Khora & NPC

Počasí: Zataženo, občas poprchává, nebo se strhne prudký déšť
Místo: Základna Temného bratrstva
Postavy: Khora + NPC z Temného bratrstva, převážně Balaur
Pořadí: Balaur (NPC) -> Khora

Balaur:

Za poslední dobu se nám podařilo nabrat mnoho nováčků, někteří z nich byli silní, ale nezkušení. Jiní nebyli ani to. Pár z nich mě však stačilo zaujmout už při zkoušce a dohlížel jsem na ně víc, než na ostatní. A také jim dával víc zabrat, což jim nevadilo a já to oceňoval. Přišlo mi, že to tak některým dokonce vyhovuje. Pomalu jsem končil s jejich tréninkem a nakonec i celou skupinu po několikahodinovém komandování rozpustím. Neunikne mi úleva, která se objeví na jejich tvářích, jakmile vyslovím tato slova a tak se zamračím.
"S takovou nikdy nezesílíte. Zatím jste jen odpad, který nic nedokáže," zavrčím na ně zcela klidně, než se odeberu stranou. Dělali pokroky, někteří mě překvapovali, ale... Věděl jsem, že těmito slovy je motivuji, aby se snažili ještě víc a nenarostly jim hřebínky. Zastavím se až u zdi, o kterou se opřu a ve skupince, která pomalu odcházela, pohledem vyhledám drobnou, červenovlasou dívku. Upřeně se na ni zadívám, potřeboval jsem s ní mluvit, ale měl jsem pocit, že za mnou přijde sama, zvláště jakmile si všimne mého pohledu.

Se stálým úšklebkem na tváři se protáhnu po dnešním tréninku a měla jsem opravdu dobrou náladu. Zrovna jsem se prodírala mezi zbytkem nováčků a s přivřenýma očima jsem přemýšlela nad tím co dneska budu dělat. Byly tu ještě dvě mise které jsem chtěla udělat, ale ty měly dost času a nebála jsem se že mi je jenom tak někdo vyfoukne, jistě! Bylo tu mnoho démonů kteří chtěli udělal dojem na naše nadřízené, ale málokdo toh opravdu dotáhl do konce a pokazit misi bylo přece horší než ji vůbec nevzít, no ne? V jednu chvíli se zatvářím docela otráveně a tak přelétnu pohledem celou místnost, to se ale změní v okamžiku, kdy si uvědomím že se na mě Balaur dívá. Tedy... myslela jsem že je to na mě, proto jsem se nepatrně rozhlédla okolo abych se opravdu ujistila že se dívám na MĚ. Na tváři mi vyskočí spokojený úsměv a tak jsem se mu zahleděla do očí. Když ani po chvilce svůj směr pohledu nezměnil, pochopila jsem že se mnou asi chce mluvit a tak jsem se rozešla přímo za ním. 
"Balaure," oslovím ho nadšeně, sotva se zastavím metr od něj. "Potřebuješ něco?" přidám po chvíli a nejistě přešlápnu na místě. Snad jsem...zase něco neprovedla?

Balaur:

Založím si ruce na hrudníku a stále pozoruji Khoru, která si mě brzy všimne a rozhlédne se kolem sebe. Zacukají mi koutky a dál ji pozoruji, měl jsem teď její plnou pozornost a opět se jí na tváři objeví ten spokojený úsměv, který měla téměř vždy, když jsme spolu mluvili. Byla to příjemná změna, většinou, když jsem se na někoho zadíval, začal se ošívat a bylo mu to nepříjemné. Cítil jsem z nich strach, přestože se ho snažili skrývat. Ale mladá Nephalemka byla stejně nezkrotná a jen tak něčeho se nezalekla. Dojde až ke mě a nadšeně mě pozdraví, jen přikývnu a dál ji pozoruji, zeptá se mě, jestli něco potřebuji. Zadívám se jí s přísným pohledem přímo do očí a chvíli mlčím, než se odlepím od stěny a udělám k drobné dívce jeden krok.
"Ano, půjdeš se mnou na misi," řeknu jí a ušklíbnu se.
"Jak moc dobrá jsi herečka?"

S přísným pohledem mě sledoval a díval se mi do očí, svůj pohled jsem mu opětovávala a čekala jsem co z něj vypadne. Začínala jsem si v hlavě utvářet spoustu scénářů, které by mohly nastat, ale když se mocný Xaphan odlepí od stěny a sdělil mi že s nim pujdu na misi, zůstala jsem na něj něchápavě hledět. Jenom jsem stála, mrkala a až po chvilce mi došlo že by bylo vhodné něco říct. Další mise? S Balaurem? 

"Eh?" vypadne ze mě místo slov ale nakonec se jenom šuklíbnu a přikývnu. 

"Když je to v rámci mise, zvládnu cokoli..." odpovím sebejistě a ušklíbnu se na Balaura. Měla jsem tenhle týden takové štěstí! Své dětinské nadšení jsem ale zasoukala za sebejistou a dospělou masku, kterou jsem se napovrch dívala na Balaura, i když mi v očích nadšeně jiskřilo a on si toho určitě musel všimnout. 

Balaur:

Sledoval jsem ji a byl rád, že nezačala být nervózní, jako jiní, když jsem delší dobu nic neříkal. Zůstávala naprosto klidná a viděl jsem, že přemýšlí. Tohle byla jedna z vlastností, které jsem na ostatních asi nejvíce oceňoval. Jakmile jí však řeknu, co potřebuji, zasekne se a sebejistě mi sdělí, že v rámci mise zvládne cokoliv. Za sebejistou a dospělou maskou, kterou nasadila jsem však viděl obrovské nadšení a dětinskou radost, kterou se snažila skrýt. Ušklíbnu se a rozejdu se pryč z tréninkové místnosti.
"Nepotrestám tě, když projevíš radost nebo nadšení z mise," poznamenám pobaveně, zastavím se a ohlédnu přes rameno.
"Za dvacet minut v mé pracovně," řeknu jí a z mého tónu i pohledu bylo jasné, že zpoždění tolerovat nebudu. Hned na to se bez dalšího slova rozejdu dál, připravit si pár věcí, které jsem měl v kanclu a počkat tam na Khoru.

Chvíli si mě prohlížel, nic neříkal, ale najednou se s úšklebkem rozešel pryč. Stála jsem na místě, netušila zda jej mám nebo nemám následovat, ale to se změnilo v mžiku, kdy se ohlédl přes rameno s tím, že mě nepotrestá za projev nadšení a radosti. Věděla jsem to, ale i přesto jsem nechtěla působit příliš otravně a tak jsem se ušklíbla a vydala za Balaurem. Potvrdil mi místo setkání a dobu, což bylo všechno co jsem potřebovala vědět a tak jsem se mohla jít nachystat do svého pokoje. 

"Budu tam," odpovím naposledy než zmizím za rohem. Chtěla jsem se ho zeptat zda si sebou mám vzít něco speciálního, ale...byla to jen mise, kdo ví jaká a byla jsem si jistá, že by mi to řekl. S tím jsem vběhla do pokoje, nachystala se, hodila do sebe nějaké jídlo a pití a vyrazila za ním do pracovny. 

Balaur:

Zkontroluji pár dokumentů, nachystám si nějaké věci a poté se usadím na svůj stůl a rozhodnu se počkat na Khoru. Zamyšleně jsem si pohazoval s propiskou, kterou odložím až v momentě, kdy se ozve zaklepání.
"Dále," houknu a když se ve dveřích objeví Nephalemka, pousměji se. Byla tu přesně v čas, opravdu jsem se na ni mohl spolehnout. Seskočím ze stolu a natáhnu se pro černý plášť, který si hodím přes ramena. Zprvu se nadechnu, abych jí řekl, o co v misi půjde, nakonec se ale jen hravě ušklíbnu s tím, že jí nic říkat nebudu a nechám ji improvizovat. Schválně jak si poradí. Stejně jako minule, když jsme šli pro artefakt jsem chtěl vidět, jak si poradí v nejrůznějších situacích, na které nebude připravená. Bez jakýchkoliv dalších slov máchnu rukou a vytvořím uprostřed pracovny portál do podsvětí.
"Můžeme," vydechnu, než Khoru chytím za ruku a spolu s ní projdu portálem. Jakmile jsme byli v podsvětí, pustím ji a ostražitě se rozhlédnu, přeci jen portály byly nevyzpytatelné. Vypadalo to tady však bezpečně.

Byla jsem tu našas a tak když se ozve abych vstoupila dál, udělala jsem tak. Pohled mi skočí okamžitě na Balaura, který seděl na stole a usmíval se.Ten jeho úsměv byl nehorázně k nakousnutí, nad těmito myšlenky ale zakroutím hlavou, moc dobře jsem věděla kde je moje místo a tak se na něj pousměji také. Chtěla jsem znát detailní informace o misi, ale... nakonec mi sděleny nebyly. Možná.. mi je sdělí potom? Nebo mě zase bude zkoušet a... v tom případě ho nemsím zklamat. Hravě se ušklíbnu a jakmile otevře portál do podsvětí, vyvalím na něj oči. To už mě ale držel za ruku a smýkal dovnitř.

"Netušila jsem že to bude...v podsvětí," vydechnu zamyšleně a zamračím se. V podsvětí bylo mnoho silných démonů a pokud tam jde Balaur, půjde opravdu o nějaké velkou misi, tak proč sebou chtěl vzít zrovna mě? Párkrát zamkrám ale už když jsem byla zase na nohách na pevné zemi, zahledím se na Xaphana v plášti jak se obezřetně rozhlíží okolo. Byl vždycky tak coool! Na všechno dával pozor a... byl prostě super!

"Fuh, na tohle místo nemám nejlepší vzpomínky," zašklebím se ale věděla jsem, že od té doby jsem hodně zesílila a tak jsem se už tolik nebála jako dřív, navíc jsem měla po boku Balaura, takže kdo by se bál? 

Balaur:

Poznamená, že netušila, že to bude v podsvětí a tak nadzvednu obočí a přísně se na ni zadívám.
"Bojíš se?" zeptám se jí a sleduji její reakci. Nevypadalo to tak, ale i tak jsem chtěl vědět její reakci. Na podsvětí jsem byl zvyklý, je pravda, že je nebezpečnější, než lidský svět, ale s tím se tak nějak počítá. Navíc jsem se tady dokázal opravdu dobře orientovat a měl jsem dost dobrý přehled. Zašklebí se s tím, že na toto místo nemá nejlepší vzpomínky, zkoumavě se na ni zahledím a poté se rozejdu k cestě, která byla kus od nás. Vydám se po ní, sice jsem netušil, kde jsme, ale brzy jistě narazíme na nějaký záchytný bod.
"Skoro nic toho o tobě nevím... Kolik ti je, Khoro? Co se ti stalo v podsvětí? Řekni mi něco o sobě," zeptám se jí s jistým zájmem, který pro jednou nebyl falšovaný. Opravdu mě tato mladá Nephalemka zajímala.

Sotva se mě Balaur zeptá jestli se bojím, pootočím se na něj s ostrým pohledem, kterým ho sjedu od obličeje až po paty. Copak jsem dala najevo že mám strach? Ne, možná se chtěl ujistit? Myšlenky přece číst neuměl... Zhluboka se nadechnu a nakonec se můj přísný pohled změní v úšklebek.

"Nemám důvod se bát s tebou po boku ne?" ušklíbnu se hravě a chtěla jsem mu jeho poznámku tak trochu vyžrat, byla jsem zvědavá co mi na to řekne. Že bych se na něj neměla příliš spoléhat nebo tak něco. Nakonec se rozejdeme jakýmsi směrem a tak srovnám krok s Balaurem, ale po chvilce se mě zeptá na to kolik mi je a chtěl o mě vědět víc. Vzala jsem to jako příležitost a tak se pousměji a dám se do vyprávění.

"Je mi... stošestnáct," odkašlu tuhle větu a povzdechnu si. "Jsem Nephalemka, což znamená že má matka byla anděl a můj otec démon, nemáme většinou dlouhou životnost a jsem loveni i naším druhem jako nečistá stvoření," sdělím mu se zájmem a prohrábnu si vlasy.

"Můj otec unesl andělskou ženu, kterou několikrát opakovaně znásilňoval... tak jsem se narodila já. Držel nás obě v podsvětí, mě jako svou trofej, kterou rád ukazoval ostatním. Držel mě v podsvětí a nikdy nepouštěl ven z domu ve kterém jsem byla vězněná, tehdy jsem nebyla tolik silná abych mu mohla vzdorovat, ale dostal mě z tama až bratr, který je teď temným," vydechnu a mile se pousměji na Balaura, než se rozhlédnu okolo, abych se tu trochu zorientovala.

Zabodne do mě přísný pohled, který se mi opravdu líbil a tak jsem nemohl jinak než se usmát. Odhodlání v jejích očích a zápal, se kterým všechno dělala se mi opravdu líbil. Nakonec se přeci jen ušklíbne a poznamená, že se mnou po boku se bát nemusí. Nadzvednu obočí a ušklíbnu se.
"Na to bych tolik nespoléhal. Nehodlám tě nechat ve štychu, ale pokud se budeš flákat, jediné, čeho se budeš bát budu já sám," odpovím ji pobaveně a potěší mě, když mi o sobě opravdu začne vykládat. Její sdělení věku bylo poněkud zvláštní, ale nelámal jsem si s tím hlavu. Dále mi sdělí, jak vypadal její život v útlém věku. Nemohl jsem jinak než se zamračit a pomalu zamyšleně přikývnout. Takové démony jsem nesnášel.
"Nephalemové jsou opravdu vzácní a unikátní, ale držet si někoho takového jako trofej nebo mazlíčka mi přijde opravdu hloupé," odfrknu si a zadívám se na Khoru.
"Raději s tebou po boku budu stát na bojišti, než tě někde držet. Nephalem, démon... Není to jedno?" Poslední část věty zamumlám spíše pro sebe. Bylo mi úplně jedno, co je zač, dokud bude věrná a užitečná bratrstvu.

Když mi sdělí že toho čeho se budu bát nejvíc bude on, zašklebím se na něj. 

"Tak to potom abych se opravdu flákala, přeci jen bych chtěla vidět děsivého Balaura," ušklíbnu se ale hned nad tím zakroutím hlavou. Ne, tohle byla mise žádné flákání nebude a tak se zasměji a brzy jsem se na něj zadívala. Byla jsem překvapená kolik jsem mu toho stihla říct, ale netajila jsem se tím. 

"Ne každý má tolik rozumu co ty Balaure," upozorním ho a znovu si svého společníka prohlédnu, než energicky poskočím na místě. Poté si ale zamumlá větu pod nos a tak přikývnu, měl pravdu, bylo to jedno, mě na tom nezáleželo, i když mě to někdy dokázalo nasrat.

"Nesnáším když mě někdo, kdo mi silově nesahá ani po špičky, označuje za opdad," zamumlám přísně a na mé tváři se krátce objeví krutý úšklebek, který po chvilce co se ohlédnu na Balaura zmizí.

Balaur:

Ušklíbne se s tím, že by chtěla vidět děsivého Balaura. Krátce se zasměji, než ji propálím pohledem.
"Věř mi, je těžké mě rozčílit, ale nechceš, aby se to stalo," upozorním ji a propálím ji pohledem. Věděl jsem však, že to myslí jen z legrace a tak se nakonec pousměji a zakroutím nad tím hlavou. Upozorní mě, že ne všichni mají tolik rozumu, co já.
"Bohužel," zavrčím a dostanu tik do oka, jelikož se mi vybaví Astarothův ksicht. Ten by... Trochu rozumu potřeboval. Zaslechnu Khoru, která mumlala, že nesnáší, když jí někdo, kdo není ani zdaleka tak silný jako ona, označuje za odpad.
"Pak jim musíš dokázat, že tím odpadem jsou oni sami. Mě jsi svou cenu prokázala už při zkoušce a tak doufám, že mě nezklameš," řeknu jí povzbudivě a po chvilce se zastavím.
"Umíš létat? Cestování tak bude rychlejší. Pokud ne, vezmu tě na záda," řeknu jí. Díky levitaci by mi nedělalo nejmenší problém unést nás oba.

Zašklebím se na něj když řekne že je těžké ho naštvat ale nechci aby se to stalo a tak přikývnu a pousměji se. Měl pravdu, Balaur musel být zatraceně silný a já ho naštvat nechtěla, spíše naopak...chtěla jsem si získat jeho náklonnost abych s nim mohla častěji spolupracovat. K tomu jsem se ale musela prokázat a tak jsem byla schopná udělat všechno co mi řekne a ukázat mu ze sebe jenom to nejlepší. Chtěla jsem být prospěšná bratrstvu. Poznamená bohužel a všimnu si že dostal tik do oka, ušklíbnu se nad tím výrazem a bylo mi víc než jasné že přemýšlí nad Astarothem, protože i z mé pusy málem vypadl němístný komentář. Když ale řekne že jim musím tedy ukázat...že odpadem jsou oni sami a že jsem svou cenu prokázala u něj, párkrát nechápavě zamrkám, než mi zčervenají tváře a na tváři se mi rozlije spokojenný úsměv. On umí být i vážně zatraceně k sežrání a to se o to nemusí ani pokoušet!

"Děkuji Balaure," vydechnu s úsměvem a poté co se zastavíme, rozhlédnu se okolo. Dělo se něco nebo... Zeptá se mě jestli umím létat a pokud ne, vezmě mě na záda. Úplně se zaseknu, chtěla jsem mu odpovědět že létat umím ale...Ne, takovou příležitost si přece nemůžu nechat ujít.

"Neumím,"  zavrtím hlavou a zadívám se na něj, zatímco se mi v hlavě ozve pobavený smích. *Jsi z něj vážně úplně mimo...*

Balaur:

Vypadalo to, že chtěla něco poznamenat v momentě, kdy jsem dostal tik do oka, ale nakonec to neudělá. Měl jsem však pocit, že jsme na stejné vlně a byl jsem trochu zklamaný, že to neřekla. Rád bych se zasmál na Astarothův účet, i když bych to dělat neměl. Přeci jen byl vůdce on a ne já. Sledoval jsem její nechápavý výraz a poté, jak roztomile zčervenala. Ušklíbnu se, nemyslel jsem si, že jsem toho řekl zase tolik, ale očividně to pro ni dost znamenalo. Poděkuje mi a usměje se, než se začne rozhlížet, když se jí však zeptám, zda umí létat, řekne mi, že to neumí. Jen přikývnu, než se k ní rozejdu, prvně jsem ji chtěl vzít na záda, ale přeci jen to byla dáma a to by se moc nehodilo. Proto si ji vyhoupnu do náruče a pevně ji k sobě přitisknu.
"Nepustím tě," ujistím ji rozhodným hlasem, než se pomocí levitace vznesu do vzduchu. Jakmile jsme byli dost vysoko, rozhlédnu se a dokonce poznám krajinu kolem. Nebyli jsme zase tak daleko od místa určení a tak se ušklíbnu, než zamířím oním směrem.
"Bude chvíli trvat, než se tam dostaneme... Můžeš mi zpříjemnit cestu nějakým vyprávěním. Chtěl bych o tobě vědět víc. Co tě baví, co ráda děláš ve volném čase..." vydechnu a zadívám se na ni. Nebyly to sice až tak podstatné informace pro bratrstvo, ale věděl jsem, že to dotáhne daleko a tak nebude na škodu si ještě víc získat její loajalitu. A navíc jsem byl opravdu zvědavý.

Jeho úšklebky jsem zbožňovala a tak jsem se musela pokaždé zakřenit, ale snažila jsem se to dělat tak aby mě ne pokaždé viděl, asi by ho to brzo omrzelo. Nakonec se ke mě rozejde a já už čekala že si mě hodí na záda, no co pořád by to bylo lepší než abych letěla sama, ale když mě vzal do náruče, zaseknu se. Rozhodně mi sdělí že mě nepustí a tak se nad tím zasměji, než se o něj pohodlně opřeji, už zase mě štípaly tváře a tak si zkousnu ret. Tohle...jsem nečekala, opravdu.

"Bylo by už slabší...kdybys mě pustil," ušklíbnu se když naberu do plic trochu vzduchu a když se rozletí dál, po chvilce jsem byla schopná se i rozhlédnout okolo. Nevadilo mi že to bude trvat.

"Kromě zabíjení? Vlastně skoro nic... Ráda se bavím na účet ostatních, prostí démoni mě nudí a umím ocenit sílu a vůdcovské schopnosti. Ráda hazarduji, pouštím se do věcí které nemusím na první pohled zvládnout a... řekla jsem že mám ráda zabíjení?" ušklíbnu se a nevím proč, přišlo mi to vtipné a tak se tomu zasměji. 

"A ty?" zeptám se po chvilce ticha a přemýšlení. 

Balaur:

Zasměje se a uvelebí v mé náruči, než poznamená, že kdybych ji pustil, bylo by to už slabší. Rozesměje mi to a na chvíli ji k sobě ještě víc přitisknu, než zase povolím. Stále jsem ji však bezpečně držel v náruči.
"To ano," řeknu souhlasně a když mi začne o sobě vykládat, pozorně ji poslouchám. Musela se opravdu vyžívat v zabíjení, které zmíní hned dvakrát, a já si vybavím její výraz, když tehdy bojovala v aréně. Zeptá se mě na to samé a tak se zamyšleně zamračím.
"Většinu času mi zabírá řízení Bratrstva, nejvíc mě baví trénování ostatních, je fajn vidět, jak se zlepšují, motivovat je. Mám rád výzvy, situace, nebo osoby, které mě nutí zlepšovat se, překonávat sám sebe. Pokud někdo není výzvou, je lehce čitelný a předvídatelný, hodně rychle se začnu nudit. Rád bojuji proti silným protivníkům, ale nesnáším zbytečné násilí, vím, kdy je výhodnější se boji vyhnout. Ale nemám nejmenší problém s vražděním zbytečného odpadu," odpovím jí a zadívám se na Khořinu tvář. Pořád mě fascinoval ten drzý úšklebek, který to škvrně často mělo. Naprosto k ní seděl.

Zasmál se a když mě k sobě více přitiskl, udělala jsem to samé. Samozřejmě trochu nenápadně aby si toho nevšiml a tak trochu nevinně. Znovu se mi v hlavě ozve pobavený smích a tak tiše zavrčím, než se pousměji a začnu se soustředit na Balaurova slova. Jak jsem si myslela, věděla jsem...ne všichni věděli že Balaur vede bratrstvo, zatímco Astaroth byl sval, Balaur se dal pokládaz a mozek společenství... I přesto si ale silou dokázal získat mnoho lidí a mě? Mě se tady opravdu líbilo. Navíc teď... v jeho náruči a... myslela jsem že se asi rozpustím, byl tak... tak úžasný. Sdělí mi že má rád výzvy, tak to jsme byli dva! Nesnášela jsem čitelné a jednoduché lidi, nudili mě a tak jsem se ani nesnažila své znudení skrývat a s radostí jsem je odstranila. 

"Jsi vlastně důvodem proč jsem se k bratrstvu přidala, kdybys mě tehdy nezaujal asi bch s tebou nešla," vydechnu upřímně a opřu si hlavu o Balaura, zatímco lehce zakloním hlavu abych mu viděla do obličeje. 

"Mimochodem ten souboj v lese byl naprosto skvělý, udělal jsi na mě obrovský dojem!" zasměji se po chvilce jako kdybych chvíli zapomněla na anše postavení. 

Balaur:

Její výraz se na chvíli rozzáří, když jsem mluvil o jejích zálibách. Tušil jsem, že je to kvůli tomu, že sdílí můj názor. Tiše se zasměji a když vydechne, že jsem důvodem, proč se k bratrstvu přidala, že by se mnou nešla, kdybych jí nezaujal, zamyšleně se na ni zadívám.
"Jsem rád, že se tak stalo. Nemůžu se zbavit pocitu, že to dotáhneš daleko a jednou třeba budeš Specter, stejně jako já," vydechnu s úšklebkem, ale myslel jsem to vážně. Pořád jsem si nebyl jistý, co bude Khoru motivovat více. Jestli pochvaly, nebo to, když jí něco dám sežrat. Když jsme se setkali, zvědavost a má výzva jí donutila zúčastnit se. Možná na ni ale bude fungovat obojí, pokud budu vědět, kdy co použít. Zasměje se, že ten souboj v lese byl úžasný.
"Děkuji, dobře jsem se bavil. Byla legrace si s tím andělem hrát," zasměji se a vzpomenu si na moment, kdy jsem Khoru poprvé viděl. Zablokovala ohnivou kouli pomocí vlastní magie jako by to nic nebylo a to byla andělova magie opravdu silná. Což by taky jediný důvod proč mě bavilo si s ním hrát a bojovat. Navíc se před příchodem Khory dobře vztekal...
"Myslím, že bych s ním ještě nějakou dobu bojoval, kdyby se neobjevil někdo zajímavější," poznamenám pobaveně a mrknu na Khoru.

Zamyšleně mě pozoroval a tak jsem trpělivě očekávala co mi sdělí. Odpověděl mi že je rád že se tak stalo a že se nemůže zbavit pocitu, že to jednou dotáhnu daleko. S úšklebkem zvednu ruku a drbnu ho do hrudníku.

"Neříkal si náhodou že mi nenecháš narůst hřebínek? Děláš přesný opak," zasměji se pobaveně a zhluboka se nadechnu. Poděkoval mi, bavilo ho si s tím andělem hrát a já věděla že tomu tak bylo. Balaur měl od první chvílke jasně navrch a ani se moc nesnažil, přišlo mi to tak, dával mu stále pocit toho že má navrch ale zabil ho vlastně až v momentě, kdy jsem se tam objevila já. Jakmile mě ale označí za zajímavější, zašklebím se na něj a zavrtím se, když na mě ale mrkne, pousměji se jak malá a znovu me zaštípou tváře.

"...A já musím říct že jste ten les pěkně vykosili, vlastně to byla první věc co mě k vám zavedla, kromě nudy samozřejmě..." dodám a zadívám se na krajinu pod námi. 

Balaur:

Drbne mě do hrudníku s tím, jestli jsem náhodou neříkal, že jí nenechám narůst hřebínek a teď dělám pravý opak. Párkrát zaraženě zamrkám, než se ušklíbnu.
"Démon tě chce pochválit a ty ho takhle setřeš," poznamenám a mlasknu jazykem, než se rozesměji.
"Neboj se, v momentě, kdy začneš být arogantní, srazím ti ho," zasměji se a tak nějak jsem tušil, že Khoru budu motivovat spíš tím negativním, než pochvalami. Ale líbilo se mi, jak mi to okamžitě dala sežrat. Znovu jí lehce zčervenají tváře a tak se tomu tiše zasměji. Řekne, že jsme ten les pěkně vykosili a to bylo to, co ji k nám dovedlo. Tedy krom nudy.
"Mám se začít bát, co jsi schopná udělat když se nudíš? Měl bych tě tedy pořádně zaměstnávat," zasměji se a po dlouhé době jsem se opravdu při rozhovoru s někým bavil.

Jeho úšklebek jsem nemohla nepostřehnout, totálně jsem na nich ujížděla a bavilo mě sledovat jeho každou reakci a pokoušet se v něm číst, on si to totiž taky užíval. Pořád jsem si pamatovala náš rozhovor v lese, který byl naprosto boží, nemohl mě zaujmout více než tehdy! S tím svým úšklebkem mě obeznámí s tím, že mě chtěl pochválit a tak se na jeho slova, smích i mlasknutí vesele zazubím, než se arogantně ušklíbnu a zabodnu pohled do jeho bílých vlasů.

"S něčím tak laciným... mi pocit úspěchu a radosti nedodáš," odpovím drze a pobaveně, než mi sdělí že v momentě kdy by mi hřebínek narůstat začínal, srazí mi ho. Počítala jsem s tím a byla jsem za tenhle jeho přístup ráda, opravdu uměl ocenti snahu a tvrdou práci ale zároveň se s nikým nemazlil a dokázal vás totálně sjet za každou píčovinu co jste udělali. V tom jsem ho prostě žrala. Nad jeho další větou se rozesměji, než se můj psměv změní v lehce psychopatický úšklebek, se kterým se zadívám někam pod nás.

"To bys... měl, nesnáším nudu a v tu chvíli se ráda vrhám do věcí, které nemůžu zvládnout. Je to pro mě výzva, navíc se v nudě snadno nechám vyhecovat k něčemu... šílenému. Nevadilo by mi naběhnout ani na jednoho z králů podsvětí..." odpovím se stále stejným úšklebkem, než si vzpomenu na Fen'lina a Eliase, který se schovával v mém stínu a hlasitě se rozesměji. 

Balaur:

Sledoval jsem, jak se její veselý úsměv změnil v arogantní úšklebek, který měl opravdu něco do sebe a drze mi řekne, že s něčím tak laciným jí radost neudělám. V ten moment prudce zabrzdím a zůstanu viset ve vzduchu, zatímco si Khoru přehodím tak, že jsem jí držel pod pažemi nad sebou.
"Abych tě nepustil, škvrně" řeknu jí pobaveně a ještě jí tak chvíli nechám, než se rozhodnu jí vzít do náruče, což se ve vzduchu ukáže jako trochu větší problém. Zamyšleně se zamračím, než ji přitáhnu k sobě, přitisknu na svůj hrudník a zatímco jsem jí jednou rukou držel u sebe, druhou jí dám pod kolena a znovu si ji vyhoupnu do náruče. Když mi však začne vykládat o tom, co všechno je schopná z nudy udělat, pobaveně zakroutím hlavou. Netušil jsem, jestli je to dobrá nebo špatná vlastnost, každopádně mě napadlo hned několik způsobů, jak... Tohoto zneužít. Nehodlal jsem však využít ani jeden. Nemohl jsem však popřít, že některé představy... Nebyly lákavé. Opět se rozletím dopředu a v dálce uvidím větší město, které bylo naším cílem.
"Už jsme skoro tam," vydechnu a jakmile jsme byli jen pár desítek metrů od hradeb, sletím k zemi, kde položím Khoru a vydám se k nejbližší bráně.
"Dokážeš skrýt svou bílou magii? Nechci aby někdo věděl, co jsi zač," vydechnu potichu. Jen by to vyvolalo zbytečné problémy, které byly na této misi nežádoucí, ale kdyby to nešlo... Dalo by se to také využít.

Krátce zavrtím hlavou, ale když se najednou prudce zastaví a zůstane viset ve vzduchu, párkrát zmateně zamrkám a zadívám se na Balaura který... se mnou najednou pohodí a zvedne mě do vzduchu nad sebe jako nějaké malé dítě. Nakloním hlavu na stranu a když řekne aby mě náhodou nepustil, na tváři se mi objeví úšklebek.

"Zkus to," zavrčím na něj a probodnu ho pohledem. Moje lehké pobavení a nasrání zmizí ve chvíli, kdy se zamračí a přitiskne si mě na svůj hrudník. Tahel blízkost byla.... byla ADEKVÁTNÍ. Moc dlouho jsem si ji ale neužila, než jsem opět skončila v jeho náruči a jen se na něj pobaveně zašklebila. Brzy jsme byly na místě a tak došlápnu na zem a vydám se za Balaurem. Sotva mi sdělí jestli umím skrýt svou bílou magii, rozhodnu se ji potlačit a tak se na chvíli zastavím a dám dlaně k sobě. Obě typy magie kolem mě krátce zajiskří, než jedna z nich úplně zmizí, než otevřu oči a zadívám se na Balaura.

"Fajn, hotovo" odpovím a nznovu srovnám krok s Xaphanem.

"Neřekl jsi mi podrobnosti o misi," začnu nakonec i když jsem se na to původně nechtěla ptát.