Kael & Dvojčata

Vyrazili jsme a Naomi řekla, že je ráda, že máme další čas spolu. I já jsem byl rád, že jsem nakonec nemusel odejít domů, kde na mě nikdo nečekal a místo toho mě čeká krásná podívaná v podobě nejen dvou překrásných holek v plavkách, ikdyž mé oči se budou soustředit převážně na jednu z nich, ale také celé situace, průběhu a vybavení fotografů. Když pak dodala, že si není jistá, jestli mě to bude bavit, a že pochopí pokud bych odešel, pouze jsem lehce posunul ruku na jejím pase, hravě ji dloubnul pod žebra a s úsměvem řekl "neboj, jsem si jistý, že mě to bude bavit a navíc... jediný pohled na tebe v plavkách bude víc než dost na to abych tam vydržel sedět celé hodiny".
Po nějaké době jsme došli až k poměrně velké budově, do které jsme vešli a já znovu pocítil dloubnutí nedočkavosti. Vyjeli jsme výtahem o pár pater výš a tam už na nás čekala nějaká žena, která se sice zarazila když mě viděla, ale když si všimla mé ruky kolem Naomina pasu, jen se usmála a pozvala nás všechny do studia, které už bylo nachystané na focení. Holky si okamžitě odvedla, aby se mohli nachystat a já se rozhlížel kolem po všech těch kulisách s pláží, či řekou, nebo jen modrým nebem. Deštníky na odrážení světla, reflektory a stativ s tím nejlepším foťákem, který jsem kdy viděl. Tohle focení jsem si hodlal užít a když jsem si všiml několika židlí, jednu jsem si půjčil a postavil ji kousek dál od míst, kde se to všechno bude odehrávat.

Chvilku jsem seděl, ale když holky stále nepřicházeli, rozhodl jsem se trošku blíž si prohlédnout všechny věci, které tu byli. O focení jsem toho moc nevěděl, vlastně skoro nic, ale stejně mi to přišlo strašně zajímavé a tak jsem hltal své okolí a nevěděl na co se podívat dřív. Obešel jsem všechny kulisy, kterých tu bylo hned několik a podrobně si prohlédnul fotoaparát, kterého jsem se ale neodvážil ani dotknout. Po další chvíli mého šmejdění jsem si všiml Lukasova pobaveného pohledu, ale nijak jsem si ho nevšímal a když jsem zaslechl příchod lidí, okamžitě jsem se vrátil ke své židli a potichu pozoroval co se bude dít.

První vstoupila do světla Ariana, které to velice slušelo a začalo se s focením. Fotograf pracoval velice rychle a po pár snímcích Ariana odešla a místo ní přišla Naomi. Nevypadala o nic lépe, než její sestra a přesto se mi v tom momentu rozbušilo srdce a zúžily zorničky jak jsem ji bedlivě pozoroval a užíval si každý pohled. Ještě několikrát se prostřídali a změnili kulisy, než nakonec začali se společným focením obou sester. Neušlo mi, že se za dobu celého focení Naomi ani jednou nepodívala mým směrem, ikdyž se mi zdálo, že Ariana sem tam poslala úšklebek mojím směrem. Překvapilo mě jak rychle fotograf i obě holky pracovali a vlastně jsme tam nebyli ani tak dlouho, když se ozval hlas ženy, která nás na začátku vedla do studia, že už je konec a holky se odešli znovu převléct.
Celou dobu co jsem tam byl jsem si bezvadně užil a teď když byl konec mi to bylo trošičku líto a tak mě napadla jedna, možná trošku troufalá myšlenka, ale když už jsem tam byl... za zeptání přece nic nedám. Zašel jsem tedy za fotografem, který si právě prohlížel fotografie na počítači, ke kterému připojil svůj foťák, zdvořile se představil, pochválil jeho práci a opatrně se ho zeptal, jestli by byl ochotný udělat ještě jednu nebo dvě fotky mě spolu s Naomi.

Byl jsem velice rád, když bez nějakého přemlouvání okamžitě souhlasil. Když se Ariana s Naomi vrátili, zavolal si Naomi za námi a pak nás bez jakéhokoli vysvětlování šoupnul před objektiv. Na Naominu otázku co se děje jsem se jen usmál a řekl "domluvil jsem nám taky pár společných fotek" postavil se za ní, objal ji kolem pasu a usmál se do objektivu.
Byl bych šťastný za jednu, nebo dvě fotky, ale fotograf se do toho tak zabral, že když skončil měli jsme jich asi dvanáct. Pak došel k počítači, stáhl fotky na flashku a podal jí Naomi s tím, že si je můžem nechat vyvolat, nebo nechat v digitální podobě, je to na nás a flashku mu má vrátit při dalším focení. Poděkoval jsem panu fotografovi a málem jsem měl slzi v očích, když jsem viděl nadšený výraz Naomi, když si od něj brala flashku. Pak jsme se rozloučili a pomalu vyrazili domů. Držel jsem se s Naomi za ruku a druhou držela přitisknutou na hrudi u srdce a svírala v ní flashku s našimi fotkami.

Když jsme přišli až k domu, kde Naomi bydlela, zastavil jsem se, přitáhnul si jí blíž a nechal Lukase s Arianou odejít dovnitř. "Budu muset už jít domů, mám nějakou práci... ale neboj se, brzy za tebou zase přijdu". Nechtěl jsem od ní odcházet, ale zároveň jsem jí nechtěl brát čas co může trávit se sourozenci a navíc jsem opravdu měl práci, takže se nedalo nic dělat. Pevně jsem ji objal a zůstal tak snad několik minut, pak jsem ji políbil a ještě než jsem odešel jsem řekl "každičkou z těch fotek budu chtít a doufám, že mi dáš i některou z těch co jsi fotila předtím". Udělal jsem pár kroků pozadu, naposledy jí zamával na rozloučenou a zmizel za rohem. Zamířil jsem rovnou domů a už teď se nemohl dočkat, až se za Naomi zase vrátím.

Tentokrát mi práce zabrala celkem dost času a tak jsem se s Naomi neviděl už tři dny. Rád bych řekl, že jsem měl tolik práce, že jsem si na ní ani nevzpomněl, ale spíš bych mohl říct, že mé myšlenky tak často brouzdali k oněm dvěma dnům co jsem s ní strávil, že jsem práci, kterou bych normálně zvládl do dvou dnů dělal dny tři.
Když jsem však nad ránem konečně dokončil vše co jsem měl zadáno a dopoledne dostal zaplaceno, okamžitě jsem si dal sprchu a běžel zkusit jestli zastihnu Naomi doma, ikdyž jsem se za posledních pár dní pořádně nevyspal. Kolem poledne jsem dorazil k jejímu domu, prošel brankou a u vstupních dveří zazvonil na zvonek. Doufal jsem, že bude doma, nebo mi alespoň některý z jejích sourozenců poví kde je.

Po chvilce mi otevřel Lukas a zamračeně mi řekl, že si mysleli, že už nepřijdu a že Naomi není doma. "Samozřejmě, že jsem přišel" řekl jsem trochu uraženě "jen se moje práce trochu protáhla" dodal jsem už normálním tónem.
"A kde vlastně je?" zeptal jsem se, jelikož Lukas mi to zjevně sám od sebe nehodlal říct a asi se mu moc nelíbilo, že jsem se několik dní neozval. Nebyla to, ale moje chyba... teda, možná trochu jo, ale tohle bylo poprvé, co jsme byli tak dlouho jeden bez druhého a mě při loučení vůbec nenapadlo zeptat se Naomi na číslo, nebo jí dát to svoje.

I když to ze začátku vypadalo docela nepříjemně, nakonec mě Lukas pozval dál, že tam můžu počkat než holky dojdou ze školy a mám se prý chovat jako doma. Vešel jsem tedy dovnitř, zavřel za sebou dveře a než jsem se vyzul, Lukas už byl zase zavřený ve svém pokoji a pracoval. Došel jsem tedy do kuchyně a vzal si něco k pití. Sedl jsem si na gauč a chvíli pozoroval prázdný byt, než jsem usoudil, že bych se takhle ukousal nudou než přijdou, pokud mají vážně přijít až za dvě hodiny a tak jsem se rozhlédnul po stolku a našel dálkový ovladač k televizi, kterou jsem si pustil a přepínal kanály, než jsem narazil na něco koukatelného, co mi pomůže zabít čas.

Zaslechl jsem odemykání dveří a hned na to holky, které zapáleně nadávali na učitele ve škole. Otočil jsem se za hlasy a když se objevily holky, které se zarazily když mě tu uviděli, vypnul jsem televizi a vstal. Obě mě pozdravili, na což jsem také odpověděl "Ahoj". Ariana pak odešla dál do kuchyně a Naomi ještě dodala co tu dělám, načež jsem se zatvářil trošku ublíženě. "Přišel jsem za tebou jen co jsem skončil s prací, co jiného" řekl jsem a když se zastavila kousek přede mnou jako by si nebyla jistá co udělat, přistoupil jsem já k ní, dal jí malou pusu a pevně ji objal. "Chyběla jsi mi, ale dřív jsem přijít nemohl" zahuhlám jí do vlasů, ve kterých jsem měl zabořený obličej a se zavřenýma očima jsem si užíval její vůni a dotek.

"Ano, tři dny téměř v kuse... vlastně jsem se pořádně nevyspal, co jsem strávil noc tady" odpověděl jsem a byl jsem rád, když řekla, že jsem jí taky chyběl. Když se pak pomalu odtáhla, pustil jsem ji, ale ruce nechal kolem jejího pasu a po její otázce, jak dlouho tu už jsem a jestli si dám něco k jídlu mi došlo, že mám hrozný hlad. "Už jsem tu, skoro dvě hodiny, nevěděl jsem totiž kdy budeš doma... a kdyby se našlo něco k jídlu, byl bych ti nesmírně vděčný, umírám hlady" řekl jsem s nervózním a omluvným úsměvem, aby to nevypadalo, že jsem se sem přišel jen najíst. "Pak se můžeme jít projít a ukážeš mi kde máte školu, abych mohl příště čekat rovnou tam, pokud teda nemáš nějakou práci" řeknu s už normálním úsměvem "nebo úkoly do školy" dodám a zazubím se při vzpomínce na rozhovor Naomi s Arianou.

Ariana mě vzala za ruku a pomalu mě vedla do kuchyně, zatím co se ptala proč jsem nespal a co vůbec dělám za práci. "Jsem soukromý detektiv a nespal jsem proto, že jsem posledních několik dní i nocí sledoval pár lidí, které jejich nadřízený podezříval z prodávání informací z nitra jeho firmy". Ariana připravovala jídlo, Naomi mezitím udělala limonádu a mě už se začínali sbíhat sliny. Pak Naomi poznamenala, že dvě hodiny čekání je poměrně dost a řekla, že bychom si na sebe měli vzít čísla. Málem jsem se praštil dlaní do čela proč mě to nenapadlo dřív... a to svůj mobil používám v práci každou chvíli. Z přemýšlení nad tím, proč jsme to neudělali už dřív mě vytrhla Naomi, která mi dala pusu a přidala se k Arianě s přípravou jídla. Já zatím došel zpět do obýváku, kde jsem si našel kousek papíru, něco na psaní a načmáral své telefonní číslo, než na to znovu zapomenu. Lístek jsem položil na stůl a sedl si znovu na gauč s úmyslem počkat na holky, než dodělají jídlo.