Khora & NPC

Balaur:

Vůbec nepanikařila, buď věděla, že to neudělám a tak absolutně neměla strach, nebo věděla, že pád z této výšky dokáže přejít bez zranění. Každopádně na mě pouze zavrčí, abych to zkusil. Nehodlal jsem to udělat, zdržovalo by to od mise a já chtěl do města dorazit včas. Jakmile jsme byli na zemi a já se zeptal, zda umí skrýt jednu část své magie, zastaví, ucítím z ní trochu bílé magie, která však hned zmizí. Nadzvednu obočí, než dojdu až k ní, položím jí ruku na rameno a sám zavřu oči. Chvíli jsem se soustředil na její magii a když opravdu neucítím žádnou bílou, spokojeně přikývnu a vydám se dál do města. Šli jsme bok po boku městem, kde už mnoho démonů nebylo, jelikož se začínalo stmívat a všichni už byli většinou doma. Khora se mě zeptá, o jakou misi jde a tak se ušklíbnu a vůbec nic neříkám. Můj úšklebek však nezmizel, ani když vejdeme do rušného hostince, kde bylo opravdu narváno. Pro jistotu si ještě před vstupem dám kapuci na hlavu a uvnitř chytím Khoru za ruku, aby se mi neztratila. Najdu klidnější místečko v rohu místnosti, odkud šlo vidět skoro na celý hostinec.
"Zahraješ si na succubu," ušklíbnu se a nenápadně pokynu směrem k jednomu démonovi, který už od prvního pohledu vypadal významně. Byl ve své lidské podobě, ve které vypadal jako postarší muž kolem čtyřicítky.
"Potřebuji, aby jsi ho svedla."

Kráčela jsem s Balaurem až nečekaně tichým městem a sledovala jsem své okolí, stejně tak jako jeho. Na mojí otázku mi neodpověděl, jenom nasadil jeden ze svýchúšklebků a úplně mě ignoroval. Bylo mi jasné že mi to nechce říct a tak nad tím zakroutím hlavou a povzdechnu si. To musel být opravdu tak tajnůstkářský? Nakonec nad tím přestanu přemýšlet a následuji ho. Jakmile vejdeme do jednoho hostince, okamžitě se rozhlédnu, bylo tu opravdu narváno a to mě trochu zarazilo. Chtěla jsem jít za Balaurem, který se mi ztrácel v davu a to měl na sobě kapuci, takže jsem se nemohla orientovat podle jeho bílých vlasů. Než jsem se nadála, chytil mě za ruku a tak trochu zčervenám ale sklopím hlavu a nechám se odvést stranou, kde bylo vidět na celý hostinec. Bylo tu klidněji než ve velké místnosti a tak si povzdechnu a nadzvednu obočí v momentě, kdy mi sdělí že chce abych si zahrála na succubu. Párkrát zamrkám asjedu ho pobaveným pohledem, jenže on...to myslel vážně. 

"Succubu? Svést?" vydechni tuše a zadívám se směrem, kterým mi ukáže. Chvíli pátrám mezi davem a až poté si všimnu postaršího muže který... se mi vůbec ale vůbec nelíbil. Vypadal slizce a při představě jak se mě byť jen dotýká, se mi málem obrátí žaludek. Prudce se otočím na Balaura a strčím do něj.

"Tak to ani náhodou! Podívej se na něj je... je... je... tak slizský!" vydechnu nevěřícně a ošiju se, s čímž mi přejede mráz po zádech a zatvářím se opravdu kysele. 

Zamrká, sjede mě pobaveným pohledem a pak jsem viděl, jak se její výraz pomalu mění, když si uvědomí, že to myslím vážně. Tiše vydechne, než se podívá směrem, kterým jsem ukázal očí jí těkaly po všech démonech v baru, až se zastaví na jednom a její výraz se změní na znechucený. Prudce se na mě otočí, než mě dost silně odstrčí a tak udělám nechtěně krok dozadu a narazím do stěny. Nadzvednu obočí, protestovala, nechtěla to udělat. Zamračím se a tiše zavrčím, než si povzdechnu a prohrábnu si vlasy.
"Potřebuji, abys mu nenápadně dala do pití tohle," vydechnu a podám jí lahvičku, ve které byl dost silný uspávací lektvar.
"Ale až na pokoji, usne do pár minut... Má u sebe dokumenty, které potřebuji, aby jsi přečetla a zapamatovala si důležité informace. Nesmí vědět, že je někdo získal, jinak začne být paranoidní a všechno bude v háji," vydechnu a zamyšleně se na Khoru zadívám. Viděl jsem na ní, že se jí opravdu nechce.
"Potom ti to vynahradím, dobře? Vezmu tě někam na jídlo v lidském světě," zkusím to milým přístupem, než abych jí to rovnou nakázal.

Sledovala jsem ho napjatě a naštvaně. Proto mi to nechtěl říct? Nedivila jsem se mu! Ani náhodou se nehodlám nechávat osahávat tím chlapem! Sotva sdělím Balaurovi svůj názor, zavrčí, zamračí se a já čekala že po mě začne řvát že je to mise a očekává se, že ji splním ale místo toho si povzdechne a zajede si pod kapuci do vlasů. Stále jsem ho přísně sledovala, než mi sdělí co po tom muži vlastně chceme. Byly to dokumenty a měla jsem mu dát do pití jakýsi lektvar. No i potom se mi do toho nechtělo a svůj pohled jsem neměnila, jen jsem ho i nadále propalovala pohledem a nic neříkala. Proč... mě na takovou misi vzal?

"Mohl si vzít Karu... ta je na tohle stavěná, navíc co vím je to succuba!" zasyčím na něj podrážděně ale když si povzdechne a zadívá se na mě, povzdechnu si i já. Snažila jsem se uklidnit ale v tom přišel s něčím jiným. Prý mi to vynahradí, vezme mě na jídlo v lidském světě.... To... znělo lákavě, ale nikdo mi nemophl zarčit že to myslí vážně. 

"Neříkáš to náhodou jenom tak?" zavrčím na něj než se uvolním a povzdechnu si. Že... že bych to přece jenom udělala?

Balaur:

Byla opravdu naštvaná a nechtělo se jí, šlo to na ní jasně vidět, ale já opravdu potřeboval ty dokumenty a tak jsem jí k tomu prostě... Nějak přinutit musel. Znovu si povzdechnu a když zasyčí, proč jsem sebou nevzal Karu, propálím jí pohledem.
"Poslal bych ji samotnou, kdyby právě nedělala misi pro Astarotha," zavrčím na ni stejně podrážděným tónem jako ona předtím na mě.
"Byla jsi první, kdo mě napadl. Potřeboval jsem atraktivní, krásnou ženu, která ho bude schopná zaujmout," dodám bezmyšlenkovitě a všimnu si, že se její postoj lehce změnil, když jí sdělím mou nabídku. Akorát na mě zavrčí, jestli to neříkám jen tak. Naštvaně na ni zavrčím, než mé oči dostanou jasně zelený nádech kvůli mé magie, kterou jsem však držel na uzdě.
"Označila jsi mě právě za lháře?" zasyčím.

Přimhouřím oči a začnu svolovat k jeho nápadu, hned poté co mi vysvětlí proč neposlal Karu a nakonec sdělí proč jsem ho napadla zrovna já. Párkrát zmateně zamkrám, když mi to vrátí stejným tónem a jeho oči lehce zezelenají. Měla jsem tušení, že je naštaný a to se mi potvrdí když se zasyčením sdělá jestli jsem ho označila právě za lháře.

"Pouze jsem se zeptala na kolik to myslíš vážně," zavrčím na něj zpátky než si povzdechnu a složím ruce na prsou.
"Fajn, udělám to, tak se uklidni... ale jenom kvůli tobě," zavrčím na něj než si povzdechnu a nakonec se uvolním. 

Zavrčí na mě, že se jen zeptala, jak moc to myslím vážně. Odfrknu si, ale nakonec přikývnu.
"Vynahradím ti to, slibuji," řeknu nakonec už milejším tónem a oddechnu si, když svolí, že to udělá. Pousměji se, než si založím ruce na prsou a potáhnu si kapuci víc do čela.
"Budu poblíž, kdyby se něco dělo, zasáhnu," řeknu jí potichu a prohlédnu si ji. Na tváři se mi pomalu objeví úšklebek, ten démon na tohle určitě skočí. Khora byla opravdu atraktivní žena a když o něj bude ještě předstírat zájem, určitě se chytne. Který chlap by jí nebral?

Ještě jednou si povzdechnu a probodnu Balaura pohledem, než přikývnu a chytím ho za ruku Zatáhnu ho trochu dál od zbytku démonů a povzdechnu si.

"Dobře, tak... argh, nesnáším to ale fajn," olíznu si suché rty a párkrát zamrkám, než se začnu soustředit a nechám svým tělem procházet část magie, než se začne pomalu měnit. Dokonce výška se mi trochu spraví, prodlouží sem i vlasy, změní sestřih a mé oblečení teď bylo víc... atraktivnější. Párkrát zamrkám než sipovzdechnu a zadívám se na Balaura, od kterého si vezmu lahvičku, kterou si zastrčím do kapsy a pousměji se na svého společníka.

"Tak... mě tu počkej," vydechnu a pro změnu mrknu na Balaura já. 

Probodne mě ne zrovna příjemným pohledem, než přikývne a odtáhne mě trochu stranou. Poznamená, že něco nesnáší, než si olízne rty a začne se pomalu měnit přímo před mýma očima. Byla o trochu vyšší, její vlasy se prodlouží a zcela změní střih. Její křivky byly plnější, vypadala dospěleji a i oblečení bylo více atraktivnější. Už nevypadala jako malé škvrně, ale dospělá, sexy žena. Vyjeveně jsem na ni zíral a až po chvíli zakryji své překvapení. Vezme si lahvičku, než se jí na tváři objeví krásný úsměv, se kterým mi řekne, abych na ni počkal. Automaticky vystřelím rukou dopředu a zachytím tu její, než jí k sobě přitáhnu a zadívám se jí do očí. Najednou jsem však netušil co říct, nebo udělat a tak ztěžka polknu.
"Nezkaž to," řeknu nakonec, než ji pustím a když se otočí k odchodu, pohled mi sjede na její zadek, na který jsem měl opravdu skvělý výhled díky úplému oblečení.

"Nepodceňuj mě," ušklíbnu se mile a hravě na Balaura, jeho výraz byl... k nezaplacení a tak mu věnuji jeden svůdný pohled než se hravě ušklíbnu a v očích mi krutě zajiskří, s čímž se odeberu k baru, kde hodím oko na barmana a objednám si pití. Hned ho zaplatím a pomalu se vydám ke stolu za tím mužem, kterému se postavím za záda a hravě mu položím ruku na rameno, když se věnoval některým démonům. Trochu více se nakloním a opřu se rukama o opěradlo židličky, na kterém démon seděl. 

"Zdra-víč-ko, mohu se k vám přidat?" zeptám se s milým úšklebkem a prolétnu pohledem všechny u stolu, než se natáhnu pro židličku a obkročmo se na ni posadím vedle toho démona čelem k opěradlu, takže jsem na ni vlastně seděla obráceně, zatímco si lehce usrknu ze skleničky. 

Projednávali jsme zrovna další akcičku, když ucítím něčí ruku na rameni. Okamžitě zavrčím, než se otočím na dotyčného, který brzy přijde o hlavu. Když mi však pohled spadne na nejkrásnější ženu, kterou jsem kdy viděl, překvapeně zamrkám, než se usměji od ucha k uchu.
"Ale samozřejmě!" řeknu s radostí v hlase a sleduji, jak si tak kráska vzala židli a obkročmo si na ni sedla. Mávnu na mé společníky, čímž jim naznačím, aby nás nechali o samotě.
"Jmenuji se Elgrak a jak se jmenuješ ty, krasavice?" zeptám se jí a lehce se k ní nakloním, než jí položím ruku kolem ramen. Byla vskutku nádherná a už teď jsem byl rozhodnutý si tuto ženu odvést k sobě do pokoje. Ať už bude chtít jít, nebo ne.

Stál jsem přesně tam, kde mě Khora nechala a pořád jsem se nemohl zbavit mého překvapení. Měl jsem před očima její svůdný úsměv a stále jsem nemohl uvěřit, že se to malé škvrně změnilo před mýma očima na dospělou, sexy ženskou. Zavrtím hlavou, než se zadívám jejím směrem. Seděla u stolu s naším cílem, zatímco ostatní démoni odcházeli. Chytil se opravdu rychle a já se mu nedivil. Sám bych chtěl být na jeho místě, i když to bylo z Khořiné strany jen hrané.

Sledovala jsem reakci démona a velice mě potěší, když mě přivítá s otevřenou náručí, jak jsem čekala. Posadím se tedy na židli a sotva projevím zájem o jeho společnost, ostatní se zvednou od stolu a odejdou. Pobaveně jsem se usmála a znovu si usrkla ze skleničky, než jsem ucítila dotek muže na svém rameni a vzápětí na to mi položil otázku.

"Elissa, ale můžeš mi říkat Ellie... Elgraku," uculím se na něj a jeho jméno vydechnu velice potichu aby to slyšel jenom on. Hravě si olzínu rty azvednu ruku abych ho pohladila po té jeho, než si sendu bokem na židličku a hodím nohu přes nohu tak abych se mu mohla dívat do očí a viděla na něj.

"Doufám že neruším, pouze se... nudím, málokdo mě v tomto baru dokáže zaujmout ale ty... Ty... vypadáš jako zábavný a vyspělý, hravý muž..." vydechnu zatímco se nakloním blíže k němu, odložím skleničku stranou a nakloním se k němu tak, že mu položím jednu ruku na hrudník o nějž se opřu, zatímco tou druhou ho pohladím po tváři. Tvářila jsem se přitom uvolněně a hravě, chtěně a snažila se aby se mi neobrátil žaludek, místo jeho jsem si raději představovala Balaura.

Elgrak:
Vypadala ještě lépe, když se usmívala. Rozhodně jsem s ní hodlal strávit noc a před tím mě nic nezstaví. Představí se mu jako Elissa s tím, že jí mohu říkat Ellie. Usměji se a natáhnu ruku, abych jí mohl pohladit po tváři.
"Ellie... Jak krásné jméno pro tak krásnou ženu," vydechnu s úsměvem a sleduji, jak si elegantně přesedla na židli čelem ke mě. Vydechne, že jsem jediný, kdo ji zaujal a ta se zatvářím spokojeně. Má vskutku výtečný vkus! Sledoval jsem, jak mi položila ruku na hrudník a poté mě pohladí po tváři. Měl jsem chuť z ní servat oblečení rovnou tady, ale držel jsem se. Posadím si ji na klín a nakloním se k jejímu oušku.
"Je tady celkem rušno, co si takhle povídat někde, kde je větší klid?" zeptám se jí svým nejlepším svůdným tónem.

Zkousla jsem všechnu svou hrdost a neprotestovala jsem proti žádnému doteku. Dělala jsem to pro Balaura, pro nikoho jiného, jenom pro společnou večeři s ním... zvládneš to Khoro, tohle nic není je to prostě jednom další slizský chlap, který by tě na místě znásilnil... nevermind, dáš to. Povzbuzovala jsem se, zatímco se mi můj bestiální společník smál a já mu nemohla vytknout ani slovo protože jsem byla tomu muži tak blízko, doslova jsem mu seděla na klíně a slyšel by mě.

"Lichotíš mi," zasměji se, zatímco se natáhne k mému oušku do kterého mi zašeptá. Chtěla jsem se pod tou větou a představou ušít, stejně nad jeho slizským tónem ale neudělala jsem to. Místo toho si olíznu rty a zadívám se mu upřeně do očí, než se natáhnu k jeho uchu a natisknu se na něj svým hrudníkem.

"Myslím že když s tebou půjdu, bude to legrace..." vydechnu hravě do jeho ouška, než ho do něj lehce kousnu a odtáhnu se od něj. *Eliasi, nalej mu to do pití...* pomyslím si a věděla jsem že to můj společník pomocí stínů zvládne a tak se napřímím před mužem a sednu si na něj obkročmo a čelem aby neměl výhled na svou skleničku a díval se jenom a jenom na mě a můj doslova čnící hrudík, který rozhodně nepřehlédne. 

"Budeš na mě hodný?" zeptám se tiše a zatvářím se tak nevinně jak jsem jenom mohla. 

Elgrak:
Šlo to tak hladce! Měl jsem opravdu štěstí, že jsem na Ellie narazil. Byla úžasná. Její smích byl nádherný a její tělo bylo přímo božské. Zasměje se, že jí lichotím a poté si vyslechne mou nabídku. Zajásám, když mi to odsouhlasí a poté si na mě sedne obkročmo. Zadívám se na její hrudník a dostanu chuť vzít do rukou její bujné poprsí. Budu si to však muset nechat až na pokoj. Jen zavrčím a když se zatváří nevinně s tím, jestli na ni budu hodný, opravdu dostanu chuť z ní servat oblečení a vzít si ji na stole.
"Jen když budeš hodná holka," zavrním, než jí neznačím, aby slezla, sám se postavím, kopnu do sebe celé své pití, než chytím Ellie za ruku a rozejdu se k mému pokoji.
"Do rána mě neotravujte," zavrčím na mé bodyguardy a jakmile dojdeme do pokoje, rozejdu se k posteli, na kterou se posadím. Chtěl jsem Ellie říct, aby se svlékla, ale v tu chvíli se mi zatmí před očima a dřív, než jsem si uvědomil, co se děje, obklopí mě temnota.

Balaur:
Sledoval jsem počínání Khory, byla opravdu skvělá herečka a já si začínal myslet, že ani s Karou by to nešlo tak hladce. Opravdu jsem však chtěl být na Elgrakově místě. Sralo mě to. Ale teď.... Jsem s tím nemohl nic udělat. Frustrovaně zavrčím, než zavřu oči a povzdechnu si. Nemohl jsem se stále zbavit obrazu Khory se svůdným úsměvem, který byl mířený na mě. Jen na mě. A teď se tam na můj rozkaz plazila po cizím démonovi... Chlapi jsou vážně pošetilí... Co to dělám? Na co to myslím? Sakra Balaure! Vzpamatuj se, máte misi!

Slezla jsem s démona na jeho přikázání a usmála se, než jsem ho vzala za ruku, zatímco mě táhl na pokoj. Ještě se otočím na Balaura ale opravdu nenápadně na něj mrknu, než se zavěsím na démona a brzy jsme byli v jeho pokoji. Bála jsem se že to bude mít pomalé účinky a tak jsem ho chtěla donutit popíjet pití pomalu, ale on ho do sebe kopl a tím mi usnadnil veškerou mou práci, když se na pokoji rozvalil na postel a brzy usnul. Okamžitě jsem za ním došla a začala ho prohledávat, než jsem našla přesně to, co Balaur chtěl. Měl dokumenty opravdu u sebe a tak jsem je začala číst, pokynula jsem i Eliasovi aby si je přečetl, bylo jich hodně a doufala jsem že si všechno zapamatuji. Nakonec jsem se otočla k odchodu ale zasekla jsem se. Dokumenty zase schovám tak jak je měl, než z něj začnu sudnávat oblečení a rozhásím peřiny, než ho v nich nechám nahého. Ještě se natáhnu pro papír na který napíšu pár sladkých slovíček s poděkování za nádherně strávenou noc a nechám v nich démona ležet. Jako suvenýr mu tam ponechám své spodní prádlo a rozhodnu se v pokoji nějakou chvíli zůstat, než se vykradu ven oknem. Bylo to asi dvacet minut a tak na sebe hodím nějaký plášť, než vlezu hlavním vchodem dovnitř, vyhledám Balaura a za ruku ho vytáhnu ven před hostinec. 

Balaur:
Trpělivě jsem čekal na Khoru, která před pár minutami odešla s Elgrakem do pokoje. Lekvat byl opravdu účinný, měl by účinkovat velmi rychle, ale i tak jsem doufal, že se ten slizák Khory nedotkne. Povzdechnu si a zavrtím hlavou. Plně jsem si uvědomoval, že se chovám iracionálně, ale o to to bylo horší. Znovu si povzdechnu a leknu se, když mě někdo chytí za ruku. Podaří se mi však nedat nic znát a tak se Khorou nechám vytáhnout před hostinec.
"Jak to šlo?" zeptám se jí a snažím se soustředit na její oči, což bylo ale dost složité vzhledem k jejímu oblečení a tomu, že byla stále ve své dospělejší formě.
"Co... Je tohle za magii?" zeptám se nakonec a ukážu na ni. Nepřišlo mi to jako iluze a o to jsem byl zmatenější.

Úspěšně jsem nás dostala před hostinec a tak se na Balaura usměji, zatímco se mi díval do očí. Chvíli jsem ho sledovala a nic neříkala, přišel mi trochu zaseknutý a tak se nakonec zasměji a zavrtím nad tím hlavou.

"Šlo to... hladce. Dlužíš mi večeři," odpovím mu rázně a přitom úlevně, než se ošiji a byla jsem opravdu ráda, opravdu, opravdu ráda že to mám za sebou. Nakonec si sundám kapuci a rozejdu se dál od hostince, pořád mohl někdo z jeho bodyguardů vylézt ven a to jsem nechtěla riskovat a tak naám najdu vyhovující a bezpečnou vzdálenost. 

"Dokážu...jsem schopná...no...eh," úplně se zaseknu a olíznu si rty, než složím ruce na prsou a zasměji se své pošetilosti a svému pitomému záseku. "Řekněme měnit svůj věk, nejspíše to popisuje mou schopnost asi nejlépe," sdělím mu nakonec se smíchem.

Balaur:
Chvíli nic neříkala, než mi rázně sdělí, že jí dlužím večeři. Jen přikývnu a tak nějak automaticky jí následuji dál od hostince. Byl to dobrý nápad, mohl někdo vyjít a já se v tu chvíli proklínal za to, že mě to nenapadlo. Nechával jsem se moc rozptylovat. Zamračím se a v duchu si dám facku, než se začnu znovu soustředit, zrovna když mi začne vysvětlovat, co ta její schopnost umí.
"Proto můžeš vypadat i jako náctileté škvrně," vydechnu a ušklíbnu se. Už se mi alespoň z části podařilo nabrat můj obvyklý klid.
"Dobrá práce, Khoro. Můžeme se vrátit," vydechnu, než máchnutím ruku vytvořím portál do lidského světa a s úsměvem na tváři natáhnu ke Khoře ruku, než i s ní projdu na druhou stranu. Rozhlédnu se, byli jsme v Atreii a naštěstí jen kousek od základny. Spokojeně se usměji a zadívám na mou společnici.
"Budu potřebovat to info... Ale až v mé kanceláři," vydechnu.

Nad jeho poznámkou se jenom zašklebím, kdyby věděl že je mi šestnáct tohle by nikdy neřekl, no díky bohu za můj postřeh a to že jsem mu to až tak přímo neřekla. No co, mohla jsem říci že se přeslechl! Brzy otevře portál do podsvětí a tak přikývnu a ochotně se ho chytím za ruku, než vejdu dovnitř a opět se ocitnu s Atrei. Zhluboka se nadechnu a přikývnu, než jsem se s Balaurem rozloučila na chodbě a změnila se do své obvyklé podoby. Ostatní na ni byli zvyklý a já se nerada ukazovala a proto jsem doběhla do pokoje, kde jsem udělala pár věcí, než jsem se vrátila z Balaurem do pracovny a sdělila mu všechny informace, které jsem zjistila. Brzy na to jsem se vykašlala na jídlo a akorát si hodila šlofíka. 

Druhý den ráno jsem se rozhodla zajít do arény trénovat a pár následujících dnů jsem zažívala tak nějak stejně. Zrovna teď jsem sevracela do svého pokoje s úmyslem si dopřát opravdu úžasnou sprchu po náročném dni trénování. 

Uběhlo už pár dní od naší mise s Khorou a já měl stále slib, který jsem chtěl splnit. Navíc jsem se začínal opravdu těšit a tak zarezervuji místo v jedné z nejlepších restaurací v Atreii. Počkal jsem si, než Khora odejde z pokoje, než jsem se do něj vkradl a nechal jí na posteli ozdobnou krabici s lístkem, na kterém bylo napsáno: "Své sliby plním, vyzvednu tě v osm hodin večer, prosím, oblékni si tyto šaty a byl bych rád, kdybych tě viděl v tvé pravé podobě, bez magie - Balaur" Věděl jsem, že v šatech bude vypadat absolutně nádherně a také jsem doufal, že splní mé přání a nebude používat magii na změnu svého vzhledu. Chtěl jsem vidět, jak vypadá doopravdy. Bez přetvářek, ať už vypadá jakkoliv. Pousměji se, než se zajdu vysprchovat do vlastního pokoje a vytáhnu z šatníku oblek a kravatu stejné barvy, jako byly její šaty. S úsměvem a kyticí rudých růží v ruce se vydám ke Khořinému pokoji a přesně v osm zaklepu na dveře do jejího pokoje.

Zrovna jsem sevracela do pokoje a sotva se za mnou zavřou dveře, pousměji se a vydám do koupelny. Bez váhání si umyjí vlasy, kompletně celá se vydrhnu a okamžitě se ulevilo všem mým svalům. S úsměvem se vydám do pokoje a hodím oblečení na postel, kde si všimnu ozdobné krabice, na kterou se nedůvěřivě zadívám. Byla jsem si více než jistá že to v mém pokoji nebylo. Obezřetně jsem si krabici prohlížela a všimnu si že je na ni lístek a tak ho začnu otevírat. Byl od Balaura a... v krabici byly podle všeho šaty. Opatrně ji otevřu a rozložím je a můj pohled spadne na ty nejkrásnější šaty co jsem kdy viděla. 

"Je šílený? Eliasi... jsou, jsou nádherné že ano?" zeptám se svého společníka, který se zhmotní opodál a souhlasil se mnou. Balaur chtěl abych pbyla ve své pravé podobě a tak si zamyšleně zkousnu ret. Nerada jsem se někomu ukazovala a ráda bych se tomu vyvarovlala i teď, ale... 

"Co bys pro něj neudělala že?" ozve se Elias a já projednou zalitovala že sdílíme své myšlenky. Okamžitě jsem začala plašit, bylo sedm... měla jsem jenom hodinu a ... boty, rychle jsem zaplula došatníku a snažila se najít něco co by k šatům sedělo. Naštěstí jsem tu něco měla a tak se zasměji nad svou nervozitou a rychle si zaběhnu vysušit vlasy, což jsem naštěstí mohla udělat ještě v téhle podobě protože byly kratší. Brzy jsem si mohla obléct šaty a překvapí mě, když Balaur přesně trefé mou velikost. Byla by škoda kdyby mi nepadly, ale teď už jsem se toho nebála. Donachystám se, hodím na sebe náušnice a nějaký nenápadný náhrelník, který šaty doplňoval. Nasoukám se do bot a trochu nejistě se na sebe zadívám do zrcadla. Nebyla jsem... v téhle podobě věčnost a tak nejistě přešlápnu na místě.

"Vážně mám takhle jít?" zeptám se spíše sama sebe a překvapí mě když se vedle mě v zrcadle objeví malý bělovlasý kluk, který mi položí ruku na rameno a usměje se. Brala jsem to jako ano. 
//+(šaty)

Čekal jsem je chvíli, než mi Khora otevře dveře a objeví se přede mnou nádherná dívka. Nevypadala už tak mladě, jako forma, ve které se pohybovala v Bratrstvu, ani tak dospěle, jako když sváděla onoho démona. Byla však překrásná a šaty jí dokonale seděly. Na chvíli se zaseknu, jen jsem si jí prohlížel a až po chvilce jí s šarmantním úsměvem podám kytici růží.
"Vypadáš opravdu nádherně," vydechnu a nechám ji dát růže do vázy, než jí nabídnu rámě.
"Přemýšlel jsem, jak asi budeš vypadat doopravdy, ale předčila jsi mé očekávání," vydechnu a znovu si ji prohlédnu. Sice jsem jí slíbil, že jí vezmu na večeři, pokud splní úkol, ale teď mi spíš přišlo, že to byla výhra pro mě.

Sotva jsem otevřela, pohled mi spadl na Balaura v obleku a kravatě a ještě notnou chvíli jsem z něj nemohla spustit oči, nedokázala jsem to. Úplně jsem se na moment zasekla a zůstala jsem na něj mlčky koukat, dokud mě neprobraly jeho slova s tím, že vypadám opravdu nádherně. Nejistě se pousměji a zkousnu si ret, než si od něj vezmu kytici růži a odnesu ji do vázy neschopna slova. Byla jsem...proč jsem byla tak nervózní? Byla to jenom večeře, poděkování... a já vypadla ze svého drzého chování. Párkrát zatřesu hlavou než se vzpamatuji a dojdu k Balaurovi, kterého vezmu za nabízené rámě. Překvapilo mě jak je šarmantní... Po chvilce se oklepu a zasměji se abych se trochu uvolnila.

"Taky nejsi k zahození," ušklíbnu se na něj vesele a byla jsem ráda že si ho můžu ukrát pro sebe. Jen mě mohl vyzvednout až venku a já doufala že nás nikdo neuvidí. Nevím jak bych to... vysvětlovala. 

Balaur:
Chytí se mého rámě, než poznamená s drzým úšklebkem, že také nejsem k zahození. Ušklíbnu se, než se rozejdu chodbou nejkratší cestou ven směrem k parkovišti. Přeci jen bude pohodlnější někam dojet autem a i když jsem byl přes tisíciletí starý démon, který raději cestoval po svých, s lidskou technologií jsem si celkem rozuměl. Z dálky zaslechnu hlasy, které se přibližovaly a tak si Khoru přitáhnu blíž k sobě a když se zpoza rohu vynoří skupinka vedená Nikkou, jen se trochu zamračím a na pozdrav přikývnu. Ani jsem nezastavoval, jen pokračoval v chůzi. Avšak výraz mladé Xaphanky byl opravdu k nezaplacení. Vypadalo to, že sebou každou chvíli sekne o zem. Zadívám se s úsměvem na Khoru, doufal jsem, že jí teď ostatní nebudou dělat problémy, ale jak jsem ji tak viděl... Pochyboval jsem, že naše škvrně někdo pozná.