Khora & NPC

Sledovala jsem Xaphana před sebou a když mi začal vyprávět svůj příběh, opřela jsem se více o dveře za sebou a zavřela oči, ovšem jenom krátce. Sdělí mi že jeho otec měl mnoho dětí a on se jim snažil pomáhat, pomáhat pro to aby žili alespoň trochu dobrý život. Nepomáhal ale jenom jim, ale i jejich matkám. Později na to jedna z nich zemřela a on slíbil že se postará o jejího syna, svého bratra. Tiše si povzdechnu a už teď se mi ten příběh přestával líbit. Přesto jsem mlčela, bylo nezvyklé aby Balaur mluvil o svých pocitech nebo o své minulosti, ale pro mě to byla šance jak se o něm dozvědět víc a tak jsem tiše poslouchala, zatímco došel k posteli na kterou se posadí. Já svou pozici nezměnila, jenom jsem ho stále pozorovala, než svůj pohled stočím ke svým nohám. 

Vychoval svého bratra a naučil ho jak se o sebe má postarat, stejně tak by mu svěřil do rukou svůj život. Znělo to... hezky, moci někomu takhle věřit, spolehnout se na něj, ale cítila jsem bolest, bolest za tímhle příběhem a teď... jsem je cítila z něj. Hořkost na jazyku a smutek skrytý za vším tím nečitelným výrazem, to přede mnou neodkázal skrýt, před námi. Mluvil o ženě, Erise... Váhavě k němu zvednu oři a zjistím že se dívá do podlahy. Chtěl založit rodinu, požádat jí o ruku ale... zjistil že ho podvádí. Nadzvednu obočí ale dlouho mi to nevydrží a tak si povzdechnu a svěsim ruce podél těla. 

Trpělivě jsem vyčkávala, mlčela a když zvedl hlavu a rozpovídal se zrdě svého bratra a jeho milované, zadívám se na něj zvláštním pohledem. Soucítila jsem s ním ale zároveň mi to bylo jedno. V pozadí mé duše se skrýval jakýsi neznámý pocit, který mě donutí stisknout ruce v pěst zrovna když se ke mě rozejde s tím, že ho tam nechali zemřít a zachránil ho Astaroth. To... jsem nevěděla a o to více jsem chápala jeho chování když jsem s Astarothem bojovala. Když se zastaví až u mě, sklopím pohled a chvíli mu hledím na nohy, než jej zvednu a v tu chvíli mě pohladí po tváři. Chtěl mi tím říci že má strach a že mu na mě začalo záležet. Netušila jsem jestli mám věřit těmhle slovům, teď a tady. Pochybovala jsem, přestože jsem věděla že není lhář. Nepochybovala jsem o něm, ale o svých pocitech a teď jsem se cítila hloupě. Nakonec si jen tiše povzdechnu a zadívám se mu do očí. 

"Jak jsem řekla, prozatím neznám odpověď..." vydechnu těžce a zatvářím se sklíčeně, než chytím kliku za sebou a chtěla jsem odejít, ale zaseknu se. Co ode mě chtěl slyšet? Co chtěl abych mu řekla?

"Máš dobrý důvod se bát, mít strach... Ale nepřirovnávej mě k ženě kterou jsi znal, já jsem jiná... možná horší," vydechnu upřímně a nakonec se tiše rozesměji. 
"Je mi líto co se ti stalo... je mi to opravdu líto," vydechnu nakonec a zavřu oči abych se uklidnila. 

V tichém očekávání jsem ji sledoval a narůstal ve mě strach. Netušil jsem však z čeho. Že se mi vysměje, že jsem hlupák? Ani jsem nevěděl, co od ní chci slyšet, ale bylo zvláštní vytáhnout na povrch starou minulost, staré rány, které se nikdy nezahojily a já netušil proč. Až moc mi na všech záleželo, ostatní se kvůli tomu na mě dívali skrz prsty, využívali mě... Mnohokrát jsem se spálil. A přesto... Přesto jsem se nepoučil. Zadívám se Khoře do očí, ztěžka vydechne, že stále nezná odpověď a tak jen přikývnu, potřebovala čas, ale... Měl jsem pocit, že čím déle to bude trvat, tím jsou vyšší šance, že ji ztratím. Chytí kliku a tak sebou lehce škubnu, než se mi na tváři objeví ublížený výraz, který však rychle zakryji. Upřímně vydechne, že mám dobrý důvod se bát, ale nemám ji přirovnávat k Erise, jelikož je jiná, možná horší. Tomu jsem nevěřil. Nebo jsou tomu nechtěl věřit, zatím však neudělala nic, co by to byť jen naznačovalo. Roztřeseně se nadechnu a když vydechne, že je jí líto, co se mi stalo, jen zavrtím hlavou a povzdechnu si.
"Vím, že jsi jiná. Nemyslím si, že horší... Jsi skvělá žena Khoro a... Nebudu na tebe tlačit s tvým rozhodnutím. Přijď za mnou, až budeš připravená. Jak jsem předtím řekl, stačí jedno slovo a už po tobě nebudu nic chtít... Pokud však budeš na pochybách... Prosím, ukonči to rovnou," vydechnu tiše a hlas se mi celou dobu třásl. Už jsem nedokázal skrývat bolest a zoufalství, které jsem cítil, když jsem si představil, že o ni přijdu. Jakmile domluvím, otočím se k ní zády a vydám se k posteli, přejdu na její stranu a posadím se zády ke Khoře.

Sledovala jsem ho, dívala se mu do očí a přemýšlela. Byl nervózní, jeho dech se chvěl a tak jsem se zhluboka nadechla, zatímco zavrtěl havou a pokračoval. Znovu mě označil za skvělou ženu a opět naznačil že když budu chtít, mám to naznačit a nechá mě být. Čím víc to opakoval, tím větší pocit jsem měla že to sám chce. Chtěla jsem mu na to něco říci, ale on se rozejde k posteli a jen se ke mě posadí zády.

"Tvůj hlas mě uklidňuje.... ale slovům nerzoumím," vydechnu potichu, možná víc potichu než bych sama chtěla, než se mi po tvářích skutálí pár slz, které setřu a pousměji se. 

"Vzdal jsi se? Pokud jsi to udělal, pak jsi jako všichni ostatní..." odpovím mu tiše, než opravdu vezmu za kliku a zavřu za sebou potichu dveře, než se o ně opřu a zůstanu takhle chvíli stát s pohledem zabořeným do stropu, jako kdyby na něm snad byly vyryté všechny mé odpovědi.  

Upíral jsem svůj pohled na podlahu pode mnou a v hlavě jsem měl zcela prázdno. Zaslechnu Khořin tichý hlas, který jsem málem přeslechl. Sdělí mi, že jí můj hlas uklidňuje, ale že slovům nerozumí. Tiše si povzdechnu a lehce potřesu hlavou. Netušil jsem... Co říct. Zeptá se mě, jestli jsem se vzdal a že pokud ano, jsem pro ni jako všichni ostatní. Zarazím se a doširoka rozevřu oči. Vzdal jsem se? Ne, nechtěl jsem se jí vzdát, ale byl jsem... Zbabělec. To slovo se mi tak příčilo! Ale v tuhle chvíli jsem sám pro sebe neměl lepší pojmenování. Prudce se postavím a otočím na Khoru, když tak však udělám, zjistím, že jsem v pokoji sám. V mžiku jsem byl u dveří, ale nakonec se před nimi zastavím a opřu se o ně čelem. Věděl jsem, že... Že bych teď věci spíše zkazil a měl jsem nad čím přemýšlet. Tiše si povzdechnu a zůstanu takhle stát ještě asi půl hodiny, než se vydám do koupelny, kde si opláchnu obličej a zadívám se na sebe do zrcadla. Měl bych se sebou něco udělat... Teď jsem se příčil sám sobě.

Nakonec jsem se rozhodla nad tím už dneska nepřemýšlet a tak jsme zaplula do svého pokoje, dala si studenou sprchu a brzy jsem zalehla do postele. I když jsem se snažila nemyslet na Balaura, nešlo to, pokaždé co jsem zalehla jsem ho tu viděla, cítila a to jsem teď opravdu nepotřebovala...

------------------------------------

Už to byly dva dny od té doby co jsme naposledy mluvila s Balaurem a teď jsme v ruce držela papíry od Astarotha, který mi sdělil že Balaur bude mým nadřízeným na téhle misi. Vyvalila jsem na papír oči a povzdechla si, jeho úroveň byla docela dost vysoká a tak si povzdechnu a chápala jsem proč na ni musím jít zrovna s ním. Stále jsem neměla odpověďi a já doufala, že je po mě nebude vyžadovat. S tím jsem se taky zastavila u jeho dveří do pokoje, na které zaklepu a párkrát přešlápnu na místě, doufala jsem že tam je a že... mi vůbec otevře. 

Dva dny jsem strávil tréninkem a pokoušením se nemyslet na Khoru. To... Ale moc dobře nešlo. Skoro jsem nespal, pořád jsem ji viděl před sebou, slyšel její smích, cítil její vůni. Celá má postel voněla po ní! Když už jsem konečně usnul, zdálo se mi o této Nephalemce a vždy jsem se brzy probudil... Za dva dny jsem naspal maximálně čtyři hodiny a i teď jsem seděl na posteli a proklínal se. Co to se mnou sakra bylo? Snažil jsem se přijít na jiné myšlenky, ale propadl jsem melancholii a jediné, co jsem chtěl bylo vidět ji. Jenže potřebovala čas a já jí ho chtěl dopřát, proto jsem se držel dál. Věděl jsem, že se chovám iracionálně, ale nemohl jsem si pomoct. Alespoň jsem už mohl s jistotou říct, že ji miluji. Ale strach stále přetrvával. Povzdechnu si, než se natáhnu na postel, dveře byly odemčené, ale byl jsem moc líný na to jít zamknout. Zavřu oči a podaří se mi usnout opravdu tvrdým spánkem, proto ani nebylo divu, že jsem neslyšel klepání na dveře.

Zhluboka se nadechnu, nikdo neotevíral a tak si povzdechnu. Už jsem chtěla jít odejít a tak se jenom líně zapřu o kliku, když se dveře otevřou. Překvapeně zamrkám a vejdu dovnitř. Potichu se rozhlédnu po místnosti a brzy najdu Balaura spát v posteli, potichu se tedy vydám k ní a zahledím se na jeho klidnou, spící tvář což mě donutí se lehce pousmát. Chvíli jsem jenom tak seděla a jenom ho sledovala. Papíry s misí jsem měla vedle sebe a brzy na to se mi podaří nějak usnout, takže jsem ležela v jeho posteli s papíry o misi vedle hlavy. 

Netušil jsem, jak dlouho jsem spal, ale když otevřu oči a uvidím vedle sebe Khoru, uvědomím si, že musím stále snít. Ani si nevšimnu papírů, které ležely vedle ní, místo toho se stále rozespale s úsměvem natáhnu, než jí jemně políbím na rty.
"Omlouvám se... Nechtěl jsem ti ublížit, ani tě donutit pochybovat. Miluji tě, promiň, že jsem takový zbabělec a nedokáži ti to říct," zamumlám a v tu chvíli si uvědomím, že jsem vzhůru. Prudce se posadím, než se vyjeveně zadívám na Khoru a doufám, že opravdu spí a celou dobu není vzhůru a jen... Neodpočívá. V lehké panice vylezu z postele, tiše si odkašlu a vydám se převléct do normálního oblečení. Už jsem si všiml papírů, což muselo znamenat misi a tak se začnu rychle chystat.

Celou dobu jsem spala, v noci jsem se několikrát přetočila a podařilo sem i zalehnout papíry. Vždy jsem je ale dala zase na místo a brzy jsem usnula klidným spánkem. Probudí mě až nějaká slova a tak sebou párkrát zavrtím, bohužel jsem jim nerozuměla, ale přišlo mi že slyším Balaurův hlas. No jo... já..on... mise. Rychle se posadím a ještě rozespale se zadívám na celou místnost, než ho zahlédnu jak se chystal kousek opodál.

"Promiň, usnula jsem ti tu... klepala jsem ale spal jsi a já... nějak odpadla," řeknu omluvně, než se posadím a natáhnu se pro papíry, které mu podám s lehkým úsměvem na tváři.

"Astaroth mě poslal na tuhle misi s tebou, není nic moc ale úroveň má kvůli tomu chlapovi docela velkou, což značí o tom, že to bude potížista," vydechnu a zakroutím hlavou. 

Převlékal jsem se a po chvilce zaslechnu Khoru, která se začne probouzet a hned na to se mu omluví, otočím se na ni a věnuji jí milý úsměv.
"To nic, chápu, taky jsem spal jako zabitý," pousměji se a když mi podá papíry, vezmu si je. Dřív, než se však dám do čtení, vyposlechnu si Khoru a pomalu přikývnu. Má pozornost se přesune na zadání mise a lehce nadzvednu obočí. Nebylo zadáno jméno klienta, měli jsme mu však pomoct získat artefakt a pak ho vzít domů. Tiše si povzdechnu, zapamatuji si všechny důležité informace, kterých... Zrovna moc nebylo a vrátím papír Khoře.
"Dobře... Nevím jak ty, ale já můžu vyrazit hned," vydechnu a z rohu místnosti vezmu malou brašnu, kterou si přehodím přes rameno.

Otočil se na mě a věnoval mi milý úsměv, i já mu ho věnuji nazpět a povzdechnu si. Taky spal jako zabitý, což byla pravda a mě se ho zžellelo budit a proto jsem usnula taky. Vezme si ode mě papír se zadáním úkolů a vrátí mi ho až když jej přečte. Jakmile mi sdělí že může vyrazit přikývnu.

"Jsem na tom úplně stejně, můžu vyrazit hned," sdělím mu a pomalu si ho obejdu, než mu položím ruce na ramena a ušklíbnu se. 

"Portál nechám na tobě, já si poslední... měsíce s magií moc nerozumím," zašklebím se na něj, než ho pustím a postavím se vedle něj. 

Přikývne s tím, že je na tom úplně stejně a můžeme vyrazit ihned. Pousměji se a sleduji, jak mě obchází, položí mi ruce na rameno a tak nadzvednu obočí. Sdělí mi, že portál nechá na mě, jelikož si poslední měsíce s magií tolik nerozumí. Ušklíbnu se, než přikývnu a mávnu rukou, čím vytvořím portál a zadívám se na nephalemku, která stála vedle mě. Chvíli ji pozoruji, než společně projdeme na druhou stranu. Zatočí se s námi svět, než opět staneme na pevné půdě a tak se rozhlédnu okolo. Byli jsme v jakémsi lese a nikde kolem nás nebyla cesta.
"Nemám tušení, kde jsme. Bude lepší a rychlejší letět," povzdechnu si, než se zadívám na Khoru a sám se za pomoci levitace vznesu o pár centimetrů do vzduchu.

Sledovala jsem Balaura, jak hravě vytvořil portál do podsvětí, než jsem se rozešla za ním a stále jsem se držela blízko. Kupodivu jsem byla odpočatá a měla jsem dobrou náladu, proto když se objevíme na duhé straně, pousměji se a rozhlédnu okolo. Sotva poznamená že bude lepší letět, přikývnu a na chvíli se zarazím. Krátce se zasoustředím a vytvořím si na zádech křídla, která nechám zčernat. Přeci jen kdybych je nechala zářivě modré, něco by mohl tušit a to jsem zatím nechtěla aby věděl a brzy na to jimi máchnu a vznesu se za ním, než se na něj nevinně ulucím. 

"Tak dobrá, veďte mě vaše veličenstvo," řeknu z legrace se smíchem než se na něj uculím a párkrát se proletím kolem něj. 

Chtěl jsem zrovna Khoře navrhnout, že ji zase vezmu do náruče, když se jí na zádech objeví dvě obrovská, černá křídla, se kterými hravě vzlétne. Dostanu tik do oka. Ta potvora! Hravě řekne, abych vedl, nad čímž se zarazím. To oslovení jsem opravdu dlouho neslyšel, přestože to myslela z legrace. Zavrtím hlavou, než se také vznesu do vzduchu a jakmile jsme byli nad korunami stromů, rozhlédnu se.
"Tak neumíš létat, jo?" zavrčím na Khoru, zatímco jsem se rozhlížel a jakmile se zorientuji, propálím ji pohledem.
"A nezkoušel na mě něco typu: Tehdy jsem to neuměla," dodám po chvilce a otočím se dřív, než mi začnou pobaveně cukat koutky. Zároveň mi tohle připomene... Mé auto a tak sotva se rozletím pryč, rovnou hned zabrzdím.
"Mimochodem, proč jsi mi sakra poškrábala auto?!" zařvu na ni a znovu dostanu tik do okna.

Oba dva jsme se rozletěli nad koruny stromů a Balaur se dal do rozhlížení. Krátce se protáhnu a zívnu si, než se na něj otočím zrovna v momentě kdy pozanmená něco o mém lítání a že na něj nemám nic zkoušet. Otočím se na něj ublíženě a po chvilce složím ruce v bok a vypláznu na něj jazyk.

"Víš, jsem Nephalem, ale která žena by nevyužila toho, že je opravdu pěkný sexy chlap ponese v náručí?" ušklíbnu se na něj a sotva se rozletí udělá to samé. Málem do něj ale narazím, když se prudce zastaví a otočí se na mě. Chvíli ho jenom sleduji ale dostane tik do oka a začne po mě řvát proč jsem mu poškrábala auto. Na chvíli zamrznu a povzdechnu si, než se na něj omluvně zadívám.

"Hrozně jsem se nudila na hlídce! Omlouvám se?" vydechnu a hodím na něj ten nejmilejší kukuč co jsem uměla. 

Ušklíbne se s tím, že je Nephalem, ale že by každá žena využila té příležitosti. Smutně se na ni usměji, tehdy... To byl začátek... Tehdy jsem netušil, jak moc mi na ní bude záležet a že to takhle zkazím. Jakmile po ní vyjedu kvůli auta, omluví se mi, že se nudila na hlídce a hodí na mě roztomilý kukuč, chvilku ji pozoruji s tikem v oku, než si povzdechnu.
"To je... Dobrý, nechám ho přelakovat, jen... Už to prosím nedělej," řeknu nakonec. Kdo by jí dokázal odolat? novu vyrazím směrem k místu, kde jsme se měli sejít s naším klientem. Brzy zjistím, že mi Khora bez problému stíhá i při větší rychlosti a tak přidám, nespěchal jsem zase tak moc, ale cesta byla celkem dlouhá a já tam chtěl být v čas.
"Mám se s ním setkat už za dvě hodiny... Dorazíme tak.. Za hodinu a půl," vydechnu a ohlédnu se na Khoru.

Sledoval mě s tikem v oku a tak ještě chvíli setrvám, než pozvolní s tím že ho nechá přelakovat. Tiše se zasměji a rozletím se za ním, když přidá na rychlosti. Po cestě jsem mlčela, přemýšlela a sledovala okolí, přeci jenom sjme byli v podsvětí. Krátce znovu zívnu a dozvím se že s klientem se máme setkat za dvě hodiny adorazíme tam tak akorát včas. Přikývnu a přidám než dolétnu vedle Balaura a hravě do něj šťouchu, než se uculím.

"Stejně by sis měl pořídit motorku, sedne k tobě a budeš s ní víc sexy," uškíbnu se na něj, než vylétnu trochu výš než byl on zasměji se na něj, než udělám ve vzduchu pár hravých otoček, přičemž jsem se na něj neustále culila. Nechtěla jsem tady tahat další problémy a tak jsem se chovala uvolněně. 

Koutkem oka zahlédnu Khoru, která se ke mě přiblíží s tím, že bych si měl pořídit motorku. Zadívám se na ni, než se ušklíbnu.
"Víš, že jsem nad tím přemýšlel?" zasměji se a zamyšleně se zadívám na mou společnici, která u v téhle rychlosti dokázala dělat otočky a stále mi stíhala. Mohl jsem letět ještě rychleji, ale jak jsem řekl... Nespěchali jsme zase tolik a nechtěl jsem se hnát jako splašený.
"Nejspíš... Si ji vážně pořídím," zasměji se nakonec a začnu znovu dávat pozor na cestu. Konečně byla mezi námi uvolněnější atmosféra a ta tíživá otázka nevisela ve vzduchu. A ani jsem ji nehodlal vytahovat. Brzy se před námi objeví město a tak zamířím k zemi, kde počkám na Khoru a vydám se do města, zatímco si přes hlavu přehodím kapuci, abych ve své lidské podobě nepřitahoval tolik pozornosti. Brzy zahlédnu hospodu a tak na ni ukáži.
"Měl by na nás čekat uvnitř," vydechnu a s úsměvem se otočím na Khoru.

Když Balaur pronese, že nad tím už přemýšlel, zvědavě se na něj zadívám. Jakmile mě ujistí o rom že si ji nejspíše pořídí,vítězně se ušklíbnu a zašklebím se na něj, zatímco s nim opět srovnám vzdálenost a tiše se zasměji. Cesta ubíhala rychle a já pořád přemýšlela nad tím, že mu na ni příspěji, když už jsem mu poškrábala to auto, ale prozatím jsem to nehodlala říct nahlas a tak jsem mlčela a jenom si užívala to ticho a jeho přítomnost. I on musel být raději s tím, když jsme neřešili vztah mezi náma dvěma, přestože jsem stále nemohla najít odpověď pro nás oba. Jen párkrát zamkrám a když se ocitneme před městem, sletím k zemi, než zruším svá křídla a zadívám se na Xaphana, který se skryl pod kapucí. 

"Dobře tak... hurá za naším klientem," vydechnu a rozejdu se k hospodě. Zamyslela jsem se nad tím jak ho asi poznámé nebo si nás najde sám? No, tohle jsem hodlala nechat na Balaurovi a zároveň se budu snažit být mu vhodným krytím. 

Rozejdeme se k hospodě a sotva vlezeme dovnitř, rozhlédnu se. Nebylo tady moc démonů, ale přeci jen tady byla jedna vetší a celkem dost hlučná parta. Tedy hlučný byl démon, který něco vyprávěl a chvástal se, jak zabil nějakou obrovskou potvoru.
"Momentálně vyrážím na další dobrodružství! Vím o chrámu, kde je ohromné množství po-" víc říct nestihne, neboť jsem v mžiku byl u toho debila a zacpal mu pusu. Musel to být náš klient.
"Omluvte nás," řeknu démonům u stolu, než klienta chňapnu, kývnu na Khoru a dosmýkám ho ven z hospody a poté do jedné menší uličky mezi domy, kde ho pustím.
"Ne! Prosím ne! Nechte mě být! Dám vám co chcete! Nezabíjejte mě! Víte kdo já jsem?!" začne kňourat, zatímco se krčil u stěny a já dostanu tik do oka. Takže... Všechno to chvástání bylo opravdu jen... Výmysly. S povzdechem si dám ruku na čelo, už teď mi z tohoto chlapa začínala migréna.

Zhluboka se nadechnu a sotva vejdeme do hospody, rozhlédnu se okolo. Bylo tu dost démonů ale nebyla to taková hrůza, už jsem viděla hsopodu tedy nacpanější. Postavím se ke dveřím a nechám Balaura aby se o to postaral, vypadalo to totiž že přesně ví, kdo je náš klient. Zhluboka se nadechnu, když uvidím chlapa u stolu, který se chvástal, než ho Balaur vytáhne a tak jim ještě směle otevřu dveře a vydám se za nimi. 

"Skvělé," zavrčím hned jakmile se dostaneme do uličky a povzdechnu si, než se podívám na Balaura. 

"Vážně... Bratrstvo spolupracuje s někým... takovým?" zavrtím nad tim hlavou a povzdechnu si. Ten chlap začal z ničeho nic kňourat.... opravdu? Stále jsem nevěřila svým očím. 

Měl jsem chuť si omlátit hlavu o zeď, ale neudělám to, místo toho se otočím na Khoru, která zavrtí hlavou a zeptá se, jestli bratrstvo spolupracuje s někým takovým.
"S kýmkoliv, kdo je ochotný zaplatit. Sice už nejsme přímo žoldácká skupina, ale právě tam jsou naše kořeny," odpovím a když si démon uvědomí, že nejsem nepřátelé, ale bodyguardi, zvedne hlavu a usměje se, než jeho pohled sklouzne na Khoru. V očích jsem mu viděl chtíč, se kterým ji začne svlékat pohledem a když se nadechne, aby něco řekl, dřív než si to uvědomím mi vyletí ruka a dám mu pořádnou facku.
"Pravidla.... Žádné vykecávání o chrámu, nechceme zbytečné problémy. Budeš se držet vzadu a boj a vyjednávání necháš na nás. Nebudeš se nám plést pod nohy a my za to zajistíme tvé bezpečí a získání artefaktu. A hlavně... Žádné perverzní komentáře, nebo zírání na mou parťačku," zavrčím na něj a démon jen přikývne, než ztěžka polkne. Normálně bych se takhle ke klientovi chovat neměl, ale teď se mě bál a jinak... By to s takovým volem nešlo.
"Jmenuji se Valaan..." začne, než vytáhne nějaké papíry s tím, že to jsou informace o chrámu a jeho lokaci. Naznačím Khoře, aby přišla blíž a přečetla si je také, než se sám pustím do jejich zkoumání.

Sledovala jsem Balaura a pro jistotu se ještě ujistím, že kolem nás nikdo není. Když zjistím že byl vzduch opravdu čistý, otočím se na ty dva a pohled klienta se upře přímo na mě. Chvíli na mě zíral, než k mému překvapení dostal facku. Párkrát nechápavě zamrkám a nevěřícně se zadívám na Balaura, který mu začne vykládat pravidla. Chápala jsem je, ale když pronese poslední z nich, párkrát zamrkám než se tiše zakřením a vděčně na něj mkrnu. Démon přikývne a mě neuniklo jeho znervóznění. Nakone se představí jako Valaan a tak se pousměji a také se představím. Byla to slušnost. Brzy začnou zkoumat informace o chrámu a jeho lokaci a tak přistoupím blíže k nim. Chvíli jsem na papíry zírala, než se zamyslím a nakonec se na oba dva vítězně pousměji. Věděla jsem kde to zhruba je, ale nenapadala mě nejrychlejší cesta k němu a tak jsem doufala že mého společníka něco napadne. 

Neunikne mi Khořin vděčný výraz, určitě muselo být nepříjemné být v jednom kuse otravována chlapy, ale... Bylo to spíš kvůli mě. Nesnesl bych myšlenku na to, že je s někým jiným, nebo se jí dotyčný dotýká. Tiše zavrčím jen při té představě a raději se zaměřím na lokaci chrámu. Chtěl jsem zrovna navrhnout nejkratší cestu, když si všimnu Khořiného vítězného úsměvu a bylo mi jasné, že ví, kde to je.
"Fajn, není to zase tak daleko... Khoro, povedeš naši skupinku, Valaan bude uprostřed a já vzadu..." vydechnu nakonec. To, kde budeme my dva bylo jedno, dokud klient zůstane chráněný uprostřed. Chtěl jsem však, aby si mladá Nephalemka zvykala na vedení, určitě se jí to totiž bude do budoucna hodit. Věděl jsem totiž, že na pozici Daemona nezůstane dlouho a brzy povýší.