Fen'lin a Mirys

Dívala jsem se na film a u toho zbaštila ještě jednu palačinku. Pak se na mě Fen otočil s tím, co bych o Irteh chtěla vědět, že neví, kde začít. Pousmála jsem se. "To je jasný! Jak jste se potkali!" Zajásám trošku a vzhlédnu do jeho očí. "A Jak vůbec vypadá? Co je vlastně zač? A jak dlouho se znáte?" Usmála jsem se nadšeně. Byla jsem nehorázně zvědavá! No, ale to na mě nejspíš bylo vidět - no spíš určitě.

Nadšeně se mě zeptá hned na několik otázek o mojí Ireth, načež se usměji a pohodlně usadím.
"Potkali jsme se u mě v práci, přišla do baru se svými přáteli a dali jsme se do řeči. Poté ji napadla nějaká upírka, která si mě očividně přivlastnila a žárlila na ni, i když jsme spolu jen mluvili... Tehdy jsem neměl ještě své vzpomínky, ani schopnosti a když ji ten upír držel pod krkem, nenapadlo mě nic lepšího než si rozříznout ruku a odlákat ho pomocí mojí krve," ušklíbnu se při té vzpomínce.
"Potom mě šéfka vykopla, že mám na zbytek dne volno, přeci jen není dobré být v místnosti plné upírů s krvácející rukou... Každopádně tohle nejspíš zodpoví i tvou druhou otázku, je upír," vydechnu a trochu se napiji ze svého pitím.
"Je celkem malá, má dlouhé bílé vlasy a ty nejkrásnější modré oči. Je bledá jako všichni upíři a... prostě nádherná," řeknu s úsměvem na rtech a potom se zamyslím nad poslední otázkou.
"Myslím, že... No něco málo přes půl roku?" odpovím a poté tiše čekám, jestli přijdou další otázky, nebo jestli navrhne jiné téma či činnost.

Fen se pohodlně usadil a začal mi odpovídat na otázky. Dozvěděla jsem se toho o Ireth dost. Pousmála jsem se a když mi ji začal popisovat, zkusila jsem si ji představit. "Jak vypadají nejkrásnější modré oči? Světlé nebo tmavé?" Uculila jsem se nevinně a dala Fenovi prostor odpovědět, než na něj vybalím další otázky. "Takže půl roku? No a to...bydlíš u ní, nebo se jen navštěvujete? A nemyslí si lidé, že jste sourozenci? Když máte oba bílé vlasy, to není zrovna běžné." Zahrnula jsem ho dalšími otázkami. "A kolik jí vlastně je?" Dodala jsem ještě načež mi dojde, že jí může být klidně skoro tisíciletí jako Fenovi. Proto hned vyřknu ještě jednu otázku: "A na kolik vypadá?"

Pousměji se, když se mě zeptá, jak vypadají její oči.
"Světle modré, jako samo nebe," vydechnu s úsměvem, Mirys se culila, nejspíš ji to opravdu zajímalo a mně... To nevadilo. Nemohl jsem se však zbavit toho připitomělého úsměvu, který jsem měl, když jsem o ní mluvil.
"Nastěhovala si mě k sobě po tom, co se mě pokusili zabít nějací upíři a musel jsem vyskočit z okna, abych jim utekl," ušklíbnu se. Byl to parádní let z šestého patra do popelnice, o které jsem ani netušil, jestli je otevřená, ale musel jsem to zkusit, tehdy to pro mě byla jediná možnost.
"Jednou jsem se vydával za jejího bratra a celkem to klaplo, ale jinak... Nevím..." odpovím na další otázku. Ušklíbnu se, když se zeptá, kolik jí je a poté se hned opraví a zeptá se, na kolik vypadá.
"Myslím, že je jen o trochu mladší než já, ale přesné číslo nevím. Vypadá na jednadvacet," řeknu a trochu se protáhnu, nakonec mě však napadne vlastní otázka.
"A co ty? Zaujal tě někdo?" ušklíbnu se.

Vyslechla jsem si všechny jeho odpovědi a musela se potichu chechtat, protože se vážně pitomě usmíval. Byl v tom až po uši a bylo to na něm vidět. "Nakonec mi i odpoví na otázku kolik jí je a na kolik vypadá. Podle něj byla jen o něco málo mladší než on, jenže já si ani tak nedovedla představit kolik. To jí je tak osm set let nebo...víc? Či míň? No nechala jsem to plavat a zaměřila se na to, že prý vypadá na jednadvacet. Fen se pak trochu protáhl a než jsem stihla vyslovit další svou otázku, zeptal se on. Zeptal se, co já, jestli mě někdo zaujal. Zasmála jsem se a zavrtěla hlavou. "Ne...to vážně ne, ale potkala jsem jednu dívku, vlkodlaka. Byla strašně milá, ale já se s ní opila...no a tak trochu jsem se s ní málem vyspala." Přiznala jsem a zasmála se. "Byl to zvláštní pocit, být opilá." Řekla jsem trochu zamyšleně ale pak se zase usmála a koukla nevinně na Fena. "Taky jsme potkala mága, který se jmenuje Kimi. A zvěromáhaga Andreyua, ale ten mi přijde trochu..divný. Jo a ještě jsem potkala Alexe! Ale je to Raven... Tvůj...tvůj bratr. Jak jsi mi o něm vyprávěl!" Vyhrkla jsem rychle a dočista teď zapomněla na Miriam, tedy Zoe, jak se mi poprvé představila. Chtěla jsem mu teď hlavně říct o Alexovi.

Začne mi vyprávět o dívce, se kterou se málem vyspala, povzdechnu si a zavrtím hlavou.
"Nejsi moc mladá na to, aby jsi pila?" zeptám se jí zcela vážně, poté mi však zacukají koutky. No, když to bylo málem s dívkou, ještě to bylo dobrý, ale jakmile na ni sáhne nějaký chlap... Ať si mě nepřeje! Roztrhám ho na kusy jako hada! Vyjmenuje mi ještě několik lidí, které potkala a poté mi řekne o Ravenovi. Pousměji se a přikývnu.
"Už jsem na něj narazil, tedy spíš... Přišel do baru a potom... Jsem ho málem zabil," povzdechnu si, byl jsem hrozně rád, že mám zpátky svého bratra, i když jsem věděl, že můj život bude zase o trochu šílenější. Ale kupodivu mi to nevadilo, hlavně, že jsem ho měl zpátky...
"Hmm, ale až si někoho najdeš... Řekneš mi o tom, že ano?" zeptám se zcela nevinně.

Fen se mě zeptal, jestli nejsem moc mladá na to, abych pila. "No...někdy jsem to zkusit musela a ne, zase tak moc mladá nejsem. Za rok mi bude osmnáct." Namítla jsem a culila se. "Kdybys se mnou pil ty, mohl by sis mě ohlídat, takhle máš smůlu." Vyplázla jsme na něj ze srandy jazyk a smála se. Hrozně moc mě bavilo ho takhle škádlit. Pak mi řekl o tom, že se s Ravenem už setkal. Trochu jsem na něj vytřeštila oči, když mi řekl, že ho málem zabil. "Cože jsi? Jak se ti to sakra povedlo?! Nemůžeš mu ublížit...Máš ho přeci rád!" Namítla jsem a dívala se na něj překvapeně. Pořád jsem tomu nemohla uvěřit. Myslela jsem, že bude rád, že není mrtvý. Naštěstí ale vypadal, že je rád, že se mu bratr vrátil. Ale stejně jsem to nemohla pochopit. Pak se mě však zeptal zcela nevinně jestli bych mu řekla o tom, kdybych si někoho našla. Zadívala jsem se na něj překvapeně a nechápavě. "No...podle toho...ublížil bys mu?" Zaculila jsem se zase, jako bych ho chtěla provokovat, což jsem opravdu chtěla.

Zase si ze mě utahovala a poté se na mě šokovaně podívala, když jsem řekl, že jsem ho málem zabil.
"Samozřejmě že ho mám rád, je to můj bráška... Jde o to, že jsem ho nepoznal, myslel jsem, že je to člověk. Já... On mě vždycky dokázal vyvést z míry a tolik mi Ravena připomínal, nepřipustil jsem si však, že by mohl být naživu a potom... Prostě jsem vypěnil, říkal jsem si, jak se ten člověk opovažuje chovat jako Raven? A pokusil jsem se ho zabít... Potom mi ale došlo, že je to on a..." vysvětlím a pousměji se. Jak ten mě dokázal vytočit! Toto umění vážně ovládal jen on. Umění mě dohánět k šílenství. Zeptá se mě, jestli bych jejímu nápadníkovi ublížil, lehce zavrtím hlavou.
"Ne, jen bych jim zdvořile sdělil, co se stane, pokud ti jakkoliv ublíží," odpovím zcela vážně.
"Jsem tvůj bratr, je moje povinnost tě chránit před nebezpečím, otravnými chlapy a kretény, kteří by tě chtěli jen využít..." řeknu zcela vážně a podívám se jí do očí.

Vysvětlil mi jak to celé proběhlo a já si povzdechla. "Ach ty moje bráškovatý pako." Uculila jsem se a schoulila se k němu. "Ještě žes ho nezabil. A že bys toho byl schopný." Povzdechla jsem si, ale pobaveně a usmála se. Přišlo mi to trochu vtipný, i když to by asi nemělo.
Pak mi řekl, že by mým nápadníkům neublížil, ale že mě musí chránit. Byla jsem ráda, že jsem měla někoho, kdo mě chtěl chránit, ale byl to nezvyk. "Neboj se, já se o sebe postarám, ale dobře. Když chceš, tak ti řekni, až se nějaký objeví." Usmála jsem se a zadívala se mi taky do očí, stejně jako on mě. "Je to příjemný, ale zvláštní pocit.. Nemůžu si na něj zvyknout." Zašeptala jsem pak a schoulila se k Fenovi blíž. "Mýt někoho, kdo se o mě chce starat." Vysvětlila jsem radši hned.

Ušklíbnu se, když mi řekne, že jsem pako, také jsem byl rád, že jsem ho nezabil. Nevím, co bych dělal, kdyby ano a potom jsem zjistil, kdo to byl. Tiše si povzdechnu, chtěla se o nápadníky postarat sama, ale nakonec souhlasila, že mi dá vědět. Přikývnu, hodlal jsem se postarat o to, aby jí žádný chlap neublížil! Byla to přeci má sestřička! Poznamená, že je to zvláštní pocit, zvědavě se na ni podívám, netušil jsem, co tím myslí. Naštěstí mi to hned vysvětlí. Pousměji se a přikývnu.
"Nikdo by na nic neměl být sám..." řeknu potichu a položím ji ruku na záda. Tulila se ke mně a chvíli mi připadala ještě mladší, než byla. Dost mi připomínala Miriam, stýskalo se mi, ale Mirys vůbec nebyla náhradou. To jistě ne.
"Jsi unavená?" zeptám se jí potichu a pozorně ji sleduji.

Fen mě zřejmě chápal a zmínil, že by na nic neměl být nikdo sám. Pousmála jsem se a přikývla. "Jsem ráda, že jsem tě tehdy v knihovně oslovila." Zašeptala jsem a přitiskla se k němu. "Moc ráda." Dodala jsem a zavřela oči. V tu samou chvíli mi položil Fen ruku na záda a zeptal se mě, jestli nejsem unavená. "Trochu ano." Zašeptala jsem. "Ale nechci, abys odešel." Zašeptala jsem smutně a objala ho trochu silněji. "Jak dlouho tu můžeš být?" Zeptala jsem se, i když jsem si byla vědomá toho, že jsem se už jednou ptala. Ale co? Prostě jsem tu nechtěla být sama. Ne teď. "A taky...bychom měli začít hledat tvojí pravou sestru..." Zašeptala jsem, když už jsme tu o mně mluvili jako o jeho sestře.

"Já také," odpovím při zmínce o knihovně, byl jsem rád, že jsem se rozhodl jí rozhodl pomoci, jak s hledáním knih, tak s tréninkem. Rychle mi přirostla k srdci. Byla trochu unavená, ale nechtěla, abych odešel, pousměji se a zavřu oči.
"Dneska tady ještě zůstanu, neboj," odpovím a když řekne, že bychom měli začít hledat mou pravou sestru, souhlasně přikývnu.
"Je to má sestra, stejně jako ty, na krvi nezáleží..." neopustím se a podívám se s úsměvem na Mirys.
"Ale máš pravdu, měl bych konečně začít a budu rád, když se připojíš. Ale teď by sis měla jít lehnout," dodám.

Byl také rád, že jsme se tam tehdy dali do řeči. Spokojeně jsem se k němu stulila a poslouchala tlukot jeho srdce. Pak mi řekl, že je to jeho sestra stejně jako já, na krvi mu nezáleželo. "V..vážně?" Zeptala jsem se překvapeně a zadívala se mu do očí. Usmíval se na mě a v jeho očích jsem viděla jasnou upřímnost. "Děkuju.." Zašeptala jsem a lípla mu pusu na tvář. Pak ale řekl, že mám pravdu a měli bychom jí začít hledat. A pak ještě dodal, že bych teď měla jít spát. Sice mi slíbil, že tu dneska ještě zůstane, ale co když zítra bude muset do práce a zase ho bůhví jak dlouho neuvidím? Zavrtěla jsem hlavou nesouhlasně a objímala ho. "Já jsem v pořádku." Zašeptala jsem a položila si hlavu na jeho rameno. Byla jsem ráda, že tu je a nemusím tu být sama.

Zřejmě nečekala, že to budu brát takto, ale krev pro mě opravdu nebyla důležitá. Důležitější pro mě byla důvěra, na té záleželo. Možná to bylo i kvůli mé averzi vůči mému otci, se kterým jsem nechtěl mít nic společného, ale i tak... Raven byl můj bratr a to pocházel odjinud, ani netušil odkud. Ušklíbnu se, když dostanu pusu na tvář a pohladím Mirys po vlasech, byla tvrdohlavá, nechtěla jít spát a místo toho se jen pohodlněji uvelebila a opřela se o mě.
"Hmm, tak mi něco povídej, kdybych to udělal já, usneš mi tady," řeknu jí a zamyslím se nad tím, co bych chtěl slyšet.
"Takže... Potkala jsi tady dost zajímavých lidí, povídej mi o nich..." řeknu nakonec a zavřu oči.

Usmála jsem se na něj když mě pohladil a spokojeně zavrněla. Vypadalo to že se trochu zamyslel, ale hned mi pak navrhl, abych mu něco říkala já. Prý bych jinak usnula kdyby mi něco povídal on. Pobaveně jsem zavrtěla hlavou ale pak se zamyslela nad odpovědí na otázku, kterou mi položil následně. "No..lidí až tak moc ne. Cora je vlkodlak, Kimi mág no a...vlastně nikdo z ostatních taky není člověk. Ani Zoe ne, ale...ta mi neřekla co je vlastně zač." Začala jsem povídat. "Andreyu je trochu podivín. Je to zvěromág jako já, ale...no rád leze po střechách a tak. Ale je..no podivín a pro mě trochu záhada." Začala jsem a zase se na chvilku zamyslela. "Cora je tedy vlkodlak. Jako vlk vypadá vážně nádherně. A je..no je to blondýnka s takovyma veselýma očima." Pousmala jsem se. "A Kimi má modrý vlasy! A je takovej..no vařil se mnou svůj první lektvar. A zapomněl si přečíst nacod až do konce a když se napil ještě teplého tak omdlel." Uculila jsem se.

Začne mi vyprávět o jejích známých, musel jsem se pousmát, vypadalo to, že si našla přátele a za to jsem byl velmi rád.
"Je skvělé slyšet, že tady máš přátele, vidíš... Už nikdy nemusíš být sama," zašeptám. Většinou i když se člověk cítil sám, musel si jen uvědomit, že se stačí pořádně rozhlédnout, nebo vyrazit ven a určitě na něj bude někdo čekat, nebo někoho zajímavého potká.
"Jen si dávej pozor... Možná jsem paranoidní, ale někteří se mohou tvářit jako přátelé a později se tě pokusí jen využít. Dávej si pozor hlavně na démony..." povzdechnu si a zadívám se na ni. Měl jsem o ni starost, zároveň jsem však věděl, že jsem až moc nedůvěřivý a nemusí být vůbec špatní.

"Já vím. Dám si pozor neboj se. A když tak..branit se umím." Pousmala jsem se nad Fenovými obavami a pak se zamyslela. "Je to zvláštní pocit...mít přátele. Je to jako...jako bych začala žít a zároveň se rozdávala. Je to prostě zvláštní. A nevadí mi být sama. Tedy není to tolik příjemné jako být třeba s tebou, ale zase lepší než s dvaceti muži v sídle, kde tě chtějí zabít. Pousmála jsem se, ale byl to posmutnělý úsměv. "A ty? Co v tvý práci? A potkal jsi ty ještě někoho zajímavého? Tedy kromě Alexe a Ireth...ale ty oba znáš...už dýl. Takze někoho nového kromě mě?" Pousmala jsem se zvědavě a zadívala se fenovi do očí.