Fen'lin a Mirys

Zvědavě sleduji, co dělá a když se mě zeptá, jestli to vypadalo takhle, přikývnu. Byl to skvělý nápad.
"Páni, to mě nenapadlo," řeknu s úsměve. Vskutku to vypadalo, jako by balíček nikdo neotevřel a když do něj dala kámen, bude mít i skoro stejnou hmotnost.
"Dobrá práce," řeknu a zazubím se. Mohli jsme teď vyrazit. Pomalu se rozejdu směrem k městu a soustředím se na to, abych nezakopl, nebo jinak nespadl.
"Připadám si hrozně v tomhle těle," zamumlám rozmrzele. Nijak jsem ze své situace nebyl nadšený a doufal jsem, že to brzy pomine.

"Já vím...mrzí mě to." Povzdechla jsem si a šla s Fenem pomalu. Nikam jsme nemuseli spěchat, navíc mě začalo bolet to stehno, ale samozřejmě jsem ho tím teď nechtěla zatěžovat. Byl už tak dost smutný a rozmrzelý z toho, že je ve své dětské podobě. "Musíme něco najít v knihovně." Špitla jsem a promnula si obličej. "Ale mi něco najdem...něco vymyslíme." Zašeptala jsem.

Kráčeli jsme směrem do města a brzy nás přivítaly vysoké budovy. Všiml jsem si, že Mirys trochu kulhá, ale nemohl jsem jí nijak pomoci, proto jsem mlčel.
"Já... Omlouvám se, jestli jsem trochu protivný kvůli tomu všemu, ale vyvedlo mě to z míry..." zašeptám po chvilce a zakloním halvu, abych jí viděl do obličeje, potom se pousměji.
"Nějak to se mnou budeš muset vytrpět," dodám a vypláznu na ni jazyk. Měl jsem potřebu situaci odlehčit.

Šla jsem vedle Fena dál a směrem ke knihovně. Po chvíli začal mluvit a omlouval se za to, jak byl protivný. Pousmála jsem se a mávla nad tím rukou. "Ale to nic, taky mám dny, kdy jsem k nevydržení... Těš se, až je poznáš." Uculila jsem se a pak se zasmála, když zmínil, že to s ním budu muset nějak vytrpět. "No..ono to nebude zas tak velký problém... Když jsi tak maličký." Uculila jsem se nevinně a rozcuchala mu vlasy. Bylo až neskutečné, jak mě tohle teď potěšilo. Na chvíli jsem nebyla tou malou já, ale on.

"A víš, že se na to těším? Je to tvá další stránka a zase se o tobě něco dozvím," odpovím s úsměvem a zamračím se na ni, když si ze mě začne utahovat a rozcuchá mi vlasy. Upravím si je a natáhnu se s tím, že jí je taky rozcuchám, pak mi ale dojde, že jí dosáhnu tak maximálně na lokty.
"Není fér," vypísknu a pár lidí se na nás otočí. Přitisknu si spacák na hrudník a nafouknu tváře, jako bych trucoval. Až po pár vteřinách mi dojde, jak dětinsky se chovám a tak si povzdechnu a znovu se na ni podívám.
"Počkej si, až budu v normálu, já ti to vrátím!"

"Hmm..a kdy mi ty ukážeš všechny tvé částu osobnosti?" Usmála jsem se. "Ale jo je! Teď jsi na chvíli malej a já si to hodlám sakra užít! Protože pak budu zase na dloooouhou dobu malá já." Vyplázla jsem na tebe jazyk a smála se i když se Fen nafoukl. "Ale prosím tě. Nebuď uražený je ti jen na...no při nwjhorším na pár dní snad." Usmala jsem se a vešla s ním do knihovny.

Očividně si to úžívala. Byla vyšší než já, vypadala starší a pro mě byla tato situace... ponižující. Mám být obávaný démon, ne děcko! Povzdechnu si a nijak její slova nekomentuji, jen zavrtím hlavou a vejdu za ní do knihovny. Rozhlédnu se kolem, vypadalo to tady ještě větší, než předtím. Tady jsme se poprvé setkali. Pousměji se a vydám se do druhého patra knihovny.
"Fajn, hledáme zaklínadla a prokletí... Já... Budu hledat tady dole a ty si vezmi vyšší poličky," řeknu jí a zanadávám, když si uvědomím, že dosáhnu jen na 4. řadu knih.

Culila jsem se když jsem s Fenem došla do knihovny a všichni na nás koukali, jako na velkou ségru s malým braškou. Vyšla jsem s ním do druhého patra a přikývla. "Neměla bych teď rozhodovat já o tom, ci budeme dělat?" Zaculila jsem se provokativně a hledala jak chtěl ve vyšších policích knihy, které by se mohly týkat kouzel a prokletí.

Zase mě provokovala, otočím se na ni a chvíli ji sleduji.
"Pořád jsem ten starší já, nehledě na vzhled!" zasyčím a znovu nafouknu tváře, jako bych se urazil. Dobře, možná je moje chování dětinštější, ale co... Přeci jen nebudu dělat blbosti, nebo ne?
"I když, možná to bude bezpečnější, nevím jak moc tahle přeměna ovlivnila i moje uvažování... Občas mám chuť udělat něco, co bych normálně neudělal..." řeknu s povzdechem a vytáhnu jednu z knížek, prolistuji ji, bohužel tam nic nebylo a tak ji zklamaně vrátím zpátky.

"Aha...měli bychom se toho zbavit rychle." Povzdechla jsem se. Vybrala jsem pár knih a ty jsem pak prolistovala jen rychle. "Tady možná." Zamumlala jsem a podala Fenovi knihu. Pak jsem zase dál hledala a listovala dalšimi knihami.

Vezmu si od Mirys knížku a začnu v ní listovat. Vypadala slibně, pojednávala o různých zaklínadlech a jak je uvalit na lidi. Hledal jsem cokoliv, co by souviselo s věkem, nebo jen se změnou vzhledu, ale nic jsem nenašel.
"Když nad tím tak přemýšlím... Tu démonickou knihu jsme našli schovanou za ostatními, možná tu budou i další. Vím, že je tady jedna místnost, kam dávají knihy, které nejsou přístupné veřejnosti, protože jsou staré, nebo v nich nejde číst..." řeknu zamyšleně a prohrábnu si černé vlasy.
"Jen budeme potřebovat klíč od knihovnice... Měla by ho mít u sebe spolu s ostatními klíči," dodám a zamračím se. Budeme jí je muset nejspíš ukrást.

Zamyslela jsem se nad tím, ci Fen řekl a přikývla souhlasně. "Dibře, nech to na mě. Ale půjdeme tam až bude zamčeno, kdyby si všimla že jí chybi klíče a náhodou nás tam našla nejspíš by to nedopadlo dobře." Zamumlala jsem a chvíli přemýslela, jak jí je vzít. "Hledej dál, za chvíli je přinesu." Hlesla jsem tiše a šla za knihovnicí.

"Fajn, nechceš pomoct? Nemám jí třeba rozptýlit?" řeknu potichu a zavřu knížku, kterou jsem prolistoval a shledal, že je zcela zbytečná. Byl jsem celkem natěšený na novou místnost, přeci jen... Mohli jsme tam najít něco zajímavého, ať už o znamení na Mirysiné lopatce, nebo něco o temné magii pro mě. Pousměji se a vytáhnu další knížku, zároveň jsem čekal, jestli Mirys bude chtít pomoct.

"Nene, to zvládnu. 8 let mě na to cvičili, kdybych to nezvládla, byla bych zklamáním sama pro sebe." Řekla jsem, ale mluvila celkem vesele na to, co všechno jsem kvůli tomu vytrpěla. Seběhla jsem dolů ale věci jsem nechala nahoře u Fena. Zamiřila jsem hned za knihovnicí a poprosila jí, zda by mi ukázala, kde hledat něco konkrétního o pumách. Zatímco jsem si vymýšlela, co mě nejvíce zajímá, jsem jí ukradla.. no řekněme nevědomky si vypůjčila její klíče. S poděkováním jsem si od ní vzala dvě knihy a šla zase nahkru za Fenem.

Jen přikývnu a překvapí mě radost, s jakou to říkala. Nechám ji tedy jít, věděl jsem, co dokáže. Stále jsem hledal v knížkách, ale nic užitečného jsem nenašel. Za pár minut se vrátí Mirys s několika knížkami a úsměvem na tváři.
"Jak to šlo?" zeptám se, aniž bych vzhlédl od knížky a poté ji naštvaně vrátím zpátky.
"Nic tady není! Co jsem vlastně čekal, když to psali lidé, co ani neví o magii!" vyjeknu naštvaně a poté se chytím za pusu, mluvil jsem moc nahlas.
"A co to je se mnou? Ani nedokáži pořádně kontrolovat emoce," zaúpím, teď už potichu a s bezradným výrazem se podívám na Mirys.

"Šlo to až podezřele lehce." Usmála jsem se a schovala si klíče do kapsy. Pak ale Fen řekl dost na hlas, aby nás někdo slyšel, že ty knihy psali lidé, co o magii nic neví. Povzdechla jsen si a rozhledla se, ale nikdo nám nevěnoval pozornost. "Nevím co se to děje, ale musíš se snažit trochu ovladat." Řekla jsem rázně a sebevědomě.

Povzdechnu si, měla pravdu, musím se uklidnit. Provinile se zadívám na špičky svých bot a přešlápnu na místě.
"Promiň," špitnu omluvně a vzhlédnu k Mirys.
"Budu se snažit, ale nevím, co to se mnou je," dodám potichu a rozhlédnu se. "Ještě štěstí, že o magii můžu mluvit normálně, nikomu to nebude připadat divné," dodám po chvilce. Děti si vymýšlely ledacos a pro kolemjdoucího nebudu výjimkou.
"Kde se schováme, aby nás nenašli, jakmile budou zavírat?" zeptám se po chvilce.

"To bude dobrý." Usmála jsem se a rozhlédla se. "Tak...to nevím." Zamumlala jsem, když se mě pak Fen zeptal, kde se schováme. "Měli bychom to tu trochu prozkoumat. A zjistit, kde bychom se mohli schovat." Zašeptala jsem a usmála se. "Chovej se jako hodnej bráška, ano?" usmála jsem se a rozcuchala mu vlasy. "Brzy zjistíme, co se to stalo." Usmála jsem se povzbudivě.

Navrhne průzkum knihovny a tak souhlasně přikývnu, byl to velmi dobrý nápad. Jenže poté to zkazí poznámkou o hodném bráškovi a rozcucháním mých vlasů. Zamračím se na ni a upravím si je.
"Jasně, ségra," zamručím nakonec otráveně a přetočím oči v sloup. Vydám se mezi regály knih a rozhlížím se okolo, abych našel možná místa k úkrytu, kde bychom mohli chvíli přečkat a poté jít do skladu knih, jak jsem tu místnost prozatím nazval.

"A...takhle jsi vážně vypadal, když jsi byl malý?" Zeptala jsem se opatrně když jsme se vydali prozkoumat zákoutí knihovny. "Byl jsi roztomilý...ne že bys ve své dospělé podobě nebyl..ale..." Pousmála jsem se nevinně a šla vedle Fena dál. "Jak dlouho vlastně takový démon stárne? Myslím, než dosáhne své dospělé podoby." Zeptala jsem se potichounku. Zrovna u nás nikdo nebyl, ale stejně jsem neriskovala, že by nás někdo zaslechl.

"Ano, přesně takhle jsem vypadal chvíli po tom, co mě odvedli na výcvik," odpovím a zadívám se na své drobné, dětské ruce.
"Ze začátku rosteme jako lidé, ale své plné výšky dosáhneme většinou kolem padesáti let. Rohy a ocas může růst ještě déle a u některých se vyvinou i křídla... Je to dost individuální, ale démoni, kteří mají přes tři sta let už nerostou," odpovím také velmi potichu. Všimnu si nějakých dveří a tak je zkusím otevřít, což se mi také povede. Nakouknu do místnosti, která vypadala jako nějaký sklad krabic a dalších věcí.
"Co se schovat tady?" zeptám se, pochyboval jsem, že sem knihovnice půjde.

Pozorně jsem poslouchala Fena, když mi vyprávěl o tom, jak rostou démoni. Bylo to zajímavé a já byla tak moc zvědavá, že jsem se chtěla dozvědět víc. Ale to už Fen zkusil nějaké dveře, za kterými byly pohozené krabice. "Jestli nepřijdou žádné knihy nebo tak něco, aby sem hodila další krabice, tak proč ne." Přikývla jsem a pousmála se. "Řekni mi ještě něco o démonech, prosím." Poprosila jsme a usmála se nevinně.

Byla opravdu zvědavá a já byl ochotný vyprávět. Vejdu do místnosti, zavřu za námi dveře a pohodlně se usadím na zemi tak, že by mě ode dveří vůbec nebylo vidět. V místnosti naštěstí bylo jedno malé okno, kterým sem vnikalo světlo, takže jsme na sebe dobře viděli.
"Démoni se dělí do tří druhů. Aurini, Xaphani a Succuby. Aurinové jsou fyzicky nejsilnější, každý má svou démonickou zbraň, kterou umí mistrně ovládat, ale většinou to moc neumí s magií, spíše se o ni nezajímají. Xaphani jsou elementální démoni, musí se živit lidskými dušemi, aby přežili v lidském světě. Jsou to mistři v ovládání magie, hlavně elementů. Succuby, nebo taky Icubusové, jsou naopak mistři manipulace. Bývají velmi krásní a umí ovládat jak magii, tak bojovat se zbraněmi. Jejich nejsilnější stránkou je však manipulace s ostatními, skrz chtíč. Často předstírají lásku a ostatní jen využívají," řeknu na úvod o démonech a poté zamyslím, co bych jí ještě mohl povykládat.
"Chceš vědět něco konkrétního?"

Vlezla jsem za Fenem do místnosti a usadila se tam do rohu, kde nás za krabicemi nebude hned vidět. Začne mi vyprávět, jak se démoni dělí a co kdo umí. Zamyslela jsem se nad jeho otázkou, zda chci vědět něco konkrétního. "No....říkal jsi, že je podsvětí nejblíže středověku... Že máte krále a tak, pověz mi něco o tom. Už vím o Králi, který je tvůj otec a o té královně, která vás přijala. Jsou tam ještě nějací vládci?" Zeptala jsme se zvědavě.

Byl jsem rád, že mě tak vytrvale a pozorně poslouchá, poté se i dobře vyprávělo. Pousměji se, když mi položí otázku a pohodlněji se opřu. Protáhnu si nohy a poté se dám znovu do vyprávění.
"Ano, králů je celkem pět, dalším z nich je Azael. Říká se o něm, že je to nejsilnější Aurin, skoro vyhrál válku, jenže pak mu můj otec ukradl jeho zbraň... To je pro Aurina velká rána, protože obsahuje část naší duše, nebo těla. Ta jeho byla vytvořena z jeho srdce a když ji ztratil... Ztratil i chuť bojovat. Prý je teď někde tady v lidském světě. Další je Lilith, bývalá královna podsvětí, která je mnohými nenáviděná, protože zradila svého druha, Satana. Kdyby s ním zůstala démoni by možná vyhráli válku a teď vládli podsvětí, zemi i nebesům. Jsem rád, že to tak není... Poslední je Ferael... O něm není co říct, je to arogantní bastard, který sám sebe považuje za jediného vládce. Je neuvěřitelně krutý a... Je to prostě kretén," odpovím a poté čekám, jestli se na něco dalšího zeptá.