Fen'lin a Mirys

Plavala jsem dost daleko a furt se smála. Čekala jsem, než uslyším cákání vody, jak se Fen vynoří, ale nic takového jsem neslyšela. "Fen'line?" Zavolala jsme a otočila se. Plavala jsem kousíček zpátky a pak se rozhlédla po celém jezeře. "Fen'line!" Zavolala jsem znovu vyděšeně a už plavala na místě. Hned se do mě dala panika i když jsem se jí snažila potlačit. Určitě mě tím chtěl jen pozlobit, ale... Byla tam bez vzduchu tak dlouho. Nevěděla jsme , jestli může i dýchat pod vodou. "Fen'line!" Vykřikla jsem znovu. Mezi mými myšlenkami vyplula jedna, jedna jediná. *0Když v lese můžou být vlkodlaci...co asi může být v jezeře.* Snažila jsme se na to nemyslet, ale pak mě cosi stáhlo za kotník pod hladinu. Sotva jsme se stihla nadechnout. Když jsem pod vodou otevřela oči, nic jsem neviděla, jen spousty maličkých bublinek. Rozhlédla jsem se pod vodou, když mi přestaly překážet ve výhledu bublinky. A o kus dál jsem zahlédla, jak se tam něco hýbe. Nebylo to zase tak daleko, protože jsem byla stále pod vodou a dohlédla na to. Ale bylo to u hladiny. Vyplavala jsem rychle na vzduch a uviděla tam Fena. "To si ze mě děláš srandu?! Bála jsem se!" Zamračila jsem se a zase ho pocákala. Ale pak jsem se zase usmála. I když mi v hlavě furt hlodala myšlenka, že by v jezeře mohlo něco být. Něco nebezpečného.

Na tváři jsem měl široký úsměv a díval se na Mirys, která po chvilce vyplula na hladinu. Zamračí se na mě a vyprskne, že se bála, ale na její tváři se brzy objeví úsměv. Do obličeje mi dopadne další sprška vody, otřu si obličej a usměji se.
"Nemůžu se utopit, můžu dýchat i pod vodou, neboj se," řeknu s úsměvem a nakloním se dozadu, aby mě voda více nadnášela a nemusel jsem plavat na místě.
"Je tady vskutku nádherně, miluji vodu a tohle je... úžasné. V podsvětí skoro žádná voda není, je tam tak pár řek, ale žádné větší plochy vody," řeknu jí s nostalgickým úsměvem. Vždycky jsem se vracel vzpomínkami do podsvětí, do mého mládí. Většina jich nebyla veselá, ale... Potkal jsem tam pár skvělých démonů, na které nikdy nezapomenu.

"No to možná můžeš, ale já se to dozvídám až teď..." Namítla jsem a plavala dál. "Hmm...no jako tady je to určitě krásnější než v podsvětí." Usmála jsem se a plavala k druhému břehu. Byla tady taková pohoda. Na chvíli jsem plavala pozadu a dívala se na nebe spokojeně.

Jen se ušklíbnu, bylo mým cílem jí trochu vyděsit a necítil jsem se nijak provinile.
"To máš pravdu, ale i podsvětí má něco do sebe," řeknu s úsměvem a pomaličku plavu za ní. Užíval jsem si chladnou, uklidňující vodu a to ticho kolem. Chtěl jsem doplavat k druhému břehu byl jsem si celkem jistý, že to i Mirys zvládne. Měla dobrou kondici a přinejhorším bych ji snadno dostal zpátky na druhou stranu pomocí magie.
"Není to fajn si takhle jednou za čas odpočinout a nic nedělat?" zeptám se s úsměvem a zavřu oči.

Pousmála jsem se při jeho zmínce, že i podsvětí má něco do sebe. "No..já to posoudit nemůžu." Uculila jsem se a zase plavala normálně. "Ale...nejspíš všechno...má tak trochu něco do sebe." Zamumlala jsem a plavala při tom dál. "Je to neuvěřitelně krásný a luxusní pocit." Přiznala jsem když se pak zeptal jestli to není fajn, takhle si jednou za čas odpočinout a nic nedělat. Bylo to víc než příjemný. Ale cítila jsem taky neukojenou touhu...možná potřebu...trénovat.

Souhlasila se mnou a poznamenala, že nemůže posoudit, jaké je podsvětí. Ušklíbnu se, to byla pravda, nikdy tam nebyla. Zadívám se na její výraz, uznala, že je to příjemné, ale...
"Chceš trénovat, co?" zeptám se pobaveně a na chvíli se zamyslím.
"Trénovat můžeš, ale něco jiného, než na co jsi zvyklá... Co takhle trénovat tvůj dech a výdrž pod vodou?" navrhnu nakonec a rozhlédnu se, byli jsme již za polovinou jezera.
"Můžeme zkusit prozkoumat dno, možná najdeme něco zajímavého," řeknu a jen těžko skrývám své nadšení.

"Hmm, to zní zajímavě. Tak jdem na to!" Usmála jsem se nadšeně. Furt lepší, než nic. Stejně by mi Fen normální trénink ještě nedovolil. Pořádně jsem se nadechla a potopila se. I v tomhle mě cvičili, ale ne tolik. Plavala jsem níž a níž a vyrovnávala se s tlakem pod vodou. Chtěla jsem doplavat až na dno, ale v téhle části jezera bylo dno opravdu hluboko. Ohlédla jsem se, jestli za mnou plave Fen a pak jsem plavala dál dolů.

Byl jsem rád za její nadšení a taky za to, že mi to prošlo jako forma tréninku. Potopí se a já hned za ní. Plavala čím dál hlouběji a tlak narůstal, já byl však zvyklý a nijak mi nevadil. Ohlédne se na mě a já se pousměji a trošku si pospíším, abych jí dohnal. Dno bylo opravdu hluboko, ale nakonec jsme se k němu dostali. Jen jsem netušil, kolik Mirys zbývá vzduchu. Natáhnu před sebe ruce azačnu mezi nimi shromažďovat vzduchové bublinky z okolí. Brzy vytvořím velkou vzduchovou bublinu. Pousměji se a naznačím Mirys, že až jí dojde dech, může se nadechnout tady a nemusí plavat nahoru.

Konečně jsme dosáhly dna a Fen mi hned vytvořil vzduchovou bublinu. Naznačil mi, že je pro mě a já jen přikývla a vypustila nějaký vzduch, aby mě voda tolik nenadnášela. Prohlédla jsem si písek na dně a různé kamínky, které byly rozsety různě kolem. Byla tu trochu tma, ale pořád dost světla na to, abychom si dno mohli pořádně prohlédnout a prozkoumat ho. Po další minutě jsem už vypustila všechen vzduch a byla nucena nadechnout se z té vzduchové bubliny od Fena.

Rozhlížel jsem se kolem a zkoumal okolí. Nic moc tady nebylo, kolem nás plavalo pár ryb, která ale mrštně zmizely, sotva si nás všimly. Stále jsem zvětšovat vzduchovou bublinu a sám jsem se občas nadechl. Bylo otravné dýchat pořád, protože pak jsem měl kolem obličeje samé bubliny a nic neviděl. Mirys se nadechne z minuty a já se na ni usměji. Bylo to po pěkně dlouhé době, měla dost velkou výdrž. Odrazím se od dna a začnu plavat náhodným směrem, dával jsem však stále pozor, abych v té tmě viděl na Mirys a dále jsem prozkoumával okolí. Měli jsme jediné štěstí, že voda byla průzračně čistá, jinak bych v té hloubce už vůbec nic neviděli.

Fen chvíli zkoumal dno se mnou a pak se vydal jedním směrem. Mě ale táhlo něco trochu jinam. Vydala jsem se tedy tam a plavala u dna dál a dál. Sem tam jsem zkontrolovala Fena, ale jinak jsem plavala čím dál, tím víc od něj. Možná to byla jen paranoia, ale...cítila jsem, jako by mě tam tím směrem něco táhlo.

Chvíli jsme zkoumal dno a poté se otočil. Nikde nikdo nebyl. Rozhlédnu se všude okolo sebe a nakonec se mi uleví, když matně zahlédnu siluetu Mirys někde v dálce. Okamžitě změním směr a vydám se za ní. Nechtěl jsem, aby se mi tady utopila... Držel jsem se však stále několik metrů za ní a každou chvíli jsem se zastavil, nebo plaval kousek bokem, abych něco prozkoumal. Něco zaujme moji pozornost, z dálky to vypadalo, jako kousek nějakého barevného lesklého kovu, ale když jsem to zvedl, byla to... Velká šupina? Překvapeně se rozhlédnu a raději se znovu vydám za Mirys.

Plavala jsem dál i když mi už docházel dech. Nevěděla jsem, jestli teď plavu ke břehu odkud jsme sem doplavali nebo na opačný konec jezera. Každopádně najednou bylo dno v nedohlednu. Byla jsem na kraji jakéhosi podvodního útesu a dno bylo vážně hluboko. Zamrazil mě na zádech neblahý pocit. Když jsem se chytila okraje útesu a přitáhla, abych viděla co nejdál, zahlédla jsem něco jako rybu větší, než jsme byli my. Byla obrovská, ale plavala od nás dál do hloubky. Vlastně jako ryba vůbec nevypadala, ale měla na těle šupiny. Přední končetiny vypadali jako nějaké suchozemské potvory, ale mezi prsty měla blány. Zadní končetiny ovšem neměla. Místo nich měla chapadla podobná chobotnici, možná spíš olihni. Byla tmavě zelená, ale po stranách břicha jí cosi světélkovalo. Tlamu jsem nezahlédla. Ohlédla jsem se na Fena, kterého jsem tentokrát ovšem neviděla. A docházel mi vzduch. Ještě jednou jsem se koukla dolů pod útes, ale tentokrát jsem nic nespatřila. Chtěla jsem se odrazit od dna a plavat rychle k hladině, pro čerstvý vzduch, ale nemohla jsem nechat Fena samotného u dna, když jsem věděla, co tu plave za potvoru. Otočila jsem se a rychle plavala za Fenem a pak ho bez jakéhokoli pokusu vysvětlit, co se mi děje, táhla s sebou k hladině.

Plaval jsem k Mirys,když tu se najednou vyřítila proti mně a táhla mě nahoru. Nejspíš jí docházel vzduch a dost spěchala. Začnu plavat s ní a poté ještě použiji magii, abych nás proudem vody posunul k hladině ještě rychleji. Proud nás vymrští kousek nad hladinu, na které zůstaneme.
"Došel dech?" zeptám se s úsměvem a vytáhnu z vody ruku, ve které jsem stále svíral šupinu. Na světle si všimnu, že je krásně tmavě zelená. A byla obrovská.
"Podívej, co jsem našel, čí to může být?" zeptám se s úsměvem a podívám se na Mirys, která vypadala... trochu ustaraně?

Zoufale jsem lapala po dechu hned, jakmile jsem mohla. Fen nám ještě pomohl díky své magii a já se tak díky tomu ani nezadusila. "Došel, ale kvůli tomu jsem tak nespěchala." Vydechla jsme zadýchaně a sotva popadala dech. Přinutila jsem se uklidnit, ale když Fen vytáhl obrovskou šupinu vyděšeně na ni hledím. "No...já našla to, čemu patří. Měli bychom zmizet." Řekla jsem a hned plavala ke břehu, co nejrychleji jsem mohla.

"Našla jsi to, čemu to patří?" zeptám se a nedokáži opět skrývat nadšení.
"Co to bylo? Je to velké? Nějaká ryba?" zeptám se zvědavě a plavu za ní. Opravdu spěchala a byla vyděšená, tak se rozhodnu nám trochu pomoci magií. Pod námi se zvedne velká vlna, která nás donese až zpátky ke břehu, kde byla deka a naše jídlo. Postavím se na nohy v mělké vodě a podám Mirys ruku.
"Jak to vypadalo?" zeptám se a mé nadšení mě pořád neopouští. Také jsem začínal mít chuť to ulovit...

Překvapeně jsem se podívala na Fena, který neuměl tak dobře skrýt své nadšení. Pravda, on to neviděl. Pomohl nám opět magií dostat se co nejrychleji ke břehu. Zůstala jsem sedět v mělčině a dívala se do vody uprostřed jezera. "Bylo to...obrovské! Tmavě zelené jako ta šupina. Tlamu jsem neviděla, ale přední končetiny měl jako nějaká suchozemská šelma, ale s blanami mezi prsty..pařáty... Zadní končetiny to nemělo, teda...místo toho to má chapadla. Jako chobotnice nebo možní spíš oliheň. A po stranách břicha mu světélkovalo něco ve tvaru kruhů. Bylo to...tak obrovský, že bych v porovnání s tím měla velikost tak jednoho jeho prstu, nebo pařátu...nebo jak tomu mám říkat." Vysoukala jsme ze sebe rychle a pak přijala Fenovu pomoct a rychle se šla zabalit do osušky dál od vody. Podívala jsme se na Fena, nelíbilo se mi to, že byl tak nadšený a doufala, že teď už nebude. A hlavně že se za tím teď nepustí.

S každým jejím slovem mé nadšení stoupalo a na tváři jsem měl široký úsměv. Dojdeme k dece a Mirys se zabalí do ručníku, stále jsem ji s úsměvem sledoval. Tohle byla jedinečná příležitost, jak si zabojovat pod vodou.
"Chci to vidět," vydechnu a otočím se směrem k jezeru.
"Počkáš tady na mě? Neboj, budu opatrný," řeknu s úsměvem. Nedokázal jsem si tu potvoru představit a tak jsem ji musel vidět. Potom uvidím, co udělám, jestli se do ní pustím, nebo ne.
"Podle toho jak jsi ji popsala, nebude moc jít na souš ani na mělčinu, takže tady budeš v pořádku, já... Se jdu podívat," řeknu rozhodně a změním se do mé démonické formy. Roztáhnu křídla a protáhnu se.
"Hned jsem zpátky."

"COŽE?!" Vytřeštila jsem na něj oči. "Ne! Zbláznil ses? To ne!" Zamítla jsme to hned a chytila ho za předloktí. "Nenechám tě tam jít samotného! Obzvlášť ne, když nebudu celou dobu vědět, co se děje!" Zamračila jsem se a nepouštěla ho i když se přeměnil do své démonické podoby. Trochu mě ta ruka pálila, kterou jsem ho držela, když se proměnil, ale nepouštěla jsem ji z jeho předloktí. "Co když tě to sežere? Slupne tě to jako jednohubku!" Zamračila jsem se a prosebně na něj upírala své očka.

Chytí mě za ruku a dá mi dost jasně najevo, že mě tam nepustí. Povzdechnu si a rozcuhcám jí mokré vlasy.
"Mirys... Budu v pořádku, neboj. Ve vodě mě nedožene, ani kdyby chtěl. Můžu použít magii, abych ho zpomalil a sebe zrychlil, dokáži perfektně manévrovat díky ocasu a když používám křídla, plavu opravdu rychle... Bude v pořádku," řeknu s úsměvem a zůstanu stát na místě.
"Kdyby přišlo na nejhorší, pořád mám svou zbraň, ta mě nezklame. Z nás dvou jsem větším predátorem já, i když jsem menší," řeknu a zazubím se.

"To nevíš!" Namítla jsem hned a tentokrát rozcuchané vlasy neřešila. "Nemám asi tolik strach, že by tě to zabilo, jako mám spíš strach, že to přeženeš s magií. Už jen když jsi hledal to jezero tak ti bylo špatně. Viděla jsem to." Mračila jsem se starostlivě dál a pak ho objala. V jeho démonní podobě jsem teď vypadala vážně jako malý škvrně, ale to mi bylo jedno.

Tiše si povzdechnu, měla o mně opravdu strach a ačkoliv jsem chtěl opravdu jít, nakonec se rozhodnu to neudělat. Však ono to neuteče. Nakonec jí také obejmu a omotám kolem ní i své křídla.
"Tak dobře, nepůjdu... Dáme si ty sendviče?" zeptám se s úsměvem na rtech a po chvíli ji pustím. Poodstoupím a změním se zpátky na člověka. Vezmu Mirys za ruku a vydám se s ní na deku, kde se posadím a natáhnu se pro košík. Byli jsme tady už dlouho a po cestě a používání magie jsem měl opravdu hlad. Vytáhnu si jeden sendvič, druhý dám Mirys a pustím se do jídla.

"Kdybys....mi třeba slíbil že si ji jen prohlédneš, ale budeš se držet dost daleko... A až po tom co se posilníme." Přikývla jsem tím na jeho otázku, jestli si dáme ty sendviče. Posadila jsem se s ním na deku a hodila po něm osušku. Ovšem tušila jsem, že ji jen odloží. Jinak by si ji už vzal. "Děkuju." Usmála jsme se když jsem si vzala sendvič a zakousla se do něj. Pousmála jsem se na něj. Teď vypadal dost hladově. "Doufám, že jsme jich udělala dost." Poznamenám a uculím se. "Pak, až se najíš...bych...tě asi mohla pustit, kouknout se na tu potvoru, ale jen kouknout. Prosím...slib mi to." Zašeptala jsem prosebně.

Znovu se usměji, když mi řekne, že se můžu jít podívat a tak horlivě přikývnu.
"Přísahám, že se budu držet dál a pokud si mě to všimne, odplavu co nejrychleji pryč," řeknu se zvednutou rukou, jako bych opravdu skládal jakousi přísahu a ušklíbnu se. Pustím se s chutí do jídla a první sendvič brzy zmizí.
"Jsou výborné! A pokud jich nebude dost, můžeme udělat táborák a já nachytám nějaké ryby." řeknu a vesele se zazubím. Příroda toho nabízela hodně a já měl to štěstí, že jsem na chytání ryb nepotřeboval nic jiného, než mou magii.

Trochu se zasměji, když to vypadá, jako by skládal ten nejdůležitější slib ve svém životě. "Uvidíme, udělala jsem jich hodně." Pousmála jsem se a podala mu další a rovnou dva. Sama jsme se napila džusu a pak dojedla ten jeden, co jsem držela. "Třeba tě budu ještě muset lovit z vody, natož abys pak ty lovit ryby." Vyplázla jsme na něj jazyk.