Fen'lin a Mirys

Zase jsem se jednou ocitl v knihovně, tentokrát jsem však nehledal knížky a záznamy o nadpřirozených bytostech, tuto mou nevědomost jsem již vyřešil. Místo toho mě zaujala lidská literatura. Některé jejich knížky byly opravdu dobré, některé ne tolik. Měl jsem zálibu v historii a proto jsem tady byl častým návštěvníkem. Přejedu rukou po hřbetech starých knih a jakmile mě zaujme název jedné z nich, vytáhnu ji a začnu pročítat její obsah. Byla škoda, že staré knihy nepůjčovali domů a museli jste si je číst tady, většinou to ale opravdu stálo za to. S knížkou v ruce se rozejdu k velkém dřevěnému stolu, za který se posadím a dám se do čtení. Byl jsem v knihovně sám, tedy pokud nepočítám knihovnici, která tiše seděla za svým stolem u hromady knížek. Jinak bylo ale v celé rozlehlé místnosti hrobové ticho a klid. Což byl další důvod, proč jsem sem chodil.

Už delší dobu jsem měla v plánu navštívit knihovnu. Byl to dobrý zdroj informací, po nichž jsem teď zoufale toužila. Vešla jsem tak potichu, že nebýt zvuků, které vyluzovaly dveře, tak ani knihovnice nepozná, že jsem vešla. Hned jsem zamířila k historické literatuře a hledala mezi starými knihami ty vůbec nejstarší, kde byly zapsány legendy a pověsti starodávných kmenů.

Dveře do knihovny se otevřely, zaslechl jsem jejich zavrzání a ucítil průvan vzduchu. Avšak žádné kroky. Bylo to, jako by vstoupil duch. Donutí mě to vzhlédnout od knížky a uvidím mladou dívku, která mířila ke starým knížkám, odkud jsem si knížku vybral já sám. I když se pohybovala po místnosti, její kroky jsem vůbec neslyšel. Lehce a ladně se pohybovala kolem vysokých regálů a něco hledala. Odtrhnu od ní pohled a vrátím se ke svojí knížce, opravdu mě zaujala a po krátkém úvodu jsem zjistil, že se jedná o další legendy, tentokrát ne o tomto městě, ale zcela jiné. Každopádně mě zaujaly a chtěl jsem toho přečíst co nejvíce, než mě odsud knihovnice vyhodí.

Prohlížela jsme si knihy v regálech, ale vůbec jsme se v tom nevyznala. Bylo to nejspíš tím, že jsem v knihovně ještě nikdy nic nehledala. Rozhlédla jsem se, zda tu není někdo, kdo by mi pomohl, aiž bych musela otravovat knihovnici, která nejspíš nestíhala nějaké papírování. Zahlédla jsem jen jediného mladíka. Jinak nikoho. Přesunula jsem se k němu a potichu si odkašlala, abych na sebe nějak upoutala pozornost a zároveň ho moc nevylekala. "Ehmm... Promiň, že ruším. Já jen... Nemůžu najít knížku, kterou hledám a tak mě napadlo, jestli bys mi nepomohl." Nadhodila jsem s milým a omluvným výrazem.

Začetl jsem se do knížky, když se kousek ode mě ozvalo zakašlání. Leknu se a málem sebou trhnu, nakonec se však klidně otočím a to, že mě vyděsila se mi podař zamaskovat. Mile mě požádá o pomoc shledáním knížky, přikývnu, dám záložku do své knihy a postavím se na nohy.
"Co hledáš?" zeptám se stroze a prohlédnu si ji, vypadala opravdu mladě, kdybych měl tipovat, řekl bych, že sotva překročila práh dospělosti. Jenže něco na mě z jejích pohybů doslova křičelo: Pozor! Odsunu ten pocit někam do pozadí, nejspíš jen přeháním, vypadala jako člověk a pravděpodobně začínám být jenom paranoidní. Musel jsem ale přiznat, že se pohybovala nepřirozeně tiše a to byl právě ten důvod, proč jsem byl na pozoru.

"Hledám knížky, kde jsou popsány legendy a pověsti. Nebo kde jsou popisovány doby starodávných kmenů...jako jsou Kelti například. A taky bych potřebovala knihu, kde jsou vysvětlené různé symboly...ale ta asi neexistuje." Řekla jsem co nejtišeji, abych nerušila to ticho nějak hodně. Pak jsme si prohlédla mladíka od hlavy až k patě a posoudila, zda není nebezpečný. Ale nenašla jsem ani žádné skryté dýky nebo jiné zbraně, takže jsem vyhodnotila, že jde jen o obyčejného člověka,, který miluje knihy. Pousmála jsem se na něj a pak se ohlédla do regálů.

Pohledem přelétnu knihy a zavzpomínám, jestli jsem někdy už nějaké takové knihy viděl. Dívka si mě prohlédla od hlavy až k patě, jako by něco hledala, ale nakonec se pousmála a také se rozhlížela. Nakonec se vydám na druhou stranu knihovny a po cestě se párkrát ohlédnu, jestli mě dívka vůbec následuje. zastavím se před jedním z regálů a po chvilce vytáhnu knížku, která by mohla odpovídat tomu, co hledá.
"Tady, možná to je to, co hledáš. Pokud hledáš magické a jiné symboly jsou v druhém patře... A většinou jsou psané latinsky," řeknu a podám jí knížku.
"Není moc obvyklé, aby mladí lidé měli zálibu ve starých knihách a symbolech," dodám po chvíli.

Hned jsem mladíka následovala neslyšným krokem. Ani jsem si to už neuvědomovala, že mé kroky nejsou slyšet. Pak jsem si od něj vzala knížku a pousmála se. "Já vím...hodně lidí mi to už říkalo." Zalhala jsem trochu, protože jsem se s mnoha lidmi nebavila, ale pár mi jich to už řeklo. "Můj strejda mi pořád říkal, že mám hlavu v oblacích." Tohle už byla pravda. Říkal mi to pořád, dokud jsem ho vídala. "Zajímá mě hodně věcí. Vlastně bych moc ráda věděla, jestli něco takového jako magie někdy vůbec existovalo." Zmínila jsem, abych zmátla mladíka. Necítila jsem z něj žádnou magii, tedy určitě ne tak silnou, abych ji zachytila. "Takže...druhé patro?" Pousmála jsem se s poděkováním v očích.

Člověk, který se zajímá o magii. To nebylo zase tak neobvyklé, ale bylo mi těchto lidí líto. Společnost se jim smála, protože se zajímali o něco, co "neexistuje," přesto byli pravdě blíže, než si mysleli. Ve městě bylo více nadpřirozených bytostí, než by si jeden dokázal představit. A díky tomu nikdy nebyla nuda... Přikývnu a po chvilce rozmýšlení se do druhého patra vydám také. Přeci jen jsem byl zvědavý, magie mě také velmi zajímala a nikdy jsem nepromeškal příležitost dozvědět se něco víc.
"Půjde s tebou, ve dvou tu knížku najdeme rychleji," řeknu, jakmile se dostaneme ke schodům. Vyjdeme do druhého patra a ihned se dám do hledání. Snažil jsem se vzpomenout, kde jsem je tehdy viděl...

"Děkuju a ještě jednou se omlouvám za vyrušení." Poděkovala jsem mladíkovi, když se zdálo, že do druhého patra mě již nedoprovodí. Vyšla jsem ke schodům, kde mě ale doběhl a řekl, že půjde se mnou. "To jsi moc hodný, děkuju." Usmála jsem se na něj a vyšla schody do druhého patra. Rozhlédla jsem se po všech těch regálech s knihami a pak se dala do hledání kousek vedle toho mladíka. "Jinak já..jsem Mirys." Představila jsem konečně, když mi došlo, jak divný pocit to je, bavit se s někým a neznát jeho jméno.

Dali jsme se do hledání knihy a chvíli bylo ticho, které přerušila až Mirys tím, že se mi představila.
"Fen'lin," odpovím a ani neodlepím pohled od všech těch knih.Všimnu si knížky, která měla název: Čarodějnické symboly. Vytáhnu ji a beze slova ji podám Mirys, poté moji pozornost upoutá něco jiného. Vzadu za knížkami byla schovaná ještě jedna, začnu vytahovat další knihy, abych se k ní dostal a nakonec ji opatrně vytáhnu. Byla velmi stará, vazba byla z černé kůže a na přední straně byl zvláštní symbol, neměla však žádný nadpis.

"Těší mě." Řekla jsem, když se mi Fen'lin představil a hledala pak dál. Převzala jsme si od něj knížku, kterou mi podával a usmála se. "Děkuju." Poděkovala jsem hned a zkoumavě ji prolistovala. Hned na to jsem si ale všimla, jak Fen'lin začal vyndavat další knihy, načež vytáhl jednu hodně starou. Přistoupila jsem blíž k němu a prohlédla si jí. "co to je za knihu?" Zeptala jsem se a prohlížela si ji stejně zaujatě a zkoumavě jako Fen'lin.

"To kdybych věděl," vydechnu potichu a přejedu rukou po zvláštním symbolu. Měl jsem z té knihy zvláštní pocit, který jsem nikam nedokázal zařadit. Moc také nepomohlo, že jsem z oné knihy cítil magii. Pokusím se knihu otevřít, ale ani se nepohne, místo toho z ní magii ucítím trochu výrazněji. Najednou jsem si nebyl zase tak jistý, jestli je dobrý nápad ji otevírat, ale byl jsem celkem dost zvědavý...
"Nejde ani otevřít," zamumlám. Možná by šla otevřít pomocí jiné magie?

Zvědavě jsem sledovala Fen'lina a nedočkavě čekala, co se stane, až ji otevře když v tom řekl, že mu otevřít nejde. Zamračila jsem se a povzdechla si. "Ukaž, zkusím to." Nabídla jsem se, ale počkala, jestli mi ji půjčí. I já z té knihy cítila magii, ale nedala jsem to na sobě znát. Přeci jen jsem pořád nevěděla co je Fen'lin zač.

Chtěla to zkusit, ochotně ji podám knihu a všimnu si jejího nedočkavého výrazu. I ona byla nejspíše zvědavá, je pravda že ne každý den najdete zvláštní knihu, která je nasáklá magií a nejde otevřít... Pozorně jsem ji sledoval, soustředil jsem se na tu knížku a snažil se zjistit, co je ta magie zač. Měl jsem špatné tušení, že je to temná magie, magie démonů a z té nikdy nevzejde nic dobrého. Bylo naší podstatou škodit, ničit a zabíjet, i když já tyto názory nesdílel se zbytkem členů mého druhu. Byl jsem ve střehu a po dlouhé době jsem litoval, že nedokáži používat temnou magii stejně jako Xaphani.

Převzala jsme si opatrně knížku od Fen'lina a pokusila se jí otevřít, jako každou obyčejnou knihu. Jenže ani mě to nešlo. "To někdo zalepil stránky nebo co?" Zamumlala jsem, jako bych z té knihy necítila magii. Zase jsem ji vrátila Fen'linovi a mračila se na knihu, protože nešla otevřít a já byla hrozně zvědavá, co skrývá.

Vrátí mi knihu, kterou jsem chvíli zamyšleně sledoval, poté mě ale napadne využít svou vlastní magii k otevření knihy, třeba na ni zareaguje? Za zkoušku to stálo. Jenže problém byl, že jsem přímo temnou magii neovládal. Budu to tedy muset udělat jinak. Začnu se soustředit na svoji démonickou zbraň a okamžitě ucítím temnou magii, kterou jsem doteď potlačoval na minimum, aby bylo pro ostatní bytosti těžší poznat, že jsem démon. Místo abych svou zbraň zhmotnil, přesměruji temnou magii do knihy, která se okamžitě otevře. Zadívám se na text, který vypadal velmi staře a byl psán latinsky.

Pozorně jsem sledovala Fen'lina a postřehla, jak moc se soustředí. Pár vteřin na to jsem pocítila jak z něj sálá magie nasměrovaná proti knize a trochu jsem se zachvěla. Ihned jsme to potlačila a koukala zase hned na knihu, aby si Fen'lin myslel, že mám něco jako neblahý pocit, nebo jak se tomu říkalo. Zatajila jsem dech překvapením, když se kniha vážně otevřela. Naklonila jsem se k Fen'linovi blíž, abych viděla do té knihy, ale něco mě nabádalo, aby si od něj držela odstup. "Co to je? Co to znamená?" Zeptala jsem se a zamračeně si prohlížela latinský text.

Koutkem oka zahlédnu Mirys, jak se ke mně naklonila a koukala mi přes rameno na knihu. Začnu listovat knihou a pročítat všechny nadpisy.
"Vypadá to na knihu o magii, její historii a původu magických bytostí a hlavně démonů," vydechnu překvapeně a po dlouhé době se mi nepovede zakrýt nadšení v mém hlase. Vypadalo to, že se v knize skrývá mnoho informací a mohl bych se také mnoho dozvědět. Byla opravdu obsáhlá a ani mi moc nevadilo, že je latinsky. Neuměl jsem tento jazyk dokonale, ale rád se zase něco přiučím. Byl jsem tak zabraný do studování knihy, že jsem málem zapomněl na dívku vedle mě.

Sledovala jsem Fen'lina a jeho nadšení v očích. Chvíli jsem ani nedýchala a jen ho sledovala. "Ehm...ty..umíš latinsky?" Zeptala jsem se, když mi řekl o čem ta kniha je. Trochu jsem se odtáhla. Tohle už bylo vážně divný. Podle Fen'lina byla kniha o magii a démonech a to jeho nadšení... Měla jsem z toho vážně špatný pocit. Ten kluk vedle mě rozhodně nebyl člověk, to jsem věděla hned, jak jsem z něj cítila tu magii.

"Něco málo," odpovím jí a konečně se odtrhnu od knížky, jakmile s uvědomím, že vedle mě někdo je. Odtáhla se, zřejmě knize nerozuměla, ale mohlo by tam být něco zajímavého pro nás pro oba. Jenže je dobrý nápad podělit se o tohle s člověkem? Nakonec se rozhodnu pro kompromis a podám ji knihu, přeci jen jsem ji našel díky ní.
"Podívej se, jestli tam není nějaký symbol, který by tě zaujal, můžu ti to pak zkusit přeložit," navrhnu a pokusím se o milý tón. Byl jsem tak nějak rozhodnutý si tuto knížku odnést, nehodlal jsem ji tady nechat a beztak ani netušili, že ji mají.

Vzala jsem si tedy zase knihu a prolistovala jí. Na jedné stránce byl dokreslený stejný symbol, jako moje znaménko na pravé lopatce. Ale byl dokreslený a nic k němu tam nebylo. "Co je tohle?" zeptala jsem se Fen'lina hned a až pak si prohlédla zbytek stránky.

Listovala v knížce až si vybrala jeden z mnoha symbolů a knížku mi podala zpátky. Začnu si číst, co je tam napsané a poté vzhlédnu a zadívám se na Mirys.
"Píše se tam, že je to starý magický symbol. Údajně má chránit před zlem, magií a před posednutím démonem, ale je také užíván démony samotnými. Hodně jej prý využívali zvěromágové, mágové a v minulosti také lidé," shrnu, co jsem si přečetl a zalistuji v knížce, vypadalo to, že v ní jsou i nějaká zaříkávání a kouzla, už jen proto jsem ji tady nemohl nechat.

Poslouchala jsem, co mi Fen'lin řekl o tom symbolu. Pořád jsem ale měla pocit, že jeho význam v knížce není popsán úplně a že tam něco chybí. Možná to byl jen pocit, ale byl silný. "Co tam je ještě?" Zeptala jsem se ho, když si knížkou dál listoval.