Pět elementů

Pět elementů získalo za poslední dobu několik nových studentů a tak se Kimberly rozhodla všechny pozvat a dát jim soukromou lekci ohledně ovládání magie. Nesoustředí se na schopnosti, jako takové, ale na ovládání samotné magické energie, kterou je člověk po chvíli meditace schopen vypustit ze svého těla. Magie každého tvora má jinou barvu a toto cvičení nemá v podstatě žádné praktické využití, nehodí se na útok, ani obranu, jelikož je magie nehmotná. Pomůže vám však lépe ovládat magii jako takovou, což se podepíše i na nejrůznějších schopnostech.

Bylo to už pár měsíců, co jsem v akademii nebyla. Hlavně kvůli tomu, že pár dnů po mém přijetí jsem skončila v podsvětí a pak... Jak to jen říct? Nedokázala jsem ani vyjít z domu, natož se ukázat tam. Teď jsem se však konečně odhodlala vrátit se tam a konečně se začít učit o magii, o schopnostech - o čemkoli. Navíc to bylo lepší než sedět doma za zadku. Vešla jsem do akademie a až když jsem procházela chodbami, jsem zjistila, že vlastně nevím kudy a kam. "Jééé Ty jsi Mirys, že ano?!" Vyštěkl za mnou někdo. S trhnutím jsem se otočila za jeho hlasem a prohlédla si ho. Byl to takový hyperaktivní malý klučina s tmavými vlasy. Mohlo mu být tak sotva osmnáct.
"Emm, ano?" Pokrčila jsem rameny, jako by mě tu snad všichni znali, ale v duchu jsem se ptala, jak to že zná mé jméno. Třeba tu všichni znají jména nových členů, co já vím?
"No...už jsem se bál, že se tu neukážeš. Po složení zkoušky  to vypadalo, žes to vzdala. A no moc jsi u nás nepobyla." Zaculil se snad až dětským úsměvem. Jenže to co říkal mě donutilo vzpomenout si na to, proč jsem tu nebyla. Zachvěla jsem se a otočila se k němu zády.
"Neměla jsem čas." Odsekla jsem a s tím jsem vyšla zase dál chodbou. Nechtěla jsem se o tom bavit, natož poslouchat, jak jsem to vzdala. *Tse! Nic neví, ale soudil by mě!* Ano, byla jsem rozmrzelá a neuvažovalo mi to úplně jasně. Nemohl za to, nevěděl, co se stalo. Ale přesto mě jeho slova jaksi zasáhla. Ale zamítla jsem si slzy, pláč tady... Nevím proč, ale asi bych si to pak neodpustila. Navíc jsem je nehodlala vysvětlovat, už ne. Už jsem se k tomu nechtěla vracet. A abych mu rychle zmizela z očí, otevřela jsme první dveře a zmizela za nimi. Jen co jsem je za sebou zavřela upřelo se na mě několik párů očí zmatených učňů (nejspíš) a také ty Kimberliny. "Já..omlouvám se, nevěděla jsem, že tu jste." Vyhrkla jsem najednou a už se otáčela ke dveřím, když mě Kimberly zastavila.
"To je v pořádku, prosím, připoj se k nám. Učím pár nových členů lépe ovládat svou magii. Myslím, že i tobě bude tohle cvičení k užitku." Usmála se na mě mile a já, protože jsem stejně nevěděla, kam jinam bych tady šla, tak jsem vděčně přikývla.
Usadila jsem se do tureckého sedu jako ostatní a vyslechla si pár rad od Kimberly. Zavřela jsem oči a snažila se meditovat, což bylo nezbytné k uvolnění magické energie, čehož jsme chtěli dosáhnout. Uvolnila jsem se, zhluboka se nadechla čerstvého vzduchu, který do místnosti přivál vánek zvenčí a zaměřila se na svou magii. Bylo těžké se od všeho oprostit a soustředit se jen na magii jako takovou. Tedy pro mě, ostatním zjevně dělalo potíže něco jiného. Kimberly mezi námi chodila a ostýchavě nám dávala rady, jak pokračovat. Sice radila každému zvlášť, ale já jejím radám naslouchala i když nebyli určené mně. Znovu jsem se zhluboka nadechla a ponořila se do magie, jako jsem to už párkrát udělala. Nechala jsem se prostoupit magií a cítila jsem, jako by mi najednou pulzovala žilami místo krve. Byla chladná i horká, uklidňující a zároveň znepokojující. Byl to živel sám o sobě, živoucí věc, energie. Nechala jsem ji, aby mě zaplavila, až bylo mé tělo příliš malé, takže ze mě vytryskla ven v podobě tyrkysové záře. Byla to jen energie, která nemohla nikomu ublížit, což byla další věc, která mě uklidňovala. Nechala jsem ji tedy proudit kolem ostatních a dál jsem se na ni soustředila. Už ani nevím jak dlouho. Ale bylo mi to jedno. Hrála jsem si s ní, tvarovala jí, dávala ji podoby... Bylo to uklidňující, jenže pak jsem na sobě pocítila první pohled. To už tak příjemný pocit nebyl. A stupňovalo se to. Nakonec jsme se přestala soustředit, magie se kolem mě rozplynula a když jsem otevřela oči, zjistila jsem, že se na mě zase všichni dívají. I Kimberly vypadala docela překvapeně. Naprázdno jsem polkla a zvedla se. "Děkuji za lekci." Poděkovala jsem Kimberly a věnovala jí trochu nervozní úsměv, než jsem s rozloučením zmizela z místnosti. Většinou nebývám stydlivá, ale tohle... Mi bylo nepříjemné - a to nás tam bylo jen pár. No, kdo ví, třeba příště najdu někoho, kdo mě bude učit někde osamotě.

//Uznáno//