Fen'lin a Mirys

Zmateně jsem se dívala za ním, když odešel. Dojedla jsem to, co jsem mohla a odsunula zbytek před Fen'lina. "Dej si." Usmála jsem se a pak ho sledovala, jak si čte tu stránku. "Počkej-cože? Já myslela že sis vybral jednou konkrétní stránku." Zamračila jsem se a povzdechla si. "Ta kniha ti mohla dost pomoci, že? A já tě donutila ji zničit." Povzdechla jsem si smutně a omluvně. "Co..sis teda vytrhl?" Zeptala jsem se zvědavě.

Posune ke mně talíř a tak se dám zamyšleně do jídla, zeptala se mě hned na několik otázek a až po chvíli se odtrhnu od stránky, abych jí odpověděl.
"Ne, vybral jsem to, co mě zaujalo jako první a nemusíš se omlouvat. Sice jsem si tu knížku chtěl nechat, možná je ale lepší, že je zničená. Bylo tam toho hodně a kdyby se dostala do nesprávných rukou..." nedokončím větu, nemusel jsem, dokázala si představit, co by se mohlo stát, kdyby ji dostal někdo krutý a mocichtivý.
"Je to o magické smlouvě mezi démonem a člověkem. Vypadá to, že vám můžeme propůjčit část našich schopností a nesmrtelnost..." odpovím zamyšleně a zadívám se z okna.
"Samozřejmě za jistou cenu..." dodám po chvíli s povzdechem.

"Hmm...tak smlouva?" Usmívala jsme se a zahleděla se na stránku pečlivě. "Za jakou cenu?" Vyzvídala jsem s neskrývavou zvědavostí. Dost mě zajímalo, co to je za smlouvu, protože - není čím se zdržovat - nesmrtelnost je vážně pro někoho lákavá.

"Většinou je to na domluvě démona a člověka. Může požadovat téměř cokoliv, například mu daný člověk musí po uplynutí určité doby sloužit, nebo mu pravidelně něco dávat, ať už peníze, nebo něco jiného, nebo jednou začat splnit úkoly, které mu démon dá," odpovím s pokrčením ramen.
"Záleží to na domluvě. Dohody mezi démony a smrtelníky jsou celkem časté, ale nikdy jsem neslyšel, že by démon mohl poskytnout i své schopnost, magii a ještě nesmrtelnost," bylo to vskutku zvláštní, většinou šlo jen o dohodu, že démon svému dočasnému "pánovi" pomůže získat to, co chce a poté si vybere svoji "platbu," ať je jakákoliv, tohle... Bylo jiné. Poskytovalo to hodně možností, ale také by se to lidem mohlo často vymstít. Nesmrtelnost je lákavá a když ji lidé mají na dosah, nepřemýšlejí zase tak racionálně.

"Hmm a ty bys takovou dohodu s někým uzavřel?" Zeptala jsem se a dívala se na něj. "Znamená to, že by je měl on i ty nebo jen on? Myslím když se ta dohoda uzavře." Zauvažovala jsem a přemýšlela nad tím. Počkala jsme na jeho odpověď na tuhle poslední otázku a pak se zeptala znovu. "Uzavřel bys takovou dohodu s někým?" Pousmála jsem se zvědavě.

Neodpovím na její otázku, jen se na ni zamyšleně podívám. Udělal bych to? Nejspíš ne, lidé byli mocichtiví, arogantní a krutí. Nechtěl jsem takovou moc dát jen tak někomu. A ti dobří lidé většinou s démony nechtěli mít nic společného.
"Schopnosti bychom měli mít oba. Jde o to, že díky té dohodě bude člověk moct čerpat temnou magii z okolí. Jenže protože vaše těla k tomu nejsou moc uzpůsobená, magie může nabrat jen určitou podobu a to konkrétně tu, kterou má sám onen démon," vysvětlím a poté mi položí znovu stejnou otázku.
"Záleželo by na tom s kým a jaké by byli jeho důvody. Nechci někomu dát schopnosti a poté zjistit, že je to masový vrah a psychopat, který si chce jen vyplnit své sobecké cíle," odpovím nakonec a zamračím se.

Jeho odpověď mě zvláštním způsobem potěšila. "Tak dobře. Zkoumej to ještě chvíli. Půjdu uklidit ten bynec v mé tajné místnosti a pak se rozhodnu, zda ti ji ukážu." Usmála jsem se a vstala. "Ne že půjdeš za mnou." Varovala jsem tě a ještě si vzala mokrý hadr, než jsem vyšla do chodby. Zkontrolovala jsem, že se za mnou Fen nedíval a pak jsme vklouzla do tajné místnosti a rovnou tam vzala i zbraně a uklidila je. Dveře jsem přivřela aby nebyly nápadné.

vypadalo to, že jí moje odpověď vyhovovala, usměje se a vydá se uklidit tréninkovou místnost.
"Jen buď opatrná," řeknu s povzdechem a poslušně zůstanu sedět za stolem. Stále jsem zkoumal onu stránku a čekal, až se Mirys vrátí s tím, že se můžu jít podívat. Byl jsem opravdu zvědavý na to, co tam všechno bude a jak taková tajná místnost vypadá. Mohlo by se tam skrývat mnoho zajímavých věcí. Připadal jsem si jako malé dítě chvíli před tím, než si může jít rozbalit vánoční dárek.

Rychle jsem setřela krev všude, kde byla a trochu poklidila zbraně. Rozhlédla jsem se a přemýšlela, jestli to Fen'linovi ukázat nebo ne. Nakonec jsem ale zavřela oči, zhluboka se nadechla a zavolala, že může za mnou. Otevřela jsem tajné dveře a čekala na něj. Všude byli nejrůznější pomůcky na trénování. Terč, dřevěný, ale pohybující se panák, boxovací pytel, různé nářadí na posilování, udržování rovnováhy a tak dále. Z něčeho moje krev dolů nešla. Ale to byly když už tak jen skvrnky. Naprázdno jsem polkla a založila ruce na prsou.

Zavolá na mě a tak se poslušně zvednu a vydám se jí hledat. Na chodbě si všimnu otevřených dveří, kterých jsem si vůbec nevšiml a v nich stála Mirys. Vypadala trošku nervózně a tak jsem se na ni pousmál. Nahlédnu do místnosti za ní, bohužel jsem toho moc neviděl. Místo toho, abych vešel dovnitř se postavím přímo před Mirys a obejmu ji.
"Čeho se bojíš?" zašeptám potichu a zlehka ji k sobě přitisknu, abych jí neublížil. Očividně ji něco trápilo a já chtěl vědět co. Moje zvědavost bude muset počkat.

Překvapeně jsem zamrkala když Fen místo toho, aby se podíval do místnosti, přišel ke mě a objal mě. Zeptá se mě, čeho se bojím a objímá mě. "Bojím se... Bojím se toho, že se po tom na mě nebudeš dívat stejně. Možná, že ano, ale... já tam uklízela svou krev, než jsem tě zavolala." Vydechla jsem se zavřenýma očima a rozechvěla se. "Běž se podívat." zašeptala jsem a nervozně si skousla ret a pohlédla mu do očí.

"Mirys..." zašeptám konejšivě, když se mi svěří a trochu se oddálím, abych jí viděl do obličeje. Byla opravdu nervózní a šlo to na ni lehce poznat.
"Neboj se, nijak tě neodsoudím, není za co... Vím, jak to chodí při těžkých trénincích. Jeden špatný krok a pořežeš se, přeženeš to a vykašláváš krev. Vím jak to chodí, taky jsem si tím prošel. Náš trénink byl určen k tomu, aby zlomili naši vůli, udělali z nás stroje na zabíjení, které poslouchají na slovo," řeknu a rozcuchám ji vlasy. Poté ji chytím za ruku a i s ní se vydám do tajné místnosti. Začnu se rozhlížet okolo na všechny ty pomůcky, zbraně, boxovací pytle a další věci.
"Wow... To chci domů," vydechnu a v očích mi jiskřilo jako malému dítěti, které dostalo ten nejlepší dárek, jaký mohlo. Pustím její ruku a začnu si vše prohlížet z blízka.

"Ano. Jistě ale... Já neodcházím odtud, ne dokud nevykašlávám krev. Dřív s tréninkem nekončím." Zašeptala jsem, když mě vtáhl s ním dovnitř. Pustila jsem jeho ruku a nechala ho, vše si pečlivě prohlížet. Kousala jsem si ret a pozorovala Fen'lina, jak si prohlíží ty věci. Upravila jsem si vlasy a pak se zaměřila na stěnu, která byla ze zrcadel. To proto, abych mohla sledovat své pohyby a své chyby. Někdy jsem si při tréninku představovala, že bojuji sama se sebou. A vlastně jsem nikdy nevyhrála.

Tiše si povzdechnu, nebyl to dobrý způsob, trénovat tak dlouho do vyčerpání a kašlání krve, tělo to velmi vyčerpávalo.
"Řekni mi, proč tolik trénuješ, čeho chceš dosáhnout?" zeptám se jí. Já také jako mladý pořád trénoval ale jen za jedním účelem - přežití. Musel jsem trénovat, abych zesílil a nezemřel v boji. Jenže tehdy jsem byl vojákem a ona byla člověk. Nemusela trénovat. Leda že by to byl strach z jejího mistra? Nebo síla zvyku. Každopádně jsem se na ni upřeně díval a čekal, co mi odpoví.

Zamyslela jsem se nad jeho otázkou. Povzdechla jsem si a hledala chvíli ta správná slova. "J..Já myslím, že se ten člověk-můj mistr-jen tak nezastaví. Utekla jsem mu a on to bere, jako by vycvičil dokonalého vojáka, kterého by mohl prodat za velkou sumu. Ve městě, kde mě vycvičil, se takhle nájemní vrazi prodávali. Někdy na den, někdy na týden...někdy na celý jejich život. Chci si uchránit svou svobodu. Nejsem věc, kterou by si kdokoli mohl nárokovat." Zamračila jsem se. "Taky na mě posílá horší a horší lidi. Lovci, kteří mě doslova donutili utéct tak daleko, to byl jen první stupeň. Od té doby se to stupňuje. Je to...pro něj jako hra. Čím víc vydržím, tím víc za mě zaplatí, až to jednou nezvládnu a odvedou za ním." Vysvětlila jsem a postavila se proti zrcadlu. Živě jsem viděla jak jsem tu před týdnem stála. Byla jsme naprosto vyčerpaná a málem vykašlala všechnu krev ve svém těle. Vypadala jsem jako zoufalá troska a taky jsem se tak tehdy cítila.

Poslouchal jsem ji a měl jsem co dělat, abych nezavrčel. Postaví se čelem k zrcadlu a já se po chvíli rozejdu k ní. Postavím se za ni a položím ji ruce na ramena. Byl jsem o hlavu vyšší, takže jsem viděl její výraz v zrcadle a ani jsem se nemusel naklonit na stranu.
"Už na to nemusíš být sama, Mirys," vydechnu a zadívám se na její odraz v zrcadle. Chvíli jsem mlčel a jen jsem uvažoval nad tím, co mi řekla. Nechtěl jsem, aby patřila komukoliv, zasloužila si svobodu a já hodlal udělat cokoliv proto, abych ji ochránil.
"Opravdu nechceš, abych ho našel a zabil? Měla by jsi klid, mohla by jsi žít obyčejný život, chodit do školy..." zašeptám potichu. Měl jsem chuť toho bastarda rozcupovat na malé kousíčky, aby měla jednou pro vždy klid a nikdo ji již neohrožoval.

Zavrtěla jsme hlavou. "Nene, chci jemu ale asi i sobě dokázat, že jsem lepší. Nejsem vrah. Nezabíjím, pokud někdo nechce zabít mě. A nechci, aby kdokoli zabíjel kvůli mě." Zašeptala jsem a dívala se Fen'linův odraz. Pak jsem se otočila k němu čelem. "A už vůbec ne lidi, na kterých mi záleží." Zašeptala jsem a zlehka Fen'lina pohladila po tváři. "Zvládnu to, věřím si. Navíc...by mi to zvláštním způsobem chybělo. Ten pocit neustálého nebezpečí." Dodala jsem a pak sklonila hlavu. "Škola mě neláká...můj mistr mě donutil projít si vším, co se učí na školách. Je to jako bych ukončila středoškolské vzdělání." Zamumlala jsem. "Za šest let jsem se toho naučila hodně. Ještě aby ne-neměla jsem jediný den volna. Kvůli boji, mě učili i tanci." Pousmála jsem se pobaveně trochu a pak se se zachvěním odtáhla.

Tiše si povzdechnu, chápal jsem to, ale... I tak. Raději bych se ho zbavil dřív, než nějaký kretén bude mít štěstí a ublíží ji. Nebo ji odtáhne k jejímu mistrovi. To jsem opravdu nechtěl a kdyby zmizela... Věděl jsem, že bych ji nejspíš šel hledat třeba až na samotný konec světa a nezastavil bych se před ničím. Byla jako moje mladší sestra, přirostla mi k srdci a já ji chtěl chránit.
"Dobře..." zamumlám nakonec neochotně. Naopak jsem chápal to, že by jí pocit neustálého nebezpečí chyběl. Dodávalo to životu zvláštní jiskru a jeden si pak mnohem více vážil každé prožité chvíle. Měl jsem to tak také, můj život byl ale jedno velké nebezpečí a občas bylo fajn si... Prostě oddechnout. Nakonec se ale rozhodnu změnit tohle pochmurné téma a dá mi k tomu i dobrou příležitost.
"Tanec? Je to dlouho, co jsem naposledy tančil... Šlechtické večírky v minulosti byly v tomhle v minulosti úžasné a ta živá hudba..." zavzpomínám a s úsměvem chytím Mirys za ruku a za pas. Začnu si pobrukovat melodii hudby a začnu s ní tančit pomalý valčík, aby stíhala i s poraněnou nohou.

Pousmála jsem se a zamyslela se. "Na kolika plesech a bálech jsi byl? Musí to být úžasné...To všechno. Hudba, krásné šaty, elegantní obleky..." Zamyslela jsem se a usmívala se. Když v tom mě Fen chytil za ruku a za pas a začal se mnou tančit pomalý valčík do rytmu melodie, kterou si pobrukoval. Zasmála jsem se a přitulila se k němu spokojeně. "Znal jsi mnoho šlechticů? Nebo snad dokonce i královských rodin?" Zeptala jsem se při tanci.

"Nevím, na hodně z nich v průběhu staletí, řekněme, že to byla má oblíbená kratochvíle," řeknu s úsměvem. Na tu dobu jsem měl krásné vzpomínky.
"Byl to můj únik z podsvětí, útěk od bojů... Zábavu jsem si jako voják v podsvětí nemohl dopřát a tak jsem vždycky utekl do lidského světa, předstíral, že jsem někdo jiný a bavil se," řeknu s úsměvem a navedu ji do otočky. Byla vážně šikovná a dokázala přesně zareagovat na to, co udělám.
"Ano, několik z nich jsem poznal a můj pán mě občas vysílal do lidského světa pro různé informace, nebo abych ulovil nějakého zběha. Občas jsem kvůli tomu musel pracovat na královském dvoře," řeknu s úsměvem. Byl jsem u mnoha milníků lidstva, u důležitých událostí i u počátku některých staveb. Lidský svět mě vždy fascinoval.
"Později jsem se stal generálem a měl jsem více volnosti, bylo to pak jednodušší a divila by ses, kam až tě dostane sebedůvěra a předstírání, že na to místo absolutně patříš," ušklíbnu se a pokračuji v pomalém tanci.

Navedl mě při vyprávění do otočky a tak jsem samozřejmě 'poslechla' a otočku s lehkostí provedla i když mě při tom pohybu zabolelo stehno. "Co všechno za profese jsi zkoušel?" Zeptala jsem se zaujatě. "Chtěla bych vědět, jaké to je pracovat na královském dvoře. Chtěla bych si to zkusit." Zasnila jsem se. "Středověk jsem vždy obdivovala." Špitla jsem a dál s ním tančila.

Zamyslím se nad tím, co všechno jsem dělal a na chvíli se odmlčím.
"Vyzkoušel jsem toho hodně... Kovář, rádce, rytíř, nájemný vrah, žoldnéř, šlechtic..." vyjmenuji některá povolání, které jsem kdysi zkoušel a pousměji se, když se zasní o dobách minulých.
"Zní to skvěle a pokud jsi byla šlechtic, nemohla sis stěžovat, ale drtivá většina byli obyčejní lidé a ti trpěli... To nejbližší středověku, co by jsi mohla zažít je podsvětí... Stále máme krále, kteří žijí na zámcích či hradech, mají své poddané a chovají se k nim stejně krutě jako kdysi... Jen večírky a bály se moc nepořádají, jsme spíše taková.... Barbarská středověká, krvelačná společnost, která se umí jen zabíjet a ničit," řeknu a ušklíbnu se. Podsvětí mi vůbec nechybělo, tedy... Když jsem sloužil Neaře, nevadilo mi to, oblíbil jsem si ji, ale ostatním králům bych již nikdy nesloužil..

"Ty jsi byl rytíř? Tomu se těžko věří..." Zasmála jsem se a přestala tančit. "To si ten středověk představuju asi moc růžově, ale do podsvětí kvůli tomu nepůjdu..." Zasmála jsem se a rozhlédla se. "Asi bychom...mohli pokračovat jinde, ne?" Zeptala jsem se opatrně a přešla ke dveřím. Nevím proč, ale pořád mi to bylo nepříjemné. Být tady, kde se mi vybavují hlavně scény, kdy kašlu krev. Pousmala jsem se na Fen'lina a vyšla ven z té místnosti.

"Pročpak?" zeptám se pobaveně. Bylo tak těžké si mě představit v brnění na koni? Ušklíbnu se a jakmile se Mirys zastaví, udělám tak také a pustím ji.
"To bych ani nedoporučoval, byla by jsi tam jak pěst na oko mezi těmi všemi démony," odpovím a rozejdu se za ní k východu. Nejspíš tady už déle nechtěla být, možná jí to zase začalo být nepříjemné, nebo jí rozbolela noha? Nijak jsem to nekomentoval a také vyšel z místnosti. Otočím se na dveře, které, jakmile se zavřou, dokonale splynou s okolím a opět nejdou vůbec vidět.
"Nevědět o tom, nevšimnu si těch dveří, ani kdyby jsi mi řekla, že je mám přímo tady hledat," řeknu jí s úsměvem a otočím se na ni.
"Ale teď by sis měla odpočinout, třeba u dobré knížky, co říkáš?" navrhnu, opravdu jsem nechtěl, aby tady dále pochodovala a na chvíli si sedla.

Zasmála jsem se a dveře pak zavřela. "Já vím. Vymyslela jsem je fakt dobře." Musela jsem se pochvalit a pak když Fen zmíní knížky, zamyslím se. "Myslím že bys mi mohl vyprávět. Místo knížek, které si můžu přečíst kdykoli, co?" Usmala jsem se zařivě. "Pěkně prosím." Usmala jsem se a šla poslušně do obýváku, abych si sedla na gauč. Věděla jsem, že Fen chce abych odpočívala. Byla jsem dost zraněná, ale i přes to jsem se chtěla alespoň trochu hýbat, abych nezdřevěněla.