Mirys - Pět Elementů

Kimberly s úsměvem na tváři vedla jejich potencionální novou žačku spletitými chodbami akademie, čím dále se dostávaly, tím potkávaly více osob - studentů. Většina z nich spěchala a mizela za dveřmi, které se táhly po obou stranách chodby, jiní diskutovali o magii. Z každého z nich šla cítit magie, ať už její větší, či menší množství. Mladá Velmistrině všechny obdarovávala milým úsměvem, který jí studenti vraceli.
"Najdeš tady bytosti snad jakéhokoliv druhu... Je však zakázáno s kýmkoliv bojovat, nebo jakkoliv ublížit členovi, dokud jsi v prostorech budovy. Akademie je mírumilovné místo, které má sloužit pouze k předávání vědomostí, ne ke krveprolití. To ale neznamená, že tady spolu všichni vychází," vysvětlí Kimberly s úsměvem a zamíří po schodech nahoru. Po další krátké cestě chodbou zamíří ke dveřím, které byly větší a honosnější, než všechny ostatní. Sotva se však Velmistrině natáhne pro kliku, dveře se najednou prudce otevřou a objeví se v nich vysoký, postarší muž, který byl doslova horou svalů. Mohl být vysoký snad dva metry a přes levé oko se mu táhla dlouhá jizva. Jindy by vypadal snad hrozivě, ale na tváři měl široký úsměv a v jeho zdravém oku se zračily veselé jiskřičky.
"Mirys! Dlouho jsme se neviděli, říkal jsem si, kdy tebe a tvého fénixe zase uvidím!" zasměje se a poté ustoupí od dveří a naznačí mladé zvěromágyni, aby šla dovnitř.

Celou cestu jsem strávila tím, že jsem se rozhlížela po chodbách, které vybočovaly z té, po níž jsme šly, nebo po dveřích. Když se mi poštěstilo, že do nich zrovna někdo vcházel, neubránila jsme se zvědavosti a nahlédla jsem i za ně, jak to jen šlo v rámci slušnosti. Bylo to tu naprosto jiné a tak...zvláštní. O to víc pro mě, když jsem ani nechodila do školy. Takže jsem se rozhlížela div jsem si nevykroutila hlavu. A Theia na tom nebyla o nic lépe. I ona byla zvědavá. Možná ještě víc než já. Párkrát už se chystala, že vzlétne na svůj vlastní průzkum, který by byl určitě pečlivější. Ale nakonec si to vždy rozmyslela, za což jsem byla ráda. Přeci jen, kdo ví co tu je za lidi. Což mi hned připomnělo, že bych měla věnovat větší pozornost Kimberly, která mi vysvětlovala jak to tu chodí, alespoň ty základy mi říkala. S úsměvem jsem přikývla, že rozumím a pokračovala jsem v cestě za ní. Představovala jsem si a odhadovala jsem, kdo se vynoří za honosnějšími dveřmi, ke kterým jsme mířili, ale tu horu svalů jsem nečekala. Rozhodně jsem nečekala chlapa, který nás málem nechal zabít. "Ty?! Co-?! Ale ty-?! Jak-?!" Najednou jsem měla tolik otázek, že jsem sama nevěděla na co se zeptat první. Ale nakonec jsem usoudila, že lepší to bude mezi čtyřma - popřípadě šesti - očima a ne na chodbě. A proto jsem tedy prošla kolem něj dovnitř a hned jsem si místnost pečlivě prohlédla.

Vysoký Arcimág se rozesměje ještě víc, když uvidí Mirysiné zmatení a koktavé otázky, rovnou ji pustí do své pracovny, než se s milým úsměvem otočí na Kimberly.
"Díky, že jsi ji dovedla, postarám se o její zkoušku," řekne hravý, ale zároveň jaksi tajemným tónem, než zavře dveře a vydá se posadit za velký stůl, který stál uprostřed místnosti a na kterém ležela hromada harampádí. V celé místnosti bylo hodně skříní a poliček, ve většině byly hromady staře vypadajících knih, ale také hodně předmětů, ze kterých šla cítit magie.
"No, myslím, že je na čase, abych se představil. Mé jméno je Arthur Harrington a jsem Arcimág této akademie... Lidé by spíše použili slovo ředitel," usměje se Arthur a zkoumavě se zadívá na Mirys.
"Hádám, že máš mnoho otázek, ať už ohledně akademie, nebo toho, co se odehrálo při našem posledním setkání," řekne mile a pohodlně se opře o opěradlo židle, zatímco naznačí Mirys, aby se tak posadila do křesla na druhé straně stolu.

Vešla jsem do velké pracovny, která vypadala jako místnost pro sbírku knih a jakýchsi artefaktů. Magie. Celá místnost byla prosycená magií, která mě lákala a našeptávala mi, ať ji prozkoumám. Došla jsem k jedné z poliček, na které leželi staře vyhlížející knihy, ale i pár menších předmětů. Z jedné knihy jsem setřela vrstvičku prachu a přečetla si název: *Zpěv větru*. Zajímavý název pro knihu, která určitě měla co do činění s magií. Než jsem však stihla prozkoumat to ostatní na poličce, už jsem slyšela silný hlas Arcimága. "měla jsem domácí výuku, ale vím jak to myslíte." Připustila jsem, jako by na tom snad záleželo a otočila jsem se na Arthura. Ten už poznal, že mám spousty otázek a nabídl mi prostor na jejich zodpovězení. Došla jsem tedy zpět k němu a usadila se naproti němu. "K tomu...teď bych se k tomu nevracela, radši." Zmínila jsem trochu nejistě. Vlastně jsem měla tak miliardu otázek, co se toho dne týkalo, ale dnes dám přednost otázkám poněkud aktuálnějším. "O jaké zkoušce jste to s Kimberly před chvilkou mluvil? Jak to, že akademie vůbec existuje a...šlape? A co je to vůbec za akademii? Proč jsem dostala zrovna já tu pozvánku? A jak doháje víš mé jméno?" Vysypala jsem na něj pár otázek jako takovou špetku, ochutnávku toho, co teprve ještě přijde.Theia si zatím poposedla na mém rameni, ale dlouho ji to takhle nebavilo a tak přelétla po místnosti k hromádce knih na zemi a zvědavě do nich začala strkat a hrát si s nimi. Co k tomu říct? Pořád měla chvílemi povahu ptáčete.

Vlna otázek opět rozesmála starého mága, který teď pobaveně sledoval mladou zvěromágyni se zájmem a jistým pobavením. Jeho pohled se na chvíli stočí k fénixovi, který létal po místnosti, ale pokud se Arthur vůbec bál, zda nezapálí nějaké dokumenty, nedal vůbec nic najevo.
"Dostat pozvánku není vše, každý musí projít zkouškou, abychom... Ohodnotili jeho talent a zjistili něco víc o jeho osobnosti, na to ale bude čas," odpoví na první otázku a pohodlně si podepře hlavu rukou. Pohled Arcimága se stále upíral na mladou dívku před ním a někdo by mohl mít pocit, že se jí dívá přímo do duše.
"Akademie existuje už po mnoho staletí, i když ne vždy sídlila v Atreii. Je skrytá pomocí mocné magie a její členové si už od začátku předávají vědomosti. Zkoumáme magii, jak tu prastarou, tak mocné artefakty, zároveň se občas někomu podaří vymyslet novou... Sbíráme a uchováváme vědomosti. Akademie přežila tak dlouho díky tomu, že o ní tolik bytostí neví, členové musí složit magickou přísahu, která jim zakazuje sdílet vědomosti s cizinci a také mluvit o akademii. Přidat se mohou jen ti, které vybere sám Arcimág, nebo jeden z Velmistrů," vysvětlí Arthur a na chvíli se odmlčí.
"Co se týče tvého jména... Řekněme, že jsem se zajímal o všechny, kteří se podíleli na zastavení Akky," usměje a poté energicky vyskočí ze židle.
"Ale teď k samotné zkoušce! Chci vědět, co všechno zvládneš! Pojď se mnou!" řekne zvesela a vydá se ke dveřím, aniž by čekal na odpověď.

Na jeho smích jsem ani moc nereagovala. Na jednu stranu jsem byla ráda, že to bere z vesela a že to není žádný nevrlý stařec. Na druhou stranu jsem nevěděla, jestli to nemám brát jako posměch na mou zvědavost. Ale co už. To že se mi někdo směje přežiju. Na všechny mé otázky odpověděl, i když ne vždy tak, jak jsem si představovala. Ovšem už už jsem otvírala pusu, abych na něj vychrlila další salvu otázek, když mě zarazil s tím, že už přejdeme k samotné mé zkoušce. že chce vidět co všechno zvládnu. Trochu jsem znejistila. Rozhodně jsem to na sobě nedala znát, ale už jsem přemýšlela, co všechno jim ukážu a co by bylo dobré si ponechat pro sebe. "Ještě jsem neskončila. Mám další otázky. Když mocná magie chrání akademii, která nesídlila vždy zde, čí ta magie je? Kde se vzala? Je nutné ji nějak obnovovat? A jak to myslíš že někdo vymyslí novou magii? Magie je jen jedna ne?" Zamračila jsem se, ale zvedla jsem se a následovala Arthura ke dveřím. "Theio." Ohlédla jsem se na ní zrovna ve chvíli kdy už natahovala krk, aby mohla klovnout do nějakého artefaktu. Sykla jsem na ní a zamračila se. Hned ke mě přilétla s nevinným výrazem, jako by vůbec netušila, za co jsem jí to pokárala.

Arthur pokračoval ke dveřím, které otevřel a zadíval se na Mirys a Theiu, která se zajímala snad o všechno, co v místnosti bylo. Naštěstí v kanceláři nebylo nic nebezpečného, co by fénix mohl omylem aktivovat a tak se Arcimág nemusel bát, že se něco nevyvede. I když ani tak by se nejspíš nestrachoval.
"Magický artefakt, vytváří bariéru, která odrazuje všechny lidi a tvory, kteří nejsou členy, nebo nemají pozvánku. Navíc vytváří iluzi. Navíc zamezuje všem, aby si navzájem ublížili, nebo útočili na druhé. Bohužel tato magie nepředchází... Nešťastným nehodám," ušklíbne se Arthur a jakmile Mirys projde dveřmi, zavře je a vydá se dál chodbou.
"Ano, magie je jen jedna, ale má mnoho... Kategorí. Ať už se jedná o elementární, zakázanou, magické rituály, nebo speciální schopnosti, které někteří tvorové mají," pousměje se Arcimág a po chvilce chůze zamíří k dalším z mnoha dveří, které otevře a nechá vstoupit i Mirys. Místnost byla prázdná, ničím nevynikala, až na jakýsi oltář, na kterém ležela zcela průhledná koule, která vypadala, že je celá ze skla. Oltář stál na druhém konci velké místnosti, ve které nic kromě samotného oltáře nebylo.
"Vezmi si z oltáře artefakt a nech do něj volně proudit svou magii. Neboj se, žádnou tě to stát nebude, jen uvidíme, kolik magické energie v sobě máš," usměje se Arthur a sám se zastaví uprostřed místnosti.

Vyslechla jsem si i další odpovědi na mé otázky a následovala Arthura k tuctovým dveřím, které otevřel a nechal mě vejít. V této místnosti nic nebylo. Rozhlédla jsem se, ale opravdu to tu bylo prázdný. Thiea si protáhla křídla a slétla na ze, zatímco já uposlechla Arthura a přešla k oltáři se skleněnou koulí. Podobnou jsem viděla. Tedy...vlastně úplně jinou, ale také magickou - u věštkyně. Jen na vteřinku jsem se zarazila, než jsem vzala kouli raději do obou rukou a sledovala, co se s ní bude dít. Sama jsem vlastně byla zvědavá co se ve mě skrývá i když jsem si zatím nedovedla představit, jak by mi to tahle koule mohla ukázat.

Chvíli se nic nedělo, ale po chvilce se v průzračné kouli objeví maličké modré světýlko, které postupně nabíralo na síle. Brzy celá koule jasně modře zářila a zbarvila celou místnost do modra. Arthur nemohl skrývat své překvapení a jeho překvapený výraz se změní na doslova šokovaný, když se kolem Mirys objeví modrá magická aura.
"T-to stačí," řekne Arcimág, stále překvapený a jakmile magie zmizí, rozejde se blíž k Mirys.
"Máš obrovskou zásobu magické energie... Skoro stejně velkou jako já," vydechne stále překvapeně, než vezme magickou kouli a opatrně ji položí zpátky na oltář. Arthur ji chvíli pozoroval, než se s úsměvem na tváři znovu otočí na Mirys, jako by se nic nestalo.
"S množstvím magické energie, jsi prošla velmi snadno, chtěl bych však ještě vidět, jakou nad ní máš kontrolu! Předveď mi svou magii! Jakou nechám na tobě," zasměje se Arthur a rozejde se ke kraji místnosti, kde si založí ruce na prsou a opře se zády o stěnu.

Zvědavě jsem sledovala kouli i malé modré světýlko v ní, které nabíralo na síle. Vůbec jsem netušila co se děje, ale musela jsem trochu přivírat oči, proti tomu světlu. Než jsem se však stihla zeptat, co to znamená, už mi Arthur kouli vzal s tím, že to stačí. Docela jsem si užila pohled na jeho překvapenou tvář. Jen škoda, že jsem ho nepřekvapila ještě víc. Nicméně, když zmínil, že bych mu měla ukázat, jakou nad ní mam kontrolu, trochu jsem znejistila. Založila jsem si ruce na prsou a sledovala Arthura, který přešel místnost a opřel se zády o stěnu. "Nemůžu ti to ukázat nechápeš? Viděl jsi, co s magií dělám. Používám ji jako štít. Nemůžu jen tak..." Povzdechla jsem si a zamyslela se. Po chvíli mě ale napadla vtipná ukázka, kdyby si toho tedy nevšiml, což jsem pochybovala že se mi povede. Soustředila jsem se tedy na štít kolem něj jako na hradbu, která by ho neměla pustit z místa kde stál dál než na půl metru jakýmkoli směrem. To, že umím někomu vdechnout život jsem se také neopovažovala zmínit. Ani zde, by toto tajemství nemuselo být v bezpečí. A abych odvedla jeho pozornost, začala jsem po celé místnosti tvořit nejrůznější tvary krystalů nerostů, které mě napadly. Velikost se mi ne vždy povedla, stejně jako přesný tvar, ale šlo jen o centimetry, někdy ani to ne a tak jsem doufala, že to bude stačit. Co víc ukázat mě opravdu nenapadalo.

Arcimág sledoval veškeré krystaly, které se formovaly před jeho očima a na jeho tváři se objevil nepatrný úsměv, který rostl, když sledoval dívku, jak používá magii. Byla talentovaná, silná, odvážná. Přesně takové osoby akademie potřebovala. Spokojeně přikývne a zazubí se na Mirys. Moc dobře věděl, že kolem něj vytvořila štít, aby nemohl odejít moc daleko a po tomhle kousku se mu zvěromágyně zamlouvala ještě víc.
"Skvělé! Myslím, že ti můžu oficiálně nabídnout místo v Akademii, pokud máš stále zájem," usměje se Arthur a ani se nesnaží skrývat své nadšení. Udělá krok dopředu, než se zastaví a natáhne ruku před sebe. Zlehka se dotkne magického štítu, po kterém přejede rukou, než se znovu zaměří na Mirys.
"Pokud mě teda pustíš, abys mohla složit přísahu," ušklíbne se.

Nechala jsem ze sebe volně proudit magii, která se projevovala novými a novými krystaly. Dokud arcimág neřekl, že mi může oficiálně nabídnout místo v akademii. S pousmátím jsem přestala tvořit krystaly a místo nich jsem se zaměřila jen na ten štít kolem něj. Trochu mě zklamalo, že o něm věděl, ale co. A přestože mě bavila představa, že ho takhle nějakou dobu nechám uvězněného, věděla jsem, že by se z té pastičky nějak dostal a tak jsem nechala štít rozplynout se, jako by tam nikdy nebyl. "Čeho všeho se ta přísaha týká? A co tady budu vlastně dělat? Je tu nějaká...povinná docházka nebo tak něco?" Zeptala jsem se, protože mi předtím nenechal dost prostoru na otázky.

Jakmile se Arthurovi rozplyne štít pod rukou, rozejde se k Mirys, která ho zasype dalšími otázkami.
"Nesdílíme vědomosti ani informace o existenci akademie téměř s nikým, kdo k nám nepatří. Je tady hodně mocných artefaktů, které by ve špatných rukou mohly mít katastrofální následky. Když složíš přísahu, pomocí magie se zavazuješ, že nikomu o akademii neřekneš, ani ji nijak nezradíš. Můžeš do akademie kdykoliv přijít, máme obrovskou knihovnu, kde najdeš informace jak o historii nadpřirozena, tak o různých typech magie. Navíc je zde mnoho zkušených mágů, kteří působí jako učitelé a pomáhají ostatním členům lépe pochopit, ovládat a najít hranice jejich magie. Povinná docházka není, ale jednou za čas se naskytne nějaký... Řekněme úkol, nebo expedice na zajímavá místa, které se budeš moci zúčastnit," vysvětlí Arthur a zkoumavě se zadívá na Mirys. Doufal, že tuto nabídku přijme. Neměla co ztratit.

Vyslechla jsem si Arthurovi odpovědi na mé otázky a pokývla hlavou, že rozumím. Chvilku jsem nad tím přemýšlela, ale neznělo to vůbec špatně. "Žádné jiné podmínky? Jen nesmím nic vyzradit o akademii nikomu cizímu? Je to...podezřelý. Dáváte mi možnosti učit se, ale nic za to nechcete pomalu." Zauvažovala jsem nahlas. Zdálo se mi to trochu podezřelý. Hlavně v tomhle světě, kde nic není jen tak. A za každou službu chce každý protislužbu. Proto mi tohle nějak nesedělo. Zároveň mě trochu mrzelo že o akademii nebudu smět říct Alexovi nebo Aelin. Zrovna jim... Budu jim to chtít říct hned, ale nebudu smět.

Uvažování dívky bylo správné, hlavně v tomto krutém světě. Hledala někde háček, který však naštěstí nikde zatím nebyl. Arthur se pousměje, rád za to, že potencionální nová členka není naivní, jak by její nízký věk mohl nasvědčovat.
"Tím, že budeš sama studovat magii a sdílet své poznatky s ostatními je dostačující... Pokud však budeš chtít dosáhnout na vyšší pozici, povinnosti narostou. Na to je ale ještě čas," usměje se Arthur a vydá se ke dveřím, pryč z místnosti.
"Mám to tedy brát tak, že přijímáš? Pokud se chceš připojit, pojď se mnou a složíš přísahu, pokud ne, můžeš volně odejít, ale jakmile budeš za branami akademie, ztratíš na ni veškeré vzpomínky a toto místo už nikdy nenajdeš," pousměje se Arthur a vydá se chodbou, aniž by čekal na odpověď.

Přebrala jsem si to všechno v hlavě, ale pak jsem usoudila, že to chci zkusit. Chci zjistit, co všechno se zde můžu naučit, a jaké všechny informace zde naleznu. Protože magie je nevýslovně pestrá a hlavně živá. A já jí chtěla porozumět. Chtěla jsem zjistit pravdu. Než jsem se nadála, Arthur byl už pryč. Trochu jsem se zarazila, ale musela jsem se usmát tomu, jak domýšlivý byl. A přesto to tu vedl. Pohlédla jsem ještě na drahokamy, které jsem vytvořila a pak už jsem rychle, ale potichu, dohnala Arthura, abych složila přísahu a stala se tak oficiálně členkou Akademie Pěti Elementů.