Khora & NPC

Nic neříkala a měl jsem z ní dneska zvláštní pocit, potichu mi odpoví, že byla náročnější, než čekala a dostanu pocit, že má špatnou náladu, v čemž mě podpoří i to, že se rychle vyprostí z mého objetí a plácne sebou do peřin. Lehce se zamračím, než ji začnu hladit po zádech.
"Přišla jsi o zajímavou událost... Přišla sem démonka z Azaelovy královské rodiny a totálně nakopala Astarothovi prdel," řeknu s úšklebkem a na chvíli ji přestanu hladit.
"Alespoň... Jsem měl šanci splatit mu svůj dluh... Kdysi mi zachránil život, já teď udělal něco podobného pro něj... Už mu nic nedlužím a... Už ho nehodlám následovat tak, jako doteď," dodám potichu a prohlédnu si Khoru, než ji k sobě otočím a zadívám se jí do očí.
"Jestli se něco stalo a chceš si o tom promluvit, jsem ti k dispozici," vydechnu potichu starostlivým tónem.

Ležela jsem na posteli a dívala se na strop, netušila jsem proč se mě to tolik dotklo nebo proč mě to tolik štvalo. Teď jsem se v Balaurovi zase nevyznala a hrozně mě to deprimovalo. Nervózně si zkousnu ret a zamračím se. Po chvilce ucítím jeho ruku an svých zádech a tak se na něj otočím, hned jakmile mi sdělí že jsem přišla o zajímavou podívanou.

"Cože?" vydechnu nechápavě a párkrát na něj zamrkám. Snažila jsem se působit přesvědčivě, nechtěla jsem aby přišel na to, že jsem to byla já. Znovu jsem se mračila, ale s jeho dalšími slovy se můj obličej stále uvolňoval, až... jsem na něj zůstala hledět zcela nevěřícně. Takže...takhle to bylo.... A já si myslela... Ty jsi vážně... pitomá! Zanadávám sama sobě a povzdechnu si. Zeptá se mě jestli se něco stalo a že je mi k dispozici. Jen si povzdechnu a zavrtím hlavou.

"Ne, jen jsem byla utahaná ale... už je mi líp," vydechnu a na chvíli zavřu oči než se o něj pohodlně opřu. 

"A... jaká byla? Myslím.. ta démonka od Azaela?" vydechnu po chviličce.

Nechápavě se mě zeptá cože a tak jsem pokračoval z vyprávěním toho, co zameškala. Kdyby tam byla, jistě by si to náramně užila. Už když jsem mluvil se začne uvolňovat, nejspíš přicházela na jiné myšlenky a tak se spokojeně pousměji. Nakonec vydechne, že se nic nestalo, že byla jen utahaná a teď jí už je lépe.
"To jsem rád, začínal jsem si myslet, že ti vadí, že okupuji tvou postel a vlastně celý tvůj pokoj," řeknu hravým tónem a ušklíbnu se, přestože mě to na malou chvíli opravdu napadlo. Po chvilce se zeptá, jaká byla ta démonka a tak si vybavím její tvář.
"Vypadala jako malé dítě, byla drobná, měla bílé vlasy.. Vypadala zcela nevinně, ale když začala bojovat... Byla neskutečná, Astaroth neměl nejmenší šanci, zcela ho převyšovala silou i rychlostí. Nejspíš by položila na lopatky i mě. S šéfem si poradila jakoby nic," vydechnu obdivně a pousměji se. Lu na mě udělala opravdu dojem.
"Navíc nebyla jen bojovnicí bez mozku, ušetřila můj život a ani neplánovala zabít Astarotha... Bylo to, jako by mu jen chtěla dát lekci," dodám po chvilce.

Překvapeně vydechnu na všechno co mi řekl a krátce se zamračím, než nadzvednu obočí a začnu se smát.

"Někdo takový od Azaela? Jsi si jistý? Myslela jsem že u něj jsou jenom démoni bez mozku... samej sval ale rozum jakoby nepobrali..." řeknu se smíchem a natáhnu se k němu, než ho krátce políbím na rty. 

"Škoda že... jsem tu nebyla," zakňourám s tichým smíchem.

"Tebe aby někdo dostal na lopatky? Tomu nevěřím," zašklebím se na něj a už jsem měla opravdu lepší náladu. Takže jsem se ve všem horzně mýlila a teď když mi to potvrdil, bože tak se mi ulevilo! 

"Stejně... proč by Azael někoho posílal? Pořád mi to nějak nejde do hlavy," vydechnu nevěřícně a párkrát zamrkám, než si olíznu rty a vybavím si své pošetilé nasrání. 

Krátce se zamračím, než se rozesměje a začne mluvit o démonech od Azaela, tiše se tomu zasměji a zakroutím hlavou.
"Také mě to překvapilo... Ale hádám, že ženy si mozek zachovávají i na těchto místech," zasměji se a když zakňourá, že je škoda, že tady nebyla, přikývnu.
"Myslím, že by sis to užila," pousměji se a když se zašklebí s tím, že nevěří tomu, že by mě někdo mohl dostat na lopatky, ušklíbnu se.
"Když nemám magii, jde to celkem snadno... Myslím, že si mě moc idealizuješ, zase tak silný nejsem," ušklíbnu se a dám ji pusu na čelo, když se však začne ptát, proč by Azael někoho posílal, pokrčím rameny.
"Netuším, není to můj problém... Ať si tohle Astaroth řeší sám... Všechnu práci mi házel na hlavu, řešil jsem jeho problémy, ale teď má smůlu... Jediný důvod, proč ještě nepřišel škemrat, abych se vrátil je jeho ego a hrdost. Stejně bych to ale neudělal," zavrčím potichu.

Zakroutil hlavou a tak si povzdechnu a olíznu si rty. Takého ho to překvapilo a když řekne že si ženy zachovávají rozum i na takových místech, hlasitě se rozesměji.  Chvíli jsem nemohla popadnout dech a vytrysknou mi i slzy do očí, s čímž se natáhnu abych mu rozcuchala vlasy. Vyslechnu si i zbytek jeho slov a zamyslím se nad nimi. Teď mětrochu zamrzelo že mu lžu, on... nensášel lháře, ale tohle byla lež z dobrého důvodu, bylo to moje jeidné krytí a nespojoval si ji semnou, proto to bylo jenom dobře. Nemohla jsem mu to teď říct, ale možná jednou... kdo ví? Opravdu bych možná Astarotha zabila, kdybych se neuklidnila a kdyby tam nebyl.

"Hmmm tohle ať si sežere sám, máš své věci na řešení no ne?" vydechnu s úsměvem a potom si vzpomenu jeho slova o tom, že si jej moc idealizuji.

"Ale já to dělám moc ráda, protože můžu a to mi nevezmeš," zavrním než se k němu nakloním a zatlačím ho do postele, než mu přejedu prsty po vypracovaném hrudníku.

"Protože já vím že jsi úžasný a to ve všech ohledech," zavrním spokojeně a nakonec si na něj lehnu a položím si hlavu na jeho hrudník. Udělám si z něj polštářek. 

Dostane záchvat smíchu, sotva zmíním, že si ženy dokáží zachovat mozek i na takových místech a sám se zasměji spolu s ní. Ještě chvíli trvalo, než se uklidnila, ale nakonec souhlasně vydechne, že si to má Astaroth vyřešit sám, že i já mám vlastní věci na řešení.
"Teď už moc ne... Mám tolik volného času, že nevím, co s ním," zamručím potichu a když začne vrnět, že něco dělá moc ráda, protože můžu a nevezmu jí to, chvíli mi trvá, než mi dojde, o čem mluví. O mém idealizování. Zasměji se a zkoumavě se na ni zadívám, když mě zatlačí do postele a přejede mi rukama po hrudníku. Dále zavrní, že jsem úžasný ve všech ohledech a tak se ušklíbnu a jakmile si lehne, zabořím ji jednu ruku do vlasů a druhou jí opět začnu hladit na zádech.
"Chyběla jsi mi, Khoro," zašeptám po chvilce ticha a spokojeně přivřu oči. Vůbec mi nevadilo, že je ze mě polštář, právě naopak, ocenil jsem její blízkost, když byla pryč tak dlouho, což se ale bohužel začalo projevovat i jinde. Tiše si povzdechnu, nic jsem nehodlal začínat, byla unavená a potřebovala po tak dlouhé misi odpočinek. A já bych měl zase krotit své choutky...

Spokojeně jsem se k němu tulila a mačkala se na něj, byl tak pohodlným polštářkem a já sito užívala. Opět mě hladil po zádech a tak jsem spokojeně hned několikrát zavrněla a zaposlouchala se do tlukotu jeho srdce. Chvíli jsem se tím uklidňovala a užívala si tu jeho blízkost, ale stejně mě převapí jeho slova o tom, že jsem mu chyběla. Spokojeně zavrním ale když si všimnu jeho spokojeného výrazu a pozornosti, která se dožadovala tam dole, uculím se. 

"Vypadá to že jsem nechyběla jenom tobě," zakřením se na něj a spokojeně ho pohladím po bocích, než se zavrtím a koleno mu přiložím mezi nohy. 

Khora tiše, spokojeně vrněla a já ten uklidňující zvuk poslouchal. Po chvilce zvednu hlavu a zadívám se na ni zrovna ve chvíli, kdy se zakření s tím, že nechyběla jen mě. Tiše se zasměji a zakroutím nad tím hlavou, to už mě ale pohladí po bocích a zavrtí se, zatímco mi přiloží koleno mezi nohy.
"Khoro," vydechnu a zadívám se na ni, než se ušklíbnu.
"A já že tě nechám odpočinout, když jsi unavená," zasměji se a natáhnu se pro dlouhý polibek, který jsem si náramně užíval.
"Moc mi to neusnadňuješ," zavrčím hravě, než se k ní znovu natáhnu a políbím ji, zatímco jí silně kousnu do rtu.

Tiše se smál a vydechl mé jméno, s tím že mě chtěl nechat odpočinout a že mu to mco neusnadňuji. Zvednu hlavu a nevinně se na něj ušklíbnu, než mu polibek se vší vervou opětuji a opravdu jsem si ho užívala. Krýtce zavřu oči, než se mi zakousne do rtu a tak mu hravě olíznu spodní ret, než se od něj odtáhnu. 

"Nebylo by fér kdybych tě jako tvá milenka nechala na suchu ne? Navíc to byl týden ty můj.. chudáčku," zašklebím se na něj, než mu zajedu rukou na bouli na trenkách a lehce ho po ní pohladím. Spokojeně zavrním, než zahodím své kalhotky a zasměji se. Dlouhé tričko jsem si hodlala nechat už jenom kvůli jizvě na ruce, která se mi sice hojila, ale opravdu pomalu. Proto jsem se také rozhodla, že si dneska vynutím jeho pozornost sama a tak jsem mu sundala trenýrky, než jsem se přesunula níž a vzala jeho úd do rukou a začala si s ním hrát. Nakonec ho ale stejně uchopím do rukou a oblíznu jeho špičku, než ho vezmu do úst a zabodnu oči do Balaurovi tváře. 

Odtáhne se a začne se šklebit s tím, že mě jako má milenka nemůže nechat na suchu a označí mě za chudáčka, jelikož to byl týden. Zavrčím na ni a ušklíbnu se.
"Za tohle můžeš ty, něž ses objevila, byl jsem bez sexu... Eh, pár let?" sotva to vyslovím, zašklebím se. Když jsem byl v Khořiné přítomnosti, nedokázal jsem si představit, že by to šlo vydržet. Znělo to hrozně a přesto mi to tak do teď nepřišlo. Ucítím její dotek na bouli v mých trenkách a tiše zasyčím, sledoval jsem, jak zahodila své kalhotky, ale nechá si tričko. Nadzvednu tázavě obočí, netušil jsem, proč si ho nesundala, ale byla to její věc, nehodlal jsem se ptát. Hned mě napadne, že ji možná zranili na misi a ženy byly ohledně jizev... Nejisté. Proto to nechám prozatím být s tím, že jí ho příště servu sám. Chvíli na to letěly stranou i mé trenýrky a já si mohl užívat Khořiny šikovné ruce. Byla v tom čím dál lepší a brzy ucítím i její horké rty. Okamžitě zasténám a na chvíli zakloním hlavu, než se zadívám Khoře do očí a následně natáhnu ruku, kterou jí zabořím do vlasů.

Sotva řekne že za to můžu já, zašklebím se na něj hravě a probodnu ho pohledem. 

"Já? Nenutím tě semnou spát," usměji se a dál jsem se mu věnovala tam dole. Spala jsem s ním už po několikáté od té doby co to bylo poprvé a k mému překvapení jsem si v těhle věcech připadala čím dál jistější. Znovu mu obkroužím jazykem po špičce a už jenom tiché sténání a vrčení mě ujistí o tom že se mu to líbí. Spokojeně ho potrápím zoubky než ho vezmu do úst hlouběji, zatímco jsem si rtíky přejížděla po jeho rozpálené kůži a celé délce. Jednu ruku nechám na jeho údu, kterým jsem si ho přidržovala a tou druhou se natáhnu k jeho bříšku, po kterém ho polechtám. Tenhle vztah mezi námi mi nevadil, vlastně jsem si tím kompenzovala jeho blízkost a stačilo mi vidět jeho spokojený úsměv na tváři a to bylo všechno co jsem potřebovala ke štěstí i já. No a ještě to vědomí že já jsem ta jeidná se kterou spí. 

nevinně se usměje s tím, že mě nenutí s ní spát, zacukají mi koutky, ale má odpověď se ztratí v hlasitém zasténání, když se opět začne věnovat mému penisu. Držel jsem tedy hubu a jen si to užíval. Ucítím její zoubky, kterými se mě lehce dotkla a tiše zasyčím, zatímco znovu zakloním hlavu a zavřu oči. Jen jsem s pootevřenými ústy tiše oddechoval a po chvilce ucítím, jak mi rukou bloudila po břichu. Zachvěji se pod jejím dotykem a když mě vezme ještě hlouběji, prohnu se v zádech a zasténám její jméno. Byla v tomhle nehorázně dobrá, nikdy bych neřekl, že jsem byl její první a začali jsme spolu spát teprve před pár týdny. Tělem mi projede další vlna rozkoše, se kterou zasténám a chytím Khoru pevněji za vlasy, zatímco si ji k sobě víc přitlačím, aby mě vzala ještě hlouběji. Netrvalo už moc dlouho a já cítil, že brzy dosáhnu orgasmu.
"Khoro," zasténám, než se prohnu v zádech a udělám se jí do pusy. Tiše jsem oddechoval stále se zavřenýma očima a pomaličku pustím její vlasy, zatímco obě ruce spustím podél těla. Na tváři jsem měl spokojený úsměv a po chvilce zvednu hlavu, abych se na ni zadíval.

Brala jsem ho do úst a pohrávala si s ním, zatímco jsem se bavila výrazy v jeho obličeji. S uculením jsem ho přitom pozorovala a sama jsem zčínala být dost nadržená, obzvláště pokaždé co zasténal mé jméno. Znovu se zachvěji a projede mnou vlna vzrušení. Čím dál více jsem ho brala hlouběji a nai mi nevadilo, když mě chytil za vlasy a přitáhl si mě blíž. Můj dáávící reflex byl dobrý, takže jsem s tí mneměla problém a užívala jsem si to, jak sem u má pozornost líbí. Brzy na to se mi udělal do úst a tak se ušklíbnu, než zvednu hlavu a všechno polknu. Hravě si olíznu rty a setřu koutky rukávem z trička, než se k němu natáhnu a pohladím ho po rtech. Opatrně se vyhoupnu nad něj a chytím jeho úd do rukou, než ho namířím ke svému vstupu a pomalu na něj začnu dosedat. 
"Hnh," unikne z mých úst spokojené zasténání a krátce zakloním hlavu, když ho do sebe vezmu hned z půlky.

Sledoval jsem, jak si hravě olízla rty a utřela si rukávem koutky úst, než se ke mě natáhne a pohladí mě po rtech. Usměji se, než krátce zachytím její ruku a dám jí pusu na její hřbet, než ji opět pustím. Vyhoupne se nade mě, než chytí můj stále tvrdý úd do ruky a pomalu začne dosedat. Tiše vydechnu a když sladce zasténá, neubráním se úšklebku. Dosedne na mě hned z půlky a tak jí zlehka položím ruce na boky a jakmile se povytáhne a začne sklouzávat zase dolů, stáhnu ji na sebe a donutím ji dosednout úplně. Hlasitě zasténám a zachvěji se, než jí rukama přejedu po stehnech až k zadečku, se kterým si chvíli pohrávám, než jí zastrčím ruce pod tričko a přejedu jimi po jejím bříšku. Natáhnu ruce tak, abych si mohl hrát s jejími ňadry a znovu zasténám její jméno, zatímco jsem kontrolu už nechával zcela na ní.

Se zakloněnou hlavou jsem na něj dosedala, byl stále tvrdý a velký a já úzká. Poslední dobou jsme spolu spali bez předeher a já si na to začínala zvykat a proto se lehce nadzvenu a s dalším pohybem jsem ho měla v úmyslu vzít trochu hlouběji. I tak jsem vůbec nečekala že si mě k sobě stáhne a donutí mě na něj prudce dosednout po celé jeho délce. Na chvíli zalapám po dechu a hlasitě vydechnu jeho jméno, než se ho chytím za boky a zašklebím se na něj. Trošku nasupeně na něj vypláznu jazyk, ale nakonec se rozpohybuji a kladla jsem čím dál vícce důrazu na rychlost a několikrát když jsem na něj plně dosedla, jsem zavrtěla bokama abych ho poškádlila. Zasloužil si to, ale bzry jsem se zase rozpohybovala a zatímco si hrál s mými ňadry, jsem cítila jak se pomalu blížím k orgasmu. Brzy na to jsem se s prudkým doražením udělala a tak se zachvěji a slastně zasténám zatímco zakloním hlavu dozadu a úplně se posadím. Ruce jsem měla opřené o postel a oddechovala jsem, zatímco jsem s ním stále zůstávala spojená. 
"Vážně zbožňuju sex s tebou," zašklebím se po chvilce stále udýchaná. 

Sotva ji donutím dosednout úplně, hlasitě zasténá mé jméno a pevně stiskne mé boky. Zašklebí se na mě, ale nijak dál tohle mé zacházení nekomentovala, ušklíbnu se na no a když se rozpohybuje, tiše vydechnu a přivřu oči. Hýbala se čím dál rychleji a občas mě poškádlí tím, že dosedne a zavrtí boky. Oddechovala čím dál hlasitěji a já věděl, že za chvíli dosáhne orgasmu. Také jsem se k němu rychle blížil a sotva prudce dosedne a její stěny se kolem mě stáhnou, dosáhnu orgasmu a hlasitě zasténám. Seděla na mě a hlasitě oddechovala, chvíli mezi námi bylo ticho, které přeruší až tím, když se zašklebí, že zbožňuje sex se mnou.
"Nápodobně, jsi vážně úžasná," zavrním spokojeně a pohladím ji po bříšku, než jí ruce položím na boky a zadívám se na ni. Byla vážně nádherná, jen to tričko mi teď zavazelo ve výhledu. Pomaličku se posadím, zapřu rukama do matrace a zatímco na mě stále seděla, políbím ji na rty. Jakmile se odtáhnu, nadechnu se, abych něco řekl, ale když málem zašeptám 'miluji tě,' zcela se zaseknu a párkrát zamrkám. Co to sakra?!  Zatvářím se opravdu zmateně, než Khoru opatrně nadzvednu a stáhnu ji vedle sebe do peřin. Pořád mi v hlavě zněla ty dvě slova a vůbec jsem nechápal, proč mě to napadlo. Tedy... Chápal, ale ta slova, ta myšlenka na to, co by to znamenalo mě neskutečně děsila, proto si Khoru jen přitáhnu k sobě. Znovu... Jsem se spálit nehodlal.

Sledovala jsem zamyšleně jeho tvář, když vydechl že to má stejně a že jsem úžasná. Pousměji se na něj a poslouchala jsem jeho tiché vrnění, které jsem zbožňovala. Znovu si hravě olíznu rty a hladově ho políbím na rty, když se ke mě natáhne. Najendou se nadzvedne a vypadalo to že chce něco říci. V očekávání jsem ho sledovala a když se jeho výraz zcela změní na zmatený a zůstane na mě chvíli hledět, než mě nadzvedne a svalí vedle sebe do peřin, zatvářím se trošku ublíženě a sotva si mě k sobě přitáhne, odtáhnu se od něj abych se posadila, zatímco ho přelétnu jen krátce pohledem a zadívám se stranou. Co to mělo být? Teď jsem se cítila trochu rozpačitě, vypadalo to, jakoby ho všechno najendou přešlo a já... zmateně zamrkám, než shodím nohy na zem a pousměji se na něj. Natáhnu se pro prádlo a rychle na sebe natáhnu kalhoty.

"Vzpomněla jsem si že mám... šílený hlad," vyhrknu rychle, než se na něj usměji, mávnu a zmizím za dveřmi. 

Neunikne mi, její ublížený výraz, ale v tuto chvíli jsem se nezmohl na jediné slovo a tak se zatvářím omluvně. Sotva si ji přitáhnu k sobě, odtáhne se a posadí, přelétne mě pohledem a následně zadívá stranou. I já se posadím na posteli a zadívám se na své ruce. Ublížil jsem jí a cítil jsem se kvůli tomu mizerně, nastane mezi námi trapné ticho, během kterého se Khora začne oblékat. Rychle vyhrkne, že má hlad, než zmizí za dveřmi a já se naštvaně bouchnu do čela, než se s několika nadávkami svalím do peřin. Tohle jsem naprosto posral! Zakryji si rukou oči, než naštvaný sám na sebe vstanu a obleču se. Poté se posadím na postel a zadívám na mé ruce. Stále jsem přemýšlel nad těmi slovy, nad tím, co znamenaly a mými pocity. Čím více jsem nad tím přemýšlel, tím více jsem si uvědomoval, že to tak opravdu je a neskutečně mě to děsilo. Kousnu se silně do rtu a zavrtím hlavou. Netušil jsem, co dělat. Připadal jsem si ztracený. Chtěl jsem Khoru, chtěl jsem s ní být, líbat ji, šeptat jí sladká slůvka... Říct jí, že ji miluji, ale děsil jsem se toho. Děsil jsem se, že mě také zradí. Neunesl bych to... Znovu už ne. Ale... Nemohl jsem jí nechat jít... Chtěl jsem, aby to mezi námi minimálně zůstalo tak jako do teď.

Opravdu jsem zakotvial v jídelně a sedla jsem si k tácku s jídlem, než jsme ho od sebe začala osukat. Přemýšlela jsem nad tím co se stalo a vůbec jsem netušila kam si mám jeho pohled zařadit. Už vlbec mi neseděl po těch slovech a já byla zmatená. Nakonec do sebe kopnu skleničku pití a vletím do arény, kde jsem hodlala vybít svou podivnou náladu a už jsem minimálně do rána neplánovala vrátit se do svého pokoje. Co to se mnou bylo? Proč mi na tom pohledu tolik záleželo? Nebo proč se mě vůbec něco takovéh dotklo? Jindy bych to vzala s úšklebkem a vykašlala se na to, ale... Prudce se napřáhnu a udeřím první figurínu, která mi stála v cestě, až se rozsype na kousky. 

"Pitomý Balaur," zavrčím naštvaně a okamžitě vyletím proti další figuríně. "Pitomý Xaphan!" zasyčím znovu a praštím do další figuríny, takhle jsem pokračovala ještě další hodinu než jsem se konečně uklidnila. Nakonec skončím s tréninkem a posadím se na vrch arény, odkud se většinou sledovaly zápasy a brzy jsem tam opřená o zeď usnula. 

Bylo to už pár dní od mého záseku a od té doby se mi Khora vyhýbala. Mluvila se mnou, jen když musela, vždy rozhovor rychle skončila a odešla pryč. Ublížil jsem jí a byl jsem si toho plně vědom a postupně... Mi začalo docházet že myšlenka na to, že o ní přijdu je mnohem děsivější, než alternativa. Musel jsem s ní mluvit a tak se jí vydám hledat. Bez zaklepání vstoupím do jejího pokoje, kde ovšem nebyla a tak zamířím do arény, kde... Jsem ji také nenašel. Frustrovaně zavrčím, otočím se na patě a zase rychlými kroky zamířím jinam. V jídelně ji nenajdu a tak naštvaně zamířím zpátky ke svému pokoji. Najednou však Khoru uvidím před sebou, musela se vracet od večeře zpátky do svého pokoje a zrovna byla jek kousek od toho mého. Měl jsem opravdu štěstí. Rychle jí doběhnu, než jí prudce zatáhnu do svého pokoje a zabouchnu za sebou dveře.
"Khoro... Musíme si promluvit," začnu a zadívám se jí zpříma do očí. Bylo to teď, nebo nikdy a já ji ztratit nehodlal.

Vracela jsem se z večeře a mířila jsem do svého pokoje. Sotva jsem tak ale udělala, podařilo se mi narazit na chodbě na Balaura, jenom jsem se na něj zadívala a chtěla jsem ho obejít a bezeslova jít zpátky k sobě, jenže mě stihl chytit za ruku a doslova mě odtáhl k němu do pokoje, kde zabouchl dveře s tím, že si musíme promluvit. Chvíli jsem nic neříkala, jenom se opřu o dveře a složím ruce na prsou, než se mu přísně zadívám do očí.

"Jenže já s tebou mluvit nechci, nedošlo ti to?" zavrčím na něj chladně a podrážděně, zatímco se trochu více opřu do dveří a probodnu Xaphana před sebou nehezkým pohledem. 

Nic neříkala, jen se opírala o dveře a probodávala mě dost nepříjemným pohledem. Zavrčí na mě, že ona se mnou mluvit nechce. Tiše si povzdechnu, než se k ní rozejdu a opřu se rukama o dveře. Každou ruku jsem měl na jedné její straně hlavy.
"Jenže takhle nic nevyřešíme a já tě nechci ztratit," vydechnu tiše a zcela upřímně, než se jí zadívám do očí. Chvíli ji tiše pozoruji, než se narovnám a prohrábnu si vlasy.
"Vím, že jsem ti ublížil a omlouvám se za to... Já... Chtěl bych ti to vysvětlit," řeknu tiše a natáhnu k ní ruku. Mlčky jsem ji pozoroval a čekal, jak se rozhodne. Zda bude na mě stále naštvaná, nebo si vyposlechne můj příběh, který... Který jsem zatím ještě nikomu nikdy neřekl.

Se založenýma rukama na prsou jsem ho probdávala pohledem a sotva přistoupí, tiše zavrčím ale nechám ho aby se opřel o dveře za mnou a tak se chvíli zadívám na jeho hrudník, zatímco mi sdělí, že mě nechce ztratit a že takhle nic nevyřešíme. Možná ho nenapadlo že nic řešit nechci? Znovu se zamračím, ale chvilku na to se narovná a prohrábne si vlasy, proto zabodnu pohled do jeho stříbrných očí. Chtěl by mi to vysvětlit a je si vědom toho že mi ublížil, povzdechnu si a zavrtím hlavou. 

"Tak to není, dal jsi mi dobrý důvod přemýšlet o tom, jestli dělám správnou věc a sama jsem na pochybnostech Balaure, jen stále neznám odpověď proto s tebou nic řešit nechci," vydechnu a svěsím ruce podél těla. 

"Ale teď... mě tu máš, takže poslouchám," vydechnu nakonec a zadívám se na Xaphana. 

Povzdechne si a zavrtí hlavou, než mi sdělí, že to tak není, že jsem jí dal dobrý důvod přemýšlet nad tím, jestli dělá správnou věc a že je sama na pochybnostech. Neznala odpověď a tak to řešit nechtěla. Při těchto slovech mě bodne srdce, ale snažil jsem se, abych se to neodrazilo v mém výrazu. Nevezme mou ruku, ale ani neodejde, místo toho řekne, že ji tady mám a že poslouchám. Na chvíli zavřu oči a utřídím si myšlenky.
"Můj otec měl mnoho milenek, což u démonů také znamená mnoho dětí. Byl jsem nejstarší, jediný, kterého pokládal za svého. Snažil jsem se zajistit svým sourozencům alespoň trochu dobrý život a tak jsem pomáhal jejich matkách i jim. Snažil jsem se s nimi moc nezaplétat, ale jedna démonka zemřela, když jejímu synovi bylo sedm let. Jmenoval se Var'on," začnu a jakmile zmíním mého bratra, hořce se zasměji, než přejdu k posteli, na kterou se posadím.
"Vychoval jsem ho, naučil ho bojovat, jak se o sebe postarat. Svěřil bych mu do rukou svůj život, obětoval bych ho pro něj... Tehdy jsem se zamiloval do jedné démonky, Erisy... Chtěl jsem si ji vzít, založit rodinu. V den, kdy jsem ji chtěl požádat o ruku jsem zjistil, že mě podvádí," řeknu tiše a zadívám se na podlahu.
"Chtěl jsem to probrat s Var'onem... Netušil jsem co dělat. Jenže mi vrazil kudlu do zad. Doslova. Plánovali to s Erisou, byli milenci. Byla se mnou jen proto, aby mě mohla otrávit, aby se mnou mohla manipulovat. Nechali mě na louce. Vykrvácet zemřít. Tehdy mě našel Astaroth, zachránil mi život, dal mi cíl. To byl můj dluh," dopovím, zvednu hlavu a zadívám se Khoře do očí, než se postavím a rozejdu k ní.
"Co tím chci říct je... Že mám strach," přiznám tiše a pohladím ji po tváři.
"Začalo mi na tobě záležet, jsi pro mě opravdu důležitá, Khoro. Ale... Neustále mám strach, že se historie bude opakovat... Když ale pomyslím na to, že bych tě teď mohl ztratit vlastní hloupostí, to mě děsí ještě mnohem více," domluvím a svěsím jak ruce, tak i hlavu.