Fen'lin & Kael

Znovu mi zopakuje, že jsem magnet na problémy, zpomalí abych mu bez problémů stačil a zeptá se mě co se stalo a tak další skoro hodinu strávím vyprávěním všeho co nás s Ireth té noci potkalo a ukončím to větou "pak mi nabídla abych u ní přespal, jelikož jsem tehdy ještě neměl vlastní bydlení a od té doby jsem ji neviděl" vysvětlil jsem a trošku zadoufal, že nebude vyvádět jen proto, že jsem přespal v jejich domě když nebyl doma. Díky vyprávění utekla ta doba velice rychle a když jsem se rozhlédl kolem, všiml jsem si, že už pod námi není žádný les a kousek před námi se rozprostíralo velké město.

"Těhotná?!" vyvalím na Fena oči a zamrazí mě když si vzpomenu na všechno co se tu noc stalo. Je v pořádku, nestalo se s dítětem nic? chci se okamžitě zeptat, ale zarazí mě úsměv na Fenově obličeji a když mi pak poděkuje s tím, že kdybych cokoli potřeboval, pokusí se mi pomoct, oddechnu si s tím, že by se takhle netvářil, kdyby se něco stalo. Když pak řekne, že přistaneme, jelikož ze země toho uvidím víc okamžitě se moje myšlenky znovu stočí k městu a začnu okamžitě klesat, až přistanu vedle Fena, možná o něco prudčeji než se mi líbilo, ale to jsem teď vůbec neřešil. Když na mě Fen počkal a pak jsme se vydali k bráně do města už mi zase zářili oči a hltal sem všechno kolem sebe, jako by to mělo každou chvíli zmizet.

Fen mě provázel městem a ukazoval mi všechno od obyčejných obytných domů, přes obchody s jídlem či oblečením až po obchody se zbraněmi a dokonce kovárnu kde se vyráběly což mě natolik fascinovalo, že jsem se tam na chvíli zastavil a pozoroval. Jak jsme tak procházeli městem, sem tam sem si při přelétání pohledu z místa na místo všiml, že se na mě někteří démoni dívají takovým zvláštním pohledem, ale vůbec jsem tomu nevěnoval pozornost, jelikož to určitě muselo být tím, že nejsem démon. Pak jsem si, ale všiml, že vrhají pohledy i na Fena a tak mi to nedalo a raději jsem se zeptal "nebudeš mít doufám žádný problém z toho, že jsi mě sem přivedl?".
Když jsem po další chvíli chůze zvedl zvedl pohled před sebe, zalapal jsem po dechu, když jsem si všiml obrovského paláce, který se tyčil nad vším ostatním. Pak mi Fen řekl, že pokud bych chtěl, našel by se u něj doma pro mě pokoj a tak vděčně odpovím "za to bych ti byl vděčný, jelikož sám nevím jak dlouho tady budu muset zůstat a myšlenka na přespávání někde venku v podsvětí mě vážně neláká." pak se rozhlédnu kolem a zeptám se "a kde vlastně bydlíš? veď cestu, celkem se těším až uvidím výraz Ireth až mě s tebou uvidí" a pobaveně se zasměju.

Jeho poznámka, že se všema těma potvorama bych se buď nevyspal, nebo už neprobudil mi z nějakého důvodu přišla strašně zábavná a tak jsem vyprskl smíchy, ale hned jsem se snažil uklidnit a následuji ho směrem k paláci. Trošku mě překvapí, když Fen nikam neodbočí a nakonec vážně dojde až k obrovským dveřím do paláce, které nám pár stráží po stranách otevře a vstoupíme dovnitř. Když jdeme delší chodbou, řekne mi, že si není jistý jestli bude Ireth doma, ale že by se měla časem objevit a já jen přikývnu, ikdyž mě nemohl vidět, jelikož jsem pomalu cupital za ním a sledoval prostory okolo. Nemohl jsem uvěřit, že jsem opravdu v paláci jednoho z království podsvětí a začal jsem uvažovat co je vlastně Fen zač, že bydlí právě tady. Musel být vysoce postavený, o tom nebylo pochyb, ale když zavolá na jednoho z démonů v paláci, že jsem jeho host, aby se tak ke mě všichni chovali a aby mi připravil jeden z pokojů, neustojím jeho odpověď Ano, vaše veličenstvo, překvapením se mi zamotají nohy a plácnu tam sebou o podlahu. Ani se nesnažím zvednout ze země a jen pomalu rozdýchávám co jsem právě slyšel. Vaše Veličenstvo... Král... Fen... těch překvapení bylo za dnešek opravdu hodně, ale tohle tomu už vážně nasadilo korunu. Pomalu se nadzvednu a posadím se na zem, protože jsem si nebyl jistý, jestli bych byl schopný stát a jen se podívám na Fena se slovy "král... ty... vážně?" nevěřícně na něj ještě chvíli koukám, než si dovolím vstát na nohy a ještě si zamumlám jen tak pro sebe "tak tohle už je vážně silný kafe... nejdřív portál do podsvětí, pak prastará magická bytost, potkání Fena a zjištění, že je to přítel Ireth, útok draků a nakonec tohle" byl jsem naprosto mimo a jen jsem se na něj znovu podíval "teď už mi jen řekni, že tvoje dítě bude polobůh a já si vážně začnu říkat, že tohle je jen hodně blbej výplod mojí hlavy a každou chvíli se probudím" zasmál jsem se, abych trošku odlehčil situaci a pak se znovu zarazil a udělal krok zpět abych si mohl kleknout na jedno koleno "je něco co se chování před králem týče co bych měl vědět?" stále úplně mimo jsem ze sebe dostal a nebyl si jistý jak moc z cesty mluvím.

Fen si jen povzdechne a vytáhne mě zpátky na nohy s tím, že jsem zachránil Ireth, jeho královnu a za to mi patří jeho... počkat cože, královna? no jasně, mělo mi dojít, že to tak bude... řekl mi, ale abych se choval jako do teď a tak se jen párkrát nadechnu, přestanu o tom všem přemýšlet a když mě poplácá po rameni s tím, že by ale bylo fajn, kdybych si z něj nedělal srandu před jeho generály jen se ušklíbnu "neboj, to by mě nikdy nenapadlo". Pak se Fen otočil, vyrazil někam hlouběji do paláce a já ho poslušně následoval, ale pak mi vyplula do mysli věta kterou před chvílí řekl a jelikož mi to nedávalo smysl jsem se musel zeptat "říkal jsi, že tvůj syn je kříženec aurina s upírem, ale nemá démoní podobu, ikdyž připomíná spíše démona... oprav mě, jestli se pletu, ale... neměl by se teprve za pár měsíců narodit?".
Dneska už mě vážně nic nepřekvapí, řekl jsem si zatím co jsem čekal na jeho odpověď.

Fen nás zavede do kuchyně, ve které to vonělo tak nádherně, že jsem okamžitě dostal hlad a když mi vysvětlí, jak to vlastně je s jeho synem a podá mi talíř abych si vzal na co mám chuť, ani na to nic neřeknu a začnu si brát od každého na co dosáhnu aspoň kousek. Když nás pak odvede do nějaké síně, kde si sedneme ke stolu a začneme jíst, teprve začnu přemýšlet o tom co vlastně řekl. Když řekl, že bude mít s Ireth dítě, představil jsem si sebe jako strejdu se kterým je sranda, ale teď... teď to vypadalo spíš na kámoše, nebo něco takového a ta představa byla poněkud zvláštní, ikdyž nebyla nijak nepříjemná. Vlastně jsem až na Naomi a její sourozence neznal skoro nikoho kdo by byl v mém věku a o to bylo ho poznat ještě lákavější. "A kde teď vlastně je?" zeptal jsem se tedy Fena mezi sousty jídla, které bylo vážně velice dobré "myslím Aokiho" dodám ještě pro upřesnění.

Když mi řekl, že vlastně upřimně netuší kde teď asi je, málem jsem vyplivl jídlo zpátky do talíře a jen tak tak se nezačal smát. Když pak po chvilce přemýšlení dodal, že mu navrhoval aby se stal žoldákem a on ho asi poslechl, zamyslel jsem se a nedalo mi se nezeptat "Královský syn a žoldák? neměl by být spíš voják, nebo stráž, nebo něco takového?"
Když jsme dojedli, zeptal jsem se Fena, jestli by mi mohl ukázat můj pokoj, že bych si šel lehnout. Přeci jen jsme dnes strávili kdo ví kolik hodin létáním po podsvětí, chozením po městě a ještě jsme měli krátký souboj s těmi létajícími potvorami. Odvedl mě do pokoje, který už měl uvnitř nachystané nějaké jídlo, které vydrží delší dobu kdybych měl v noci hlad, pití a postel nachystanou, jen do ní ulehnout. Dokonce tam byla i vedlejší místnost s vlastní koupelnou. Byl to nádherný pokoj a já Fenovi poděkoval, dal si rychlou sprchu a ulehl do postele, která byla až nechutně velká a pohodlná.

Usnul jsem během okamžiků, jak taky jinak v takové úžasné posteli, ale uprostřed noci mě něco probudilo, někdo tu byl a držel mi něco přes obličej. Chtěl jsem se začít bránit, už jsem sahal po magii, když se znovu všude rozlila temnota a já upadnul do tak hlubokého spánku, že se dal snadno splést s bezvědomým.
Netušil jsem kolik času uplynulo od doby co jsem byl napaden, ale najednou mě probrala silná bolest jak mě někdo nakopl do břicha. Přetočil jsem se na bok a okamžitě ze sebe vyzvracel všechno co jsem ještě měl z včerejší večeře v žaludku. Pak jsem se rozhlédl kolem a když jsem viděl jeskyni místo svého pokoje, pokusil jsem podepřít a vstát, ale když jsem ucítil něco na zápěstích sklopil jsem pohled a uviděl pouta, ze kterých byla cítit magie a tak mi bylo jasné, že se jich jen tak nezbavím. Posadil jsem se tedy a všiml si podobných pout také na nohách. Znovu jsem se rozhlédl, tentokrát kolem dokola a všiml si muže, který nade mnou stál a hleděl na mě napůl naštvaně otráveným a napůl pobaveným výrazem. Chvilku jsem vstřebával informace kolem sebe, než jsem se vzpamatoval a zorientoval dost na to abych pochopil co se asi stalo. "Co jsi zač a proč mě tu držíš?" vyplivnu ze sebe a dál vzhlížím muži do tváře.

Muž se jen skloní, popadne mě za vlasy za které si mě vytáhne o kousek blíž k obličeji a zavrčí na mě, co asi myslím, že je mým únoscem a doufá, že jim k něčemu budu. Z toho jsem mohl usoudit dvě věci, podle slova "nám" jich tu bude asi víc a jelikož doufal, že mu k něčemu budu mě neměl v plánu zabít, alespoň ne hned. Pak mě nakopl do hrudníku, až jsem se svalil na záda a sípavě začal lapat po dechu. Když však zmínil krále, nejdřív jsem ztuhl a pak ve mě vzplál hněv, který už jsem dlouho nepocítil. Takže jste jen banda slabochů, která si nedovolí na Fena zaútočit přímo a proto jste unesli mě. Radši svůj hněv však skryji a potlačím, než bych řekl, nebo udělal nějakou blbost. Jakmile se ke mě však sklonil znovu a chytil do ruky můj amulet, jen jsem sebou škubnul ze strany na stranu a zařval na něj "nesahej na něj!", ale to už mi ho strhnul z krku a já se zděšením ucítil záplavu magické energie, kterou se mi podařilo nějakým zázrakem udržet uvnitř svého těla aby se nerozletěla všude kolem jako posledně. Uvědomil sem si, že ty magické pouta mi pomáhají udržet magii uvnitř, jelikož se snaží mi zabránit v jejím použití k osvobození což mi přišlo jenom vhod. Nic to ale neměnilo na tom, že jsem byl ve vážně zatraceně špatné situaci.

Sebere mi amulet a ušklíbne se na mě, než si ho zastrčí do kapsy a odejde se slovy, že je zbytečné mě hlídat, když stejně nic nezmůžu. Na to bych se ještě podíval, řeknu si a když jsem si jistý, že je pryč znovu se posadím a začnu se víc soustředit na magii v sobě. Trošku jsem zalapal po dechu, když jsem si všiml, že je sice bezva, že ze mě nesálá magie na kdo ví kolik metrů daleko a neprozrazuje těm démonům jak silný opravdu jsem, ale tím rychleji se mi ukládala v těle a hrozilo, že to mé tělo nevydrží. No co, ušklíbnu se, pokud tady umřu v explozi magie, aspoň ty hajzly vezmu sebou. Samozřejmě jsem se ale nechtěl vzdávat tak snadno a tak jsem si začal pohrávat s magií ve svém těle a opatrně začal tlačit proti magii těch pout na nohou, které mě omezovali nejvíce. Nějakou dobu se nic nedělo, ale čím více magie jsem měl ve svém těle, tím větší tlak jsem byl schopný vyvinout a po nějaké době začaly pouta povolovat.

Trvalo to snad půl hodiny, než jsem se dokázal zbavit pout na nohách a tak jsem se postavil, ale když se ozvala veškerá ta magie v mém těle, okamžitě jsem se zase svalil na zem jak se mi zamotala hlava a odkutálel jsem se ještě hlouběji do jeskyně. Vůbec jsem si to neuvědomil, ale hladina magie v mém těle už se dostala tak vysoko, že mé tělo bylo v jednom ohni a začínalo se mi pomalu mlžit vidění. Potřeboval jsem se zbavit i těch pout na rukách a to okamžitě, jinak tady vážně zemřu. Sotva jsem na to pomyslel, pouta explodovala pod náporem magie, který už jsem neovládl a mé tělo začalo pomalu mizet, stejně jako kdysi. Když však mé tělo zprůhlednělo úplně a bylo vidět jen mé jádro magické energie, místo exploze magie jsem ucítil, jak se veškerá ta nahromaděná magická energie slučuje s mým tělem a mění ho. Netušil jsem co se děje, ale znovu jsem se začal objevovat, pomalu směrem od magického jádra, jak se magie slučovala s mým tělem se zase objevovalo a bylo... silnější a mnohem otevřenější magii. Jako bych právě odemkl dveře se svým skrytým talentem na používání magie.
Když se mé tělo kompletně ustálilo, cítil jsem příliv energie, ale nebylo to jako dřív. Má magická energie byla podstatně menší, zato však mě poslouchala na slovo. Pouhým okem jsem kolem svého těla viděl temnou auru, která se jakoby vsákla do kůže a v tu ránu, jako by bylo vše kompletní se mi na zádech objevilo ne jedno, ale dvě černá křídla a já vzlétl ze země jediným mávnutím a zůstal těsně nad zemí. Vyletěl bych ještě mnohem výš, ale s nízkým stropem v jeskyni se moc létat nedalo. Zvedl jsem ruku, ve které jsem cítil svrbění magie a vypadalo to, že se mi v ní vytvoří temný grál, ale magie jen nabrala tvar luku a pak se znovu rozplynula.
Jen se to stalo, veškerý efekt okamžiku přestal působit a já se se postavil na pevnou zem, odvolal veškerou magii, která mi právě proudila tělem a naprosto ohromený jsem si začal prohlížet své tělo. Proudilo magií a vypadalo mnohem více uzpůsobené k zacházení s ní, ale ze všeho nejvíc mě dostalo křídlo... křídlo, které se mi objevilo na zádech po boku toho druhého.
Když jsem se trochu uklidnil z prvotního šoku, že nejen, že jsem naživu, ale ještě jsem se nějakým zázrakem proměnil do kompletního temného anděla, přišlo mi zvláštní, že nikdo nereaguje na výboje magie, které odsud museli být cítit na stovky metrů daleko. Někde v zákoutí mysli jsem si vzpomněl, že jsem v průběhu proměny zaslechl někoho něco zařvat a vzpomněl jsem si na démona, který mě unesl a ukradl mi můj amulet. Znovu mě zaplavila vlna vzteku, kterému jsem se tentokrát nebránil a kompletně se do něj ponořil. Mávl jsem křídly a proletěl jeskyní, než jsem si všiml jednoho démona přímo před sebou. Nehleděl jsem na to, že se upřeně díval opačným směrem a bylo mi naprosto jedno co tam bylo, já se soustředil pouze na něj a plnou rychlostí jsem k němu přiletěl, chytil ho za hlavu a zarazil mu jí do stěny po jeho boku, přičemž jsem si pomohl jak posílením z temné magie, tak CounterForce.

Hlava démona udělala do stěny díru, ale nakonec povolila a rozletěla se na kusy. Okamžitě jsem se otočil na ostatní v místnosti a spočítal si pšt dalších démonů. Jeden z nich z nějakého důvodu uskočil dozadu, ale ostatní se na mě vrhli a tak jsem se hodlal první vypořádat s nimi, než bych se vydal za kýmkoli, kdo si snad myslel, že dokáže utéct.
Na rozdíl od tunelu za mnou byla jeskyně ve které jsem byl teď docela prostorná, což bylo výhodné spíše pro démony, jelikož se všichni proměnili a dva z nich byli opravdu obrovští. Jakmile dokončili proměnu, už jsem stál u jednoho z nich a za pomocí drápů z temné magie, které jsem si vytvořil kolem prstů jsem mu vyrval srdce z těla než stihl jakkoli zareagovat a vyvolal jsem si za sebou Shadow Puppet, která zablokovala útok dalšího z démonů, ke kterému jsem byl právě zády. To už se na mě ale řítili ti dva obrovští démoni, jeden vypadal jako člověk spojený s nosorožcem a druhý jako obr s dračími šupinami. Démona za sebou jsem ignoroval a nechal svou loutku aby se o něj postarala a radši jsem sledoval démony, kteří sice nevypadali, že by byli kdo ví jak rychlý, ale ránu bych od nich dostat nechtěl. Oba to byli očividně Aurini, jelikož se jednomu v ruce objevila obouruční sekera a druhému palcát s ostny. Pečlivě jsem se vyhnul útokům obou démonů, k čemu mi teď perfektně posloužila schopnost Evade a dostal se jim za záda, kde jsem si nashromáždil temnou magii do dlaně a vypustil ji jednomu z démonů do zad jako výboj. I mě samotného překvapila síla s jakou to démona i přes jeho velikost hodilo o metr dopředu a vypálilo mu to díru do zad. Nebyl však čas na to být překvapený, protože to už se po mě znovu ohnal druhý démon. Jeho útoku jsem se nedokázal úplně vyhnout a tak jsem použil CounterForce a znovu jsem byl překvapen, že je silnější než si pamatuji a útok jsem zastavil. Pak jsem použil CounterForce znovu a vrátil palcát plný špiček svému majiteli přímo do obličeje. Objevila se sprška krve a démon padl mrtvý k zemi. Znovu jsem se otočil na démona s dírou v zádech, který se mezitím stihl postavit, ale už nevypadal tak odhodlaně na mě zaútočit a tak jsem to udělal místo něj, obklíčil jsem ho snad šedesáti Flesh Eatery, kteří ho během pár vteřin rozcupovali na kousky.
Když už jsem si myslel, že mám vyhráno, směrem od posledního démona, který zápolil s loutkou vyšlehnou obrovské černé plameny, které smetou jak loutku tak všechny havránky a já mám co dělat, abych se před nimi zaštítil temnou magií. Jakmile plameny zmizí, vystřelím směrem kde byl ještě před chvílí démon, ale nikdo tam není a najednou ucítím jak se mi někdo přichytí na záda a přitáhne mi ruce k tělu. Pokusím se ho ze sebe dostat pomocí CounterForce, ale vyblokuje to svou magií a nakonec rozevře své čelisti, které vypadali jako rozpálená výheň s obrovskými ostrými zuby a chystá se mi zahryznout do krku. Pokusím se o silný výboj temné magie, ale znovu je zablokován magií démona a já se nemám jak bránit před jeho útokem.

Když už jsem si myslel, že je po mě, a to sem si své nově nabyté síly ještě pořádně neužil, ucítím silný výboj magie a když mi proletí těsně kolem hlavy, démon povolí své sevření a nakonec spadne na zem. Otočím se na něj a překvapeně koukám na bezvládné tělo s krkem ze kterého se kouřilo a chyběla mu hlava. Okamžitě se ohlédnu na místo odkud magie vyletěla a všimnu si posledního démona, který na začátku souboje jen ustoupil stranou. Byl to Fen... samým překvapením se rozesměju. "To si tady stál celou dobu?" zeptám se mezi záchvaty smíchu nad situací která právě nastala. Vlastně mi celou dobu nehrozilo žádné nebezpečí a dokonce i můj vztek na démona se mi zdál zbytečný, když neměl šanci uspět i kdybych nic neudělal. Když se konečně přestanu smát, přistoupím k Fenovi se slovy "díky... co to bylo za hajzla? Tak silnou magii jsem necítil od doby co jsme bojovali v podzemí s tím obrovským démonem".