Mirys a Cora

Ujistila mě, že opravdu všechno tu mají dobré a že se nemám bát. "Tak dobře." Usmála jsem se a objednala si kuřecí salát hned po tom, co si Cora objednala pečeného lososa. "A co si dáme k pití?" Zeptala jsem se Cory a koukla se na nápojový lístek. I nápojů tu měli široký a zajímavý výběr. "Hmm, ta já bych si dala kaktusový džus a vodu." Usmála jsem se na servírku nakonec a koukla na Coru, docela mě zajímalo, co si objedná k pití ona.

Prikývnem a potom sa zamyslím. "Ja si dám čaj a ty?" Opýtam sa a pozriem sa na ňu a pousmejem sa. Keď si objednala džús tak som si aj ja objednala čaj.

Řekla, že si dá čaj a objednala si ho hned po tom, co jsem si já objednala kaktusový džus. Servírka jen přikývla a pak odešla, ale hned se vrátila s naším pitím, Postavila ho před nás a pak zase odešla. Usmála jsem se a hned se napila, když nám donesla servírka pití. Kaktusový džus jsem přímo milovala, ale byl dost sladký, proto jsem si objednala i obyčejnou vodu. Abych nebyla hned přeslazená.

Poďakujem servírke a pozriem sa na Mirys. "Nechceš niečo o mne vedieť?" Opýtam sa jej a pozriem sa na ňu a pousmejem sa.

Stejně jako Cora rychle poděkuji servírce za pití a pak se otočím zase na Coru. Zeptala se mě, jestli bych o ní nechtěla něco vědět. "No..je tu pár věcí, které by mě zajímaly." Přiznala jsem s úsměvem a zamyslela se, kterou otázkou začít. "Tak začneme tím...kdo jsi?" Zašeptala jsem potichu a mrkla na ní. Cítila jsem z ní magii a tak jsem byla zvědavá, jestli je anděl, mág, upír nebo něco jiného.

Keď povie že je tu pár vecí čo by ju zaujímali tak sa pozriem na ňu a čakám čo sa opýta. Trochu som nepochopila tomu. "Ako to myslíš kto som?" Opýtam sa prekvapene.

Počkala, na co se zeptám jako první a pak se trochu zaraženě a překvapeně zeptala: "Ako to myslíš kto som?" Dívala jsem se na ní a přemýšlela, jak to vysvětlit. "Já...já z tebe cítím magii. Brní mě na rukou." Pousmála jsem se nevinně ale zvědavě. "Jsi...mág? Nebo..upír?" Zeptala jsem se potichounku, aby nás nikdo neslyšel. Přeci jen jsem nechtěla hned všem vyzradit, že Cora není obyčejný člověk jako většina lidí zde v kavárně.

Ostala som prekvapená keď povedala že je zo mňa cítiť mág. Pousmejem sa a pokrútim hlavou. "Nie som ani jedno. Som vlkodlak ale aj s teba je cítiť že nie si človek. Čo si ty?" Opýtam sa a pozriem sa na ňu a napijem sa čaju.

Pousmála jsem se když mi potvrdila, že jsem měla pravdu. Nebyla člověk, ale vlkodlak. Na chvilku jsem se nad tím zamyslela, vlastně jsem neviděla vlkodlaka v lidské podobě. Ale pak jsem si vzpomněla, že se mě Cora ptala, co jsme já. Pousmála jsem se. "Já...vlastně jsem zvěromág, ale...zatím se umím proměnit jen na pumu." Usmála jsem se.

Na moje prekvapenie ju to nevystrašilo. Skôr na opak po chvíľke aj ona mne povedala čo je zač. "Zveromág? To som ešte nikdy nevidela. Niekedy by som chcela vidieť ako sa meníš na pumu." Pousmejem sa a keď príde servírka aj s jedlom tak jej poďakujem.

"Podle mě to nemůže být zase tak odlišné od tvé proměny..." Usmála jsem se, ale pak chvíli mlčela a poděkovala servírce, když před nás položila objednané jídlo. "Dobrou chuť..." Popřála jsem Coře a ochutnala první sousto. Cora měla vážně pravdu a jídlo zde bylo vynikající.

Myknem plecami. "Tak to ja netuším." Poviem nevedela som aká je ta premena u nej. Keďže som ešte žiadneho zveromága nevidela a tak ani neviem ako sa menia. "Dobrú chuť." Poprajem jej a potom sa pustím do jedla.

"Někdy se o tom můžeme přesvědčit." Pousmála jsem se když řekla, že to netuší, a jedla u toho. "No a jak dlouho tu plánuješ zůstat? Říkala jsi, že hodně cestuješ... Zdržíš se tu?" Zeptala jsem se, aby konverzace nestála, ale jedla jsem u toho. Ale samozřejmě jsem se zeptala, protože mě to také zajímalo a také jsem nemluvila s plnou pusou, zase tak nezdvořilá jsem nebyla.

"To by som bola rada. Aspoň uvidím pumu." Pousmejem sa a pokračuje v jedení. Keď sa ma ale opýta na to ako dlho tu plánujem ostať tak myknem plecami. "To ešte neviem. Uvidím podľa toho ako sa mi tu bude páčiť a aký tu budú ľudia. Aj keď som si tu otvorila ordináciu a mám veľa pacientov tak možno tu aj ostanem." Pousmejem sa.

"To by som bola rada. Aspoň uvidím pumu." Usmála se při jídle a já se na ni taky usmála. I když úplně jistá tím, že to j dobrý nápad, jsem si nebyla. Přeci jen jsem svou proměnu neuměla ještě úplně zvládat. Když jsem se však zeptala, jak dlouho se tu plánuje zdržet, pokrčila rameny a odpověděla mi, že podle toho, jak se jí tu bude líbit a jaký tu budou lidi. Taky mi prozradí, že si tu otevřela ordinaci a má hodně pacientů. Tahle informace mě celkem zaujala.
"Hmm ordinaci? Jsi lékařka?" Chytila jsem se hned toho, co mi o sobě prozradila a ptala se dál při jídle.

"Ano a som rada že ku mne chodia ľudia. Som veterinárka." Poviem a pousmejem sa. Ani som nečakala že ju to takto zaujme.

Odpověděla mi, že ano, je lékařka a je ráda, že k ní chodí lidi. Tak ale dodala, že je vlastně veterinářka. Sice byla stejně lékařka, ale bylo to rozhodně něco jiného, i když ne o tolik. "Aha, tak veterinářka." Usmála jsem se. "No...a chodí za tebou s pejsky, kočkami a tak? Nebo jsi na velká zvířata?" Zeptala jsme se a usmála se zvědavě. Veterinářství jako takové se mi velice zamlouvala, ale z jistých důvodů jsem se mu věnovat úplně nemohla, i když teď bych snad mohla - taky proč ne?

Prikývnem a pousmejem sa. "Presne tak." Poviem a pokrútim hlavou. "Chodia ku mne všetky druhy zvierat. Od psov až po hady, pavúky a ďalšie." Pousmejem sa.

"Presne tak." Pousmála se Cora a zavrtěla hlavou. Řekla, že k ní chodí hodně zvířat, od psy až po hady, pavouky a další. "Dobře...ale kdybych za tebou přišla s koněm? Tak to asi nic co?" Zasmála jsem se potichu a upila džusu. Přeci jen to teď vypadalo, že je spíše na malá zvířata, než na velká hospodářská. Docela jsem se nad tím zamyslela, ale nezapomínala jsme u toho jíst.

Zasmejem sa. "Koňa som ešte nemala ale tak isto by som mu nejako pomohla. Teda ak by som vedela." Poviem a potom som už pokračovala v jedle.

Zasměje se a odpoví mi: "Koňa son ešte nemala ale tak isto by som mu nejako pomohla. Teda ak by som vedela." Řekla a zase pokračovala v jídle. Usmála jsem se nad její odpovědí. "O tom nepochybuji." Usmála jsem se a dojedla svůj kuřecí salát. Napila jsem se tentokrát vody a pousmála se. Tahle konverzace mě dost bavila a zajímala. Byla jsme ráda, že si mám s Corou o čem povídat. Navíc mě to bavilo.

"To som rada." Ona už dojedla ale mne to ešte chvíľu trvalo než som dojedla. Za pár minút som dojedla a napila som sa čaju.

Řekla, že je ráda, že o tom nepochybuji a usmála se. Já sice už dojedla, ale ona ještě jedla. "No a co děláš když nejsi v ordinaci?" Zeptala jsem se pak zvědavě. "Běháš po lesích?" Zajímala jsme se, když byla vlkodlak. Za pár minut také dojedla a upila ze svého čaje. Vážně mě zajímalo, co dělá ve svém volném čase, protože jsem si to nedovolila tipnout.

"Tak trochu si to uhádla. Jedna z mojich záľub je behanie po lese. Potom prechádzky a niekedy aj rada čítam alebo píšem ale to už musí byť. A ty čo rada robíš?" Opýtam sa a pozriem sa na ňu a pousmejem sa.

Řekla mi, co ráda dělá, že jsme to uhádla a ještě pár věcí, ale pak se zeptala co ráda dělám já. Zamyslela jsem se...vlastně mě nic nenapadalo. Tedy skoro nic, ale to, že skoro pořád trénuju jí říct nemůžu - tedy možná nechci. "Taky ráda čtu...no a procházky a tak. Jsem hodně samotářka." Zamumlala jsem, ale zase se pousmála.