Fen'lin a Mirys

Její odpověď se mi ani zdaleka nelíbila, hned jsem tušil, že si něco udělala a nechtěla mi říct co. Povzdechnu si a zavrtím hlavou, nebudu to z ní tahat, co se stalo stalo se a nevšiml jsem si naštěstí žádné krve. Nechám to raději plavat a pohodlněji se opřu na gauči. Zachránila mi život, kdyby mě neošetřila a nechala tam, nejspíš bych vykrvácel. Ještě štěstí, že objevila novou přeměnu, jinak bychom byli v háji. Začne mě prosit, abych spal v pokoji, aby tam mohla být se mnou, chvíli ji pozoruji a když mě začne hladit po vlasech, nakloním se k ní blíž.
"Tak dobře," řeknu nakonec potichu a pomaličku se postavím na nohy. Celé tělo ihned zaprotestuje, ale podaří se mi bolest ignorovat. S Mirysinou pomocí se dopravím do pokoje, kde se svalím na postel a zavřu oči. Pálily mě všechny rány, ale dalo se to vydržet.
"Spokojená?" zeptám se s úsměvem a poklepu na místo vedle mě, aby si tam lehla, i když jsem tušil, že se první půjde převléct do pyžama a nebude spát v ručníku.

Naklonil se ke mě a nakonec tedy souhlasil. Pomohla jsem mu vstát a podpírala ho vší svou silou, abych mu co nejvíce pomohla. Pak jsem ho opatrně pustila na postel. Hned zavřel oči a s úsměvem se zeptal, jestli jsem spokojená. "Víc než dost." Přikývla jsem a pak se podívala na jeho ruku, která poklepala na místo vedle něj. "Minutku." Usmála jsem se a odběhla. Vzala jsem mu sklenici vody a ovoce, které nesnědl vše. Vodu jsem mu dolila a vzala i více jídla, aby se mohl najíst až bude mít hlad. Vrátila jsem se a postavila to na stolek vedle postele. Pousmála jsem se a lehla si v županu vedle něj. Přikryla jsem ho dekou a pak i sama sebe. Přitulila jsem se k němu opatrně, abych mu nezpůsobila další bolest, ale pak jsem ho začala hladit opatrně po ruce, kde měl jen pár škrábanců, ale žádné velké zranění.

Odběhne, jak jsem si myslel, ale překvapí mě, když se stejně vrátí v županu a jen se sklenicí vody a jídlem. Vděčně se na ni pousměji se poté ji nechám, aby se ke mně přitulila. Cítil jsem její opatrný dotek na ruce a užíval jsem si, jak příjemně hřeje.
"Připadám si jako malé nemocné dítě," zamumlám potichu, ale hned na to začnu pomalu usínat, už jsem se ani nemohl udržet vzhůru a brzy jsem opět usnul.
Když se podruhé probudím, přivítá mě pouze temnota. Mé oči se však naštěstí brzy přizpůsobí tmě a rozhlédnu se po pokoji. Byla už noc, za oknem jsem viděl pár hvězd a Mirys pořád spala. Usměji se a odhrnu jí pramínek vlasů z tváře, poté se opatrně posadím a natáhnu pro sklenici vody. Bylo mi mnohem lépe, ale rány mě pořád bolely. Způsobila je magie a ty byly většinou horší než ty způsobené zbraněmi.

Pousmála jsem se, když Fen řekl, že si přijde jako malé nemocné dítě. "Ne...jsi můj zraněný bráška." Namítla jsem potichu a nechala ho usnout. Chvíli jsem u něj ležela, než jsem se šla trochu najít a radši jsem se převlékla do košilky. Hned jsem se ale zase vrátila, znovu si lehla k Fenovi a stejně mu objala ruku. Nechala jsem zataženo, aby mohl klidně spát. A sama jsem po chvíli, co jsem vedle něj zase ležela, usnula.

Ještě nějakou chvíli jsem seděl na posteli, než jsem se rozhodl něco sníst, byl jsem Mirys opravdu vděčný, že mi nachystala jídlo a snažil jsem se ji neprobudit, což se mi také podařilo. Znovu si lehnu a kupodivu opět usnu, většinou jsem toho tolik nenaspal, ale vypadá to, že zranění a ztráta krve si vybraly svou daň.
Bylo ráno, tedy nejspíš? Venku už nejspíš svítilo sluníčko, ale byly stažené závěsy, takže jsem denní dobu blíže neodhadl. Dalším příjemným zjištěním bylo, že mé tělo je opět v normálu. Pousměji se a otočím čelem k Mirys.

Já se probudila brzy ráno a hned jsem šla trénovat. Věděla jsem, že zranění, která Fen utrpěl, byla některá opravdu ošklivá. Taky jsem zjistila, že v noci něco snědl. Přichystala jsme mu tedy potichounku snídani a pak šla trénovat rovnováhu a další schopnosti, při kterých jsem se naučila být tichá, jako bych tam vůbec nebyla. Dnes jsem to trénovala hlavně proto, abych když tak zaslechla Fena a také abych ho neprobudila. Nechala jsem dveře tajné místnosti otevřené a taky jsem se při tom nemohla skoro vůbec zranit ani tolik vyčerpat.

Zadívám se na prázdné místo vedle sebe a nakloním hlavu na stranu, nebyla tady. Povzdechnu si a všimnu si jídla na stolku, vypadalo lahodně a tak jsem se do něj ihned pustil. Poté se pomalu postavím na nohy a potichu se vydám hledat Mirys. Na chodbě si všimnu, že dveře do její tajné místnosti jsou otevřené a tak se tam potichu přikradu. Trénovala, ale nevypadalo to nijak náročně, takže by si neměla ublížit.
"Tak tady jsi... Dobré ráno," řeknu s úsměvem a vejdu dovnitř.Opatrně se protáhnu a rozhlédnu po místnosti, která byla vážně skvěle vybavená.

Zrovna jsem balancovala na jedné noze na pár věcech, které nebyly vůbec stabilní, abych se procvičila v rovnováze, když v tom zaslechnu Fenův hlas. Překvapeně se na něj podívám, ale to byla chyba. Rozhodí mě to trochu, ale i ta troška stačila, aby se nestabilní věžička pode mnou začala hroutit. Rychle jsem odskočila o kus dál a dívala se při tom, jak se věci rozkutáleli po celé místnosti. No co, uklidím to pak.
"Dobré ráno." Pousmála jsem se na Fena. "Vypadáš líp. Už z tebe není taková mrtvolka." Usmála jsem se, než mi došlo, že má zase svou výšku. "A taky..nevypadáš jako teenager." Usmála jsem se a došla k němu. "Ale měl jsi zůstat ležet." Dodala jsme pak trochu káravě a prohlédla si ho, abych se ujistila, že je v pořádku.

Vyrušil jsem její koncentraci a stabilitu, chvilku jsem měl strach, že si ublíží a spadne, ale ustála to. Rozejde se ke mně a zhodnotí můj stav, stejně jako můj vzhled.
"Jaká mrtvolka?" odfrknu si, byl jsem ale opravdu rád, že jsem zpátky u svého starého já a ne jako teenager. Kdybych s tím démonem bojoval teď, ani by si neškrtl. Možná. Tiše si povzdechnu a opatrně Mirys obejmu.
"Děkuji za záchranu života," zašeptám. "A také za poskytnutí jídla," dodám a zacukají mi koutky, když mi zakručí v břiše. Ano, sice jsem právě snědl její snídani, ale měl jsem stále hlad. No co, včera jsem toho nic moc nesnědl a léčím se, potřebuji energii.

Fen ke mě natáhl ruce a objal mě opatrně. Pousmála jsem se a musela se uchechtnout nad tím jeho odfrknutím. Přitiskla jsme se k němu tak, abych mu neublížila a usmála se. "Ale jdi..to nic nebylo." Usmála jsem se a hned na to se zasmála, když mu ještě zakručelo v břiše. "Tvůj žaludek zřejmě nesouhlasí. Chtěl by toho jídla asi víc." Zasmála jsem se a vzhlédla k jeho očím. "Dal by sis kuřecí řízky?" Usmála jsem se a olízla si rty mlsně. Nehodlala jsem mu prozrazovat, že udělám takový vylepšený řízky, než na které asi teď myslí. "Tak pojď, udělám ti pořádné jídlo." Usmála jsem se a vyšla i s ním z místnosti a zavřela za sebou dveře. Pak jsem s ním šla pomalu do kuchyně, aby ho to bolelo co nejméně.

"Řízky zní skvěle," odpovím a znovu mi zakručí v žaludku, opravdu jsem měl chuť na pořádné jídlo a masem nikdy nepohrdnu. Zvláště tím kuřecím. Pomalu vyjdu z místnosti a dojdu i s Mirys do kuchyně, posadím se na židli a lokty se opřu o stůl.
"Jen ti asi moc nepomůžu, snad nevadí..." zamumlám. Už jen po té krátké procházce mě rozbolely rány. Zatím se ještě celkem pomalu hojily, ale temná magie by měla vyprchat někdy dneska večer a poté se regenerace urychlí. Tiše si povzdechnu a sleduji Mirys při práci. To mi připomíná, že já bych měl zase jít do té mojí... Znovu si povzdechnu a opřu se čelem o stůl. Pitomá práce...

"Ty si myslíš, že bych tě nechala mi pomoct když jsi v takovém stavu?" Zasmála jsme se pobaveně po tom, co mi Fen řekl, že mi moc nepomůže. Vyndala jsme z ledničky řízky a připravila jsem si všechno ostatní. "Doufám že ti budou chutnat." Usmála jsem se a začala řízky obalovat v trochu jiném trojobalu než bylo zvykem. Bylo to celkem rychlé, jen brambory trvaly déle. Udělala jsem rychle bramborovou kaši a nandala Fenovi pořádnou porci na talíř. Řízek byl obalený v mouce, vajíčku ale místo strouhanky jsem je obalovala v kukuřičných lupíncích. tedy v těch bez cukru. Sobě jsem nandala tak třetinovou porci co Fenovi. Přinesla jsem to na stůl a pak došla ještě pro pití. "Tak...dobrou chuť." Usmála jsem se a řízek si pokapala citrónem. Hned na to jsem se pustila do jídla. Takhle jsem řízky opravdu zbožňovala a doufala jsem, že i jemu bude chutnat. "Stalo se něco?" Zeptám se pak, když si všimnu, že nevypadal zrovna vesele.

Brzy se celou kuchyní vznášela lahodná vůně řízků a měl jsem na ně stále větší a větší chuť. Zvednu hlavu, abych mohl Mirys sledovat při vaření. Bylo to opravdu rychle, až teda na bramborovou kaši a brzy jsem měl před sebou talíř s obrovskou porcí jídla.
"Dobrou chuť," řeknu a okamžitě se pustím do jídla. Řízky byly výborné, stejně jako kaše. Chutnaly trochu jinak, ale o to lépe. Pousměji se a zadívám se na Mirys, když se mě zeptá, co se děje.
"To nic, jen bych se měl co nejdřív dostavit do práce... Samozřejmě až se mi ty rány zahojí," řeknu a povzdechnu si. Zdržel jsem se u Mirys mnohem déle, než jsem původně plánoval. Dojím svoji obrovskou porci, ani nevím jak a spokojeně si povzdechnu.
"Bylo to vážně výborné..." řeknu a pohodlně se opřu na židli.

Měl by se dostavit do práce. S povzdechem jsem přikývla a prohlédla si ho. "Doufám, že se ti to zahojí brzy." Pousmála jsem se a jedla dál. Fen to snědl vážně všechno až mě to překvapilo. Poděkuje mi, že to bylo výborné a pohodlně se opře o židli. Usmála jsem se a vzala oba talíře. "Chceš přidat? Ještě dva řízky tu jsou...a kaše tu je taky ještě." Pousmála jsem se, ale svůj talíř jsem mezitím začala umývat. Než mi odpověděl stihla jsem se ztratit ve svých myšlenkách. Myšlenkách ohledně toho, jak to vlastně bude? Nějak až moc rychle jsem si zvykla na jeho přítomnost a už jen myšlenka na to, že tu budu zase sama mi přišla... Nepřirozená. zavrtěla jsem rychle hlavou, abych ty myšlenky zahnala a ohlédla se za Fenem. "Měl by sis jít zase lehnout." Usmála jsem se na něj mile.

"Až vyprchá ta temná magie, začne se to hojit normálně..." odpovím s povzdechem a přejedu si rukou po ráně na břichu, která asi nejvíc bolela a byla nejvážnější. Nabídne mi, že si můžu přidat, ale neměl jsem už hlad a tak nesouhlasně zavrtím hlavou.
"Ne, děkuji, jsem plný," odpovím a zadívám se z okna, očividně jsme byli oba zabráni do svých myšlenek a vrátím se do reality až když řekne, že bych si měl jít lehnout.
"Nejsem unavený," odpovím a otočím se směrem do obýváku.
"Co se podívat na nějaký film?" navrhnu a znovu se otočím na Mirys. Pomalu vstanu ze židle a vydám se do obývacího pokoje, kde se svalím na gauč a tiše zavrčím. Připadal jsem si zase bezmocný, nesnášel jsem, když jsem byl zraněný a nemohl nic pořádně dělat. Štvalo mě to. Zvláště, když jsem už Mirys dvakrát ohrozil a nechtěl jsem to udělat znovu.

Přidat si nechtěl a po chvíli navrhl, že bychom se mohli kouknout na nějaký film, když není unavený. Podívala jsem se za ním a hned ho šla podepřít. "Bolí to moc?" Zeptala jsme se a pomohla mu až na gauč. Sedla jsem si vedle něj a podala ovladače. "Tak něco vyber." Pousmála jsem se. Sama jsem na filmy moc nekoukala, vlastně sama vůbec. Nebavilo mě to, ale fen byl zraněný, navíc... Asi jsme si to, že mě to nebaví jen namluvila, protože jsem to nezkoušela. "Já ještě moc filmů neviděla...tak zkus najít nějaký tvůj oblíbený hm?" Usmála jsem se nevinně a přitulila se opatrně k němu. Měla jsem o něj teď strach. Toho démona sice zabil, ale mohli tu být další. A teď, když je zraněný... Nejsem si jistá, že by se ubránil a já démona nejspíš jen tak nezabiju.

Byl jsem vděčný za její pomoc a když dostanu do ruky ovladače, okamžitě začnu hledat nějaký film. Procházel jsem všemožné filmy a netušil, který pustit.
"Umm, alespoň mi řekni nějaký žánr... Fantasy, akční, komedii, romantický..." povzdechnu si, když nenajdu nic, co by mi padlo do okna a zadívám se na Mirys, která vypadala ustaraně.
"Copak tě trápí?" zeptám se jí a dám ji ruku kolem ramen a přitáhnu si ji k sobě, aby se o mě opřela. Trošku mě zabolí bok, ale nedám to na sobě znát a stejně to velmi rychle přejde...

"Tak komedii...ať se můžeme smát.." Pousmála jsem se a dívala se na televizi, jak projíždí všechny možné filmy. Pak se na mě ale zadívá a zeptá se, co mě trápí. Chvilinku na to mě obejme kolem ramen a přitáhne si mě blíž k sobě. Opatrně jsem ho objala a opřela se o něj tak, jak chtěl. Doufala jsem, že ho to moc nebolí a chvíli se zdráhala s odpovědí, ale nakonec jsem odpověděla: "Mám jen o tebe strach. Kdyby přišel někdo teď...Ale...to se nestane, že?" Pousmála jsem se a dala mu pusu na tvář. "Nebudeme si kazit film." Řekla jsem nakonec a pousmála se.

Vybere komedii a tak přikývnu a po chvilce přemýšlení tam pustím film "Nedotknutelní." Hned ho ale pozastavím a otočím se na dívku vedle mě, abych si mohl vyslechnout, co má na srdci. Váhala, ale nakonec se mi svěří se svými obavami. Pousměji se a dám ji pusu do vlasů.
"Nikdo se neukázal za posledních pár let, když jsem neměl vzpomínky, než se objeví někdo další, budu mít všechno zahojené, neboj... A i kdyby, mám pár es v rukávu v podobě magie.. Nerad se na ni spoléhám, ale dá se s ní pracovat, když je nouze," pousměji se a lehce jí k sobě přitisknu, než zase stisk povolím.
"Netrap se tím, mě jen tak někdo nezabije," ušklíbnu se a poté pustím film.

Uklidní mě s tím, že má ještě pár es v rukávu. Poslouchala jsem ho a tulila se k němu. "Dobře," Zašeptala jsem. "...já bych jim tě stejně nedala." Dodala jsem potichounku a pak se koukala na film, který Fen vybral. "Tak se tím teď už nebudeme trápit ani jeden." Pousmála jsem se a opatrně se na něj tiskla.
Sledovala jsem film a sem tam se u něj smála. Pořád jsem u toho byla přilepené k Fenovi a objímala ho. Vybral vážně moc dobrej film a já za to byla ráda, že jsem nakonec s ním koukala. "Kolik filmů jsi už viděl?" Zeptala jsem se při závěrečných titulkách.

Jen přikývnu a poté se zadívám na obrazovku. Tento film jsem už viděl, ale vždy dokázal pobavit některými situacemi a byl mou asi nejoblíbenější komedií. Jakmile se objeví titulky, zazní i hlas Mirys a tak se na ni otočím. Byl jsem rád, že se jí film líbil a že se i zasmála.
"Celkem dost... Když jsem neměl své vzpomínky, neměl jsem moc co na práci a tak jsem zabíjel čas sledováním filmů," odpovím a na chvilku se odmlčím.
"A ty? Hádám, že jsi na to moc času neměla," řeknu potichu a povzdechnu si. Dokázal jsem si představit, že i poté, co se dostala od mistra si na prostou zábavu moc času neudělala.

"To máš pravdu." Pousmála jsem se a odsunula smutek někam pryč. "Neměla jsem s kým se dívat a samotnou..mě to vlastně nikdy nelákalo." Přiznala jsem a usmála se. "Co budeme dělat teď?" Zeptala jsem se a zívla trochu ospale. Zřejmě mi ta jedna noc nějak nestačila k dohnání spánku. "Koukneme se ještě na jeden film?" Zeptala jsem se. "Tentokrát nějakej žánr vybereš ty a já zkusím vybrat konkrétní film, co ty na to?" Pousmála jsem se nevinně.

Smutně se pousměji se a více se k ní přitulím a na chvíli ji obejmu oběma rukama.
"Ale teď už máš, už nikdy nemusíš být sama, slibuji," zašeptám jí do ucha, než se s úsměvem na tváři odtáhnu a pobaveně sleduji, jak zívá. Nejspíš byl stále unavená a nedivil jsem se jí.
"Tak dobře, vybírej..." řeknu s úsměvem a potom se chvilku zamyslím nad žánrem. Co bychom tak mohli pustit?
"Horor," ušklíbnu se nakonec a zadívám se na obrazovku, byl jsem zvědavý, co vybere. Většina hororů mi sice přišla jako nějaká špatná komedie už jen kvůli mé neschopnosti cítit strach, ale bylo tady pár momentek, kdy jsem sebou škubl a lekl jsem se. No, strach se zatím nikdy nedostavil...

Usmála jsem se když Fen vybral jako žánr horror. "No..a nebudu se bát?" Zaculila jsem se a pak vybrala nějaký horror, který jsem našla a podle názvu by mohl být zajímavý. Pustila jsem ho a přikryla se taky dekou. Sice se mi chtělo hodně spát, ale při tom filmu mě to hned rychle přešlo. Některé scény byly vážně nechutné a u jiných jsem se lekla, ale jak jsem cítila, tak i Fen sebou u pár momentů škubl. Koukla jsem na něj a pousmála se nevinně. "Po tomhle si pustíme něco, po čem budu moct usnout." Ušklíbla jsem se a koukala dál, ale pak jsem se u těch lekaček schovávala.

"Možná, nevím?" odpovím s úsměvem, ale poté sleduji, co vybírá. Film měl zajímavý název a rozhodně nezklamal. Párkrát jsem sebou škubl, ale strach se opět nedostavil. Zajímalo by mě, jestli ho ještě pořád můžu cítit, ale nejspíš se dostaví až v nějaké reálné situaci. Kdybych se bál u filmu... Co bych to byl za démona?
"Fajn a neboj se, i kdyby ten vrah přišel, myslím, že spíš on by utekl s křikem," ušklíbnu se a více ji k sobě přitáhnu, aby měla alespoň ode mě trochu pocit bezpečí. Film skončí a tak vezmu ovladač do ruky a znovu přepnu na výběr filmů.
"Takže něco, po čem budeš moct usnout..." zamyslím se a nakonec tak s úšklebkem pustím nějakou romantickou komedii.