Fen'lin a Mirys

Začnu umývat talíř a ušklíbnu se, když navrhne, abych uklidil koupelnu.
"Hotovo," řeknu a zatvářím se nevinně, poté si ale rychle zaběhnu do koupelny pro tričko, které si natáhnu přes hlavu a vrátím se do kuchyně. Chvíli se dívám, jak Mirys dělá sendviče, poté se ale rozhodnu nachystat nějaké pití. Vytáhnu několik džusů a postavím je na stůl.
"Máš něco, do čeho bychom to mohli dát?" zeptám se nakonec a zadívám se na její záda.

Zamyslím se, kam jsem uklidila košíček a pak ho vytáhnu z jedne ze spodních skříněk. "Tady." Usmala jsem se. Pak jsem se vrátila k lince a dodělala sendviče. Zabalila jsem je jeste do papírového pytlíku a pak jsem je dala taky do košíku. Udělala jsem jich radši hodně. Po plavání mám totiž vždycky hlad. "Jdu se převléct." Pousmála jsem se a odešla zase do svéhk pokoje. Oblékla jsem si plavky i když vrchní díl jsem snad ani nepotřebovala, a na to jen lehké tričko a sukni. Moc často jsem si ji nebrala, ale doufala jsem, že tenhle den bude klidnější. Vrátila jsem se dolů s dekou a ještě vytáhla z klupelny pro hosty dva čisté ručníky. "Tak můžeme." Usmála jsem se na Fena.

vytáhne košík a uloží do něj sendviče, potom se odejde převléct, ještě do košíků dám několik džusů a počkám na Mirys. Přeci jen já tady neměl žádné plavky, takže jsem se neměl do čeho převléct. Za chvíli se vrátí a já se na ni překvapeně podívám, tohle bylo poprvé, co jsem ji viděl v sukni.
"Sluší ti to," řeknu s úsměvem a vezmu plný košík jídla do ruky. Vydáme se ven, kde počkám, až zamkne a potom se se zamyšleným výrazem rozhlédnu.
"Nejbližší jezero by mělo být někde v lese, ale nevím přesně kudy..." řeknu a vydám se směrem k lesu.
"Snad to najdeme, ještě jsem tam nebyl, ale prý je nádherné," vydechnu a nedokáži skrývat své nadšení.

"Děkuju..." Začervenala jsem se, když mi pochválil oblečení. Vyšla jsem s ním ven a zamkla dveře. "Tak jdeme." Usmála jsem se a srovnala s Fenem krok. "Vážně? V lese..? No vidíš, o tom já ani nevím. Tak snad to najdeme no." Usmála jsem se nadšeně už jen kvůli tomu, jak moc nadšený byl on.

Oba jsme netušili, kde to jezero je, no... To bude zajímavé. Ušklíbnu se, věděl jsem, že přinejhorším využiji své křídla a jezero najdu hezky ze vzduchu, ale to jen pokud se opravdu ztratíme.
"Kdyby tě začala bolet noha, řekni mi to prosím," řeknu starostlivě a zadívám se na ni. Měl jsem takové tušení, že i kdyby ji bolela, nic neřekne. Na to byla až moc tvrdohlavá. Tiše si povzdechnu a pokračuji v chůzi. Půda v lese byla příjemně měkká a šlo se po ní dobře, tedy do doby, než bychom museli vylézt na nějaký kopec, ale to snad nehrozí. Rozhlížel jsem se okolo, po krásné přírodě a nemohl jsem se ubránit úsměvu.
"Je tady nádherně," vydechnu.

"Dobře, řeknu ti když mě bude bolet..." Řekla jsem s protočením očí a potichounku dodala: "Když bude bolet nějak extra moc..." Uculila jsme se provokativně a zasmála se. Věděla jsem, že mě slyšel, ale nemohla jsem si to odpustit. Trochu škádlení nikomu neublížila. Zhluboka jsme vzdechla vůni lesa a přikývla. Měl pravdu, bylo tu vážně překrásně.

Obrátím oči v sloup, když zaslechnu její odpověď a její smích. Zavrtím hlavou a probodnu ji pohledem, chtěl jsem něco říct, nakonec ale jen zhluboka vydechnu a nechám to plavat. Škádlila mě a očividně jí to bavilo. Začnu si znovu vychutnávat atmosféru a klid, který kolem nás byl. Slyšel jsem jen zvuky přírody, šumění listí a zpěv ptáků. Zaposlouchal jsem se také, jestli neuslyším šplouchání vody, ale ještě jsme byli příliš daleko.
"Někdy by mohlo být fajn, vypadnout z města na delší dobu a zase spát pod širým nebem a jíst jen to, co nabízí příroda," řeknu s úsměvem a rozhlédnu se kolem. Přes všechnu tu krásnou přírodu jsem začínal mít zvláštní pocit. Možná to byla jen paranoia, ale když je Mirys zraněná, nechtěl jsem nic riskovat a tak jsem se nenápadně rozhlížel kolem.

Usmála jsem se a poslouchala ho. "Hmm, to by asi bylo fajn." Usmála jsem se a rozhlížela se taky. "Mám ráda takový klid." Pousmála jsem se. "Ale možná bych byla trochu radši, kdybychom znali cestu." Zaculila jsem se trochu nervózněji.

Měla pravdu, opravdu by bylo lepší, kdybychom znali cestu... Tiše si povzdechnu a zamyslím se, jak by to šlo udělat...
"Můžeme letět, pokud chceš, vezmu tě do náruče," nabídnu s úsměvem a protáhnu si záda, po chvíli ale položím košík s jídlem na zem a kleknu si. Zavřu oči a položím obě ruce na zem. Začnu se soustředit na svou magii, díky které jsem také dokázal vycítit, jestli je v blízkosti voda. Několik desítek metrů od nás byl malý potůček, ale žádnou větší masu vody jsem necítil. Zamračím se a použiji více energie, abych dokázal najít vodu i ve větší vzdálenosti. Nakonec najdu ono jezero, ale jen na pár vteřin, než zavrávorám. Nebyl dobrý nápad "násilně" rozšiřovat vzdálenost, na kterou dokáži vodu vycítit. Povzdechnu si a pomaličku se postavím.
"Je to odtud čtyři kilometry," řeknu potichu a opráším si ruce od špíny.

Zarazila jsme se a dívala se na Fena. "Nene, neponeseš mě. Ne když jsi byl ještě včera zraněný." Zamumlala jsem a pak se na něj zmateně dívala, když si klekl na zem. "Co to děláš?" Zeptala jsem se zaujatě a nechápavě ho sledovala. Když zavrávoral, trochu jsem se lekla a přistoupila až k němu. "Jsi v pořádku?" Zeptala jsem se a prohlížela si ho.

Přistoupí ke mně s tím, jestli jsem v pořádku. Pousměji se a pomalu přikývnu. Trochu se mi stále motala hlava, ale věděl jsem, že to přejde.
"Ano, jsem. Už alespoň vím, kde je to jezero," řeknu potichu, zvednu košík ze země a vydám se směrem, kde jsem předtím ucítil velkou masu vody.
"Magie je jiná od fyzické kondice, pokud překonáváš limity svého těla, posune tě to dál. Jenže když se o to stejné snažíš s magií, vymstí se ti to," vydechnu potichu. Už jsem za svůj život viděl mnoho xaphanů, kteří to se svou magií přehnali natolik, že je to stálo život. nedokázal jsem si ani představit, jak moc to museli přehnat.

"Aha...to jsem nevěděla." Pousmála jsme se zaujatě. "Takže..jsi vážně v pořádku?" Zeptala jsme se a šla radši těsně vedle něj. Trochu jsem se o něj bála, i když nejspíš zbytečně. "Mohl jsi jen vyletět a rozhlídnout se kde je, nemusel jsi to přehánět s magií." Povzdechla jsem si trochu ustaraně.

Pousměji se na ni a přestane se mi konečně točit hlava.
"Jsem v pořádku, už mi je dobře. Mohl jsem letět, ale chtěl jsem se procvičit v magii, potřebuji to," řeknu s úsměvem. Nechtěl jsem říkat, že jsem to neudělal proto, že jsem ji nechtěl nechat samotnou, protože mám pocit, jako by jsme tady nebyli sami. Nechtěl jsem ji zneklidnit a tak jsem se tvářil jakoby nic. Vzpomenu si na jednu legendu, kterou jsem četl v knihovně o zdejších lesích. Podle starých příběhů tady žijí vlkodlaci, ale tajně jsem doufal, že to není pravda, zvláště teď...

Pousmála jsem se. "No dobře no." Zamumlala jsem a šla dál vedle něj k jezeru. Cesta s ním mi utekla hrozně rychle. A najednou jsem uviděla, jak stromy řídnou a před námi se rozprostírala maličká pláň s jezerem. "Páni..." Vydechla jsem ohromeně a rozhlédla se po jezeře. "Je to tu...vážně nádherný." Zašeptala jsem a pořád se rozhlížela ohromeně.

Brzy jsme došli k jezeru, které bylo vskutku úchvatné. Zůstanu stát na místě a jen si prohlížím tu nádheru. Tohle bylo přesně něco pro mě... Usměji se, pomůžu Mirys rozložit deku, na kterou položím košík s jídlem a sundám si tričko, kalhoty a boty. Plavky jsem neměl, ale trenýrky zcela postačovaly. Rozběhnu se k jezeru a po hlavě do něj skočím. K mému štěstí jsem skočil dost daleko a jezero už bylo hlubší, takže jsem nevrazil do dna. Po chvilce se vynořím a s širokým úsměvem se otočím na Mirys.
"Voda je skvělá!" zavolám nadšeně a vodu okolo sebe rozvířím.

Zasmála jsem se, když jsem viděla, jak se Fen neubránil svému nadšení a hned do vody skočil. Pomalu a opatrně jsem se svlékla. Při tom mě dost bolely rány a proto jsme musela pomalu a opatrně. Nechala jsem oblečení na dece a v plavkách a obvazech došla na kraj. Měla jsem ráda horkou vodu, ale při mém výcviku jsem musela plavat i v ledové. Tahle byla na hladině příjemně zahřátá. Dno asi bylo stále ledové, ale tak metr byl celkem prohřátý a to mi stačilo. Šla jsem dál do vody a koukala na Fena. "Jo, je příjemná." Usmála jsem se a došla až k němu.

Sledoval jsem, jak zápasí s oblečením, ale nijak jsem to nekomentoval. Ani jsem nenabídl pomoc, hádal jsem, že by ji ani nepřijala. Stejně jako já nesnášela slabost a nesamostatnost. Požádala o ni, jen když si byla opravdu jistá, že to nezvládne a i tak to bylo velice neochotně. Pomalu se vydá za mnou, stál jsem ve vodě, která mi sahala do půlky pasu a čekal na ni. Ponořím ruce pod vodu a začnu se soustředit, po chvíli se voda začne v jednom místě zvedat do výšky a po chvíli nabere tvar pantera, který stál na vodní hladině. Se soustředěným výrazem vodního pantera rozpohybuji, takže to vypadalo, že běží po vodní hladině. Zastavím ho až kousek od Mirys, kde chvíli zůstane, než se rozpadne a voda spadne zase zpátky dolů. Vydechnu a usměji se na ni.
"Mám ještě co trénovat," vydechnu.

Došla jsem k Fenovi a usmála se. Ponořil ruce do vody a pak jsme zahlédla koutkem oka, jak se o kus dál zvedá voda z hladiny a varuje se. Otočila jsem se k tomu a sledovala, jak voda nabrala podobu pantera, který běžel k nám. Usmála jsem se a sotva přiběhl a já zvedla k němu ruku, voda se zase rozpadla a smísila s hladinou. "To bylo úžasný! Uměl bys i sebe?" Uculila jsem se nadšeně a jeho poznámku že má co trénovat, jsem přešla. Protože i tohle se mu zdálo skvělí.

Usměji se, když uvidím její nadšení a po chvíli přikývnu. Znovu se začnu soustředit a vedle mě se opět začne zvedat voda, která nabere tvar mě samotného. Snažil jsem se o co nejvíc detailů, bylo to ale čím dál složitější. Udržím vodní "sochu" ještě několik desítek vteřin, než ji začne přetvářet a všechny rysy změním tak, aby odpovídaly těm Mirysiným.
"Sochařství snadno a rychle, mít tady někoho, kdo by to uměl zmrazit," řeknu s úsměvem a nechám "vodní Mirys" aby zamávala té pravé, poté ji nechám rozpadnout.
"Bohužel jsem zatím nenašel způsob, jak by se to dalo efektivně využít v boji," řeknu s povzdechem a rozvířím vodu kolem sebe.
"Dalším problémem je, že nedokáži vodu vytvořit ze vzduchu..."

Usmála jsem se a nadšeně sledovala, co s tou vodou Fen dělal. "To je neskutečné..." Culila jsem se a pak se zase dívala na Fena. "Nemusíš hned všechno využívat k boji. Jak jsi již zmínil - kdyby to dokázal někdo zamrazit, bylo by to tak nádherné! Mohl bys s tím někým pak vytvářet překrásné ledové sochy, nebo klouzačky." Uculila jsem se pak a když zmínil, že neví jak udělat vodu ze vzduchu zamyslím se. "Ale vzduch je voda, tedy...ve vzduchu je voda. V podobě vodní páry. Třeba kdyby sis představoval jak se ta vodní pára zase mění na kapky vody...možná by to šlo." Navrhla jsem a skousla si ret.

Byl jsem rád, že se jí má schopnost líbí, ale nesdílela můj názor na to, že to nemusím využívat v boji. Měla pravdu, jenže boj byl dlouhou dobu to jediné, co jsem znal.
"Já vím, ale... Neustále lítám v nějakých problémech a už jednou mi ta schopnost zachránila život, pořád hledám způsob, jak ji využít v tomto směru..." řeknu s povzdechem a poté se zamyslím nad tím, co řekla.
"To je pravda, ale je mnohem složitější manipulovat s vodou v plynném stavu, než v tom kapalném. Bere to hodně energie, ale možná, když budu hodně dlouho trénovat..." řeknu zamyšleně, ale dneska jsem to nehodlal zkoušet. Ušklíbnu se a šplíchnu na Mirys vodu.
"Pojď si zaplavat," vydechnu a vydám se dál do jezera.

"Tak...nemusí to být zbraň. Můžeš ji používat jako štít. Někoho s tím..pozdržet nebo tak." Navrhla jsme s pokrčením ramen. Moc jsme nevěděla jaké to, ovládat vodu, ale napadalo mě spousta věcí, jak ji využít. Fen na mě po chvilce šplíchl vodu a chtěl, abych si s ním šla zaplavat. Uculila jsem se a vycákla na něj o dost víc vody, nejspíš jsme ho pocákala celého. Zasmála jsem se a pak čekala, jestli mi to oplatí nebo ne.

Její nápady byly zajímavé a určitě by šly využít. V blízkosti zdroje vody. To byl největší problém, jakmile jsem ho neměl, nemohl jsem magii použít. Dopadne na mě sprška vody a v tu chvíli jsem byl celý mokrý. Vlasy se mi přilepí na obličej a tak si je shrnu dozadu.
"Víš, že jsi právě pocákala démona, který ovládá vodu?" zeptám se jí pobaveně a potom začnu vodu zvedat do výšky, vytvořím z ní velkou vlnu, kterou pošlu proti Mirys. Dával jsem si však pozor, aby se voda pohybovala celkem pomalu, abych jí nárazem neublížil, to bych opravdu nechtěl.

Sledovala sem ho a pak se rychle potopila, než mě vlna zasáhla. Pod vodou jsem k němu doplavala blíž. Až těsně k němu a chytila ho za novu. Vyplavala jsme na vzduch a zasmála se. "Jo to vím..." Odpověděla jsme až teď a podrazila mu nohy pod vodou, aby se musel potopit. Celou dobu jsem se smála a pak plavala dál do hloubky, dál od něj, ale furt jsem se smála.

Zmizí mi z dohledu tím, že se potopí a chytí mě za nohu. Naštěstí sebou nijak neškubnu a sleduji, jak se vynořila. Než však cokoliv stihnu udělat, podrazí mi nohy a spadnu pod vodu. Usměji se a otevřu oči, díval jsem se na hladinu, která se krásně leskla kvůli sluníčku a také jsem viděl Mirys, která plavala dál ode mě směrem do hloubky. Ušklíbnu se a rozhodnu se jí trošku poškádlit. Zůstanu pod vodou a plavu těsně u dna pod ní. Nevadil mi tlak vody, ani mě netrápilo to, že by mi došel dech... Ono ovládání vody mělo i tu výhodu, že jsem mohl dýchat i když jsem jí byl zcela obklopen. Sice to byl hrozně divný pocit a ani jsem pořádně netušil, jak to funguje, ale fungovalo... Počkám si, než se zastaví a začne plavat na místě a poté zůstanu ještě chvíli pod vodou, než vyplavu k jejím nohám a za kotníky ji stáhnu pod vodu. Hned ji však pustím a vyplavu kousek od ní.