Pak jsem chvilku přemýšlel nad otázkou od Rose. Nebyl jsem si jist, jestli ji stále zajímala moje teleportace, nebo už se ptala na něco jiného. Nakonec jsem řekl směrem na obě sestry "Cesta k vám domů nám nějaký čas zabere, tak jestli máte nějaké otázky ohledně mě, nebo čehokoli co se dnes stalo, ptejte se a já vám odpovím na vše na co dokážu."

Rosali jen mlčky šla vedle mě, kdežto Rose na mě okamžitě vychrlila hned několik otázek a všechny se týkaly základů magie, což mě překvapilo, jelikož jsem čekal, že je už budou znát. "Z bezvědomí jsi se vlastně probrala sama, já jsem si jen uvědomil, že jsi vypotřebovala větší množství své zásoby magické energie a tak jsem ti dal trochu té svojí... poté už tvému tělu nic nebránilo nabýt vědomí. Magii dokážu používat mnohem více a déle než ty proto, že má zásoba magické energie je několikanásobně vyšší než ta tvoje" skloním hlavu a na chvilku se zadívám na amulet, který se mi pohupoval kolem krku, než tiše dodám "ne, že by to vždy bylo dobré".
Pak znovu zvednu pohled a pokračuju "Zásoba tvé magické energie je skutečně naprosto náhodná při tvém narození, ale samozřejmě ji můžeš trénovat stejně jako trénuješ své tělo a zvětšit ji do nečekaných rozměrů".
Než jsem skončil s vysvětlováním, už jsme byli mimo les a blížili se k městu. "Neměli by jste, ale takové základy vědět?" zeptal jsem se a když jsem vkročil do města jsem se zastavil na místě a rozhlédnul kolem se slovy "Teď budete muset vést vy, jelikož netuším kudy k vašemu domu."

"To je mi líto... Sám jsem přišel o rodiče, takže vím jaké to je." řeknu na odhalení části jejich minulosti.
Sotva jsem dořekl, že budou muset vést cestu, všiml jsem si, že Rosali vyrazila napřed a tak jsem se zařadil za ní. Pak mi Rose položila další otázku a bylo vidět, že se o magii velice zajímá.
"Magie jde trénovat různými způsoby, ale všeobecně nejlepší je využívání svých schopností. A pokud by jste měli zájem, mohl bych vás až se zotavíte v magii trochu trénovat." Nabídl jsem jim, jelikož vypadali, že by se jim to mohlo hodit a alespoň Rose se o magii skutečně zajímala.

"Já bych se spíš zeptal tebe... Je bezpečné mít takovou schopnost a nebýt schopná ji kontrolovat?" Pak jsem se rozhlédl kolem, chytil Rose pod zadkem abych si uvolnil druhou ruku, sebral ze země kámen a za pomoci temné magie ho roztříštil. "A navíc, žádná magie není bez rizika" řeknu, oklepu si prach z ruky o kalhoty, posunu druhou ruku a znovu chytím Rose za stehna. "Je lepší se naučit svou schopnost ovládat a pokud to bude pod dohledem někoho dost silného, nikdy ti nedovolí aby jsi udělala něco špatného" řeknu ještě a znovu pokračuji v chůzi.
Po chvilce jsem si všiml, že se Rosali zastavila u nějakého domu a předpokládal jsem, že v něm bydlí,  postavil jsem tedy Rose na nohy a podíval se na obě sestry.

"Pokud víš předem, že určitá schopnost přichází, vždy je tu nějaký způsob jak se jí ubránit... takže ne, dokud budeme pouze trénovat, nemám důvod se bát" řeknu na obavy, které Rose měla a napadne mě jí to dokázat, ale na to bude lepší počkat až se zotaví a budeme spolu trénovat magii. Prozatím se ale budou muset spokojit jen s tím co jsem jim řekl, jelikož začátky používání magie budou vysilující a tak musí být úplně uzdravené a odpočaté.
"Teď běžte domů a soustřeďte se na uzdravení, já se za vámi za nějakou dobu přijdu podívat a pokud už na tom budete dobře, můžeme začít naše, nenapadá mě lepší název, lekce magie".
Otočím se s úmyslem už odejít, ale ještě se otočím zpátky mávnu k sestrám rukou, vyvolám jednoho Flesh Eatera, který kolem nich párkrát zakrouží a zase zmizí a řeknu "Zapamatujte si tuhle magii, až přijdu, ona vám to poví" pak se na chvilku zarazím, ale nakonec udělám krok k nim a obě na vteřinku obejmu, než se znovu otočím a odcházím domů.

Procházel jsem se městem a přemýšlel co budu dnes dělat, když jsem si vzpomněl na vlkodlačí sestry, kterým jsem před pár týdny slíbil, že jim pomůžu trénovat se v magii a tak jsem trošku upravil směr jakým jsem šel a vydal se k části města, kde jsem si pamatoval, že bydlí. Chvíli jsem bloudil ulicemi, než jsem našel to správné místo, ale když jsem tam teď stál, poté co se mi nedávno vrátili emoce, jsem si říkal, jestli už na mě nezapomněli a jestli není divné, že jsem sem teď přišel... za dvěma mladýma holkama.
Chvilku jsem tam stál, ale nakonec převládla myšlenka, že jsem jim to přece slíbil a není na tom nic zvláštního, ikdyž byli obě velice pěkné, ale to s tím nemá nic společného. Zavřel jsem oči a začal pátrat po magické energii Rose, kterou jsem našel během chviličky a pak jsem vyvolal Flesh Eatera, kterého jsem poslal přímo za ní. Díky své schopnosti Flesh Eater proletěl přímo skrz stěny domu a mohl doletět přímo k dívce, zatímco já stál a čekal venku.

Nečekal jsem dlouho než se objevili, ale ne ve dveřích jak bych čekal, místo toho vylézali oknem a nakonec přelezli přes plot kolem zahrady. Trošku jsem se tomu podivil, ale pak jsem si vzpomněl, že mají ještě bratra a napadlo mě jestli neodešli právě takto aby si toho nevšiml. Trošku ve mě dloubnulo svědomí, že je odvedu aniž by o tom věděl, ale bylo to jejich rozhodnutí a oni budou muset nést případné následky.
Na zvolání Rose, že mysleli, že se už neukážu jsem jen s úsměvem řekl "vždyť jsem vám to slíbil" a naprosto mě dostalo, když doběhli až ke mě a obě mě objali. Teď když to nebylo pouhé gesto, ale cítil jsem z toho spoustu emocí to bylo mnohem příjemnější a tak jsem si je přitáhnul ještě o něco blíž a na chvilinku je také pevně objal, než jsem je zase pustil. Okamžitě mě nakazili a také se mi na obličeji rozjel úsměv od ucha k uchu.
"Koukám, že jste na tom už úplně dobře když lezete z oken a přes ploty, tak co začít s první lekcí hned teď?" řeknu a pozoruji jak nadšeně se tváří a vlastně se na to i já sám těším.

"Joo, když jste mě potkali tak jsem byl v trošku... zajímavém stavu. Měl jsem magicky odebrané emoce kvůli jedné nepříjemné situaci ve které jsem tehdy byl" řeknu Rose a usměji se na Rosali aby věděla, že s tím vyptáváním nemám problém.
"Teď už zase vidím svět o něco barevněji a všímám si jeho krás... třeba vás dvou" v tom se zarazím a lehce se začervenám když mi dojde, že jsem řekl víc než jsem chtěl. Abych to zamaskoval, rychle se otočím a řeknu "jestli se chceme dnes věnovat magii, bude lepší jít mimo město" a vyrazím směrem k lesu.